HKstars

Těšíte se na Hero? Možná byste se měli těšit i na Bride with white hair (tedy pokud už vám spokojeně neleží ve videotéce). Film, který proslavil Ronnyho Yua a do početné armády fanoušků Brigitte Lin přivedl další stovky duší (Brigitte to fakt sluší ;), je totiž Hero dost podobný - nehynoucí láska, wuxia v plné polní a především neuvěřitelná vizuální jatka, jimiž je Ronny pověstný... I tak ale nemůžeme hodit Bride a Hero do stejného pytle, už jen proto, že Ronny si nehraje na nějaké "PG-13" a nemaže divákovi med kolem huby - Čína v dobách dynastie Ming zkrátka nebyla klidným venkovem a na ubohé civilisty čekala řada nástah - hlad, chudoba a za každým rohem nadržený swordsman... to nejsou milé vyhlídky, ale díky nim si můžete plnými doušky užívat explicitní násilí (včetně velkolepého porcování nepřátel) a nakonec dojde i na nějaký ten sex... Bride však není o vysokém počtu mrtvol nebo kolektivních souložích, je o lásce čisté jako studánka (hmm, to nezní moc uvěřitelně co? ;), která vzkvete na pozadí války klanů a dala by se přirovnat k mírně ujeté (jak je v Hong Kongu zvykem) verzi Romea a Julie, jediné čemu by se zřejmě Shakespeare divil, je dvojice hlavních záporáků, které tvoří sadistická dívčina a beznadějně zamilovaný borec, jinak též bratr a sestra, pár navzájem k sobě připoutaný na způsob siamských dvojčat... svůj účel (aby to vypadalo originálně) to plní na stoprocent a tohle bojové duo navíc umí předvést i pokročilou pyrotechniku, takže se ve finále dočkají i fandové vizuálních efektů... Ty jsou použity i v bojových scénách a někomu by Ronnyho vlastní verze slow-motion nemusela být po chuti, ale to už je čistě záležitost vkusu... Ronny Yu vystřihl romantiku v ostrém stylu, která přijde k chuti každému fandovi asijských filmů, pokud jste navíc fanda Brigitte Lin, Leslieho Cheunga nebo rozmáchlé výpravy, která servíruje záběry jako umělecká díla, můžete si přihodit nějaké ty bodíky k dobru... já osobně Ronnyho trochu pokárám za druhou třetinu filmu, která se mu trochu rozsypala a ve kterém divák ztrácí niť a přestává se o postavy zajímat... no ale možná mám jen averzi k indiánským rituálům a "ulička smrti" ve mně vyvolává nepříjemné vzpomínky... ;) 70%

Máte rádi duchařinu? Chcete ji vidět v čínském stylu? Máme tu pro vás jeden kousek, který už se stihl stát kultovním. Vypraví o chudém pocestném (Leslie Cheung), který se v jednom městečku poptává po levném ubytování. Bohužel se zeptá hrobníka a ten ho nasměruje přímo do strašidelného chrámu v němž nikdo nepřežil noc. Ono tam totiž straší. A kdo by odolal ďábelsky svůdné Jean Wong, která nebohé pocestné svádí a když jsou "v nejlepším", pošle na ně své přisluhovače. Ti pak z nešťastníka nadělají vyschlou příšeru, která se zařadí do vojska nemrtvých, které odpočívá na půdě chrámu. Náš pocestný má ale štěstí. Tajemná dívčina k němu chová jisté sympatie a navíc je tu amatérský vymítač duchů. Ovšem vnadné ženy a pár prašivých kostlivců nejsou jediným nebezpečím, které v čínském světě duchů číhá. Náš pocestný to brzy zjistí... Ching Siu-Tung už nás (s tichou podporou Tsui Harka) oblažil nejedním hitem (Swordsman 2, Dr. Wai), ale Chinese Ghost Story spadá do jeho filmařských začátků a patří do trochu jiné škatulky než jeho swordsplay