HKstars

HKstars

Česko

1 bod

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 21.4.2017  01:49
    Suan si cao (1997)
    ***

    Další Chowovka na stole, tentokrát ze staré Číny (navzdory názvu, který spíš asociuje modernu). Kdysi v Číně žil Chan Mon-Gut (Chow) se svým věrným poskokem Foonem (další hongkongský komik Eric Kot). Neměl školy, ale byl všemi mastmi mazaný a z fleku by mohl zaskakovat za soudce Ooku. Jenže zatím se jen tak fláká a honí děvčata. Momentálně má on i Foon v záměřovači pohlednou slečnu Shui (Chingmy Yau), kterou pozve k sobě do domu (poté co jí sáhne na zadek a naprosto virtuózně to svede na někoho jiného, aby potom od dámy žádal omluvu) a připravil dokonalou past, na jejímž konci čeká jeho a Shui polibek. Ďábelský plán je ovšem překažen nenadálým příjezdem Chanovy manželky (Karen Mok), která se vrací ze studií v Anglii. Měla studovat práva, ale nakonec se z ní stala módní návrhářka (tuhle drobnost před manželem skrývá do poslední chvíle). Důležité však je, že soupeření o Shui vrazí mezi Chana a Foona klín a tak se Foon rozhodne odejít z domu a zkusit štěstí v Hong Kongu. A tím vklouzneme do druhé dějové linie, v níž zámožný stařec hledá svého dávno ztraceného, nemanželského syna, kterému by rád odkázal kus majetku. Jeho druhý syn samozřejmě něco podobného nehodlá dopustit a když zjistí, že tím synem je právě Foon (považovaný doposud za sirotka), křivě ho obviní z vraždy a Chan bude muset svému ex-příteli pomoci z bryndy před slavným britským soudem. Ačkoliv o sobě po zhlédnutí řady Chowových filmů nemohu místopřísežně prohlásit, že bych byl nějakým hardcore fandou "nesmyslných" filmů tohoto hongkongského uragánu, některé se mi opravdu líbí (nebo alespoň jejich části) a vyvažují tak hořké zklamání z těch slabších, při kterých je kroutím hlavou a nechápu, co tím chtěl mistr říci. Lawyer Lawyer naštěstí patří do té vyvolené skupiny a zdatně překračuje jazykové bariéry, humor je tu převážně situační a především rozjezd, ve kterém dá Chan za vyučenou banditům, je natřískán kvalitními gagy, které si drží vysokou úroveň minimálně do příjezdu Chanovy manželky. Karen Mok je v téhle roli docela OK, ale příběh se začne drobit a při exhibicích před britským soudem (jemuž předsedá slavný recenzent HK filmů Paul Fonoroff, který má v hongkongských filmech řadu podobných roliček) začíná filmu nějak docházet dech. Režisér Joe Ma to naštěstí nijak nepřeháněl se stopáží a Chingmy Yau, ač krásná, je odsunuta na úplný okraj příběhu. Nevím co to s ní tehdy bylo, ale je prkenná, jak zákon káže. Všechnu pozornost na sebe naštěstí strhává Chow, což zakryje i slabší chvilky Erica Kota (který si ne vždycky uvědomuje, že mezi komikem a šaškem je tenká hranice). A fórků s dobrým timingem je tu pořád ještě o dost víc, než těch nepochopitelných či nechutných (scénka s kuřecím stehnem snad ani nejde reprodukovat na veřejnosti :). A Stephen Chow je navzdory relativní chatrnosti scénáře (ehm... jaký z jeho scénářů není na první pohled chatrný?) ve hvězdné formě a dokáže vás rozesmát, ať už jste v jakémkoliv rozpoložení. 60%

    • 21.4.2017  01:48

    V hongkongské kinematografii už jsem prosurfoval řadou žánrů a narazil na spoustu podivností, takže umím odpouštět. Vybledlé dialogy se dají ošéfovat výbornou choreografií, slabší herecké výkony zas dovedou zakrýt žalostné triky. Občas ale člověk narazí na degeneráta, který svou existenci obhájit nedokáže - Millenium Dragon patří do téhle skupiny a pokud chcete ušetřit čas, který byste jinak věnovali této recenzi, dovolím si vám trochu neprofesionálně prozradit hned na začátku, že takovou kravinu jsem už hodně dlouho neviděl. Film začíná v mongolské poušti, ale jakékoliv historické choutky vyvolané komparsem pobíhajícím na koních se ztrácí, když se za první dunou objeví autobus. Následuje vyvražďovačka filmového štábu a představení hlavního záporáka (Chin Siu-Ho s dlouhými vlasy... sluší mu to, ale to je tak všechno) - to jsou jediné okamžiky, ve kterých se budete jakž takž orientovat a pochopíte, že záporák má hezkou milenku a žárlivou sestru. Zároveň má zálusk na počítačový čip od ruského obchodníka, který za velké peníze odkoupí Korejci. Děj se tak přesouvá do Moskvy (která je prezentována haldou evropských statistů v pozadí a špiónskými záběry, zřejmě ukradenými z turistických videoprůvodců ;). Potkáváme hrdiny naše filmu dva flákače, z nichž jednoho hraje Yuen Biao, velkohubě propagovaný na obalu DVD. Biao naštěstí brzy pochopil, že v tomhle filmu ho nikdo nepotřebuje a po první menší bitce vyletěl do vzduchu a už se nevrátil (on se tedy vrátí, protože zhruba v půlce filmu se všechno obrátí naruby a některé mrtvoly oživnou, ale to bych vám asi prozrazovat neměl. Na druhou stranu, alespoň se máte na co těšit, protože tenhle dějový zvrat je podán obzvlášť amatérsky a dělá ze stupidního akčňáku "seriózní" bondovku ;))). Philip Ko není špatný herec, ale s režií se nikdy neměl pouštět do křížku. To že se pokusil natočit vážně se tvářící kriminálku o souboji tajných služeb sice není trestuhodné, ale způsob kterým na sebe vrší scény vás zaručeně přivede do blázince - postavy jednají impulzivně a naprosto nelogicky, stávají se jim věci o kterých nevíte PROČ se staly a vrcholem je rande sekvence, kdy Ko stříhá do sebe dvě rande, každé se stejnou dívkou, ale jiným nápadníkem. V tu chvíli se vám hlava roztočí jako rotor u vrtule a vše je ztraceno. Film nemá soudržnost ani v úseku deseti minut a i když jsem si některé pasáže pustil dvakrát, stejně jsem nechápal. Ze všeho nejhorší jsou ale herci... Biao je ve filmu všeho všudy půl hodiny a i po tu dobu sám sobě dělá ostudu (především v akčních scénách, které by hůře nezvládl snad ani Martin Tomsa. Ale v tomhle ohledu padá všechna vina na choreografa a režiséra, protože Biao zas takovej lempl není, ani na stará kolena), jeho dva kolegové (Číňan a Korejec) jsou si docela podobní, nejen fyzicky ale i tím, že jsou oba jsou nevýrazní až hanba. Herečky jsou tu na okrasu, aby měli chlapi co balit a pokud se snad pokusí o něco víc (variace na Yukari Oshimu) vyzní to hloupě, ne-li rovnou komicky. Film bohužel není tak špatný, abyste u něho řvali smíchy a to i přesto, že se Philip Ko hodně snažil. Děj se sice odehrává v Rusku a Mongolsku, ale krom pouště a několika interiérů (které podezřívám z toho, že se všechny ukrývají v jednom domě, což způsobuje další scenáristické křeče ve snaze vyhnout se již známým místnostem ;) nám toho Ko příliš nenabídne. Pravé orgie si však vychutnají vytrvalci v ohlušujícím finále. Dvojice hrdinů nejdřív pistolkami postřílí asi padesát Mongolů, načež přijede Biao a donutí je, aby se vzdali. Chin Siu-Ho a jeho sestra ujíždějí na koních a diváka určitě překvapí jejich výbava. Sestra má na sobě asi dvacet kilo dynamitu (čistě pro případ, že by musela zemřít svázaná se svým protivníkem. S takovými věcmi se přece počítá), Chin Siu-Ho zas sebou veze rovnou dva meče. Přeci nenechá svého nepřítele bojovat holýma rukama. Největší masakr je pak úplný konec - když se proti sobě ti tři a Siu-Ho postaví, člověk doufá, že režisér konečně dostal rozum a bude nějaká akce. Ale houby, Siu-Hoa zlikviduje boží moc. Nevídané. Popravdě nevěřím, že by s podobným námětem (a koneckonců i obsazením) udělal sebelepší režisér nějaký trhák a lituji Biaoa, že musel na sklonku devadesátých let takovou hrůzu vzít. Díky Koově bezpohlavnímu zpracování snímek vypadá jako tchajwanská produkce z osmdesátých let ve které zapomněli dodělat vizuální efekty, ale ani tahle přítěž nedokáže snímek hodit do té vděčné sorty filmů, které začínají být při skupinových projekcích nechtěně zábavné. Millenium Dragon je prostě jen nudným a trapným důkazem, že i v Hong Kongu mají snímky kvalitou odpovídající našim Kameňákům nebo Waterloo po česku. Od první do poslední minuty jsem se proklínal, ale práce je práce. Osobně nevěřím tomu, že by tohle někdo ukoukal do konce na jeden zátah. Pokud se to někomu povede, napište mi, ať vím, že jsem netrpěl sám. ;) 20%

    • 20.4.2017  22:13
    Zhui ma lao (2003)
    **

    Lau Kar Leung je zdá se nezničitelný - v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byl známým kung-fu hercem, pak přesedlal na režii a nyní se nás pokouší přesvědčit o tom, že old school filmy nejsou mrtvé. Jeho nejnovější počin se jmenuje Drunken Monkey a je prapodivným hybridem, jenž se násilím snaží emulovat období, které již dávno pohřbil čas... Hlavní postavou příběhu je Wen Biao (Lau Kar-Leung), starý ostřílený vůdce slavné eskortní skupiny (taková staročínská obdoba FedExu ;). Bohužel časy se mění a jeho podlý bratr Wen Bao využívá dobrého jména eskorty k pašování drog pro vlivného obchodníka Yua. Moc pašeráků je veliká a tak musí Biao, ve chvíli kdy odhalí bratrovy nekalé plány, čelit mnohonásobné přesile, proti níž nestačí ani jeho perfektní znalost opičího kung-fu. Nakonec podlehne zraněním a je vhozen do řeky. To je samozřejmě kapitální chyba, protože každý zběhlý filmový divák ví, že domnělá mrtvola vhozená do řeky se zarazí o nejbližší vor (tím spíš, když je na něm pohledná číňanka) a pokusí se obživnout... A zatímco se mistr zotavuje, přesouvá se bystré oko děje na vedlejší linii, dva podařené mládežníky - Jiayeho a jeho prastrýce (Wu Jing - pokud vás zajímá jak je možné být ve dvaceti prastrýcem, musíte tenhle film vidět ;). Při jejich eskapádách se ke slovu dostává "pravý čínský humor" a pokud jste si mysleli, že v Hong Kongu jsou ujetí, tohle je ještě trochu ujetější (ale bohužel i kapku míň vtipné... Lau-Kar Leung je zkrátka suchar a většina vtipů (snad kromě Wu Jingovy provazové exhibice) jaksi postrádá hloubku). Oba chlapci jsou brzy převeleni do školy v Kantonu a zde shodou náhod potkávají skrývajícího se Wen Biaoa. Navíc se objevuje Biaův obdivovatel, tajný agent Hong Yihu (Gordon Liu), který touží po zvládnutí opičího stylu a hledá Biaoa (netuší, že je "mrtvý"). Náhodou na ulici zahlédne jednoho z mladíků, kterak zkouší trik, jenž zahlédl při šmírování mistrovy pomocnice (ano, to je ta s tím vorem) a neštěstí je na světě, protože o mistrově dobrém zdraví se doslechne i Wen Bao a gang pana Yu... Nezbývá než popadnout oba výtečníky za krkem a naučit je styl Opilé opice... někdo to přeci po Wen Biaovi musí převzít a bez tréninkové scény by to nebyl pořádný old school... Drunken Monkey je divný film, to řeknu bez okolků a natvrdo. Lau Kar-Leung zřejmě zkouší ignorovat nastupující senilitu a proti artritidě bojuje natáčením mlátiček... jeho jméno ještě pořád v Číně zní (má koneckonců na kontě nejednu klasiku) a tak se k jeho "revival" projektu přihlásila dorostenecká wushu elita (v čele s Wu Jingem, nastupující čínskou hvězdou a bývalým členem Pekingského wushu týmu)... Jen škoda, že je talent všech zúčastněných (včetně Leungova nevlastního bratra, Gordona Liu) utopen ve ztrouchnivělém scénáři (nedivil bych se, kdyby ho Leung vymlátil z nějakého archivu, protože až na soudobé gagy nese příběh všechny znaky průhledných historek, přesně ve stylu "sviňárna-trénink-pomsta"), který se navíc nebojí ani bezostyšných vykrádaček (jedna z postav píše knížku o opičím stylu a počíná si až nebezpečně podobně jako hlavní hrdina Scorpion Kinga). Poslední hřebík do scenáristovy rakve pak zatloukají někteří herci na kterých je až bolestně vidět, že jsou před kamerou jen díky svým bojovým schopnostem (představitelka Min). Můžete namítnout, že tohle všechno může vzít čert, jen když bude servírována pořádná akce, o kterou jde v tomhle typu filmů především... Bohužel Lau Kar-Leung se nerozpadá jen režijně, ale i herecky. Letokruhy zkrátka člověk nezastaví a navzdory bezchybnému provedení technik, jsou boje až k uzoufání pomalé a ve chvíli, kdy bojuje Lau Kar-Leung proti svému bratrovi (Gordon Liu) se u neškoleného diváka dostaví vtíravý pocit, že sleduje dva důchodce zasažené elektrickým proudem. Čerstvá krev je na tom pochopitelně lépe a Wu Jing předvede i pár zajímavých triků, ale to už nedokáže zachránit bezpohlavní choreografii (opičí styl navíc není nijak fotogenický... spíš naopak) a mizernou kameru, která až příliš často odhaluje chybějící kontakt a malou razanci většiny technik... Na jednou stranu Leunga obdivuji... Sehnat peníze a točit půl roku v drsných podmínkách old school kung-fu film, v době, kdy se většina produkce soustředí na romantické komedie a thrillery, popř. vizuálními efekty nabité wuxia filmy, to zaslouží potlesk. Cesta do pekel je však dlážděna dobrými úmysly a Drunken Monkey je jedním z těch filmů, které měly raději zůstat jen na papíře... Výsledný produkt vpálený na celuloid je jen smutnou připomínkou zlaté éry hongkongského filmu, kterou už zřejmě nikdo nevrátí... Leung to zkusil a z jeho rukou vypadl film, kterých bych před dvaceti lety označil za průměrný, před deseti za podivný a dnes za nepovedený... O podobnou revitalizaci old school žánru (pravda v úplně jiném stylu a s podstatně jinými úmysly) se momentálně snaží Stephen Chow. Snad se mu bude dařit lépe... 40%

