HKstars

Romantic Assasins zůstanou v redakci kultovním a nezapomenutelným dílem, kvůli jedné jediné scéně. Ovšem ne v tom dobrém slova smyslu. Když k nám film dorazil, pouštěli jsme si z něj náhodný úsek a zrovna chytli "asterixovskou" scénu wuxiácké diskotéky, na které byly moderní discoefekty prováděny po oldschoolovsku (nepochopíte, dokud neuvidíte). Deset minut jsme nevěděli absolutně "vo co go", ale bylo to dost šílené. S tím že je to nějaká parodie, jsem to založil a chystal se k tomu někdy vrátit. Uplynulo pár týdnů a na Romantic Assasins konečně přišla řada. Název filmu je odvozen od ňoumů, kteří se potulovali zemí (Koreou) za dob čínské okupace a hráli si na hrdiny/zabijáky, ačkoliv vůbec nic neuměli a byli nebezpeční nejen sami sobě, ale i svému okolí. Náš hrdina a jeho kámoši, tvořící nájemné komando zabijáků, rozhodně patří k téhle sortě. Bojovat neumí vůbec a jeho největším trumfem je rozhození protivníkova soustředění (fakt nechtějte vědět, jak toho dosáhne - figuruje v tom svlékání, divoké taneční rytmy a totální sebedegradace). Všichni do jednoho jsou pak totálně hloupí, zřejmě však ne tolik jako jeden ze zbohatlíků, který si je najme na chycení nevěrné ženy a jejího milence. Tuhle fušku překvapivě zvládnou (aneb když se scenáristovi hodí, aby pětice vypadala jako profesionální ninjové, není problém to tak napsat, diváci už si to nějak přeberou), ale zabloudí v lese a dostanou se do chrámu, ve kterém přebývá pět SEXY duchů (ženského pohlaví). Kdysi je zabil jeden z čínských vojáků a ony teď musí vysát život z tisíce mladíků, aby mohly do nebe. Jedna duše, znamená jednu kapku v posvátné nádobě. Už jich mají 999. Kdo počítá s tím, že naše vražedná jednotka nádobu rozbije, ten se překvapivě mýlí, ty hovada jí rovnou vypijí. Ženštiny nejdřív šílí zlostí, ale pak je napadne, že když ty nekňuby naučí duchařské kung-fu, mohli by je pomstít a zabít jejich vraha. Pak už bude cesta do nebe volná. Pak se toho stane ještě hodně a musím korejské filmaře poplácat po ramenou za odvážné dějové motivy (v Hollywoodu byste těžko přibili dítě letícím šípem ke stromu), jenže ono to celé jaksi nedává smysl. Na to už jsem si zvyknul, nebudu reptat, pokud někdo vezme pilu a prořízne mi pusu od ucha k uchu. U komedií a parodií jsem ochoten vyměnit bezbřehý humor za nedostatek logiky a jsem hodně přizpůsobivý, prakticky se směju čemukoliv od Monty Pythonů přes americké sitcomy až po hardcore hongkongské komedie. Korejský filmový humor (přesto že Sex is Zero se mi např. velmi líbil) pro mě zůstává velkým otazníkem. Narazil jsem u My Wife is Gangster a stejně se mi to povedlo i u Romantic Assasins. Na celém širém světě (internetu) ten film zná málokdo, takže pravděpodobnost, že by mi někdo vysvětlil PROč je to taková sranda. Romantic Assasins mají vedle nevýrazných akčních scén (myslím tím momenty, kdy hrdinové mají vypadat, jako že něco umějí) a divných hereckých výkonů problém především s vlastní identitou. Není to šílená komedie nebo parodie, jak jsem odhadoval podle těch naslepo vyrvaných deseti minut. Kdybych hodně šrotoval, vyšlo by mi jakési melodrama, které má být zábavné tím, že postavy v hlavní roli jsou na hlavu padlí a duchoženštiny jsou roztomile rozhádané. Když se nad tím zamyslíte, musíte oceňit, že je to originální, takhle na papíře. Ale zfilmovat film, který se ve vás