tituly. Košatá literární předloha poskytuje Siu-Tungovi neuvěřitelnou moc črtat jednu fantastickou vizi za druhou - duchové, tlející mrtvoly, černá magie, kantonský pop (oops ;), to všechno tu najdete zalité prvotřídní atmosférou, která dovede vystrašit. Siu-Tung s bezbřehou jistotou ordinuje filmu nádherné kamerové jízdy dosahující virtuozity samotného Tsuie Harka (ale slušela by jim trochu lepší barevná vyváženost) a stejně si počíná i při kočírování akčních a dialogových scén. Ani herci nezaostávají, ať už ti živí (Leslie Cheung je uvěřitelný ňouma, Jean Wong je zase neuvěřitelná kráska) nebo ti trikoví - kombinací stop-motion efektů, počítačových triků a vynikajících masek, duchové opravdu ožívají a i když protřelého diváka hororů už dneska jen tak něco nevyděsí, čínské babičky určitě tenkrát v roce 1987 s křikem utíkaly z kin ;). Není pak divu, že celý film vyrostl Siu-Tungovi pod rukama do téměř biblických rozměrů a následovaly ho další dva díly (a animovaná verze v roce 1997). Chinese Ghost Story je jedním z žánrových klenotů, které nelze ignorovat. 100%

Po shlédnutí velmi drsných scének doprovázejících úvodní titulky, které znázorňují inkvizitorské mučící metody v čínském podání, jsem se v duchu připravil na Saló: 120 dní Sodomy v kantonštině, nicméně ihned po drsném úvodu se film ustálí na stylu podobném Sexu a zenu. Příběh se točí kolem mladé dívky Shaw (Yvonne Yung Hung, Miss Asia Pacific), které se však ve filmu z podivných důvodů neřekne jinak než "Malé zelíčko". Ta se stane služkou v domě místního mladého vzdělance Yeunga a brzy se znelíbí Yeungově manželce, kterou přistihne při nevěře. Další minuty už se věnují jen lstivým plánům Yeungovy manželky a jejího milence, kteří se chtějí nechtěné svědkyně zbavit, vše končí před soudem, kde jsou ona i samotný Yeung mučeni a vyslýcháni kvůli manželčiným intrikám a zločinům, do kterých je "namočila"... Příběh filmu není nikterak rafinovaný a v podstatě těží především z mírně erotických scén (v nichž účinkují postupně defakto všechny zúčastněné postavy:-) a z - na středoevropské poměry - perverzního humoru. Obojí se však štábu daří znamenitě ;) : do filmu se zaplétá jak "zelíččin" ženich se svou - řečeno slovy jedné z postav - oslí výbavičkou, z níž vyplývá i několik ujetých gagů, tak i podivný pár "sexuálních superhrdinů" poletující při kopulaci po lese (ano, z této scény pochází ono proslulé humorné video:-). Vše okořeněno dávkou drastických mučících metod tvoří ve výsledku přímo učebnicový příklad "Category III":) Sečteno a podtrženo, Chinese Torture Chamber rozhodně postrádá onu erotickou esenci, kterou známe ze Sexu a Zenu a jemu podobných, na druhou stranu oplývá opravdu šílenými nápady, kvůli kterým se z něj stala kultovní podívaná. Pokud se rádi podíváte na ztřeštěnou směsici erotiky, perverzního humoru a někde vzadu v rohu také kung-fu choreografie, není moc lepších kandidátů... 60%