    • 20.4.2017  22:11

    Gordon Liu a Lau Kar-Leung strikes back! Tentokrát se jedná o revival k Shaolinům (i když ten klášter, který ve filmu figuruje vypadá všelijak ;), což by si ale na začátku tipnul jen málokdo. Lau Kar-Leung nás totiž vrhne spolu se sedmi bratry Yangovými do líté bitvy s Mongoly, ze které se stane smrtící léčka. V davové scéně postupně umírají všichni Yangové a dokonce i jejich otec, aby nakonec přežil jen pátý a šestý bratr. Zatímco šestý bratr se vrací do rodinného sídla a dokonale mu rupne v bedně (Alexander Fu Sheng. Původně měl být hrdinou on, ale v průběhu natáčení tragicky zahynul při autonehodě a scénář musel být pozměněn), šestý (Gordon Liu) utíká do lesů, kde se setká s lovcem kožešin (cameo Lau Kar-Leunga. Stařík si potřeboval naleštit ego, takže zabije asi stovku Mongolů, dá hrdinovi užitečnou radu a pak se nechá zavalit tunou kamení). Zatímco jeho bratr podstupuje doma drastickou psychiatrickou kůru (při níž chce každého v dohledu zabít, říká se, že o mrtvých jen dobře, ale herecký výkon Fu Shenga svádí k neřízenému smíchu... pořád ale lepší nějaká emoce, než žádná emoce), pátý bratr se vydává do kláštera Shaolin a skoro tam z mnichů vymlátí duši, aby ho přijali. Ti se pochopitelně zdráhají, protože ačkoliv je z královského rodu, byl vychován jako voják a to by se Buddhovi nelíbilo. Pranic nezáleží na tom, že mistrně ovládá vojenskou taktiku i boj s tyčí (původně tedy kopím). Mnichové mu poskytnou útočiště (protože po něm zuřivě pátrá císař, ztvárněný opět stejným hercem jako v desítkách jiných Shawovek... ten maník tehdy rozhodně neměl nouzi o práci ;), ale nadále ho odmítají trénovat. Ale znáte to, takový shaolinský opat je mazanost sama, takže Gordon Liu trénuje, ani o tom neví. Formy na leknínovém jezírku nebo proti dřevěnému vlkovi jsou opět závanem těch starých dobrých časů, kdy Gordon chodil s vědry pro vodu a my trpěli za něj. Při tréninku nových pohybů se navíc Gordon soustředí i na mongolské pružné tyče, které jsou schopné se omotat kolem zbraně nebo končetiny a výrazně tak omezit bojovníka v pohybu. Však on těm šmejdům ještě ukáže. Lau Kar-Leung natočil Eight Diagram Pole Fighter v roce 1983, kdy byl žánr tradičních old schoolů už notně na ústupu, ale o to větší měl tehdy úspěch, protože nikterak neslevil ze svých měřítek. Snímek rozhodně nedosahuje hloubky 36 komnat, i když se snaží být ještě trochu velkofilmovější (královská rodina, útěk před císařem, hromadné bitky). Nefunguje to příliš po herecké stránce (i když Gordon Liu a Alexander Fu Sheng se opravdu snaží) a občas to Lau Kar-Leung přežene i s dráty (trénink na jezírku), zřejmě aby dohnal konkurenci. Aůe nemyslete si, že akční scény jsou špatné. Ať už je to souboj Gordona s opatem se spoustou nádherných zpomalovaček nebo explozivní finále, budete mrkat na drát, co tehdy takový Phillip Ko zvládal. A samozřejmě je tu Gordon Liu, opět v pekelné formě, v příběhu, který se narozdíl od jiných old schoolů snaží představovat víc než jen jako pozadí akčních scén (a že je jich tu hodně). Šílenství Alexandera Fu Shenga vás možná občas trochu rozhodí, ale nelze si nevšimnout, kolik témat stihnul Lau Kar-Leung do děje propašovat. Jenom by to chtělo lepší herce na straně záporáků, aby to celé dostalo trochu pevnější tvar. Jenže to už bych chtěl asi moc. Nehodlám být dneska chamtivý, tím spíš, že jsem od Pole Fightera čekal mnohem slabší podívanou. Opět si tedy připisuji u Lau Kar-Leunga nějaké čárky k dobru (časem to možná začne lézt i do kladných hodnot ;) a odcházím spokojen. 70%

    • 20.4.2017  22:11

    Hongkongský vypalovák v pražských lokacích s dcerou Bruce Leeho a Benny "Jetem" Urquidezem v hlavních rolích? A co na to vlasatý, blonďatý a akční Jan Révai? Svět se zbláznil? Ne, to jen do Prahy přicestoval Corey Yuen. Stalo se tak v roce 1998 a z několikatýdenního znásilňování naší metropole nakonec vzniknul akčňák Enter the Eagles, vyprávějící hned o několika skupinkách zlodějíčků, které mají spadeno na obrovský diamant zvaný Carův hranol, který je vystaven v pražském Rudolfinu (ugh ;). Prim hraje dvojice bývalých kolegů, skrytých milovníků a budoucích akčních hrdinů - profesionální zloděj Martin (Michael Wong) a Mandy (Shannon Lee), expertka na ustřelování končetin a proklatě rychlé kopy. Martinovi sice dá trochu práce přesvědčit jí, aby opustila pohodlí své středostavovské usedlosti (typická česká chaloupka rulez), ale nakonec se to povede a tak si všichni můžou plácnout se slizkým záporákem Karloffem (Benny Urquidez), který slibuje za diamant tři milióny dolarů. Do cesty se ještě připlete dvojice začínajících chmatáků (Anita Yuen a Jordan Chan), aby zajistila trochu neselhávajících gagů a nezbytných komplikací. Proč si to neříct na rovinu a pokud možno hned, Enter the Eagles jsou šedivým průměrem, který zdatně recykluje zlodějské a špionážní motivy, aby kolem nich mohl postavit další z nekonečné řady akčních báchorek. Corey zřejmě odcestoval do Prahy s minimem prostředků i lidí a natočil tu většinu filmu načerno (čemuž se jen těžko věří, když nad Prahou létají zatraceně nízko helikoptéry, ulicemi se prohání trio zlodějů zavěšené na rychle letícím žebříku a na tržnicích se střílí ostošest. O vybuchující Ladě před Rudolfinem ani nemluvě ;). Michael Wong tu předvádí akční model zamilovaného mouly a Shannon Lee, to že je dcerou slavného otce ji na kráse nepřidá a její bojové schopnosti nevypadají dobře ani vedle šestačtyřicetiletého Urquideze (kterému to stále ukrutně kope). A když začne ve chvíli nejzoufalejší Shannon pérovat v kolenou a pištět jako tatínek, je už veškerá atmosféra dávno v trapu. A zmínil jsem se o počítačové animaci? Kýčovitě statické jiskry při přestřelkách (ono střílet naostro v Rudolfinu, to by asi neprošlo ;), helikoptéra explodující po nárazu do Karlova Mostu nebo obrovská počítačová vzducholoď s neméně obrovským logem ACER na boku (je jasné, kdo film zaplatil). Nicméně, přes slabé počítačové triky a poněkud nemastnou akční stránku věci, se nebudete zas tak moc nudit, protože Corey sem tam zvládne nadhodit originální scénku (úvod s ořetězovaným hořícím džípem je úchvatný), dovede urazit inteligenci českých bezpečnostních služeb a hlavně prodává Prahu obratněji než leckteří hollywoodští filmaři. Drobným bonusem je pak účast českých herců (již zmíněný Jan Révai v poměrně velké roli nebo Václav "Upír" Krejčí v roli ostrahy Rudolfina) a reálií (několik rozhovorů se odehrává v tramvaji). Možná, že právě využití důvěrně známého prostředí dělá z filmu výjimečný sběratelský kousek a nutí mě posunout hodnocení o malinký stupínek výše, ale ani nepražáci se u Enter the Eagles nudit nebudou, především díky tomu, že Corey nikdy nesleví z nastoleného tempa a finále odehrávající se v pozvolna vybuchující vzducholodi, se snaží vylepšovat jak to jen jde. Enter the Eagles sice mohl dopadnout mnohem líp, ale občas nemusí pršet, stačí když kape, tím spíš když ty kapky dopadají na českou půdu ;). 50%

    • 20.4.2017  22:10

    Legendy se vracejí, ale snad jen v Hong Kongu to funguje tak rychle, aby se pokračování natočilo tentýž rok jako první díl. Executioners přímo navazují na populární Heroic Trio a odehrávají se "pár let poté" - prostředí se ale radikálně změnilo a s ním i styl filmu. Na Čínu (nebo lépe řečeno "fiktivní zemi") totiž dopadla jaderná bomba a radiace zamořila veškeré zdroje pitné vody. Společnost je tak nucena za velké peníze kupovat zbytkové zásoby od společnosti Clean Water (kterou vede znetvořený génius s rouškou na tváři) a cena ovoce se vyšplhala do závratných výšek. Naše hrdinky jsou stále vázány přátelstvím, ale každá z nich už maká na svém - Tung (Anita Mui) sekla s kariérou Wonder Woman a vychovává dcerku, Ching (Michelle Yeoh) oddaně slouží přívržencům prezidenta a lotosové sekty a Chat (Maggie Cheung) dělá to co vždycky - jezdí na motorce, je ukrutně sexy a chytá desperáty (a čas od času si pro sebe ukradne pár hektolitrů čisté vody). Všechny tedy jakž takž přežívají v temné době, do chvíle kdy jejich osudy svedou dohromady politické pletichy. O moc v zemi totiž usiluje ambiciózní generál, který tajně kuje pikle spolu s majitelem Clean Water... Když se rozhoří bitva o prezidentské křeslo, nemůže u toho naše trio chybět... Executioners se svému předchůdci nepodobají snad v ničem. Nastíněná zápletka sice zní "akčně", ale comicsová nadsázka prvního dílu je nenávratně pryč. Ta tam je Maggie Cheung letící za desperáty na odpáleném barelu, fuč jsou Ching Siu-Tungovy šílené nápady. Stejně jako Trio, má i Executioners v položce režie dvě jména, kromě Siu-Tunga je tam i Johnnie To a vypadá to, že právě on převzal otěže nad druhým dílem a zavádí nás do mimořádně temného postapokalyptického světa, který jsme už tolikrát viděli v hollywoodských trhácích. Docela to funguje, tedy pokud si nebudete stěžovat na plazivé tempo a máte rádi politické čachry (minimálně půlku filmu Johnnie To vyplýtvá na zosnování pavučiny vztahů mezi armádou, sektou, vládou a prostým lidem). Je to zajímavý a neotřelý směr, ale našim hrdinkám moc po chuti není a jsou z toho tak nervózní, že se dokonce i porvou. Inu konflikt musí být, ale kdo by snad čekal, že po výměně několika úderů se dámy poplácají po zádech a film nabere větší spád, ten by se mýlil. Politicko-dramatická mlhovina neustoupí a jen tu a tam se jí povede Siu-Tungovi rozvířit akčními scénami (těch je tu mnohem méně a jsou hříšně krátké, jako by skutečně Siu-Tung neměl čas a veškerou práci na projektu nechal na svém kolegovi.). Takže nakonec je málo platné, že se děvčata snaží seč mohou, od častých pohledů na hodinky vás to nezachrání. Johnnie To rozhodně není špatný režisér, ale jeho snaha odtáhnout comicsové hrdinky na ambicióznější kolej ztroskotává díky příliš průhledným nápadům - ať už jsou to kýčovitě dojemná úmrtí důležitých postav nebo místy skutečně pitomoučké dialogy. Méně je někdy více a to si bohužel tvůrci neuvědomili - Executioners je zajímavým experimentem (podobný žánrový mix a atmosféru nenajdete na každém hongkongském rohu), ale mizerným pokračováním. Fanoušci prvního dílu by si měli rozmyslet, zda se do Executioners vůbec pustit. Mohli by při sledování filmu šlápnout na pomyslnou minu, která jim roztříští jejich iluze... 40%

    • 20.4.2017  22:09

    Stephen Chow je v hlavní roli nepřekonatelný a nemusíte zrovna chodit na hongkongskou střední, abyste pochopili většinu fórků (jen ty zárodky Triád ve třídách budou možná tuzemskému publiku kapku cizí ;). Jako ve většině Chowovek je tu základem duo Stephen Chow-Ng Man Tat (tady hraje jeho spolupracovníka a "otce", předstíraný Parkinson patří k vrcholům jeho "herectví") a chemie mezi nimi by se dala krájet. Režírující Gordon Chan se příliš nepitvá v naznačeném nedostatku zodpovědnosti, který si musí Chow ve škole vyléčit a soustředí se především na nepřetržité salvy gagů a romantickou linii. To když se Chow zamiluje do jedné z učitelek (Man Cheung) a kvůli tomuhle vzplanutí je ochoten podstoupit doučování a další nechutnosti, kvůli kterým kdysi ze školy utekl a dal se k policii. Kromě dobře mířených vtipů zaujme i několik akčních sekvencí, ve kterých Chow i jeho doublové dokazují, že kvalitní bojovka se ujme v jakémkoliv žánru. Velká škoda, že akce trvá vždy jen několik vteřin, kopírka pouličního boje z Police Story 2 vypadala velice pěkně, stejně jako úvodní přepadovka (proč jenom Gordon Chan takovéhle věci později zcela zapomněl). Těžištěm je ale humor, jenž je vždy na prvním místě a s přehledem zakryje chatrný scénář a mírně televizní fazónu, která snímek strhává zpátky do osmdesátých let (to je myšleno částečně jako poklona, i když si nemyslím, že by to Gordon Chan udělal úmyslně). Tentokrát opravdu nemusíte být die-hard fanda Chowových exhibic, abyste se smáli na plné kolo, protože i ostatní herci se projeví jako zdatní nahrávači a dovedou povýšit "jen" průměrné gagy na takřka geniální okamžiky. Nelze se divit, že vznikly další dva díly, protože jakkoliv Chow ždímá školní prostředí ve všech směrech, zbývá ještě hodně neprozkoumaných území. A po skončení titulků budete skoro žadonit, aby se do nich tenhle hongkongský Jim Carrey vydal. A nebo možná ne. Záleží to na vaší náladě a vkusu, stejně jako Carrey má Chow přibližně stejně velký tábor příznivců i odpůrců a když vám jeho svérázná komika nevleze pod kůži hned, jste ztraceni a musíte jít masírovat bránici jinam. Museli byste být ale opravdu velcí suchaři, aby vám při sledování Fight Back to School alespoň párkrát necuknuly koutky. 70%

    • 20.4.2017  22:06

    Ach ti Korejci. Třikrát po sobě dovedou člověka naštvat rybníkem spálených šancí a když už je pomalu vyprovází z domu, vystřihnou číslo po němž zůstane stát úplně bez dechu. Zatímco v Hong Kongu se poslední dobou veškerá snaha smrskla na pár neúnavných fachmanů a osvědčené žánry (je třeba říct, že gangsterky teď zažívají nebývalou obrodu), v korejských celuloidových vodách se vždy najde nějaké to překvapení napříč žánry. Třeba Fighter in the Wind, natočený na motivy životních zkušeností Bae-dala Choie, mistra a zakladatele kyokushinkai karate, jednoho z nejtvrdších stylů karate vůbec. Je záhodno dodat, že film se inspiroval především comicsem, vycházejícím z Choiovy biografie, ale to vás v žádném případě nesmí rozhodit, protože jsou "comicsy" a comicsy, tenhle soudě podle výsledného filmu nabízí neuvěřitelné emocionální rozpětí a příběh o mnoha vrstvách. Děj snímku začíná v roce 1939, kdy japonská letadla přelétávají nad korejským územím a shazují náborové letáky, lákající do svých řad nové piloty. Bae-dal neodolá a ilegálně prchne do Japonska, aby se mohl dát do služeb armády. Už po cestě potkává prvního vychcánka a budoucího přítele, který se vydává za japonského detektiva, chytajícího ilegální přistěhovalce. Po krátké (slovní i pěstní) výměně názorů se oba nechají zapsat do školy pro letce. Kdo umí počítat a má po ruce kalendář, ten ví, že v roce 1939 nebyla volba tohoto povolání zrovna šťastná. O pár let později se tak naši hrdinové ocitají u popravčího kůlu za to, že odmítli nasednout do letadla a splnit svou kamikadze povinnost. Tady se také Bae-dal poprvé setkává se svou nemesis, Katem, japonským mistrem v karate, který považuje veškeré Korejce za zbabělce a neváhá to dát Bae-dalovi najevo, když ho vyzve na souboj o život jeho a jeho kamarádů. Bae-dal prohraje, jako mnohokrát předtím a ještě mnohokrát potom, ale Kato ho ušetří (čistě proto, že podle jeho měřítek je život bez úcty horší než smrt). Série životních porážek pokračuje při střetu s Yakuzou, která ničí úspěšný pačinko byznys, který rozjíždí Bae-dalův kámoš. Naštěstí se na scéně objevuje Bae-dalův dávný kamarád z Koreje, Chun-bae, mistr bojových umění. Překvapivě nezačne Bae-dala učit, ale věnuje mu knihu, ve které "to všechno je". Duše bojovníka však musí ještě projít nejedním utrpením než bude připravena textu porozumět. Řečeno česky a bez pentliček - Bae-dal si musí ještě párkrát sáhnout na dno a dokonce se zamilovat (což vede k úseku ala Robin Hood, kdy Bae-dal zachraňuje japonské dívky od okupujících amerických vojáků, kterým jde jen o jedno ;), aby po finální ráně osudu odešel do hor a prožil si tu pravé tréninkové peklo. To je mimochodem jediná sekvence, které bych měl co vytknout. Nevadil mi Bae-dal mrznoucí v nelidských podmínkách, přesekávající holýma rukama kameny ve dví, ale následná tréninková pasáž "ala Rocky" je až příliš comicsová a nehodí se ke zbytku filmu. Režisér a scenárista Yun-Ho Yang v ní možná až příliš popustil uzdu své fantazie, stejně jako v bojových scénách (choreografie je velice pěkná, nicméně co se týče úhlů a střihu, jedná se o velkou stylizaci, která zakrývá skutečné bojové schopnosti aktérů). Ale o ty tu ani tak moc nejde, jsou jen perličkou příběhu, velkými událostmi, ke kterým vedou všechny nitky. Yang na ně prostě příliš nehraje a spolehá spíš na kvalitní herce. Představitel Bae-dala, Yang Dong-kun, je uvěřitelný jak v poloze totální lidské trosky (scéna na trhu), tak romantického ňoumy a především zoceleného a neporazitelného bojovníka v závěru filmu. Jeho herecký výkon je jedním z největších kladů snímku a opravdu podpírá celý příběh, velkou pochvalu si ale zaslouží hlavně Masaya Kato, který v mých očích vyrostl z frajírka v Drive do přesvědčivého záporáka, který neoslňuje svými schopnostmi (Kato nic moc neumí a těch několik triků co předvede, je doublovaných), ale čistě svojí přítomností v záběru. Neuvěřitelné charisma. A řeknu to znovu, tenhle film není o akčních scénách, o karate nebo o bojových uměních osobně. Ne že by tohle téma bylo ve filmu zanedbatelné, ale Yang se soustředí především na drama a vývoj postav, takže neváhá finální vyhlazovací půlhodinku (to když Bae-dal sejde dolů z hor a začne vyzývat na souboj všechny japonské mistry bojových umění, aby jim dokázal, že i Korejec může mít schopnosti a vlastnosti bojovníka) proložit očistcem ala Poslední samuraj, kdy se Bae-dal vydá za ženou bojovníka, kterého při zápase zabil a prosí o odpuštění. Yang prokazuje svojí žánrovou flexibilitu, protože se i v téhle pasáži pohybuje jako ryba ve vodě a doslova z vás vytříská potřebné emoce. Ve chvíli, kdy Bae-dal stane na vrcholu hory máte v očích slzy stejně jako on (samozřejmě najdou se otrlé a bezcitné výjimky ;). Co ještě dodat? Hrozně se mi líbí jak snímek drží jednolitou atmosféru, i když se v jeho rámci skáče jako tempově, tak žánrově. Měl bych zřejmě vytknout až příliš kašírované souboje, plné maskovacích hrátek (zrychlovačky, prolínačky apod.), rozhodně už jsem viděl přehlednější a lépe vymyšlené souboje, nicméně z akčních duelů ve Fighter in the Wind sálá jakási neuchopitelná síla. Když vidíte Bae-dala, kterak jde za svým cílem a jeho odhodlání je účinnější než jakákoliv soupeřova technika, je těžké nepodlehnout atmosféře okamžiku. Je pravda, že kyokushinkai karate to asi moc cti nenadělá (Bae-dal se nechává i jako mistr dost otloukávat), skoro je naznačeno, že vyhrává díky své schopnosti ignorovat bolest (během filmu ho snad třikrát probodnou, X-krát pořežou, Y-krát zmlátí a jednou postřelí), ale Bae-dalovy prohry tu nejsou samoúčelné a přidávají příběhu na hloubce (ne jako jinde, kdy se přestřelením tohoto prvku rychle dostanete do potíží. Tady působí přerod z losera v mistra naprosto přirozeně). Ani jsem se nezmínil, že to celé nádherně vypadá (film stál asi dost peněz), ale to bude asi tím, že Fighter in the Wind vás převálcuje dějem a ne pohlednou kamerou. Máte před sebou fantastický životní příběh a mě ani nezajímá jak moc ho comicsová předloha přibarvila, protože v podání Yun-Ho Yanga mi to vyhovuje. Víc takových. Prosím... 90%

