Mariin

Sympatický Lex Barker tu hraje zabijáka Johnnyho Ringa (v německých textech psáno Jonny R.), ale skrývá se pod jménem Sam Dobie. Film má poněkud převrácené morální hodnoty, ale v závěru se zločinec přece jen obětuje za svého druha, kterého předtím se svou milenkou označili za Johnnyho. Příběh není mayovkou, ani nedosahuje jejích romantických kvalit, ale nenápadná hudba je příjemně westernová a celý film má kouzlo 60. let.

Reinlova labutí píseň s Vinnetouem a Old Shatterhandem. Nedosahuje sice již kvalit silné pětky (ke čtyřem Reinlovkám počítám i Fregoneseho Old Shatterhanda), ale dokládá, že Harald Reinl měl velký smysl pro dobrodružství a romantiku. Z kladů je třeba podtrhnout klasické hvězdné složení, včetně hezké Karin Dorové (která se krátce nato s Reinlem rozvedla), nádherná krajina a standardně kvalitní Böttcherova hudba. Ze slabin je třeba jmenovat ne vždy správné sepětí hudby s dějem, dosti degradovaná postava Sama Hawkinse a vůbec dosti slabý humor obou komiků Divokého západu. Reinl už sem, bohužel, zanesl též brutální prvky, nepochybně odkoukané ze spaghetti westernu. No, a navíc, pro nás Čechy: Ptáčkův nový dabing je hodně špatný a filmu ještě ublížil; zestárlý V. Ráž už na Old Shatterhanda bohužel nestačil... Ale romantika to je, přesněji: čtyři a půl.

Z oblasti oddechového žánru mám nejraději dobrodružné filmy, vhodné pro mládež. Snažím se na ně stále dívat dětskýma očima a nejraději s dětmi. Řada takových dobrých filmů se točila v 60. letech 20. století. Mezi nimi vyniká několik západoněmeckých děl, z nichž zde uvádím alespoň Poklad na Stříbrném jezeře. Je to nádherná filmová mayovka rakouského režiséra Haralda Reinla, v pořadí první a průkopnická, z roku 1962. Jde zřejmě též o vůbec první, opravdu úspěšný evropský western. Na něj navazuje série s Vinnetouem a Old Shatterhandem, jež si "dobyla svět" (zvláště si získala evropské diváky) a myslím, že už nebude překonána. Vinnetou, to je Pierre Brice, a Old Shatterhand, to je Lex Barker. Vše ostatní už budou jen nedokonalé odvary... Poklad na Stříbrném jezeře nemá žádná hluchá místa a zvláště první polovina filmu je strhující. Nechme se nést na romantických vlnách dobrodružství v „amerických“ prériích, kde dobro, čest, přátelství, spravedlnost vítězí nebo alespoň v závěru tyto hodnoty vždy zůstávají...

Film patří do tzv. zlaté pětky (Vinnetou 1.-3., Poklad na Stříbrném jezeře a Fregoneseho Old Shatterhand). V tomto dílu jsou asi nejpůsobivější scény v jeskyních a jako herecký představitel tu vyniká padouch Lucca, který svým démonickým zevnějškem předčí i Anthony Steela (představujícího hlavního banditu Forrestera).

Poslední výstřel je třeba chápat jako mayovku, tzn. je stejně jako ostatní příběhy idealizovaný. Ale na tom není vůbec nic špatného. Přesně to člověk potřebuje: vyzdvihnout dobro a odsoudit zlo, oslavit statečnost, lásku, přátelství, po tom většina lidí v nitru svého srdce touží...Poslední výstřel považuji s Pokladem na stříbrném jezeře a Vinnetouem I. za nejlepší filmové indiánky všech dob. Zvláště je třeba s nimi seznámit děti v tom správném věku, od 7 do 13 let, určitě na ně pak již nikdy nezapomenou. Režisér, Rakušan Reinl, třebas měl rozháraný život, dvakrát rozvedený (m.j. ženat s Karin Dorovou-Ribannou) a byl dokonce zavražděn svou družkou (!), měl smysl pro tyto lidské hodnoty a svým Vinnetouem se navždy zapsal do dějin filmu.

Reinlovy filmy s Vinnetouem považuji za nejlepší dobrodružné filmy pro mládež všech dob. K nim lze ještě připočíst Fregoneseho western "Old Shatterhand". Třebaže příběhy i postavy jsou idealizované, mají tyto filmy vysokou hodnotu. Tu spatřuji především v jednoznačném odlišení dobra a zla, hrdinové jsou vzory čestnosti a statečnosti, ženy se zde chovají jako ženy a muži jako muži, nádherná krajina, romantika, naprosto geniální hudební doprovod v dokonalém souladu s dějem. Filmy potěší a povznášejí, přesně tak, jak si to přál u svých románů Karel May. Rakušan Harald Reinl mayovky pochopil a svým dílem je oslavil. Pro děti ve věku 7 až 14 let jsou to jedny z nejlepších filmů vůbec.