Tygr a Drak vypráví příběh ze staré Číny. Za těch dob se každý uměl alespoň trochu ohánět mečem, ale jen nejvyšší Mistři cvičení na hoře Wu-Tan jsou skuteční vládci bojových umění. Jedním z nich je i Li Mu-Bai (Chow Yun-Fat), který se vrací z meditace a žádá svou dávnou přítelkyni Shu Lien (Michelle Yeoh), aby jeho magický meč "Zelený osud" předala starému příteli, panu Tche. Li Mu-Bai chce zanechat boje a tak očistit svou duši, krátce po předání je ale meč ukraden tajemnou bojovnicí, která má co do činění s vražedkyní Nefritovou liškou. Brzy vyjde na světlo, že onou zlodějkou byla mladičká dcera guvernéra Yu, Jen (Zhang Ziyi), tajně cvičená Nefritovou liškou podle ukradených knih z hory Wu-Tan, a divák začíná tušit, že s ním někdo hraje hru na kočku a myš... Podobných zvratů je totiž ve filmu ještě několik (některé jsou bohužel snadno předvídatelné). Těžko říct, zda to byl záměr, ale už sám scénář Tygra a Draka je stejně mnohovrstvý jako rozporuplný. Dalo by se říct, že má ostré hrany, ale tupé ostří. Veškeré postavy jsou v něm jasně profilovány (s výjimkou Jen, ve které se sváří dobro a zlo, láska a nenávist, hněv a pokora - nechte se překvapit, kdo nakonec vyhraje) a jejich charaktery by mohli Li Mu-Baiovi a Shu Lien závidět i leckteří světci. Jejich jednání je ale mnohdy dost podivné (v rámci celého příběhu) a některé dialogy se také občas nedoberou svého smyslu. I přes všechny výtky, ale Tygr a Drak drží osu příběhu a nabíjí film potřebnou atmosférou. Té vydatně pomáhá nejen čínský jazyk, ale i vynikající výkony Chow Yun-Fata, Michelle Yeoh a hlavně Zhang Ziyi. A to jak herecké, tak ty akční. A to už se pomalu dostáváme k tomu nejlepšímu na celém Tygrovi a Drakovi, k bojovým scénám... Bojové scény v Tygrovi a Drakovi lze bez váhání označit za spektakulární. Nesmíte se ale snažit jim uvěřit :-) Stejně jako k příběhu, i k těmto scénám si musíte najít cestu. Akční sekvence se skládají z pozemních bojů (kde aktéři předvádějí věci, které jste mohli vidět jen v nejpromakanějších kung-fu + věci, které jste zaručeně nikdy neviděli) a pak z létacích scén. To už je poměrně silné kafe, které asi jen tak nespolknete. Tady se musíte odhodlat a začít brát Tygra jako mýtus (nebo "pohádku"...), protože ve chvíli, kdy se začnou hrdinové vznášet po střechách nebo létat v lese, méně přizpůsobivým povahám zřejmě ¨začnou tuhnout koutky a vyloučen není ani smích. Svou virtuozitu, ale Yuen Wo-Ping, choreograf bojových scén, prokazuje hlavně v klasických bojových scénách (souboje Shu Lien a Jen, Li Mu-Bai v akci), které nejsou nijak nereálné. Souboj Shu Lien a Jen, která bojuje se "Zeleným osudem", je fantastický. Tygr a Drak není filmem, který naplno stráví každý. Pokud vám bojová umění, popř. cokoliv asijského, nic neříká, budete citelně ochuzeni. Přesto si troufnu tvrdit, že se na Tygra může vypravit každý a (až na výjimky) bude spokojen. Ang Lee v jednom rozhovoru řekl, že natočit podobný film bylo jeho snem. Ikdyž mám k filmu maličké (malinkaté) výhrady, jsem neskutečně rád, že se některé sny plní. Jen houšť a větší kapky. 100%

Tahle válečná vypalovačka působí v hongkongské produkci osmdesátých let jako šílené zjevení. Sammo Hung byl v roce 1987 na vrcholu svých schopností a tak si "skromně" splnil tajné přání a natočil asijskou verzi Tuctu špinavců, která se rázem stala klasikou... Příběh je sice pouhou recyklací západních válečných snímků a pár dialogů a předem spočítaných úmrtí, naznačuje, že scenárista mohl nad svým dílem posedět o pár dní déle, ale tenhle film dohání body na úplně jiných frontách. Partička vězeňských vyvrhelů je poslána na