    • 20.4.2017  22:06
    Fei hu (1996)
    **

    Marně přemýšlím při pohledu na pestrobarevný obal, proč se v Hong Kong Legends rozhodli vydat právě First Option. Copak jim došla práva na klasiky z osmdesátých let? Nebo mají slabost pro filmy Gordona Chana? Nevím, každopádně i když je First Option filmem, jehož shlédnutí vám nepřivodí střevní koliku, označení za klasiku se zřejmě nedočká u nikoho. Hlavním hrdinou příběhu je velitel speciální zásahové jednotky S.D.U. (obdoba S.W.A.T.u) Don Wong (Michael Wong). Je nejlepší, je drsňák, ale chce s prací seknout a užívat si klidné dny v zaprášené kanceláři. Jeho poslední jednotka je parta zelenáčů, ze kterých možná jednou vyrostou ostří hoši, ale momentálně to vypadá, že si líp líp rozumí s Gameboyem než s puškou. Dona a jeho zkušenosti potřebují jako sůl, stejně jako policejní sekce pro pašování, která je pod vedení odvážné Minnie (Gigi Leung). Mezi oběma týmy panuje jak rivalita (Minnie a její kombinovaný tým (dvě ženy, dva muži), se snaží hochům ze speciálky dokázat, že i jejich zbraně trefí cíl, hoši zas přes sklo kanceláře mlsně pokukují na policejní kolegyně. Inu klasika. Veškeré kočkování ovšem končí ve chvíli, kdy se na scéně objevují drogy za dvě a půl miliardy a Donův starý kamarád Rick, z americké D.E.A. (protidrogové). Následný přepad továrny znamená pro všechny zúčastněné kruté vystřízlivění, protože Thajci evidentně disponují nejnovějším vybavením (útočné pušky, claymore miny, snipeři) i osvědčenými taktickými fígly, takže ztráty v řadách S.D.U. jsou nemalé (jeden mrtvý, devět vážně zraněných). Don má depku, Minnie podezření a Rick pomalu potichu vyklízí pole se čtyřmi tunami "cukru", určenými pro americký trh. Kdo netušil, že Rick je záporák, má černou tečku a měl by nakoukat víc filmů ;)... Ne že bych chtěl snad někoho urážet, od toho jsou tu jiní, např. scenárista a režisér Gordon Chan, který za First Option stojí. Námět zřejmě spíchnul během přestávky na oběd, takže se nelze divit, že ve filmu nenajdeme jediný rozehraný charakter (všechno je to jen snůška klišé, které bezpečně klasifikuje každý, kdo viděl alespoň jeden díl Walkera, Texas Rangera). Děj je fikaně rozetnut mezi dvě prostředí - první půlka se odehrává v kancelářích, kde se analyzuje, klasifikuje, rozebírá a vtipkuje. Bohužel Gordon tyhle momenty nevyužil k tomu, aby nás pečlivěji seznámil s charaktery, takže ve chvíli, kdy příběh přeběhne do akčnějšího prostředí (přestřelka v továrně a finále na opuštěném ostrově), je sice chvályhodné, že hlavy padají na obou stranách, ale vzhledem k tomu, že jsme si k žádné z postav nevypěstovali vztah, je nám úplně jedno koho kulka trefí. A o předvídatelném závěru už nemluvím vůbec. Ani Gordon-režisér nezvládá napravit to, co jeho scenáristické alter-ego vymyslelo. Dokonce se o to ani nesnaží. Ačkoliv je ve filmu o filmu vidět spousta sofistikovaného filmařského náčiní, výsledek budí dojem, že zůstalo nevyužito. Gordon záměrně využívá základní filtry a s kamerou hýbe jen když je to skutečně potřeba. Žádné oslavné nájezdy, žádné vizuální perličky, místy film zaujme doslova dokumentární pohled, nicméně k dosažení pocitu "syrovosti" chybí Gordonovi právě ty charaktery a především styl, který by filmu mohl vtisknout. Nevšímavá kamera a televizní vzhled nestačí, ty jen dokazují, že na téhle legraci se místy až příliš šetřilo. Ale k čertu s Gordonem, pojďme se věnovat něčemu, co stojí za řeč a co alespoň částečně tahá film do popředí vašeho zájmu, totiž přestřelkám. Hlavní choreograf Bruce Law pochopil, že musí vyrobit hodně muziky za málo peněz a tak kaskadérům rozdal makety a rozpoutal na place filmovou verzi Counter-Striku. Střílí se tu opravdu hodně, používá se široká paleta zbraní a herci alespoň napůl vypadají, že rozumí tomu, co říkají a že rozeznají od sebe MP5ku a M4ku. Je pravda, že nadšeneckou atmosféru a použité taktické fígle ocení jen fanatiční příznivci speciálních jednotek nebo fandové do zbraní, ale i laik ocení ve větších scénách souhru kaskadérů a herců. Bohužel to nestačí, protože když už si Gordon vyšlápnul na nezmapované území (podobné filmy jsou především hollywoodskou parketou), musel vědět že s pidirozpočtem a chatrným scénářem nevystačí. Příběhová vata filmu patří k těm nejslabším (Gigi to sice sluší a Michael má řádně napumpované ruce, ale to je příliš málo) a akční scény nesnesou srovnání se západní produkcí. Ocenit tak můžeme jen dobrý úmysl, ale v případě First Option a Gordona Chana platí víc než kde jinde, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. 40%

    • 20.4.2017  22:05

    Klasický příběh Chen Zhena a Jing Wu Men školy byl už zpracován několikrát a hrdinného reka si zahrál Bruce Lee, Jet Li i Donnie Yen. Teď však přichází Stephen Chow a jakkoliv to zní opovážlivě, tam kde druzí otrocky kopírovali, on buduje nový příběh. Zatímco Fist of Legend a televizní Fist of Fury se dají s trochou tolerance nazvat remaky původního Brucova filmu, Chow v rámci své šílené komedie pouze přejímá hlavní prvky (japonské protivníky, nápis "Sick men of Asia" a doslovnou "Fist of fury" - hrdina má dělovou pravačku) a navrch přidává spoustu dalších, takže to nakonec znovu všechno ztratí smysl. Jestli něco Chowovi nelze upřít, tak jsou to nápady a především "drzost" se kterou kombinuje nekombinovatelné - hned v úvodu se jeho postava, vesničan Lau Ching, který se vydal do města hledat štěstí a slávu, setkává mimoděk s postavou z God of Gamblers, které je Lau Ching až podezřele podobný (kdo to nepochopil, obě postavy hraje Stephen Chow), navíc je to šance jak do filmu opět a znovu propašovat alespoň na chvíli Ng Man Tata. Takhle šílený gag by zkrátka v Hollywoodu nevymysleli a to je samozřejmě jenom začátek. Lau Ching brzy ztratí adresu svého příbuzného, takže se musí dočasně ubytovat u prvního maníka, kterého potká, shodou náhod zloděje, který ho chtěl okrást. V postavě Smarta nachází Chow dokonalého protihráče, i když Kenny Bee pár minut ke konci z příběhu nečekaně "vypadne", snaží se do posledního dechu s Chowem držet krok a opravdu se mu to daří. Ani Lau ani Smart nejsou (navzdory jménu toho druhého) příliš chytří a když se chtějí dostat na turnaj bojových umění, aby vyhráli hlavní cenu (deset milionů), zapletou se s Triádami a především školou pana Foka. Zde nachází Lau učitele, životní lásku (Mandy/Nandy... v titulcích se nějak nemohli rozhodnout ;) a úhlavního soka. Všechno potřebné už tedy máme, takže kamera, klapka a jedeme. Navzdory příběhu nesmíte od Fist of Fury 1991 čekat kvalitní bojové scény. Je to paradoxní, ale první i druhé housle tu hraje opět Chowova divoká komika, jediný, kdo předvede kung-fu ve střízlivé podobě (tj. neletí padesát metrů vzad, když ho trefí Chowova pravačka) je překvapivě Corey Yuen, který v ringu předvádí, že má svojí choreografii ve filmech podloženou i praktickými zkušenostmi. A i kdyby nebojoval, jeho herecká exhibice při tréninku s Chowem je něco, na co dlouho nezapomenete. Jako celek se bohužel film netváří až tak přesvědčivě. Musím vypíchnout jakoukoliv přestřelku mezi Kennym Beem a Stephenem Chowem, těm dvěma to spolu opravdu jde a doslovná parodie scény s nápisem "Sick Men of Asia" je vynikající, nicméně v místech, kde se film snaží tvářit vážně a používá k dějovému postupu klišé, do kterých o pět minut později nemilosrdně šije, už se smích z tváře trochu vytrácí. Mít film ještě o jednu, dvě dějové linie navíc, zřejmě bychom se v přestávkách mezi gagy nudili k smrti, takhle to je díky střízlivé stopáži docela k vydržení a na slabší místa zapomenete při pohledu na trenérský tým důchodců v bundách ze západního Německa nebo ohoz Kennyho Bee. Řeknu vám, s hongkongskou módou není něco v pořádku. ;) 60%

    • 20.4.2017  22:04

    Co napsat? Tenhle film mě zaujal už před lety v katalogu HK Flix, ale až teď se mi konečně dostal do ruky. Váhal jsem nad tím, zda si ho mám skutečně pustit. Věděl jsem, že to bude slabé, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že jeden z nejlepších kung-fu filmů si může vykoledovat tak otřesné pokračování. Na obranu všech - Fist of Legend 2 je celuloidový kripl, vznikl čistě za účelem komerčního znásilnění jedničky a nikdo z prvního dílu s ním nemá nic společného. Robert Tai, režisér filmů jako Mafie vs. Ninja, má naopak s filmem společného až moc. Produkce, režie, scénář... to je dost hříchů na jednu osobu. Jet Le (ne, to není překlep) v hlavní roli je prý oficiální dvojník Jeta Liho, ale připomíná spíš Donnieho Yena a při pohledu na jeho bojové schopnosti mi nešlo do hlavy, co kdy měl s Jetem společného. No možná to byl double pro nasvěcování scén. Už první scéna vás zarazí do křesel, protože jde o remake finále Fist of Legend, resp. jeho poslední části - Fujita s mečem proti Chen Zhenovi s páskem. S detaily si Robert Tai nedělal starosti, takže ani jeden z představitelů nekopíruje pohyby, všechno je tak třikrát zrychlené (s otřesnými zvukovými efekty, které nemají obdoby NIKDE) a hlavně - odehrává se to úplně jinde. Každý školák ví, že Fist of Legend končí v dojo, jenže Robertu Taiovi se zřejmě víc líbí jakési přístavní molo s kamenitou zdí. Jet Le tu není úplně nešikovný, ale připomíná spíš akrobata (nicméně když už dělá HK spin, potřebuje tak tři střihy ;), jakékoliv pokusy o kopy a údery vypadají neslavně. Je to ale ještě pořád odvar, proti tomu co nás čeká. Nastupuje totiž dějová linie, která si nic nezadá s nejhoršími filmy od Godfrey Hoa. Tai měl na natáčení asi hodně málo času a nedivil bych se, kdyby vyrazil s dvaceti lidmi a třemi kamerami do lesa a každému týmu (kameraman, klapka, skriptka ;) řekl ať jde na jinou stranu, najde nějaký rovný plácek a něco natočí. Ve střižně se to pak dalo dohromady, z čehož vyplývá skutečnost, že jsem neměl šanci cokoliv pochopit. V příběhu se točí revoluce, Dr. Sun Yat Sen, ruský bojovník, který chce s Chen Zhenem změřit své síly a partička gangsterů v čele s Bolo Yeungem (chudák Bolo, že se nechal natlačit do podobného filmu), ale ani jednu linii jsem nedokázal chytit za ocas a sledovat až do konce. A konec naštěstí přijde brzy, jediný klad filmu je jeho střízlivá délka. Jinak ale v osmdesáti minutách uvidíte všechno možné - přímé kopie scén z jedničky, Rusa s neskutečně huňatou čapkou, skupinu ninjů, která se umí proměnit v miniaturní slaměné koule nebo klona Bruce Lee, který si to s Bolem rozdá v souboji na nunčaky (při téhle scéně jsem málem umřel smíchy). Největší problém ale není v tom, že je všechno amatérsky natočené a nedává to smysl. I když to nejsou přehlédnutelné položky, film selhává v tom úplně nejdůležitějším, v tom, kvůli čemu vlastně vznikl. Bojové scény jsou tu alfou a omegou, jenže... krom Jet Leho a toho ruského chudáka tu nikdo neovládá ani základy bojových umění. Hlavní duel filmu (Chen Zhen vs. Rus) se dá ještě (s přimhouřením obou očí a stažením jasu na minimum) jakž takž vydržet, ale všechno ostatní je hrůza. Nijak nepomohlo zrychlení o stovky procent, herci prostě neumí bojová umění. Jejich údery nemají sílu, nejsou správně provedeny a myslím, že kdybych zašel do jakékoliv školy bojových umění mezi začátečníky, vybral bych o třídu lepší bojovníky. To byla na Tchajwanu (kde film s největší pravděpodobností vznikl) až taková krize nebo Tai do filmu obsadil svou rodinu a známé? Chtěl jsem tenhle film nějak vtipně odstřelit, ale nejde to tak lehce jako v případě filmů od Godfreyho. Tady prostě vždycky vykoukne snaha zarýžovat na slavnější předloze a člověk jen bezmocně sleduje jak Tai klesá hlouběji a hlouběji do zetkového bahna. Při skupinovém zhlédnutí se zcela jistě dobře pobavíte (pokud na to máte dobrou náladu), ale při sólo projekci je to (i díky bezpohlavnímu dabingu) depresivní nuda. Berte to na vědomí a vyzývejte tenhle film na souboj jen pokud jste v přesile. ;) 10%