snaží vyvolat takhle rozpolcené emoce by nedokázal snad ani Spielberg. Je těžké to vysvětlit, ale film jasně dokazuje, že se chce tvářit vážně a totálně ujetě zároveň. Několika postavám jsou za pomoci flashbacků přisouzena určitá břemena z minulosti, ale jakákoliv vázně míněná scéna absolutně ztratí svojí údernost, když v té následující spolkne jeden z herců prstýnek zabalený v hovně, popř. se dva mužští hrdinové začnou při umělém dýchání zuřivě líbat. Už jsem na podobné věci asi moc starý, jak by řekl seržant Murtaugh ze Smrtonosných zbraní, což ale bohužel znamená, že do korejských bláznivých "dramedií" nedorostu. Abych ten film nějak konkrétně přiblížil těm, kteří ho nikdy neuvidí. Představte si to nejhorší z francouzských komedií (tj. Agenty Nula nula nebo RRRrrrr!), ale přidejte celkem solidní herce, pár slušných vtípků (vizuální stránku nepočítám, Francouzi ji zvládají také a Romantic Assasins hodně ztrácejí při soubojích, které jsou sestříhány do třicetivteřinových bordelů, popř. tříminutových mučeníček). Jen kvůli tomu (a sličným Korejkám v rolích duchů ;) mají Romantic Assasins o dvacet procent (nebo jednu hvězdičku, jak je libo) víc než tyhle francouzské odpady (aby bylo jasno proti komediím typu Taxi nebo Drž hubu vůbec nic nemám). Možná vám to srovnání přijde zvrhlé, ale humor RRRrrrr! je v mnohém podobný tomu v Romantic Assasins, především absolutní absesí pointy na konci vtipu nebo přehráním vtipu do fáze, kde už je jakákoliv pointa zbytečná. Mojí jedinou spásou je slabá paměť, protože na tyhle filmy vždycky rychle zapomenu (je to ale dvousečná zbraň, protože za pár týdnů se vrhnu na další korejskou komedii, snad abych se podvědomě přesvědčil, že to pořád není zboží pro mě). Možná do redakce najmeme nějakého experta na korejské bláznivé komedie. Možná mě to bude i něco stát, ale lepší peníze než nervy. ;) 40%

Snad jen ten nahoře ví, proč mi někdy do cesty přihraje film jako tenhle. Dobrovolně jsem si ho koupil poté, co jsem ho zahlédl v několika Top 50 nejlepších bojových filmů všech dob a ačkoliv datum výroby hlásalo 1976, těšil jsem se na pořádnou old school vypalovačku, které neobrousí hrany ani stupidní anglický dabing. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem natěšeně DVDčko vrazil do mechaniky. Po absolvování tříbarevného intra (kdo neviděl, neuvěří) se ocitneme v jakési parodii na westernové městečko s názvem Black Stone, kam přichází slavný zabiják (momentálně přísně utajený vládní agent) Pai Yu Ching. Jeho cílem je dostat za mříže místního starostu, který si slušně přivydělává pašováním všeho možného. Ve hře je ještě policejní šéf Lu Tung, který Pai Yu Chinga podezřívá z nekalých plánů a navíc má spadeno na starostova syna, protože mu zavraždil budoucí tchýni (oops). Ching posléze využije situace a vloudí se do starostova domu jako bodyguard, aby mohl zajistit víc důkazů o pašování. Bude tak muset čelit nejen Lu Tungovi, ale i starostovým pomocníkům - blonďaté gorile (oops?) a majitelce místní čajovny (hmm)... Jsou chvíle, kdy přemýšlím o tom, zda-li jsem si vkus nezabouchnul v autě nebo prostě momentálně nejsem naladěn na podobné filmy, ale při sledování Hot, Cool and Vicious jsem v duchu proklínal ony recenzenty, kteří při hodnocení nešetřili chválou. Jsou blázni oni nebo já? Jsem skutečně psychicky tak mladý, že nezkousnu takovou "klasiku"? Hot, Cool and Vicious balancuje na hraně průměru tak nešikovně, že není ani dost slabý, aby mě to dostalo na kolena, ale ani dost dobrý, abych se překonal a našel na něm ono pověstné zrnko kvality. Ať se snažím jak chci, krom solidních kopů Tan Tao Lianga, otřesného make-upu Tommyho Lee (skutečně vypadá jako gorila) a relativně slušného finále, nevidím vůbec žádný důvod proč byste měli své tělo trýznit podobným filmem. Vyhněte se mu velkým obloukem, pokud to neuděláte, zjistíte, že tohle je i na vás moc a blonďaté gorily vás budou strašit celou noc ;). 30%

Hlavním hrdinou filmu je policista Woo - sám říká, že být policajtem je nejhorší povolání na světě. A detektiv to má prý ještě horší. A úplně nejníž jsou detektivové z oddělení vražd. Stačí se na Wooa podívat a hned zjistíte, kde pracuje. Vypadá trochu jako buran, jeho rozhovory začínají a končí slůvkem "fuck" a spolu se svými kolegy nikdy nejde pro ránu daleko, což teď výjimečně nemyslím obrazně, ale doslova. Korejští detektivové jsou hodně svérázní a prakticky každý svědek nebo zločinec dostane ve filmu ukrutnou nakládačku (baseballovými pálkami, obušky, mačetami, zkrátka co je po ruce) a to bez ohledu na jeho vinu či nevinu. Kdo by se s tím mazal. Jenže i tahle ultrajednotka má občas špatný den a nastávající zima jim přinese na stůl zapeklitý případ vraha, který obratně uniká spravedlnosti (hraje ho Ah Sung-Kee, kterého jste jistě nepřehlédli v Muse, hrál toho postaršího vousatého generála). Ačkoliv jednotka a především Woo nasadí do pátrání všechny síly a vyřazovací metodou se přes nejrůznější stopy a svědky dostávají k Sung-Minovi blíž a blíž, nikdy jim štěstí nepřeje. A občas musíte Wooa a jeho parťáky opravdu litovat, např. ve chvíli, kdy jim režisér předepíše dvouminutový běh v plné rychlosti bez jediného střihu (zajímalo by mě, kolikrát to herci museli opakovat). Celá stopáž filmu se věnuje pečlivému rozebrání celého případu a vrcholí duelem v dešti (spousta lidí se na různých fórech diví nad tím, že finále Revolutions otevřeně vykrádá tenhle film, což je s prominutím blbost, protože majestátný souboj v dešti je perlička, kterou má ve své filmografii každý správný režisér akčních filmů. Nowhere to Hide je sice spíš thriller, ale tahle scéna mu hodně sluší a navíc vyjadřuje režisérovu fascinaci čímkoliv co teče, kape nebo padá z nebe (mnohem víc si však ve filmu užil se sněhem ve všech možných formách). A tím se dostáváme k jedné z mála chybiček, která může ty citlivější z vás stát i několik návštěv očního chirurga. Dějová část filmu staví na vynikajících hereckých výkonech a jednoduchém, leč do hloubky pitvaném námětu (skutečně s policisty soucítíte, i když Sungmin je celkem sympaťák a ačkoliv zabil pár lidí, při pohledu na hrdiny, kteří mlátí kohokoliv, vám připadá, že si obě strany nemají co vyčítat), ta vizuální staví na těžkotonážním experimentu, nad kterým se zřejmě hollywoodským producentům protáčejí panenky. Zmínil jsem už první scénu - v té se Woo vydává svým osobitým způsobem zlikvidovat ve one-man akci gang vyděračů - celé je to točené na video, černobíle a souboj se skládá z trhaných, střídavě úplně zastavovaných záběrů, prolínaných s brutálně vyfiltrovanými momentkami. Kdybych si nechtěl brát servítky, řeknu, že větší "bordel" jsem ve filmu ještě neviděl, s přibývající stopáži se naštěstí