sebevražednou misi do nitra nepřátelského území, kde má zlikvidovat tajný sklad zbraní. Během akce se k nim přidá i skupinka místních partyzánek a dva vesničani - tradiční rozpočítání na hodné hochy, zrádce a komické postavičky funguje bezchybně, takže si můžete být jistí, že cestou k finále počty této filmové jednotky výrazně prořídnou. Cestou necestou válečným polem si Sammo v pozici režiséra i herce zdatně pohrává s přestřelkami i klasickými boji (těch je ale pomálu a většinou jde o rychlé akcičky, výjimku tvoří až velkorysé finále) a krom kvalitní choreografie se blýskne i perfektní kamerou, která zavání obrazovými filtry (obraz vypadá nadmíru dobře, stejně jako některé Sammovy experimentální záběry, které nemají daleko do ekvilibristiky Tsuie Harka). Jeho úporné snažení však opět podráží nohy scénář, který nepřeberné množství postaviček vykresluje nesmírně ploše a snad kromě postavy kapitána jednotky, tu přímo šlapete po stereotypech, což je neskutečná smůla, protože herecké obsazení, které Sammo "obstaral", nemá obdoby... Yuen Biao, Yuen Wah, Billy Chow, Dick Wei, Yasuaki Kurata, Yuen Woo-Ping, Corey Yuen, Chin Kar Lok, Lam Ching-Ying... a navrch Sammo Hung a jeho budoucí manželka - Joyce Godenzi - prakticky každý, kdo v hongkongském filmovém průmyslu něco znamená, tu má větší nebo menší roli (chybí skutečně jen Jackie Chan, který už byl tou dobou na sólové dráze megahvězdy). Už jen kvůli téhle sbírce hvězd (které plně využije své možnosti ve finální scéně) má Eastern Condors svou historickou hodnotu, ale Sammo udělal skutečně maximum pro to, aby tenhle netradiční kousek nezapadl. Zkuste být trochu tolerantní ke scénáři (jehož dialogy už za oněch šestnáct let přeci jen působí úsměvně) a po chvilce zjistíte, že jste objevili klenot. Kde jinde uvidíte Yuena Biaoa jako frajírka na super motorce s balónky, kde jinde se mohou navzájem dobírat Corey Yuen a Yuen Woo-Ping a kdy jste naposledy viděli Yuena Waha jako totálního pošuka? Pokud jste třikrát zakroutili hlavou, ale přesto se ve vás rozplynul pocit dráždivého očekávání, je jisté, že tenhle film musíte mít... 80%

Bojíte se rádi? Pojďte si vyslechnout příběh dobráka Cheunga (Sammo Hung), který má smůlu na lidi i okolnosti... V noci se mu zdají noční můry a manželka ho podvádí s bohatým úředníkem. To taky zapřičiní, že se jednoho dne Cheungovy noční můry zhmotní - úředník se totiž začne bát zdiskreditování a protože si nechce ušpinit ruce, pošle na manžela své milenky ďábelského černokněžníka (vypadá jako mexický prodavač párků, který spadl v mládí po hlavě do fritovacího hrnce). Cheung brzy pozná pravé peklo na zemi, protože duchové existují a dovedou pořádně zlobit... Sammo Hung byl již od počátků své kariéry velkým inovátorem a pokud označíme Harkovy Zu Warriors za revoluci ve fantasy žánru, Hungovi se něco podobného povedlo v oboru HK hororu s dílem Encounters of Spooky Kind. Osobitá kombinace čínských duchařských říkanek, kung-fu a nezbytných "vtipných vložek" sice spíš rozesměje než vystraší (při prvním nahánění Cheunga duch směšně hopká, při druhém zase aspiruje na nejlepšího tanečníka ve stylu robot dance ;) (toho ducha mimochodem hraje Yuen Biao!), ale to nijak výrazně nesráží kvality filmu (totéž se bohužel nedá říct o maskách