    • 20.4.2017  22:02
    Fist Power (2000)
    ***

    Omílá se to stále dokola na všech fandovských serverech a po zhlédnutí několika jeho filmů to pochopíte taky - Chiu Man-Cheuk nemá štěstí na dobré role. Ač je šikovný, pohledný a umí wushu jako málokdo v branži, nebýt Tsuie Harka, asi by dodnes cvičil někde v rodné čínské kůlně. S Tsuiem se bohužel nedá točit donekonečna a tak po úspěchu filmů jako The Blade nebo Chinese Feast Cheuk upadnul do televizního podprůměru, tím spíš že se po jeho nástupu na stříbrné plátno, začaly točit převážně neakční filmy a on sám nedokázal z průměrných scénářů nic vytěžit (jeho mírně flegmatický herecký projev už jen přibouchnul poslední hřebíček do rakve). Fist Power naštěstí tvoří světlou výjimku z řady jeho propadákových filmů (které zapřičinily mj. to, že mu asi nemůžete "přijít na jméno" ;) a navíc vyčnívají i z hongkongské tvorby roku 2000. Příběh je primitivním odvarem několika hollywoodských filmů, ale s tím si nesmíte dělat hlavu, protože někdy v průběhu filmu by vám ze scenáristových skoků v čase (které šetří spousty dolarů) zřejmě rupla nějaká cévka a už by vám hráli. Po krátké představovačce hlavních hrdinů je jasné, že Charlie (Anthony Wong) je zhrzelý otec, který pro znovuzískání svého potomka ze spárů mafie a penězi oslepené manželky, klidně vyhodí do vzduchu školu plnou dětí. Chiu (Chiu Man-Cheuk) je naproti tomu slušňák s bílým kvádrem, barevným džípem a okouzlujícím úsměvem. Kromě toho je taky specialista na bezpečnost, přeborník v bojových umění (to je tak když máte za matku Cheng Pei-Pei ;), prostě kladný hrdina k pohledání. Oba je spojuje nejen fakt, že Charlie náhodou Cheuka hodí autem do města, když se jeho příteli porouchá auto, ale především Cheukův synovec uvnitř školy, v níž Charlie drží rukojmí. Jeho požadavky jsou jasné - dovezte mi sem syna do sedmi hodin a nikoho nezabiju. Teď už jen stačí srazit se po cestě s Charlieho bratrem a dívkou, s níž se Cheuk měl včera plánovaně seznámit (jeho rodiče mu neustále hledají nějakou vhodnou nevěstu) a mimořádně pestrá trojice může vyrazit zachraňovat Charlieho syna. V patách jim bude rozladěná policie, všehoschopná mafie i nájemní zabijáci... tak hurá do toho. Fist Power byl pro Chiu Man-Cheuka požehnáním z nebes. Režisér Aman Chang si po velkém úspěchu Body Weapon vymohl u producentů poměrně velkou svobodu ve výběru témat a nezapomněl při tom ani na Cheuka. Výsledkem je akční jízda, ve které se zhruba od první třetiny Cheukovy ruce a nohy nezastaví, protože neustále musí zpracovávat přehnaně agresivní nepřátele. Během celého filmu padne k zemi tak 70-80 protivníků, což je i na Hong Kong docela vydařený průměr. Hned v úvodu Cheuk semele ochranku celého mrakodrapu, pak už nastupují drsňáci v kvádrech a na vrcholu mlátičkového řetězce stojí osamělý elegán Jude Poyer (který to všechno dělá jen proto, aby si zakopal s někým dobrým a shrábnul odměnu) a čínský pingpongový wushu tým (s nímž už notně unavenému Cheukovi pomůže vlastní rodina ;). Aman Chang zřejmě věděl, že se slabším scénářem by se rychle dostal do problémů a tak najal specialistu na kaskadérské kousky a automobilové honičky - Bruce Lawa a na choreografii soubojů sehnal wushu experta Ma Yuk Shinga. Cheukovi přemíra akce vyloženě sluší, stejně jako ono bílé sako a Chang se snaží nižší rozpočet kompenzovat efektními podhledy (v akčních scénách opět trochu ztrácí, ale je to rozhodně koukatelnější než v Body Weapon, nemluvě o mnohem lepší choreografii). Co už trochu skřípe jsou gagy a dialogová vata. Changovi se moc líbí hollywoodské akční filmy a tak se snaží nakrást si z nich to lepší, bohužel mu chybí preciznost amerických kolegů a tak většina dramatických i záměrně vtipných pokusů končí někde na půli cesty. Je to docela škoda, protože Cheuk místy opravdu září a není tak těžké (s lepším scénářem a střihem) si ho představit jako nastupující akční hvězdu. Možná, že až se Aman Chang dostane k lepšímu scénáři a nebude platit střihače za počet střihů (málokdy uvidíte v jednom záběru víc než dva, tři pohyby), dopracujeme se k lepším filmům a vyšším hodnocením. Jen aby už nebylo pozdě a Chiu Man-Cheuk nehnil někde v domově důchodců. Fist Power v trochu mlžném oparu naznačuje, že je jedním z nejschopnějších filmových bojovníků, které Hong Kong má. Věčná škoda, že zrovna k téhle sortě se momentálně tamní kinematografie chová trochu macešsky. 60%

    • 20.4.2017  22:01
    Pět zbraní (1978)
    ***

    Bylo to v roce 1978, kdy už Shaw Brothers začínali mlít z posledního a někoho napadlo dát dohromady ty nejlepší borce, kteří byli ochotní podepsat smlouvu (tehdy ještě o talentované bojovníky nebyla nouze). Tak vzniknul dream team, který nadále nesl jméno podle svého prvního úspěšného filmu - Five Venoms. Philip Kwok, Lu Feng, Wei Pai, Sun Chien, Lo Meng a bonusově i Chiang Sheng. Dneska už tyhle kořeny pamatuje málokdo (to je riziko tvorby "týmových" filmů ;), ale tehdy se na ně stály fronty. Přitom stačila jednoduchá zápletka. Jeden velký učitel na smrtelné posteli (ona je to teda spíš smrtící parní koupel, ale to nebudeme řešit) prozradí svému poslednímu žákovi, že v mládí byl dost neopatrný a naučil pět svých žáků pět smrtících stylů - velerychlý styl stonožky, účinný styl hada, škorpióní styl s důrazem na kopy, akrobatický styl ještěrky a silový styl žáby, s důrazem na obranu. Žádný z těch žáků (kromě jedničky a dvojky) se navzájem nezná, všichni nosili při výcviku masky, ale všem mistr prozradil existenci tajného svitku, který má velkou cenu. Je jisté, že po mistrově smrti se ho budou chtít zmocnit a tak umírající kmet požádá svého posledního žáka, aby je tak nějak srovnal do latě (zatím se moc neřeší, že ten mladík musí nejprve zkombinovat schopnosti všech stylů a najít jejich slabiny, aby ty jedovaté potvory zneškodnil). Čekáte zřejmě, že se všichni sejdou v typickém papundeklovém městě o dvou, třech uličkách (rozpočty holt tenkrát byly nízké) a začnou se navzájem zabíjet, přesně v duchu Chehových filmů. Jenže chyba lávky. Tedy... papundekly tu jsou, ale snímek se většinu tváří spíš jako detektivka (pokud na něj koukáte s anglickým dabingem, kde je řada lapsů, stává se z toho dokonce nevyřešitelná detektivka ;). Had a Stonožka sice zabijí údajného opatrovníka svitku, jenže Škorpion ho najde rychleji. Jediný navíc nosí masku a provokuje všechny ostatní, aby se navzájem pobili. Jenže kdo z nich to může být? Kromě Hada a Stonožky je identita ostatních dlouho tajena a do hry se zapojí i podplácení a nejrůznější podrazy. Mladý student, ústřední postava děje tu funguje jako Sherlock Holmes, ale stejně nezabrání smrti Žáby, který doplatil na svou dobromyslnost. Právě na něm si Chang Cheh vybije krvelačné choutky, když už se neukopávají hlavy, alespoň dojde na mučení (v evropském stylu... Žába doplatí na existenci Železné panny). Je to překvapivé, ale tenhle film se dá doporučit hlavně díky zajímavě vystavěné dějové linii, což je záležitost, kterou u Cheha hledám až na posledním místě. Většina jeho filmů má hodně akčních scén, ale poněkud jednorozměrné hrdiny, u kterých se spoléhá na to, že je hrají důvěrně známí herci. V případě prvního filmu tomu ale tak nebylo a většina z úvodní šestky (Venomové+Chiang Sheng) tu zazářila i po dramatické stránce. To snímek dost odlišuje od té poslední vlny klasických old schoolů, protože zatímco souboje právem zestárly, tenhle netradiční přístup k vyprávění a žánrové osvěžení, to se počítá i dnes. A jinak co se týče akce - všichni se snaží, seč jim síly stačí. Dost možná vás překvapí Sun "Škorpion" Chien. Ne že by v roce 1978 nikdo jiný takhle nekopal (Hwang Jang Lee, Tan Tao Liang), ale rozhodně to nebylo zvykem. Stejně tak potěší "předchanovský" styl hada a ještěrčí akrobacie. Bohužel dobrý pocit z toho všeho vytrvale rozbíjejí typické znaky old schoolů sedmdesátých let. Vyjma hlavních cca deseti postav (některé z nich ke konci záhadně zmizí, např. soudce) stojí např. veškeří oficíři soudního dvora ve většině scén jako vystřižení z kartónu (většina z nich ani nemrká), zvukové efekty jsou příliš "cheesy" (a když to říkám u old schoolu ze sedmdesátých let, tak to něco znamená) a řadu fanoušků zřejmě rozesměje vykradená hudba z Monty Pythonů (Svatý grál). Takže jako obvykle, tohle je na pomezí mezi klasikou pro všechny a hřejivým šálkem kávy pro vyvolené gurmány. Nebudu vám to nutit, ale ani to nevypískám. Je to na vás. 60%

    • 20.4.2017  22:00

    Říkat vám, že je tahle Chowovka šílená by asi bylo zbytečné, ale když na něčem spojí síly radikální křídlo Yuenovic rodiny (Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee... vzpomeňte třeba na Miracle Fighters) a Chow, už to musí mít ty správné grády. Už úvodní titulky fanouškům naznačí, že jedou po správné koleji, wuxiácký styl bondovsky rozšafným titulkům rozhodně sluší. Náš hlavní hrdina patří do elitní jednotky císařského dvora, kterou lze považovat právě za elitu jejího veličenstva. Zatímco jeho kolegové umějí rozpůlit lokomotivu pohledem (díkybohu že tehdy ještě žádné neexistovaly ;), jeho síla je v kreativním duchu, přesně ve stylu hesla "ty máš svaly, já mám čáry". Císař ale evidentně na Mrazíka nekoukal a tak Chowa nechá vyrazit. Někde za humny zatím hlavní záporák, maník bez obličeje kuje svůj ďábelský plán. Hodlá ovládnout Čínu tak, že zlikviduje všechny doktory - čínský lid je náchylný k nemocem a tak bude plně v jeho moci. Svolá proto fiktivní lékařské sympozium. Nejdřív ale musí odklidit z cesty císaře a jeho elitní sebranku, která však jeho ženě a synovi (právě Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee) nesahá ani po kotníky. Jenže je tu ještě Chow a jako obvykle se s ním musí počítat, možná neovládá mistrovské kung-fu, ale konečně dojdou užitku jeho zneuznané vynálezy. Obří magnety a čepice ze které lze udělat vrtulník fungují na protivníky jako svěcená voda a "bezxichťák" odtáhne domů s nepořízenou. Ne že by vás ten děj nějak zajímal, že? U Chowa je to stejně jen podloží pro více či méně povedené vtipy. Nadobro jsem se asi stal fanouškem tohohle pošuka, protože i když tenhle film na některých místech očividně dře (po prvním neúspěchu hlavního záporáka se film "nenápadně" snaží dělat, jako že se nic nestalo a navazuje s další zápletkou, aby ve finále obojí spojil... JAK překvapivé, ale i kdyby, tenhle systém je vždycky necitlivým zásahem do tempa filmu a nejinak je tomu zde), vážně jsem si ho užil a mám z něj opět vyzobaných pár geniálních momentů (scéna s lékařským sympoziem, předávání "Oscarů"), na které se s radostí podívám znovu. Navíc krom Chowovy ukecanosti a Yuenovic šíleností tu opět hrají pěkné děvy a zvrací se tu všehovšudy jen jednou. To už je slušná pozvánka, nemyslíte? Stephen je prostě k nezastavení a navíc si užijete i pár vcelku hezkých drátovaček a akčních scén (opravdu fajnová je představovačka Chowových kolegů-agentů), je skoro škoda, že se tyhle dva tvůrčí týmy potkaly až na konci 90. let, tahle kombinace totiž opravdu funguje v zajímavých rovinách. Ale lepší jednou, než nikdy, tak to nepropásněte. 70%

    • 20.4.2017  21:57

    Znáte je. Viděli jste jich desítky. Americké filmy o partě loserů, kterou vede přísný velitel skrz vojenský výcvik - za každý nařízený klik navíc se dočká nějakého podrazu od hlavních hrdinů, kteří nejsou tak špatní jak se zdá, jenom je ta vojna slušně řečeno štve. V pravý okamžik si ale uvědomí, že Amerika (v tomhle případě tedy Tchajwan ;) by bez nich nepřežila, takže se s velitelem spřátelí, se štěstím vyvedou nějakou úspěšnou misi a hurá je tu happyend... Forever Friends se drží téhle prosté dějové kostry jako klíště, když nám představí čtveřici vykutálených přátel, jenž spolu s celou jednotkou čelí buzeraci od nového, možná až příliš mladého kapitána. Ten má za úkol sestavit speciální jednotku jako součást bojových manévrů, které se konají v době čínsko-tchajwanské krize. Čína je na malou sousední zemičku patřičně nabroušená a tak se v Tchajwanu konají velká vojenská cvičení, která mají dokázat, že David se Goliáše nebojí. Nebo něco v tom smyslu. Důležité je, že v narychlo sestavené jednotce jsou samí flákači a zašívkové, takže to kapitán se svými drsnými metodami oddělování zrna od plev nebude mít vůbec jednoduché, zvlášť když ho vojáci pomocí voodoo proklejí (díky několika nešťastným náhodám je to nakonec nečekaně účinné ;). Tyhle drobnosti ale nijak neodvádějí pozornost od hlavního průšvihu celého snímku. Už v prvních vteřinách, kdy nám jeden z vojáků voice-overem polopatě vysvětluje co a jak, je většině osazenstva před televizí jasný každý další metr celuloidu. Mladíci v čele s Takeshim Kaneshirem se zázračně napraví, stihnou si vyřešit i své pohnuté osudy (Kaneshiro se po letech vrátí k rodině) a víceméně omylem zvítězí v manévrech modrých proti červeným. No ale budiž, z téhle zbraně se už sice jednou střílelo, ale to neznamená, že by nemohla znovu zabíjet. Režisér Chu Yin-Ping bohužel láduje pouze slepé patrony. Od člověka zodpovědného za Shaolin Popeye I a II (raději to nechtějte vidět, já viděl trailery a doteď se z toho třesu) zjevně nelze čekat zázraky, můžeme být vděční za jakoukoliv okatou vykrádačku (Yin-Ping se neomezuje jen na použití hollywoodských situací a klišé, bezostyšně krade i hudbu), protože kdykoliv Yin-Ping vymyslí něco sám od sebe, je to spíš k pláči. Je smutné pozorovat, jak nedokáže prodat divácky atraktivní situace (manévry jsou úplně zabité, je jim věnováno sotva pět minut), pere se s průměrným scénářem (dělá mu problémy i samotné provedení dialogů, viz scéna na železničním přejezdu, kdy se skupinka modrých doslova vykecá ze zajetí. Mělo by to být humorné, ale je to spíš útrpné) a ani na chviličku nedokáže vymáčknout z látky kýženou atmosféru, i když se někteří herci (Takeshi Kaneshiro, ale hlavně Nick Cheung) docela snaží. Forever Friends byl odsouzen k neúspěchu už když ho někdo sepsal, ale převedením z papíru na celuloid se dá vykřesat z písmenek mnohem víc než by se mohlo zdát. Yin-Ping tímhle záchranářským darem nevládne, když se rozdávaly profese, nebyl zvolen doktorem, spíš hrobníkem. Pak se nelze divit jak tahle poloagitka, polokomedie dopadla. Takže do pozoru a čelem vzad, tady opravdu není nic k vidění! 30%

