Mariin

Tento western je celkem zpočátku rozvleklý, pak postupně graduje a vyvrcholení v přestřelce v závěru je skvělé. Ta přestřelka patří k tomu nejlepšímu v dějinách filmového westernu. Celkový dojem z filmu však kazí příšerné rouhání jednoho z hlavních hrdinů (hraje Robert Duvall), to je opravdu hnusné a do nebe volající ...

Sedm statečných se navždy zapsalo do dějin filmového westernu. Hvězdné herecké obsazení, kromě statečných je třeba upozornit i na výborného Eli Wallache jako vůdce banditů (lahůdka je sledovat jeho těkání neobyčejně živých očí nebo když si stěžuje na to, jak se vše šidí - když vykradli kostel, zjistili, že svícny nejsou z pravého zlata...). Kvalitu westernu dělá dobrý příběh, napětí, výrazní herci a hlavně také hudba Elmera Bernsteina, která je naprosto skvělá, možno říci: typicky westernová. Nezapomínejme, že režisér John Sturges je autorem ještě dalších výborných westernů, např. Přestřelka u ohrady O.K., Poslední vlak z Gun Hillu či Joe Kidd...Nemohu si odpustit poznámku, že Leoneho vychvalované westerny jsou v porovnání s těmito po morální stránce úpadkové.

Tento western patří ke zlatému fondu klasického amerického westernu. Jde o realistický a dosti pravděpodobný lidský příběh, kdy v nebezpečí člověk pozná, že ho ti, jež považoval za přátele, opustí. Je zde jasně rozlišeno dobro a zlo, zákon a bezpráví. Film oslavuje osobní čest a statečnost jednotlivce, který se postavil přesile s přesvědčením, že darebákům se nesmí ustupovat. Výborná Tiomkinova hudba.

Dlouho bych váhal, zda za nejlepší Leonův western označit tento nebo "Hodný, zlý a ošklivý". I zde lze vypozorovat náznaky cynismu a zálibu v detailu násilí, ale zdaleka to ještě není tak silné jako později v "Tenkrát na západě " a v "Kapsách plných dynamitu"...A opět geniální Morriconeho hudba, která film nejméně z 50% "dělá". Napínavý příběh, skvělí herci (zvláště banditu hrající J. M. Volonté) i využití krajiny. Klaus Kinski v roli grázla naprosto excelentní. Uznávám, že je film umělecky dobře pojatý a rozhodně proto nepatří mezi ty známé jen kvůli záměrnému šoku a násilí jako některé další ubohé italské, svrchovaně cynické nápodoby (např. Django).

Jeden z nejlepších westernů všech dob, v mnoha evropských "top" bývá oprávněně na 1. místě ještě před "Pro pár dolarů navíc" a "Tenkrát na západě"...Ten film je opravdu pozoruhodný, je umělecky ztvárněný, takže si divák - s opět geniální Morriconeho hudbou - může vychutnat i jinak zcela obyčejné záběry (moc se mi např. líbí pasáž, kdy Tuco jde po stopách Blondieho a v ohništi nachází postupně stále čerstvější a čerstvější nedopalky cigára)...To je opravdu skutečný umělecký zážitek. Americko-židovský herec Eli Wallach jako hispánský bandita Tuco tu úplně exceluje, jakoby ani nehrál, ale byl sám sebou...Herecky tu blazeovaného Eastwooda zcela přehrál. Nicméně, již zde můžeme vysledovat Leoneho zálibu v násilí a cynismu, scény mlácení prostitutky i Tuca v zajateckém táboře jsou zbytečně dlouhé, stačil by náznak. I tak by ale určitá pachuť z filmu zůstala, chybí tu totiž charakterní, kladné postavy lidí, které by měly být vzorem (z uživatelů to vystihl přesně Aidan). Jsou tu i jisté logické chybičky. Ale klasikou to zůstane, filmové umění to je vysoké.. A ta hudba!!!: https://www.youtube.com/watch?v=1-rHdSWZLpQ

Nepovažuji Tenkrát na Západě za nejlepší western. Uznávám však, že umělecké prostředky využívá Leone s velkým umem a rafinovaností. Nejméně 50% úspěchu, stejně jako u dalších Leonovek, tu dělá geniální Morriconeho hudba. Nicméně, moje výtky k tomuto filmu: zlo je tu prezentováno tak, že má svoji důstojnost a to rozhodně není nejlepší příklad. Jeho hrdinové jsou bandité nebo prostitutky...Po Leonovkách mi vždy na patře zůstává jakási pachuť, hořkost něčeho nedobrého. Leoneho tvorbou a názory jsem se trochu zabýval a myslím, že se u něho dá vypozorovat cynismus, skepse až anarchismus i záliba v násilí...Nicméně uznávám, že jeho filmy se zařadí navždy do dějin kinematografie, ale některé americké westerny stojí morálně výše, a přitom jsou umělecky také na úrovni.

Po Apanači druhá nejslabší filmová mayovka, autorem obou je Harald Philipp.

Není to tak špatný film s Vinnetouem, jak se uvádí. Je hodně westernový, stylové mexické prostředí s místními bandity. Zajímavá je scéna s knězem, který jim vychází vstříc s křížem...Asi nejslabší jsou tu pasáže se zamilovanou Nšo-či, která se tu chová tak nějak nedůstojně, jako tuctová holka. Svižná hudba Petera Thomase je pro milovníky Böttcherových hudebních doprovodů nezvyklá, ale není špatná. V „Apanači“ hráli Pierre i Lex, a přesto je to – proti tomuhle – propadák...

Mayovka, jíž bylo nejvíce vyčítáno to, že Vinnetou se objeví asi až po 40 minutách filmu. Nicméně, je to pěkné, barvité, dobrodružné, romantické, idealizované, nádherná Böttcherova hudba. Zvláště hezké scény jsou s „Generálem“ v jeskyni, až pohádkově působí scéna s hadí polévkou na staré poště. Granger sice machruje, ale už jsme na něj zvyklí, takže z nostalgie čtyři hvězdičky nadsadíme...Asi poznáte, že mám pro mayovky slabost.

Ačkoliv machrující Granger jako Old Surehand je dost nesnesitelný, patří tato mayovka (podle literární předlohy "Syn lovce medvědů") mezi ty lepší, které netočil Harald Reinl. Režisér Alfred Vorher vyprodukoval barvitý příběh s výraznými postavami, v romantickém prostředí a s dějovým spádem. Hudba Martina Böttchera je vynikající. Tohle má ještě půvab těch vinnetouovských filmů 60. let, takže 4 a půl (pět nelze dát, protože ty patří jen tzv. zlaté pětce). Pokud bych to srovnával s ostatnímu západoněmeckými westerny 60. let (ovšem mimo tvorby Haralda Reinla), pak tento by dostal i pět hvězdiček.