a trikové úrovni obecně) a navíc vážně míněný horor zřejmě ani nebyl Sammovým záměrem. Důkazem budiž třeba aplikace antiduchařských rad, kterými Cheunga častuje spřátelený čarodějník, jenž využívá síly magie pro konání dobra. Ani po odražení útoku duchů však nemá Cheung pokoj - záhrobí se mu stále lepí na paty a úředník Tam navíc po neúspěšné astrální seanci přikročí k plánu B - zabije Cheungovu ženu a zařídí to tak, aby všechny stopy vedly k Cheungovi (na scéně se tak objevuje přísný inspektor v podání Lam Ching-Yinga). Ten má ale jeden trumf v kapse, artefakt ala Popelka - střevíc, který manželčin milenec nechal na místě činu při zoufalém úprku, a neznámý pachatel se při dalším pokusu o zničení Cheunga stejně zaplete do sítě vlastních intrik... Příběh samotný je velice prostý, ale slouží jen jako tenká niť na kterou Sammo navléká působivou atmosféru celého filmu. Moc dobře ví, kdy zahrát na lehčí strunu, kdy diváky vystrašit a když je potřeba popostrčit tempo bojovou scénou, nejde pro ránu daleko. Právě díky dobře napsanému scénáři a neokoukané exotice asijské záhrobní magie všechno funguje jak má, navzdory faktu, že předpotopní triky film srážejí na kolena. 70%

Sammo Hung jako těžkotonážní klon Bruce Leeho? Neděste se, nejde o žádnou sci-fi, tohle je parodie na Bruce Leeho filmy (a zdaleka ne jen na Enter the Dragon). Není to ale humor zesměšňující, spíš posilující auru legendy (Bruce zemřel o pět let dříve, v roce 1973). Sammo je docela ve formě a tak se dočkáme slušné akční choreografie... Jinak se film nese v "poetickém" a trochu drsném humoru své doby, v sedmdesátých letech se prostě v HK točily komedie sestávající se spíš z gagů, které překvapí než pobaví, každopádně - tenhle film si určitě zaslouží pozornost nejen Brucových fanoušků (narážek na Bruce je tu skutečně mnoho a Sammo hodně trénoval gesta, pohyby a artikulaci... to předvede už v úvodní scéně, kde se mimochodem mihne i Yuen Biao a Mars (Mars je dlouholetý člen stuntteamu Jackieho Chana)). Jestli vás někdy přepadne chuť na nějakou HK starou školu a chcete něco trochu se vymykající době, pak je Enter the Fat Dragon rozhodně originální volbou... Není to sice bůhvíjaký majstrštyk, ale najdete v něm momenty, které potěší duši každého HK fandy. 60%

Představte si budoucnost ve které budete pernamentně na drogách potlačujících vaše emoce. Zrcadla a průhledná okna budou zakázána a ve chvíli, kdy začnete něco cítit (nemyslím nosem ;), vtrhne vám do bytu skupinka maskovaných chlápků, kompletně ho vybílí a z vás zbude jen náplň do urny... Takhle apokalyptickou vizi si pro nás přichystal debutující Kurt Wimmer, který je zároveň režisérem filmu Equilibrium. Chytré hlavy totiž, po devastující třetí světové válce, pochopily, že pokud dojde k válce čtvrté, lidstvo vyhyne. A co je příčinou války, zabíjení a vůbec všech zločinů? Přeci lidské emoce... A jak je budeme potlačovat - pozabíjíme všechny, kteří jimi disponují. Vskutku objevné řešení ;). K vymítání zlých živlů pak neslouží jen vkusně oblečené zásahové jednotky, ale i ultimátní bojovníci - klerici. Nosí dlouhé černé pláště, umí vycítit co si člověk myslí a v "gun kata" (bojová forma se zbraní, je to trochu ulítlé, ale originalita ještě nikdy nikomu neuškodila) jsou opravdoví