    • 20.4.2017  21:56

    Čínské vládě se ztratila největší cennost ze všech, lebka vzácné kostry dinosaura, bez které není pravěká potvora kompletní, takže se s ní velmoc nemůže chlubit na výstavách. Ani superagent Yee (Yu RongGuang v roztomilém cameu) nedokázal zabránit krádeži, kterou zosnoval tajemný muž se zlatou zbraní (ta prostřelí úplně cokoliv). Tajné službě docházejí lidé, takže sáhne do rezerv, pro melancholického řezníka, který před deseti lety složil přijímačky s rozporuplným výsledkem. Je mistr v zacházení s nožem, ale jinak je úplně nevypočítatelný. Ling (Stephen Chow) svým chováním zamotá hlavu jak svému šéfovi, tak hlavnímu záporákovi a to z jednoduchého důvodu - jde o jednu a tutéž osobu (to není žádný spoiler, divák se to dozví hned zkraje). Na supertajnou misi je k Lingovi přidělena agentka Siu Kam (Anita Yuen), která ho má při nejbližší možné příležitosti zabít. Jenže Ling je při své bezbřehé nešikovnosti natolik okouzlující, že se do něj chladnokrevná vražedkyně (po několika neúspěšných pokusech o jeho zabití) zoufale zamiluje. Zápletka je přesně tak trestuhodná, jak ji vidíte v předchozím odstavci, ale nemá cenu nad tím mudrovat, jednak jsme si na to u Chowovek zvykli, druhak ani bondovky se s dějem příliš nepáraly, důležitý byl vždycky hlavní hrdina, záporák a vypečené hlášky (přesně v tomhle pořadí). From Beijing with Love ale skřípe ve všech těchto klíčových prvcích. Úvodní parodie bondovských uměleckých titulků funguje skvěle, stejně jako seznámení s tajnou službou (Law Kar-Ying jako čínský Q, vymýšlející baterku, která svítí jenom za světla, má rozhodně svoje kouzlo), jenže po nástupu do terénu začne gagů ubývat a Stephen Chow tentokrát celý film odehrává jakoby napumpovaný sedativy. Nemá v sobě ten správný "drajv", který by podržel rozpačité situace, popř. vygeneroval nějakou chemii mezi ním a Anitou Yuen (té to docela sekne). Naučil jsem se nebýt na "chowovky" příliš tvrdý, ale tahle je přes řadu vizuálních nápadů (oblek hlavního záporáka á la Robocop) tím nejslabším, co jsem zatím od hongkongského krále komiků viděl. Jenom prázdná skořápka s lákavým názvem a obalem, ve které se zapomnělo na dobré gagy i akční scény. Film vám doslova proteče mezi prsty, aniž by využil byť jen desetinu potenciálu. Chow v roce 1994 natočil pět filmů a tenhle odehrál i odrežíroval tak na půl plynu (vážně si nedělám srandu, na dobrý vtip nečekáte minuty, ale desítky minut). Ne že by tu nebylo dost pokusů o přímý útok na divákovu bránici, ale snímek nedrží pohromadě a chybí tu momenty, které se vám vryjí šest stop pod kůži. Hardcore fanoušci hongkongského Jima Carreyho při sledování nudou neumřou, takže kdo chce kam, pomožme mu tam, po běžném divákovi asijské produkce ovšem podobnou osmdesátiminutovou oběť vyžadovat nemohu. Pokud byste na From Beijing with Love narazil po Shaolin Soccerovi, zřejmě nepochopíte, že obojí je dílem stejného tvůrce. Věřte ale, že Stephen Chow umí hrát mnohem vyšší ligu, takže s tímhle "zakopnutím" neztrácejte čas. Znáte to - co oko nevidí, duši nebolí. 40%

    • 20.4.2017  21:56

    Být bohem vaření (nehledejte v tom dvojsmysly, vážně jde "jen" o jídlo) není žádná sranda. Musíte umět vyrobit tu nejlahodnější krmi, udělat pořádnou show a ještě přitom zpeskovat konkurenci. Proto je pro Stephena Chowa jednodušší všechno připravit předem a sehrát to "pro diváky". Jeho kuchařské schopnosti ve skutečnosti nestojí za nic, spolupracovníci ho nenávidějí a podvody jsou u něj, ve spolupráci s mafiánským bossem (klasika pro Ng Man Tata), na denním pořádku. Jenže to už dlouho nepotrvá. Jeho mafiánský kolega mu podstrčí absolventa Čínské kuchařské akademie a ten hongkongskou hvězdu rychle usvědčí z neschopnosti. Následuje pád až na dno, až k žebrání o jídlo na čínském tržišti. Tam Stephen potká ohyzdku Karen Mok, která drží pod krkem místní gangstery a ještě umí skvěle vařit. Takže Stephen dostane najíst a za odměnu se v kritické situaci mimoděk vytasí s geniálním nápadem. Spojit dva recepty konkurenčních gangů pouličních kuchařů, aby tak mohly vzniknout chcací kreveto-vepřové kuličky, které jsou křehké i elastické (dá se s nimi hrát pinčes), chutné a vždy čerstvé. Nový výrobek slaví úspěch, když je náhodně objeven bandou pacientů místní nemocnice. Chow a jeho parta se tak rychle dostává zpátky na vrchol, ale komerční úspěch mu zpátky k titulu Boha vaření nepomůže. Odjíždí do Číny, aby tu našel onu slavnou akademii a vyzval na souboj svého bývalého poskoka. Ááno... tentokrát to vypadá setsakra originálně, co? A to ani nemusíte být fanoušci Prima vařečky. Takže raději pomineme existenci Harkova Chinese Feast (o dva roky před God of Cookery), abychom si nekazili chuť, že? Ale vlastně je všechno v pořádku, vždyť Stephen Chow potřebuje co nejvíc materiálu, ze kterého by si mohl dělat legraci. A tady se objevuje spousta terčů, včetně vděčného Shaolinského kláštera (který je ve skutečnosti i ideální školou pro kuchaře). Musím se přiznat, že jsem God of Cookery po prvním zhlédnutí považoval za další Stephenovu "splácaninu" (pro někoho to může být i kompliment), ale s mírným odstupem musím uznat, že ten film má nepopsatelné kouzlo a jeho drzost v navazování jednotlivých gagů na sebe je až nevídaná. Navíc se tu objevuje řada Chowových dvorních herců, v malých, avšak dokonale účinných roličkách. Dodnes se sice nesměji gagům, ve kterých má větší či menší roli Karen Mok... ne kvůli ní samotné, ale její postava je typickým Chowovým archetypem - nadměrně vyvinuté/křivé zuby, spousta make-upu při snaze zaujmout apod. Tenhle přísně čínský humor je pro mě pořád ještě příliš daleko (při Chowově knockoutu školačky, která mu přichází blahopřát k otevření nové restaurace, jsem se ale mlátil smíchy ještě minutu poté). Právě proto je pro mě většina Chowovek jen sledem lepších a horších gagů. Možná je to zabedněnou evropskou povahou a lpěním na příběhu, který alespoň pět minut dává smysl (ale co chcete od žánru "nonsense komedií"? ;) a touze po vyvážených vtipech, ale krom Shaolin Soccera zůstaly všechny mé požadavky (možná až moc přísné), které jsem na Chowovky kladl, nevyslyšeny. Některé z před-soccerovských filmů byly víc než solidním kompromisem (Fight Back to School) a řadí se k nim i Kung-Fu Hustle, ale... pořád to nebylo ono. Chtěl jsem toho vážně příliš? Čert ví, každopádně na sobě po God of Cookery pozoruji, že čím víc se k tomu filmu vracím, tím víc mě baví (a nejde jen o pár "vyvolených" scén, člověk se naučí ocenit i drobné detaily napříč celým filmem). Je tohle "ono"? Povedlo se Chowovi konečně uchvátit i moje skrz naskrz okoralé a náročné srdce filmového soudce, který pálkuje filmy stejně nemilosrdně jako Chowova postava peskuje v úvodu nebohé kuchaře? Nejsem si sakra vůbec jistý, ale... fakt se mi to docela líbilo. Vzhledem k tématice filmu je to ironií, ale prostě tomu musíte přijít na chuť. Možná jsem konečně po deseti (plus mínus) filmech pochopil, v čem tkví Chowova genialita, nad kterou sténají miliony Asiatů. Nebo prostě Stephen zas jednou natočil vynikající film. Tak či onak... opatrná, ale hodně zamilovaná sedmdesátka. Ochutnejte sami. 70%

    • 20.4.2017  21:55

    Tak jako u Handsome Siblings už jsem se dlouho nezasmál. Hodně dlouho. Děj se rozjíždí jako "standardní" Siu-Tungovská wuxia - do malého chrámu vpadnou krvežízniví piráti, aby byli v okamžiku rozmetáni a napůl sežráni klanem Nedotknutelných záporáků. Jenže zrovna když frekvence poletujících končetin a orgánu dosahuje vrcholu, objeví se Superbojovnice s jakýmsi průkazem spravedlnosti a hodlá všechny upéct na troud. To už ale přichází její manžel, další superbojovník, aby ji v tom zabránil a na místě se s ní rozvedl... nesnaží se nám tu náhodou někdo něco naznačit? ;) To si pište, že jo a ten někdo je Eric Tsang (Aces Go Places), který pojal velmi oblíbený žánr víc než svérázně a překlopil ho do naprosto šílené parodie. Příběh který to celé drží pohromadě je jako obvykle trestuhodně jednoduchý - Andy Lau hraje Fishyho, kterého vychovali Nedotknutelní, aby vyhrál největší turnaj bojových umění, tj. získal průkaz spravedlnosti a ochránil je před eliminací. Do turnaje však vyšle zástupce i Fishyho matka (o které on neví, že je jeho matka), přičemž se jedná o její adoptovanou dceru (Brigitte Lin), která je však pro potřeby turnaje maskována jako muž. Fishy se do ní samozřejmě zamiluje a odtud dál už to začíná být komplikované, protože na scénu přicházejí plastické operace, sex s koněm a další nezbytnosti, které z vaší bránice vyrazí maximum. Eric Tsang se nezastaví před žádným tabu a kdo má trochu obšancovaný tenhle žánr (např. trilogie Swordsman nebo Evil Cult Master) ten se takřka nepřestane smát, protože Andy Lau je rozený komik, kterému navíc přihrávají esa jako Ng Man Tat (Shaolin Soccer) nebo Richard Ng. O něco hůř na tom budou příznivci klasické akce, v Handsome Siblings najdete jen rotace vysoko nad zemí, obouručnou kombinaci plamenomet-ledničkomet, popř. nějaké to trhání věcí na kusy (ať už se jedná o lidi, domy, nebo hektary látky). Opět musím pochválit za originalitu (měl bych něco jmenovat? úder kapkou vody, tvar ringu, neuvěřitelnou úvodní bojovou sekvenci) i ty střípky choreo, tentokrát ovšem ne Ching Siu-Tunga, ale Philipa Kwoka (dělal choreografii např. u Bratrstva vlků). Jeho styl je se Siu-Tungovým snadno zaměnitelný, ale to jen dokazuje, že na začátku devadesátých let natáčeli podobně trhlé filmy všichni. Eric Tsang ale pochopil, že podobné za vlasy přitažené akční scény lze dotáhnout ad absurdum a ještě je napěchovat konverzačním humorem. Občas si sice budete připadat jako ve stodvacátém díle Esmeraldy (postav je hodně a některé se mění přímo před očima, intriky jsou tu na denním pořádku), ale sitcomové tempo vám vždycky naznačí, kudy vede cesta. Brzy pochopíte, že nemá cenu se pozastavovat nad ničím, tedy pokud z tohohle filmu chcete vyjít živí. Takže odhoďte mozek, předsudky i zbraně a pojďte se bavit, tenhle snímek je totiž nejlepším zabijákem špatné nálady, kterého můžete potkat. 70%

    • 20.4.2017  21:54
    He qi dao (1972)
    **

    První větší film Sammo Hunga se na můj stůl dostal víceméně náhodou, ale protože tvoří kapitolu nejen v životě Samma, ale i jeho spolužáků z opery, byl jsem docela zvědav a nenechal jsem se odradit ani divokým anglickým poutákem "Here Comes the Unbreakable China Doll Who Gives You the Licking of Your Life!". Obhroublost této věty budiž varováním pro mé následovníky, protože sledování Hapkida je o život! Těžko věřit, že mezi "tímhle" a např. Drunken Masterem je pouhých šest let mezera, až uvidíte režiséra Huang Fenga v akci, odpustíte Brucovkám jakoukoliv chybu, Hapkido vás bude šokovat na každém kroku - v duelech se bojovníci míjejí doslova o metry (zvuk to jistí ;), reverz je tu na denním pořádku a kopie, kterou jsem měl dispozici byla asi stažena z hodně omakaného filmového pásu, protože místy chybí celé vteřiny a některé střihy si tak o kontinuitě mohou nechat jenom zdát. Děj Hapkida je jednoduchý - tři čínští studenti se v době japonské okupace vracejí z korejských končin, aby si doma v Číně otevřeli školu Hapkida. Naráží však na zlé Japonce z konkurenční školy karate a stačí pár dobrých skutků, aby se jim stali trnem v oku. Je docela příjemné, že scénář se nezatěžuje podrobnostmi a jakýkoliv náznak dialogu rázně dusí ránou do břicha. Dusit se však budete i vy, protože jediný, kdo tu bojuje ve jménu Hapkida je Whang In-Sik (už tenkrát mu to zatraceně dobře kopalo), ostatní kolem sebe spíš máchají rukama (platí pro všechny tři hlavní hrdiny - Angelu Mao, Cartera Wonga i Sammo Hunga, který tíhu své role příliš neunesl... i když s ohledem na celkové kvality snímku se v hromadných bitkách alespoň trochu orientuje), přičemž většinou podlehnou japonské přesile... smutné. Akčních scén je tedy dost, ale eleganci a techniky byste v nich hledali marně (i když ke konci se alespoň objeví spásonosná brutalita ;). Nechci Hapkido urážet, ale je to zkrátka old-school nejtvrdšího zrna s vykulenými hereckými výkony, neatraktivní a pomalou (místy opravdu pppooommmaaalllooouuu) choreografií. K tomu se ještě přidávají špatné anglické titulky a chybějící záběry, takže je jasné, že před Sammem vás budu tentokrát výjimečně varovat. Hapkido není tak špatné, abyste se u něj svíjeli v křečích smíchu, ani není tak dobré, aby se jeho chyby daly omluvit dobou vzniku. Jediné čím zaimponuje je odvaha, s níž se snímek vrhá do náročných skupinových bitek (jeden vs. hodně) a také raritní přehlídka tehdy ještě neznámých mladíků slavných jmen (Jackie Chan, Yuen Biao, Lam Ching-Ying, Corey Yuen). Pokud ale neumíráte touhou poznat dvacetiletého Lam Ching-Yinga, vyhněte se tomuhle dílu obloukem. 40%

    • 20.4.2017  21:53

    Dante Lam je smažka, pohybující se na hongkongské filmové scéně formou sinusové křivky. Vždycky natočí nějakou pecku (Beast Cops, Hit Team), aby to pak proložil hrůzou kardinálních rozměrů (Twins Effect). A navíc kamarádí s Gordonem Chanem a to už je vražedná kombinace. ;) Ale dosti humoru, v Hong Kongu konečně vyšel Heat Team, pokračování Hit Teamu a mě velice zajímalo, v jaké části sinusovky se právě Dante nachází. Hned z úvodu můžeme prozradit, že se o žádné pokračování nejedná a název Heat Team neznamená, že sledujeme ultranabušenou jednotku typanů, ale je tu vtipně proto, že na policejní stanici, kde se film odehrává se rozbila klimatizace. Je léto, venku je šestatřicet a v budově je pekelné horko. A nebude to lepší, protože ke sboru právě nastoupil playboy K.C. (Eason Chan) a ostřílený, nicméně před ženami trochu stydlivý Y.T. (Aaron Kwok). Oběma velí mírně pomatený šéf, který je posedlý povýšením a rád překvapuje své kolegy na nejrůznějších místech (třeba když se Aaron s Easonem chtějí na zkoušku políbit, ale... to už jsem možná prozradil hodně ;)). Nelekejte se, tenhle úlet patří jen do souboru Danteho slabších gagů, jinak je K.C. výhradně na holky a dovede sbalit i jeho přímou nadřízenou To, která měla před svatbou s kompostovým magnátem. O to všechno sice vůbec nejde, protože hlavním cílem je profesionální kasař Ken, mající zálusk na ultradrahý diamantový náramek (a podaří se mu ho ukrást, když v explozivní sekvenci vytáhne na policii s těžkými zbraněmi... od M-60 až po bazuku) a jeho pohledná asistentka, kterou se velmi neobratně snaží sbalit Y.T. Heat Team se naprosto neomylně po celou dobu koupe v žánru buddy-komedie a dokonce bych řekl, že Dante šel ještě o kousek dál a jeho snímek by se dal označit jako hongkongská verze Bayových Mizerů. Tedy až na to, že Mizerové jsou mnohem lepší. Vysokou laťku tu drží především herci, Eason Chan dokazuje, že pokud ho někdo umí obsadit, má co předvést a umí lidi pobavit, Aaron Kwok už je trochu slabší, tím spíš, že mu Lam nedává příliš šanci zazářit v akčních scénách (těch tu pár je, ale film na nich nestojí a nejsou ani nikterak oslnivé. Mají dobré nápady (paintballová přestřelka o vedoucí pozici v týmu), ale technicky by to chtělo přitlačit). Málokterý film předvádí slabiny režiséra v tak širokém měřítku jako Heat Team. Dante si evidentně oblíbil steadicam a čočky s dlouhým ohniskem, což v úvodu filmu působí "cool", ale steadicamové "úcuky" po každém druhém střihu začnou působit poněkud omšele, o čočkách nemluvě (naštěstí je Dantemu v půlce filmu někdo zabavil ;), mnohem větší problém jsem však měl s komediální stránkou filmu. K dispozici byl dobrý materiál obsahově, ale podání pokulhává. Dante se neobtěžuje gag podpořit vhodnou hudbou, slovo gradace je mu úplně cizí (to platí i o vývoji děje... snímek sice má finále, ale to přijde jaksi mimochodem a všichni se tam postřílí naprosto laxně ;) a sami víte, že vtip může být jakkoliv dobrý, ale musí se umět vyprávět. Kwok i Chan sice ždímou esa z rukávů jako diví, ale i herecký výkon má určité hranice, myslím, že režisér mající zkušenost s komediálním žánrem by naše bránice prohnal mnohem lépe. Dantemu se ale příliš nedaří ani na jeho domácím akčním poli. Pokud jde o duely muže proti muži, s rozvážným taktizováním, nemá konkurenci, ale při rychlopalbě na dálnici už si není tak jistý v kramflecích a jakkoliv má deset steadicamů, zvolené úhly působí skoro až televizně. Nejsou to až tak obrovské prohřešky jak by se mohlo z textu zdát, ale Danteho neohrabanost vám nedovolí se do příběhu nebo postav zažrat. Nikdo tu nechce vývoj postav (i ten je nulový, protože na konci se k sobě oba hrdinové mají skoro stejně jako na začátku, tedy s tím rozdílem, že KC má v zadku o půl kila víc olova ;), ale během těch devadesáti minut byste k nim měli cítit alespoň sympatie (nebo nenávist, každá emoce je dobrá), ke K.C.mu a Y.T.mu nepocítíte nic. Jsou jen další z nekonečné řady hrdinů, kteří vás přišli na chvíli pobavit. Nijak nevyčnívají a tak z vaší mysli ulétnou stejně rychle jako pára nad hrncem. Škoda, i když pro Danteho to není zdaleka spodní hrana sinusoidy. Teď se chystám na jeho Jiang Hu z roku 2000 a když se to povede, tak možná i Love on the Rocks s Donniem Yenem. Modlete se za mě. 50%

    • 20.4.2017  21:52
    Hrdina (1997)
    ****

    Hongkongské Gangy New Yorku? Tak bychom mohli s jistou dávkou nadsázky nazvat velkofilm a remake Hero z režijního pera Coreyho Yuena. Ačkoliv díky názvu bude tenhle snímek zaměňován se slavnějším Jet Liho filmem, udělali byste obrovskou chybu, kdybyste ho minuli, protože podobných děl je v HK kinematografii jako šafránu... Hlavním hrdinou filmu je Ma Wing-Jing (Takeshi Kaneshiro), který spolu se svým bratrem Ma Tai-Cheungem (Yuen Wah) utíká z bídou drásaných oblastí Číny do pohádkové Šanghaje. Po svérázném nástupu do vlaku však zjišťují, že není všechno zlato, co se třpytí a jediné co nováčkům zbývá je do úmoru dřít v přístavu. Tady však Ma Wing-Jing náhodou potkává hlavu jedné z Triád - Tam Seeho (Yuen Biao), který je podporován Brity. Maova drzost Tamovi imponuje a po krátké seznamovací bitce se kolečka Ma Wing-Jingova osudu naplno roztáčejí. Začíná to prací v baru, odkud Ma vyžene členy konkurenční Triády Yeung Seunga (Yuen Tak) a pokračuje to vlastnoručním zabíráním cizích území (to přijdete s mečem do cizí čtvrti, všechny pomlátíte a okolíkujete dobyté území - v reálu to asi tak nefungovalo, ale ve formě akční scény to sežerete i s navijákem). Bohužel s rostoucí mocí se Maovy dobré úmysly (a především láska k barové zpěvačce Kim) vytrácí a mladík si během několika špatně volených vět stihne nadělat spousty nepřátel. A to je zlé, protože město je pro tři Triády příliš těsné a Yeung Seung za zády ostatních spřádá zlomyslný plán, který z něho udělá vládce města. Stačí zabít pár Britů a sehnat od policie nějaká ta děla - zbytek už se zařídí... Musím přede všemi dobrovolně přiznat, že od Hero jsem nic moc nečekal (a o filmu samotném ani předem nic moc nevěděl) a nechával jsem si ho v zásobě HK pecek až na poslední chvíli. O to příjemnější bylo překvapení, když se z podceňovaného titulu vylíhla temná gangsterka popisující bouřlivé období války Triád v Šanghaji. Osobně nevím jestli Corey Yuen čerpal z historických učebnic, ale není těžké uvěřit, že se podobné berserky (v akčních scénách dominují nechvalně proslulé axe gangy) skutečně děly. Akce je ve filmu ale jen stopové množství, protože Corey se soustředí hlavně na dokonalou kresbu doby a napíná atmosféru jak to jen jde (sám si však místy podráží nohy drastickými dávkami humoru. Ten většinou přichází v nejnevhodnější chvíli, ale díky bohu je až příliš roztomilý, takže vlastně ani nemohu protestovat ;). Vychází to perfektně a ať počítám jak počítám, je mi záhadou, že se tak košatý příběh vešel do devadesáti minut. Snad je to zásluhou herců, kteří odvedli skutečně VELKÝ kus práce. Takeshi Kaneshiro v čele je velkým příslibem do budoucna - umí kopat, hrát i střílet a pod jeho pohledy jistě zkoprní řada fanynek, nicméně Yuenové z Opery mu víc než zdatně asistují - Yuen Biao je jako vůdce Triády možná až příliš sympatický, takže ve chvíli, kdy se mu začnou dít "moc špatné věci" budete scenáristu proklínat. Yuen Wah je tu obsazen zcela proti svému typu, ale svoji úlohu sidekicka a bratra hlavního hrdiny zvládá na jedničku, zvlášť v kooperaci s Corey Yuenem, jenž si střihnul malou úlohu strýčka hrdinovy lásky, barové zpěvačky Kim. No a pak je tu hlavní záporák - Yuen Tak, který se konečně taky jednou vytáhne i před kamerou - jeho herecký výkon a vizáž je stejně oslnivá jako jeho choreografie a když to v závěru pořádně rozbalí, začnete litovat, že tenhle maník se před kamerou objevuje jen zřídka. Těžko někoho o kvalitách Hera přesvědčovat pouhými slovy. Corey Yuen se evidentně nechal inspirovat hollywoodskými eposy a blíží se k nim na všech frontách, aniž by "kopíroval" jejich špatné mravy. Je to sice trochu moc retro a těch humorných scén mohlo být méně (pokud tedy vůbec nějaké byly nutné), ale v přívalu dnešních rádoby akčňáků HK popových hvězdiček (už je to klišé, co? ;) působí tenhle remake (předlohou byla klasika od Shaw Brothers - Boxer from Shantung) jako svěží vánek. Díky za něj... 80%

    • 20.4.2017  21:52

    Legendární zloději jsou docela v pohodě - přes den vystupují jako solventní zbohatlíci a rozhazují peníze na všechny strany a pomáhají chudým, přes noc se patřičně maskovaní vydávají do doupat zkorumpovaných úředníků a loupí ostošest. Proč to dělají? Ze soucitu k chudým, kvůli vlastnímu egu nebo se jen chtějí dostat do čítanek? Narozdíl od Robina Hooda nebo Iron Monkey má náš hrdina Li San (Yuen Biao) alias "vlaštovčí zloděj" pádné důvody a tohle konání dobra je jen průvodním jevem na jeho cestě skrz všechny bordely světa. Jeho láska Chinny (Athena Chu) byla totiž prodána do jednoho z vykřičených domů a Li San slíbil, že ji najde. Pak už stačilo jen věnovat pár let studiu bojových umění (konkrétně vlaštovčímu stylu, který umožňuje svému mistrovi zdolávat veliké vzdálenosti ladnými skoky) a Li San mohl vyrazit do světa. Jako zloděj už se řadí do kategorie celebrit, ale díky převlekům se mu daří svou identitu skrývat. Teď však dorazil do Pekingu, kde na něho čeká řada nebezpečí - japonský gang pašující cennosti, připitomělá policie a všudypřítomné vojsko a dokonce i další žák vlaštovčího stylu, který však stojí na špatné straně barikády... a kdo ví, třeba se někde v srdci města skrývá i milovaná Chinny... Hero of Swallow je zajímavý zjev - děj samotný se odehrává na počátku minulého století a díky zjevně minimálním produkčním nákladům si lze výsledek snadno splést s old schooly z konce sedmdesátých let. Jen Biaovy vrásky, přítomnost Atheny Chu a obal DVD prozradí jak moc jsem se seknul. Rok výroby 1996 byl pro mně velikým překvapením, nicméně ospravedlnil bojové scény, v nichž jsou patrné modernější trendy. Nad choreografií se sešlo torzo týmu Yuen Woo-Pinga - jeho bratři Yuen Cheung-Yan a Yuen Shun-Yee a učenlivý Donnie Yen. Jen škoda, že většina bitek se odehrává v noci a snažení choreografů trochu kazí agresivní střih. Možná to mělo zakrýt fakt, že Biao je v průběhu filmu dost často doublovaný (zranil se hned v úvodu natáčení a tak za něho musel zaskočit kolega, je to vidět především v úvodním souboji, kdy maskovaný zloděj metá salta a araby s takovou dynamikou, kterou bychom u tehdy téměř čtyřicetiletého Biao už asi hledali marně). Akční scény každopádně patří k velkým kladům snímku a jejich milovníci jistě ocení, že se bojuje, kdykoliv je k tomu byť jen minimální příležitost... Potěší i vývoj děje, protože ačkoliv Hero of Swallow zpočátku vypadá jako nevýrazný klon Iron Monkey, Li Sanova honba za láskou a dobrem pro všechny poctivé lidi, se od Pingova zpracování mladých let Wong Fei-Hunga přeci jen trochu liší a co do komplexnosti příběhu (a jeho zakončení), dokonce Iron Monkey nechává za sebou. Bohužel jen dobře napsaný námět nestačí a režisér Siu Sang dříve či později musel podlehnout nástrahám nízkého rozpočtu a problémům provázejícím celé natáčení (raději nechtějte vidět jak X-Menovsky se Li San dostane skrz mříže vězení). Jeho místy rozpačité bloudění dějem (projevuje se to zvlášť v závěrečné třetině filmu) jen umocňuje slabší herecké obsazení. Kromě spolehlivého Biaoa tu není nikdo, kdo by zaujal. Možná si všimnete Elvise Tsuie (Sex a Zen) nebo Atheny Chu, ale ani ti nemají co hrát, takže poslušně zastávají funkci okrasných křovin. Filmový vesmír se prostě nesestává jen z geniálních snímků a Hero of Swallow doplatil na úpadek klasických kung-fu filmů, který nastal v druhé polovině devadesátých let. Málo peněz, odliv velkých jmen do zahraničí, minimální zájem studií o podobný žánr - to všechno ovlivnilo podmínky za kterých tyto filmy vznikaly a proto můžeme být rádi, že se Biao a "Pingovci" vzepjali alespoň k tomuhle výkřiku... Existuje hodně nízká pravděpodobnost, že byste na tenhle snímek narazili, ale pokud se tak stane, ničeho se nebojte a neutíkejte. Příjemný průměr ještě nikdy nikoho neurazil... 60%

    • 20.4.2017  21:51

    Lau Kar-Leung si zas jednou potřeboval veřejně "zamasturbovat" nad tím, kolik zná bojových stylů a zbraní. Jako by to nestačilo v Legendary Weapons of China, teď milý Lau, se svým nevlastním bráchou Gordonem, fušuje do řemesla i Japoncům. A navzdory mé averzi k "jedinému žijícímu velmistrovi" (viz níže), musím říct, že z toho je opět další nesmrtelná klasika. Konec 70. let téhle bratrské dvojce zkrátka vyšel a je škoda, že tenhle film vedle komnatových pecek trochu zapadl. Jeho zápletka je totiž velice originální a ve druhé půli filmu se zvrhne v nekonečný řetěz bojových scén, které jako by vypadly z učebnice. Ah To si má vzít za ženu kamarádku z dětství, Kung Zi, kterou ale už léta neviděl. Zprvu protestuje a snaží se manželství vyhnout, ale z Kung Zi vyrostla taková kráska, až to Toovi zvedne... kadeře (ano, Gordon Liu tu má víc vlasů než ve všech dalších rolích dohromady ;). Dojde tedy ke svatbě, manželství však nemá dlouhého trvání, protože Kung Zi ráda trénuje japonské bojové styly a snaží se manželovi dokázat, že jedině karate a judo jsou těmi správnými bojovými uměními. Když zlikviduje půlku zahrady (ukopávat hlavy mramorovým andělíčkům se nesluší) a párkrát zaspáruje s manželem, odjede naštvaná zpátky do Japonsku, i proto že jí Ah To ve většině disciplín porazil. Jeho otec, který celý sňatek domluvil snad ještě před synovým narozením, čistě z obchodních důvodů, se snaží dát věci do pořádku, ale Toův dopis manželce, který se náhodou dostane do rukou Ziina blízkého přítele, ninji Takena (eh), který jeho význam špatně pochopí a bere to jako čínskou výzvu na souboj. Dá tedy dohromady nejlepší bojovníky jednotlivých japonských stylů a vydá se za Toem. Však se ještě ukáže, jestli má navrch čínský meč nebo japonská katana. Takena hraje Yasuaki Kurata (zřejmě nejobsazovanější "ninja" v hongkongských filmech) a zápletka by vám snad mohla trochu připomenout Ninja in the Dragon´s Den (natočený šest let po tomto filmu). Lau Kar-Leungovi nelze upřít vynalézavost, především v první části filmu, kdy se manžel a jeho choť navzájem trumfují, kde to jen jde. Poznáte tak zbraně i techniky z obou stran barikády a jedná se o milou předehru k extrémně nataženému finále, ve kterém už se charaktery postav víceméně nevyvíjejí. Jakmile přijede japonský reprezentační tým do Číny, jde už čistě o bitky a max. tak nějaký kodex samurajů, probleskující vždy na konci soubojů. Gordon Liu vyzkouší karate, judo, japonský meč, nunčaky nebo umění ninjů. A tady začíná Lau Kar-Leungův film trochu skřípat. Ne že by snad podání bojových stylů bylo nějak nepřesné, naopak se člověk musí sklonit před Lauovým rozhledem a Gordonovými schopnostmi. Nejsem sice expert, ale všechno vypadá přirozeně a Gordonovi "sežerete" i vlastní verzi drunken boxingu, který ho naučí sám Lau Kar-Leung v cameo roli (neodolatelně sehrál Ah Soa, tj. postavu žebráka z Drunken Mastera... stojí za zmínku, že Yuen Siu-Tien, který hrál Soa/Sama v Drunken Masterovi, tu hraje jednoho z čínských mistrů, který použití drunken boxingu proti karate navrhne). Jde tu čistě o to, že výsledky jednotlivých klání jsou nekompromisní. Při manželských bitkách to ještě vypadá celkem vyrovnaně, ale skutečnost, že Ah To vyhraje nade všemi velmistry, kteří se mnohdy věnují jen konkrétnímu stylu (takže nad ním tráví nepoměrně víc času, než univerzálně cvičený jedinec), je velice vratká. Snad jen u juda nechal Lau prostor pro zaváhání a zkalil charakter hrdiny malým podrazem (ale nevědomým), u zbytku jsme důsledně přesvědčování o tom, že čínské styly nemají konkurenci. Podobně troufalý byl Lau i v Bláznivé misi 5, když nechal západní šerm zlikvidovat čínským mečem, v tomhle případě jde ale o trochu víc. Japonci asi tenhle film v lásce nemají. My ale Japonci nejsme a pokud nepatříte zrovna k fanatickým studentům karate nebo aikida a nemodlíte se denně dva zdrávasy v japonštině, můžete tuhle mezinárodní nesnášenlivost a pokřiky "naše kung-fu je lepší než vaše" s klidem hodit za hlavu. Jde tu přeci jenom hlavně o výkladní skříň mnohdy neuvěřitelných bojových výkonů. Lau všechno rámuje do širokých záběrů a stříhá jen když je to nutné. Všechny techniky tak dostanete na stříbrném podnose a v prvotřídní kvalitě. Tenkrát to možná byla samozřejmost, dneska si takových filmů musíme vážit. A Gordon Liu by se svým charismatem skutečně mohl lámat skály. Pokud máte šanci sehnat tenhle titul a s leskem v oku vzpomínáte na 36 komnat a podobné fláky, neváhejte už ani vteřinu. Máte na dosah perlu a ani o tom nevíte. 80%