přeborníci. I náš hrdina je jedním z klerikům, a proč ta skromnost, je ten nejlepší. Denně si dává k obědu emotivní rebely, kteří shromažďují obrazy, audioCDčka a videozáznamy ze starých dob a... má svou práci rád. Tedy vlastně nemá, protože necítí vůbec nic (stejně jako jeho syn - ten považuje za vrchol společenského chování, když práskne své spolužáky, kteří o přestávce potají brečí na záchodě). Jenže... náš klerik kdesi v hloubi své duše skrývá tajemství... jeho ženu před čtyřmi lety zatkli za "citový zločin" (což se rovná popravě) a hlavního hrdinu to stále užírá... Samozřejmě se to snaží skrývat, ale jednoho dne si nevezme pilulku s Proziem (sterilizátor emocí) a průšvih je na světě. Průšvih, který by celý povedený systém mohl poslat do horoucích pekel... Příběh je sice trochu podivným hybridem - místy odkazuje na díla jako 1984, ale také sklouzává ke zbytečným klišé, nicméně Kurt Wimmer ho dokáže rozmotávat s jistým nádechem vznešenosti, díky němuž lze zakrýt slabiny rozpočtu i scénáře... K tomu jistě dopomáhá i brilantně zvládnutá vizuální stránka filmu - kamera, střih, výprava, to všechno zaslouží pochvalu a i když si Wimmer několika triky určitě vykoleduje přirovnání k Matrixu, doporučuji vám - nechytejte se toho a nečekejte "Matrix-klon", Equlibrium je jiný šálek kávy a vy byste mohli odcházet z kina zklamaní. Hlavní zbraní Equilibria není děj (ten vskutku kopíruje Orwellovu klasiku, takže někteří teens mohou vzít film jako mimořádně cool edutaiment ;) ani bojové scény (ty fungují na principu vynechávání framů, takže jsou takové zběsilé a trhané, ale ne nepřehledné), nýbrž atmosféra... Balancování na hraně přehnané stylizace, chytré použití hudby... forma je tu víc než oporou obsahu, je jeho násobitelem... Videoherní vzhled povedených přestřelek a třeskuté akce si tu podává ruku s chytrým příběhem, což je věc, kterou v béčkových vodách vídáme zřídka (napadá mě tak možná Smrtihlav). Takže ji nepropásněte... 80%

Gen-X Cops je z filmů, které si ve videopůjčovnách berete do rukou takřka automaticky. Palcový titulek "JACKIE CHAN", obvyklá klišé vychvalující nevídanou akci a slogan "je čas zemřít", to jsou zřejmě hlavní argumenty vydavatele :) To, že Jackie Chan seděl tentokrát na druhé straně barikády jako producent a v celém filmu se mihne zhruba na pět vteřin, to se již na přebalu nedočtete, ale on vám Jackie nakonec vlastně ani nebude chybět :-) Gen-X Cops jsou příběhem party mladých hongkongských policejních kadetů, jejichž drsné a poněkud nezodpovědné "vyšetřovací metody" je dovádějí často až na hranici zákona. Nicméně v Hongkongu zřejmě nic není dost drsné a tak se mladí hrdinové utkají s místním podsvětím v boji o čas, zásilku výbušnin a nakonec i vlastní život. Jak je vidět, zápletka neslibuje moc originality a když si pozornější divák, že titulky jsou plné hvězdiček současného hongkongského popu, může to znít přímo tragicky. Nicméně Gen-X Cops se zásluhou režisérské taktovky Bennyho Chana (Who am I?), zajímavé práce s kamerou a kdo ví, možná i samotného vlivu Jackieho, vymaňují ze škatulky hongkongské "nové vlny" a i náročnějším divákům přinesou uspokojivou dávku akce, humoru a kdo ví, možná i slabou vůni pověstného hongkongského stylu, která se poslední dobou tak rychle