    • 20.4.2017  21:50

    Ching Siu-Tungovy filmy jsou divné vždycky, ale pokud se mistr rozhodne spojit emancipaci a kult superhrdiny, je zaděláno přinejmenším na úchylárnu roku. Příběh snímku Heroic Trio se točí kolem tří (kdo by to čekal) mladých žen. Tung (Anita Mui) v kostýmu Zázračné ženy tajně pomáhá svému manželovi-policistovi při řešení případů a je tak ženskou verzí Clarka Kenta, která ráda skáče mezi domy a hází luxusně tvarované dýky, Chat (Maggie Cheung) je okouzlující lovkyně odměn, která za prachy udělá cokoliv (ne, "tamto" skutečně ne) a konečně Ching (Michelle Yeoh), bývalá kamarádka Chat, je oddanou služebnicí hlavního záporáka. Všechny tři umí perfektně kung-fu a jsou nebetyčně krásné (ovšem Maggie, té to opravdu moc sluší), ale s tím se jaksi počítá. Důležitý je onen zmíněný záporák, který celému příběhu dodává bizarní příchuť. Když jste chlap, co mluví jako ženská, máte na hlavě podivnou čelenku a nehty necháváte dorůst do půlmetrové délky, měli byste zůstat v čínských povídačkách a nebydlet v kanálech a plánovat ovládnutí Číny pomocí nemluvňat s modrou krví. Yam Sai-Kwoon si svojí roli nepochybně užil, protože v jeho kariéře najdeme těžko většího úchyla (snad jen jeho postavy z dalších Siu-Tungových filmů mu mohou konkurovat). A učit děti agresivitě tím, že je nutíme žrát mrtvoly - myslím, že hollywoodské cenzory by z tohohle filmu trefil šlak. Ovšem jenom bezbřehá originalita nestačí a příběh se pozvolna začne zamotávat do vlastních smyček. Všechny hrdinky řeší milostné problémy (tedy kromě Chat, která je moc drsná než aby si někoho pustila k tělu), které ženou děj dopředu. Tung musí krýt svou superhrdinskou identitu před manželem, Ching zase potřebuje od mladého vědce neviditelný plášť, na kterém pracuje, ale při této misi se neplánovaně zamiluje. To v ní také probudí kladného ducha, vykašle se na hlavního záporáka a pomůže svým dvěma kolegyním (předehra před finále ve stylu "vždyť se vlastně všichni známe", sice vysvětlí několik podezřelých flashbacků, ale působí jakou zoufalý scenáristův krok ve snaze zachránit co se dá). Na hodin a půl dlouhý film je to bohužel příliš témat a žádné z nich nejde do hloubky, takže si nakonec připadáte spíš jako v comicsu na pokračování a pořád čekáte, že se všechno rozehraje. Film ve skutečnosti má jedno pokračování, ale to není omluva za Siu-Tungovy mezery v charakterizaci postav a překombinovaném příběhu. Na většinu děr však režisér nachází záplatu ve formě akčních scén, které zachránily už nejeden jeho film před hranou průměru. Opět se projevuje neuvěřitelná invence, trademarková kamera a mistrně zvládnuté dráty. Čistě bojových scén tu najdeme jen pár (např. souboj Anity Mui s Anthony Wongem), ale i přes neakční obsazení (Anita Mui, Maggie Cheung) vypadají velice dobře. Pravým vrcholem jsou ale vychytávky typu Maggie vyřizuje teroristy nebo Maggie a Anita vyřizují Anthonyho Wonga na motorce (v téhle scéně je navíc ukryta parodie na Flying Guillotine, protože Anthony Wong jako Kau používá až přehnaně podobnou zbraň). A jako obvykle, ve chvíli kdy už si myslíte, že vás nic nepřekvapí přijde natřískané finále a odkaz na Terminátora! Tak tohle jsem věru nečekal a totálně mě to odrovnalo. A dopadne to tak vždycky. Filmy Ching Siu-Tunga jsou trochu ušmudlané a těžko v nich hledat nějakou hlubší myšlenku (tedy pokud zrovna scénář nenapíše Tsui Hark), ale mají své nesporné kouzlo a dovedou spolehlivě překvapit. Tvůrčí styl tohoto mistra drátů je nenapodobitelný a i když bych z rukávu vysypal pár jeho lepších kousků, Heroic Trio je ojedinělým pokusem o hongkongský comicsový film. Navíc je to přesně ten typ hongkongského filmu před kterými vás varovaly vaše babičky. Ženské tu vypadají proklatě sexy, kojence tu drží v klecích a na agresivní děti platí jedině granáty. O tom, že když někdo maníkovi uřízne prst, je nejlepší ho sníst, snad už ani nemluvím. Ujasněte si sami, jestli tohle už není trochu moc i na vás ;) 60%

    • 20.4.2017  21:50

    Režiséru Dante Lamovi jsem, lidově řečeno, přišel na jméno až letos při příležitosti shlédnutí Twins Effect a pokud nahlédnete na patřičnou recenzi tady na HK Stars, zřejmě vám dojde, že moc dojmů ve mě Dante nezanechal. Při pročítání zahraničních kritik jsem si však všimnul, že Dante toho má za sebou víc a některé jeho filmy se dočkaly velice kladných ohlasů. Zašmátral jsem tedy po stole a hle, objevil jsem jeho starší počin - Hit Team z roku 2001. Příběh moderního akčního filmu Dante staví jako souboj hodných proti hodnějším. Jednu stranu barikády tvoří skupinka policistů, která se snaží shromáždit peníze na operaci svého kamaráda (notně zestárlý Chin Kar Lok), jenž utrpěl zranění ve službě a je ochrnutý od pasu dolů. Potřebné milióny se ale ne a ne sejít a tak se parta rozhodne obstarat je jiným způsobem. Ostatně proč nespojit příjemné s užitečným a neokrást gangstery, kteří jsou přímo zodpovědní za stav jejch kolegy. Co mělo být mírovou obíračkou se však díky shodě náhod (či spíše nehod) zvrhne v krveprolití a nešťastníci se brzy dostávají do zaměřovačů Chonga a jeho elitní jednotky Hit Team (takový hongkongský S.W.A.T.). Scénář se sice snaží vykreslit policisty jako dobráky od kosti (chtějí přeci jen pomoci kamarádovi), ale čím víc se Chong ve svém pátrání blíží pravdě, tím víc je jasné, že ve finále budou padat hlavy... Tak... a teď je na řadě menší překvápko. Nejen, že Dante Lam není takový fušér jak jsem si myslel, jeho Hit Team je dokonce hodně povedeným dílkem. Kromě briskného pera scenáristy (který, až na bokovku s plaváním a pár policejních klišé o mrtvých parťácích, nijak výrazně nešustí) pomáhají úspěchu především vynikající herecké výkony (bohužel v tomhle filmu jsou si všichni tak podobní, že je snad ani nebudu jmenovat, každopádně Daniel Wu i ostatní odvedli prvotřídní práci), které dovedou film podržet jak při dialogových vycpávačkách, tak během působivého finále... Obecně platí, že se ve filmu víc mluví než jedná, ale akční scény si taktéž zaslouží pochválit, ač se jedná čistě jen o přestřelky, fandové bojových scén tentokrát vyjdou naprázdno. Lam sice v akci nedosahuje takového baletu jako staří mistři (John Woo), ale dokáže na place rozpoutat peklo středních rozměrů, aniž by se musel uchylovat k nesportovně rychlým střihům. Jen ta krev mohla být trochu... ehm... krvavější... Hit Team je čistou akční prácičkou, kombinovanou s kvalitně odehraným thrillerem. Určitě to mohlo být lepší a "učesanější", ale učený z nebe nespadl a Dante Lam momentálně pilně pracuje na druhém dílu. Já osobně jsem celkem zvědav, co předvede. 70%

    • 20.4.2017  21:49

    Po obrovském úspěchu Hrdiny se Zhang Yimou doslova bleskovou rychlostí vrací s dalším filmem ze stejného žánru. Tentokrát se s ním podívame na konec dynastie Tang, v níž vláda bojuje s tajemným klanem Létajících dýk. Perfektně vycvičení bojovníci dělají strážcům pořádku nemalé problémy, celé tři měsíce sledovala elitní dvojka - Leo (Andy Lau) a Jin (Takeshi Kaneshiro) jejich šéfa, aby ho mohla zabít a oni si hned druhý den dosadili nového. Vládní činitele už to nebaví a dají Leovi a Jinovi na dopadení nového šéfa klanu pouhých deset dní. V té chvíli se naštěstí objeví první stopa - v místním bordelu (který se samozřejmě jmenuje romanticky - Pivoňkový pavilón) pracuje slepá dívka Xiao Mei (Zhang Ziyi), která by mohla být členkou klanu. Jin se tedy v přestrojení za štamgasta vydává do tohoto podniku a Leo následně přiběhne s policejní jednotkou a když se Jin pokusí Xiao Mei naoko znásilnit, oba vsadí do vězení. Xiao Mei je možná slepá, ale není hloupá, takže si před Leem hraje i na němou. Existuje jediné řešení - Nechat Jina s Xiao Mei utéct a doufat, že ho zavede až ke klanu. A tak se s Yimouem vydáváme na velkolepý komorní roadtrip. Jin s Mei projíždějí na koních krajinou, Jin občas jakože zlikviduje pár vojáků a pak si s Mei sáhodlouze povídá. Snaží se z ní dostat nějaké informace, které pak sýčkuje Leovi, ukrytému v lese, ale sám si uvědomuje, že se řítí do osidel lásky, tím spíš, že Mei si s kovaným playboyem dost ostříleně pohrává. Jejich cesta s každým dalším ujetým kilometrem formuje jejich emoce, ale je také plná nebezpečí a překvapení. House of Flying Daggers se začal natáčet takřka hned po premiéře Hrdiny, se skoro stejným štábem, takže je tu spousta společných bodů a hlavně Yimou svůj další epos vypráví v podobném stylu. Přesto jsou v kontextu oba filmy diametrálně odlišné. Opět platí, že sledujeme příběh několika lidí, kteří jako by byli odděleni od času a prostoru. Ve filmu se (nepočítaje pár útočících bezejmenných vojáků) objeví všehovšudy nějakých šest postav, přičemž většinu času je na scéně pouze trojúhelník Jin, Leo a Xiao Mei. Na vykreslení složitých a neustále se měnících citových vazeb mezi touto trojicí si dává Yimou hodně záležet, minimálně stejně jako na pohádkových záběrech, dokonalé souhře barev a pečlivě soustružených kamerových jízdách. Hrátky s barvami tu nejsou podřízeny striktnímu řádu jako v Hrdinovi, ale také mají svůj význam a House of Flying Daggers vypadá nádherně, i když "méně dokonale" než Hrdina, v tomhle filmu nejsou jednotlivé výjevy natolik dotažené, aby ve vás způsobily citová hnutí (jako např. bitka nad jezerem nebo souboj v listí z Hrdiny), možná je to tím, že na postech kameramana a skladatele hudby jsou trošku menší šarže, obě složky jsou ale výtečné a bezchybně slouží celku. U House of Flying Daggers se Yimou odhodlal hned k několika zásadním krokům. V první půlce možná až nezdravě moc rozvíjí charaktery pomocí moudrých replik, takže tempo mírně upadá a i když je House "filmovější" než Hrdina (který je přeci jenom uměle rozsekaný do jednotlivých segmentů), musíme si počkat zhruba do půlky filmu, kdy na nás Yimou vysype hned několik point, které změní směr celého děje. Ve chvíli kdy se dozvíme tyhle důležité (a pro někoho možná šokující) informace, jako by Yimou konečně zapadnul do správných kolejí a zbytek filmu se rozjíždí k mnohem silnějším výjevům, které ve finále mohou směle soupeřit s emocionální masáží z Hrdiny. Problém je v tom, že tenhle přechod (ono nahromadění nových informací) není zvládnut zrovna bez úhony a pokud se trochu nezapřete, uslyšíte mírné skřípání. S trochou nadsázky se dá říct, že Hrdina je prakticky o ničem, je to jednoduchý příběh, který je složitě vyprávěný. House of Flying Daggers je ve své první půli úplně o ničem (ale i na to se moc hezky kouká) a Yimou mu dodá smysl až jaksi dodatečně, čímž ovšem nijak neospravedlní hodně vlažný rozjezd. Naštěstí má dobré herce a vizuální cit, který publikum odkojené občas až příliš fádní hollywoodskou produkcí, ujistí o tom, že pro podobné filmy jim bůh nadělil oči. Ano, musím vytknout přemíru počítačových efektů (především létající dýky), které občas vypadají až příliš uměle (Hrdina byl v tomhle o dost střídmější), ale jinak se proti Yimouovi nedá říct ani popel, je to prostě nádhera, do které bezvadně zapadají i nadpřirozeně krásní herci, především Zhang Ziyi, která doslova roste do krásy. A výborně hraje. V Hrdinovi měla maličkou roli, ale tady má šanci předvést, co umí, stejně jako její kolegové - Takeshi Kaneshiro a Andy Lau. Právě o Lauovi by se dalo říct, že je z celého ansámblu herecky nejzkušenější, ale nejvíc prostoru si urval mladý Kaneshiro, na němž do jisté míry ležel celý film, protože je to právě jeho přerod, který je tématem celého díla. Ze začátku to příliš nevypadá na úspěch a jak už bylo řečeno, do mysli se vám začne vkrádat kacířská myšlenka, že Yimou sice svůj filmový štětec namáčí do pestrých barev a kreslí opravdu hezké znaky, ale když se je snažíte přečíst, zjistíte, že nic neznamenají a jsou na filmovém papíře čistě jen na efekt. Ale to je omyl, ze kterého vás tvůrce vyvede v závěru filmu, i díky hercům, kteří zvládnou náročnou katarzi postav. Sněhové finále patří rozhodně k nejúchvatnějším scénám filmu. Ale mohlo být ještě úchvatnější. Sám Yimou přiznal, že u House of Flying Daggers se odklonil wuxia žánru a natočil podivný hybrid. Chybí tu především akce, i když by se z první půlky mohlo zdát, že jí je tu víc než v Hrdinovi. Jin a Xiao Mei vždycky po cestě potkají hordy vojáků a musí se jich zbavit. Ruka Ching Siu-Tunga je na choreografii i dramaturgii soubojů patrná, i řadoví bojovníci umějí věci, které by Nea donutily utéct zpět do tréninkového simulátoru, naši hrdinové pak naopak zabíjejí víceméně na dálku (Jin má luk, Mei zase dýky), málokdy se dočkáme souboje nablízko a ještě méně je tu kombinací beze zbraně (Jinův útok ve věznici vypadá zajímavě, ale odehrává se záměrně v polotmě, aby skryl případné chybičky). Akce je tu podobně "měkká" jako v Hrdinovi, souboje jsou tu působí spíš jako tanec a vizuální prvek, necítíte v nich sílu a důraz (takhle holt wuxia filmy vypadají, ale i v Tygrovi a Drakovi je poznat určitý náboj akčních scén. Ten tam musí být, abyste se o hrdiny trochu báli, viz souboj Zhang Ziyi vs. Michelle Yeoh. Podobné napětí v Yimouových filmech úplně chybí), navíc kromě Andyho Laua (a to ještě tak napůl) nemá žádný z herců patřičný bojový výcvik a Zhang Ziyi, i když se s každým novým filmem zlepšuje, předvede spíš hezkou akrobacii než bojové prvky. Možná se vám zdá, že se o soubojích rozepisuji až příliš, ale pro řadu lidí jsou asijské filmy pořád ještě synonymem poskakujících, vřískajících hrdinů, kteří přijdou do baru a srovnají ho se zemí. A žánr wuxia navíc bojová umění a nadpřirozené schopnosti svých hrdinů nemůže jen tak ignorovat. Jakkoliv mám proti akčním scénám v House of Flying Daggers výhrady, patří k tomu nejlepšímu co loni v Asii vzniklo a Ching Siu-Tung opět dokázal, že patří ke špičce, navzdory tomu, že musel kašírovat víc než obvykle. Jen to mohlo být ještě lepší. To ostatně platí o celém filmu, který jako duch pronásleduje zápach spálené šance. Je to velice slabá vůně, ale filmoví fajnšmekři ji přesto postřehnou a nemohou ji ignorovat. Ale netruchlete, komu se líbil Hrdina, tomu se bude líbit House of Flying Daggers a notoričtí odpuzovači tentokrát nebudou "zpruzeni" politickým podtextem (ne že by tu nebyl, ale nakonec zjistíte, že nemá žádný význam) a "létacími scénami", a Yimou přiznal, že udělal pár chyb a že se z nich poučí. I když se to spíš vztahovalo k onomu žánrovému manévrování, které lze vyřešit jednoduše - House of Flying Daggers není wuxia, je to dobová romance, proložená akčními scénami (opravdu jen ve smyslu pentliček). A sakra dobrá, pokud to z předchozích řádků dostatečně nevyznělo. 80%

    • 20.4.2017  21:48

    U prvního Fungova filmu (Enter the Phoenix) jsem si občas pěkně rýpnul, ale s vědomím, že učený z nebe nespadl, jsem celý útvar zakončil optimisticky a popřál mladíkovi hodně štěstí do budoucna. A on během loňského roku skutečně neváhal, připravil si další projekt, osamostatnil se (samozřejmě dál jede pod produkční společností JCE, ale Jackie už mu při natáčení House of Fury nepomáhal) a dokonce získal pro choreografii akčních scén Yuena Woo-Pinga. Pomohlo mu to překonat dětské nemoci? Než vám prozradím v čem tkví jádro pudla, pojďme si jen bleskově prosvištět příběh. Siu Bo (Anthony Wong) je bývalý tajný agent, v současnosti chiropraktik. Žena mu umřela už kdysi a on má dvě dospívající děti (alespoň se tak snaží vypadat, i když Fungovi je třicet ;), které nemohou vystát, když otec vypráví svoje historky o tajných agentech a různých misích, protože ho samozřejmě považují za velkého pohádkáře (Siu Bo si tím jen kompenzuje fakt, že pravdu jim říct nikdy nemůže). Takže u rodinné večeře je vždycky trochu nezdravé ticho (popř. příliš velký bordel, když se brácha a ségra o něco hádají a využívají k tomu kung-fu, které je tatínek v dětství učil). Holohlavý Michael Wong na invalidním vozíčku tak paradoxně působí jako záchrana před úpadkem rodinného štěstí. Kdysi byl na jedné supertajné misi a konkurenční agent ho chytil za krk a křupnul mu vazem. Naneštěstí tak nešikovně, že ho paralyzoval od hlavy dolů (může hýbat jen hlavou a konečky prstů). Nikdo neřeší, kde vzal desetiletého syna a armádu maníků od Gucciho, a jak všichni umějí kung-fu. Ale logické lapsy nebo finanční záležitosti padouchů tu řešit nebudeme. Wong vystopuje Siu Boa a věří, že právě on mu může prozradit identitu onoho agenta, který mu zničil život. Poté co mučící postupy selžou, rozhodne se vydírat syna a dceru, protože tuší, že by mohli agenta s krycím jménem Dragon vypátrat. Ale znáte teenagery, nejraději by zloduchům nakopali zadek. A taky že to udělají. Stephen Fung je zářným příkladem toho, jak se staří pardálové (Jackie a tentokrát i Ping) snaží postarat o nastupující generaci tvůrců a pokud možno jim "ulehčit" vstup na plátna kin. Otázkou je, zda Jackie skutečně vsadil na správného koně. U prvního Fungova filmu se skutečně dalo polemizovat o jakési neotesanosti tvůrce a částečně to můžeme zneužít i tady, ostatně existuje řada talentovaných tvůrců, která potřebovala na rozjezd ne jeden, ale třeba dva nebo pět filmů. House of Fury přes veškeré výsady mamutího rozpočtu, hvězdného obsazení a kvalitního štábu není tím, čím by chtěl být. Nebo alespoň nevypadá tak, jak ho vášnivě popisují jeho tvůrci. Jackie pro film nadraftoval britskou mlátičku Jona Fooa (objeví se i v Tom Yum Goong) a americký teenagerský uragán Jakea Stricklanda (hraje Wongova syna) a když se tihle dva ve svých malých rolích rozjedou, je na co koukat (hrozná škoda, že Foo je v záběru necelou minutu, ten kluk umí). Pro oba to určitě byla cenná zkušenost (spolupracovat s Yuenem Woo-Pingem, co si můžete přát víc?), ale filmu jsou paradoxně spíš na škodu, protože otevírají obrovskou propast mezi herci a bojovníky, kterou nedokázal zneviditelnit ani Ping. Vůbec souboje jsou divné. Mistrovi choreografie sice nelze upřít pár dokonalých momentů a najde se tu a tam i nějaký trademark ("Jetovská" dvojitá otočka ze země, jako ve Fist of Legend nebo Romeo musí zemřít), jenže kamera ve Fungových filmech soubojům trochu ubírá na přirozenosti, což je v kombinaci s občasnými digitálními triky smrtící. Akce mi hodně připomněla finále Kung-Fu Hustle, které prostě přes veškerou snahu nevypadalo "dobře" - především doskoky postav na zem, některé (zrychlené) kopy a další ujetosti. Možná jsem příliš old school, ale mám rád přehledné a realisticky vypadající mlátičky a mnohem víc mi vyhovuje Pingovo pojetí v Reloaded a Revolutions než Fungovy experimenty, které občas zabíhají až příliš daleko (wuxiovsky poletující Anthony Wong nebo Wu Ma). Tak či onak musím Fungovi a Gillian Chung přiznat velké zlepšení, nebýt té občas otravně poletující a nekontakty maskující kamery, bylo by možná i vidět, že se něco naučili. Ping bohužel po place nebloumá každý den, takže nezbývá než doufat, že jim něco v hlavách zůstane. Především Gillian, která se usilovně snaží stát novou ženskou akční hvězdou. Ve filmu se samozřejmě objevuje i její drahá polovička, Charlene Choi, jako kamarádka ze školy, která svádí Stephena Funga. Její opětovnou stylizaci do driblujícího růžového králíčka pořád nějak nechápu. Zřejmě bych se musel narodit v Asii, aby mi to připadalo vtipné. Jenže alespoň je to výrazné, což se nedá tvrdit o zbytku snímku. Zatímco Enter the Phoenix měl něco na způsob příběhu, House of Fury je jen narychlo slepeným souhrnem nejrůznějších klišé, které Fung nakoukal v bondovkách z 80. let (a nějak se mu do toho připletli Spy Kids, takže je všechno správně barevné ;). Po humoru tu bohužel není ani stopy, kamera se občas snaží být až příliš cool a protože je všem dopředu jasné (krom identity Dragona) úplně všechno, dal by se film zkrátit o půlhodiny a nikdo by nic nepoznal. V rozhovorech se Fung ohání o tom, že tenhle film je o dětství, kung-fu a dalších věcech, které každý, kdo vyrůstal v Hong Kongu zná. Nevím jestli je zrovna v tomhle problém, ale po tehle vzletných větách a Pingových zmínkách o redefinování žánru jsem prostě čekal trochu víc, než neohrabané experimentování s akčními scénami (finále Enter the Phoenix se vyrovná čemukoliv v House of Fury) a opravdu stupidní příběh, který funguje spolehlivěji než prášky na spaní. Tak Fungu, že by do třetice všeho dobrého? Budu čekat a doufám, že to nebude pokračování sestupné tendence. p.s. Za co je ta čtyřicítka? Ani nevím, ale zřejmě to mohlo být mnohem horší (pořád to ještě není jako Twins Effect) a navíc... znáte to... Mládí vpřed. ;) 40%

    • 20.4.2017  21:47
    Red Force 5 (1990)
    ***

    Inspektorka Lai už je zase v akci a zločinci by se měli mít na pozoru, protože Cynthia Khan je díl od dílu zručnější. Středem jejího zájmu je tentokrát bratranec David (David Wu), který se díky svému spolubydlícímu zapletl do kšeftování s vojenskými technologiemi. Na scéně se objevuje armáda, CIA a nejrůznější kápové podsvětí a tak se nelze divit, že David má na kahánku v každé třetí scéně. Naštěstí je tu jeho příbuzná a nebýt jí, tak David už dávno leží v rakvi, navzdory svému výcviku totiž připomíná spíš thymolinový klon Michaela Wonga a kope do lidí, jen když je to bezpodmínečně nutné. To Lai zase kope ráda a bude k tomu mít řadu příležitostí... Pátý díl slavné série nijak nevybočuje z řady a je opět průměrně sponzorovanou detektivkou, které z bot trčí béčková sláma. Opět to ze začátku vypadá nadějně a scenárista rozehraje hru intrik na několika frontách, ale po chvíli ti zkušenější poznají, že je to jen slabá zástěrka, která se rozsype díky matným hereckým výkonům. Samozřejmě nikdo nečeká shakespearovské výkony, ale zrovna u tohohle dílu to chvilkami vypadalo, že se k něčemu schyluje. Bohužel jenom vypadalo... Takže se musíme spokojit jen s věčně pobíhajícími jednorozměrnými zabijáky, velkorysými akčními scénami v opuštěných fabrikách a nezničitelnou, téměř svatou hrdinkou... Inu, proč ne... fungovalo to předtím, funguje to i teď - Pátý díl (a ostatně i třetí a čtvrtý) se sice nemůže vyrovnat prvním dvěma, ale snahu mu upřít nelze - Chris Lee se činí jako choreograf i jako záporák a Cynthii bitky velice sluší, zvlášť když se k nim ještě nachomýtne někdo jako Billy Chow nebo australská bojovnice Kim Maree Penn, která opět zajistí čistě ženský souboj ve finále. Akci se ale nedaří nastavit rovnováhu kladů a záporů, především proto, že zápletka se svou ambiciózností neustále dere vpřed a vy musíte sledovat schematicky načrtnuté melodrama Davida a jeho kamarádky, kterážto dvojice se vždycky do něčeho naveze, jen aby se mohla objevit Lai a všechno "ručně" vyřešit. Chybí tu humor z prvních dvou dílů série a někam zmizela i ta dějová elegance, se kterou na sebe všechno navazovalo. V pětce jako by záporáci poslušně čekali, až do záběru přiběhne hlavní hrdinka a potom se po několika výstřelech poslušně skáceli k zemi, přesně podle pravítka. Všechno je příliš předvídatelné a příliš nalajnované a tato skutečnost vás ruší natolik, že si ani ty akční scény tolik neužijete. Ale neházejte videokazetu do kouta, protože všechno se dá překousnout a na pásku už byly zaznamenány mnohem horší věci. In the Line of Duty 5 mohu do nekonečna vyčítat hru na jistotu a jízdu v pozvolna rezavějících kolejích, ale jede se tu docela rychle a díky pohledné choreografii z přelomu 80. a 90. let tyhle snímky zrají jako víno. Jen od nich prosím vás nečekejte nic než béčkovou policejní akčňárnu a občas si vypněte zvuk, abyste se proklestili přes pár patetických dialogů, které jste slyšeli snad už tisíckrát. ;) 50%

    • 20.4.2017  21:46
    Red Force 3 (1988)
    ***

    Třetí díl slavné girls´n´guns série se předvádí v japonsko-hongkongském stylu, s notnou dávkou nefalšované brutality (hasákem se tu nekompromisně mlátí přes hlavu i děvčata). Hlavní hrdinkou je sympatická policistka Lai (Cynthia Khan), kterou policejní šéf (a zároveň její strýček) nechce pustit k větším případům. Už v úvodní scéně nás ale Cynthia přesvědčí, že by to byla chyba a v krátké honičce předvede schopnosti, díky kterým si v následujících letech vydobyla ostruhy jedné z největších akčních hrdinek. In the Line of Duty III je ale jejím prvním filmem, takže ji budete muset odpustit pár nepřesných kopů a přeslazených úsměvů. Přibližně ve stejné chvíli, kdy Lai na hongkongské ulici pacifikuje zloděje, se v Japonsku schyluje ke krádeži šperků. Mají ji na svědomí dva ostřílení profíci, ona je nebezpečně krásná a krásně nebezpečná (Michiko Nishiwaki v jedné z největších rolí, dokonce se odvážila i k postelové scéně), on je zase fanatický přívrženec Rudé armády se smrtelnou chorobou na krku. Pečlivě naplánovaná krádež se podaří, ale nic není tak jednoduché a oběma je na stopě nejen detektiv Fujioka (kterému při útěku zabili kolegu), ale i Lai, ve chvíli kdy se pár rozhodne přesídlit do Hong Kongu. Ve skutečnosti je to ale jednoduché jako facka, i když se snaží scenárista mlžit přidáváním nových postav, aby využil neuvěřitelný herecký potenciál snímku. Ale nezadaří se mu, to mohu prozradit už teď. Celý děj se zvrhne v tuctovou policejní historku ve chvíli, kdy Fujioka přijede do Hong Kongu a Lai je k němu přidělena, aby ho "zabavila". Model viděný snad v tisíci a jedné detektivce a zároveň model, který nikdy nefunguje. Hongkongské policejní oddělení je samozřejmě totálně k ničemu a jediný, kdo mu dělá čest je právě Lai, takže se její cesty brzy zkříží s lupiči (a jejich pomocníkem, odborníkem na diamanty, lasery a výbušniny nesoucí helikoptérky ;) a mrtvoly se začnou kupit... Je fascinující kolik herců se podařilo režisérské dvojici Brandy Yuen a Arthur Wong nalákat k účasti v tomto projektu. Cynthia Khan a Hiroshi Fujioka samozřejmě hrají první housle, spolu s Michiko Nischiwaki (skutečně jí to sluší a ve finále je i dostatečně akční), ale větší prostor dostane i Dick Wei a dokonce se dočkáme malé komické vložky ala My Lucky Stars, když do záběru přiběhne Richard Ng a Eric Tsang a sehrají malou etudu. Znalce to určitě potěší, ale v drsné detektivce to působí jako pěst na oko. Ovšem díky bohu za takovou pěst, protože vás alespoň probudí. Akční úvod totiž slibuje až příliš a první dvě třetiny filmu se nesnesitelně táhnou, přičemž tempo ještě zpomalují odevšad vyskakující stereotypy. Máte pocit, že to všechno už jste někde někdy viděli a s útrpným výrazem ve tváři čekáte, až se postavy A, B, C a D konečně sejdou někde v opuštěném skladišti a dají si co proto. Brandy Yuen má naštěstí všech pět pohromadě a poslední půlhodinka je vyšperkovaná akčními scénami (v přístavišti, na ulici, v továrně), které jsou brutální až vám bude stříkat adrenalin z uší. Choreografie nahrazuje nedostatek bojových zkušeností razancí zúčastněných a tak se tu šermuje krumpáči, kladivy a ti zdatnější přidají i soustruh. Byla by to podívaná jedna radost a akční scény by možná daly divákům částečně zapomenout na slabiny filmu (a že jich není málo), ale zběsilé skoky se bohužel nenacházejí jen v rovině dějové. Je přinejmenším podivné, že jako druhý režisér je uveden Arthur Wong, kameraman filmů jako Once upon a time in China nebo Iron Monkey. U tohoto filmu sice kameru nedělal, ale měl si jí pohlídat, protože akční scény jsou degradovány především příliš divokou volbou záběrů a bleskosvodným střihem, kteréžto části kapku ruší nastolenou atmosféru, ve které za sebou hrdinové nechávají mrtvoly s penetrovanými lebkami a střevy vyhřezlými na silnici. Snímek tak zůstává jen nadějně načrtnutou detektivkou, které se staví do cesty příliš překážek. Z bahna podprůměru tahají film především herci a poslední třetina, v níž dostali i ti za kamerou rozum. Škoda, že tohle osvícení nepřišlo trochu dřív, hodnocení by pak mohlo být vyšší. 50%

    • 20.4.2017  21:46
    Volavka III (2003)
    ****

    Třetí film nás vezme ještě hlouběji než jeho předchůdci a nabídne zcela nové úhly pohledu. Jedná se o pokračování, ale Andrew Lau vás protáhne tolika flashbacky, že čas, který je věnován událostem, odehrávajícím se po prvním dílu, je minoritní. Musíte sakra pozorně sledovat obrazovku, protože jen rychlé textové titulky vám oznámí, že jste zrovna skočili v čase. Kdo si počkal do konce závěrečných titulků v jedničce, ten ví, že Ming byl odveden v poutech. Trojka tedy navazuje ve chvíli, kdy byl jeho případ vyřízen a on se po nezbytném papírování vrací na post šéfa vnitřních záležitostí. V tu chvíli se poprvé dozvíme, že existuje Security Wing, jakási nadřazená policejní sekce, která má přednost přede všemi a kde je všechno tajné. Ming je nasazen na svůj původní úkol, tj. najít zbývající špehy, které do policejních struktur nasadil Sam. Jedním z nich by mohl být seržant Yeung šéfující onomu tajnému oddělení. Ming se začne hrabat v archivu, aby našel nějaké spojitosti (a především zničil všechny stopy, které by mohly vést k němu) a jak se mu začnou rojit v hlavě vzpomínky (flashbacků je tu opravdu dost a Tony Leung si zahrál ve většině scén), začne mu z toho trochu hrabat. Začne brát svou práci vážně a špehuje Yeunga všemi legálními i nelegálními způsoby - pásky, které má v trezoru, stejně jako fotky nalezené v archivu, vedou k podezření, že úzce spolupracoval se Samem i jeho společníky (jistými překupníky zbraní z Číny). Mohl by konečně Ming usvědčit posledního podrazáka? Očistilo by to zároveň v jeho očích i skutky, které sám provedl? Při zametání stop se setká s Yanovou psycholožkou, což sice přinese spoustu nových flashbacků, ale pro Minga má tohle hrabání v minulosti smrtící následky. Začne vídat Yana v zrcadle, přicházejí první halucinace a Ming si není jistý, jestli se mu to všechno kolem jenom nezdá. Po slabší dvojce Andrew Lau nasazuje úplně nové tempo a úplně nový styl. Fanoušci trilogie sice mohou být konsternováni přeflashbackovaním a určitou pomalostí snímku, ale Lauovi se povede nádherně všem zamotat hlavu, když přivede další nové postavy a dodá akcím v předchozích filmech nové vrstvy. Zatímco u dvojky tohle "vylepšování" nemohlo stát samo o sobě, trojka plní mnohem důležitější funkci, protože ona linie odehrávající se po prvním díle elegantně uzavírá Mingovy osudy a v závěru se střetne se zdánlivě jinam vedoucími flashbacky, celé to udělá hlasité cvak a vy máte najednou chuť pustit si to celé znovu, abyste si ověřili, že to funguje dohromady. Trojka dává celé trilogii finální směr, konečně zjistíte o kom vlastně tyhle filmy byly, odkud a kam chtěly dojít. Mohl bych Laua pokárat za poměrně levné halucinační scény, kdy se snaží diváka zmást tím, že ho vrhne do naprosto nelogických situací, ale... i když je to podpásovka, funguje to a hustá atmosféra úspěšně supluje pomalejší tempo. Pro Laua bylo natáčení třetího filmu velkým riskem, protože vzhledem k vysoké úmrtnosti operoval s nízkým počtem postav, které diváci znali z předchozích dílů. Z tohoto hlediska se flashbacky jevily jako nezbytnost, scenáristicky je však celá záležitost vyřešena skutečně šalamounsky a částečně na tom má zásluhu i Andy Lau, jehož Mingovi skutečně věříte pominutí mysli. Dvojka a trojka navíc vznikaly současně (Matrix model), takže se nedočkáte děr v logice, jako v případě přechodu z jedničky na dvojku. Trojka je závěrečným aktem a potřebuje několik minut na rozehrání, možná by se našlo i pár berliček pro pomalejší diváky, ale pokud to překousnete a vytrváte, odmění se vám stejně napínavou atmosférou jako první a druhý díl. 80%