rozplývá... Výsledkem je zvláštní kombinace přestřelek, bojových scén a typicky čínského (nejen) konverzačního humoru. Ten je bohužel v našich videopůjčovnách značně oslabován tuzemským dabingem, který již "shodil" mnohé dialogy i celé filmy. Ale přejděme k důležitějším věcem - akční scény se nedají řadit k nějak revolučním, v hlavním obsazení jsou přecijen "jen" hongkongské pohledné tvářičky, ale byl jsem mile překvapen, kolik udělá solidní práce kamery, zajímavá choreografie a zřejmě i základní bojová instruktáž, protože při některých scénách jsem cítil i staré známé mrazení v zádech :-) V porovnání s libovolnou americkou akcí jsou Gen-X Cops adrenalinovými hody, ostatně, zkuste si představit Lucii Bílou a Petra Muka "kung-fu fighting" :-) Filmové přestřelky jsou také solidní, vše ovšem poněkud degradují rychlé střihy. Na komediální část neberu moc ohled, čínský humor přecijen není pro evropského diváka každodenním jídelníčkem, nicméně v Gen-X Cops se o něj stará především Eric Tsang coby roztržitý inspektor Chan. Gen-X Cops jsou nenáročným akčním filmem, který - podobně jako Tokyo Raiders - představuje tu lepší část moderní hongkongské kinematografie. Pokud vás neurazí průměrný příběh, (na poměry) průměrné bojové scény a průměrný čínský humor, třiceti korun ve videopůjčovně jistě nebudete litovat. 60%

Stejně jako u prvního dílu (Gen-X Cops), i na ten druhý vás zřejmě nalákal sám Jackie Chan, který je tentokrát již zcela neomaleně v čele úvodních titulků a také se ,tentokrát zcela neomaleně, ve filmu vůbec neobjeví :-) I já jsem mu znovu sedl na lep, nicméně v případě dvojky mě čekalo tvrdé zklamání a Jackie se prostě neukázal... Gen-Y Cops velmi volně navazují na styl i hlavní postavy prvního dílu. Znovu se setkáváme s Matchem a Alienem z jedničky, kteří jsou již řádnými policisty. Celý příběh je ale béčkový až to bolí: do Hong Kongu je na kybernetický veletrh převážen americký supermoderní vojenský robot RS-1, jehož hlavní konstruktér však zešílel a poté, co ztratil místo, se snaží nabourat do řídícího centra robota a poštvat ho proti jeho novým majitelům. Do toho všeho se připlétají oba naši hlavní hrdinové, FBI, čínský robotův protějšek a dlouhé minuty levných trikových scén. Samotný robot působí jako mutace starých známých Transformers a Power Rangers a jako by to samo o sobě nestačilo, tvůrci velmi často používali renderované 3D scény, které působí oproti reálným záběrům jako pěst na oko. Hrozné trikové scény už nezachrání ani jedna vcelku povedená exploze, ani ucházející akce. Té dominuje v tomto filmu zejména střelba, nicméně vše opět shazuje nevhodný a rychlý střih, kombinovaný s detailními záběry. O něco líp jsou na tom bojové scény, které jsou skoro na úrovni jedničky (ať už si pod tím představíte cokoliv :) Tento ryze béčkový celek, který je dílem americko-čínské koprodukce, ale pár vyvedených momentů nevylepší, o účasti Christy Chung ("Bodyguard from Beijing") nemluvě. Gen-Y Cops, který najdete v našich videopůjčovnách pod názvem "Ocelový mumraj" (co hůř, v Americe jako "Jackie Chan presents: Metal Mayhem":), doporučuji jen hodně otrlým fandům, není to tak špatné, abyste se u toho váleli smíchy a není to ani dost dobré, aby se vám to líbilo. S takovými filmy rovnou do koše :-) 30%