režisér uklidní a už jen tu a tam zastaví obraz (stylově) nebo záběr "roztrhá" na kousky (na to jsem celkem alergický). Osobně si myslím, že je to samoúčelná onanie, ale pak jsou tu momenty, kdy probíhá jen onanie s úvozovkami, taková, kterou jako amatérský filmař/kameraman plně chápu. Lee Myung-Se si užívá padající sníh, odlesky v nejrůznějších objektech, změny perspektivy, dlouhé kamerové jízdy a zpomalovačky. Hraje si s audiovizuální stránkou jako dítě s právě rozbaleným dárkem. ve výsledku je to většinou ku prospěchu (možná je to i tím dějem, za kterým mimochodem taky stojí Lee Myung-Se), i když si párkrát "zakryjete oči" (většinou při akčních scénách, kterým podobné experimentování nesluší nikdy), film má naprosto originální "look" a přispívá k tomu, že na něj jen tak nezapomenete (trochu odvážné tvrzení - recenzi píši hodinu po zhlédnutí ;). Je zkrátka netradiční a pokud vás tohle slovo neděsí, tak tohle je korejská kriminálka, kterou byste měli vidět (bez ohledu na vaše zkušenosti s tímhle žánrem). 80%

Poslední film, který udělali "tři bratři" spolu. Jackie hraje právníka a nenapravitelného děvkaře, ale k jeho smůle vždy obhajuje tu nesprávnou stranu. Teď dostal velký případ firmy, která znečišťuje životní prostředí a k tomu, aby se dostal žalující straně na kobylku, potřebuje pomoc svých přátel - překupníka se zbraněmi Wong Fei-Hunga (!!! ;) Sammo Hung) a mírně ujetého experimentátora Tung Taka (Yuen Biao je tentokrát přímo k sežrání). Trojice se "zkušeně" infiltruje do soukromí majitelky rybí farmy, která je ohrožena svinstvem, jenž továrna vypouští do vody. Sammo se ale do šarmantní dámy bezhlavě zamiluje a Jackie si navrch nabrkne její kamarádku, což rozhodně nebylo v plánu a stane se to důvodem menší rozepře mezi triem kamarádů. Sammo pak pokračuje v pátrání na vlastní pěst a zjišťuje, že v továrně vedené permanentně hulícím Hua Hsien-Wuem (Yuen Wah vypadá téměř k nepoznání ;) se nevyrábějí jen vládou schválené chemikálie... Už od první minuty se Dragons Forever veze na vlně kvalitní akční komedie, ve které překvapivě zbylo trochu místa i na romantiku. Ta vůbec nepřekáží a dodává tak filmu zvláštní, u Jackieho málo viděnou, polohu která je navíc ideálním odrazovým můstkem pro akční scény (Jackieho první rande s Ling je nezapomenutelnou honičkou, to druhé zas překazí partička najatých zabijáků, díky nimž se poklidný výlet na lodi změní v akční inferno). Akce je tu vůbec víc než obvykle a jména ve vedlejších rolích (Billy Chow, Benny Urquidez, Chin Kar Lok, Dick Wei) napoví, že se máme na co těšit. A skutečně - (nejen) akční finále odehrávající se v továrně, patří do zlaté síně filmových bitek. Dragons Forever jsou šťavnatým plodem spolupráce tří legend, který v devadesáti minutách nabízí to nejlepší z HK kinematografie osmdesátých let. Jackie je v nejlepší formě, Sammo exceluje na všech frontách (jako režisér, herec i akční hrdina) a Yuen Biao zřejmě nikdy nehrál takového poděsa, ale přesto ho budete milovat... Ani jeden z herců si nekrade navzájem prostor na scéně a ve finále jedou všichni za jednoho a jeden za všechny... Ortodoxní fanda má co dělat, aby mu z toho neukanula slza ;). p.s. pár lidí to zajímalo, takže: Bennyho Urquideze při některých stuntech nahradil Mars, Jackieho zas Chin Kar-Lok. 80%

Ne každé pokračování musí nutně pokračovat tam, kde předchozí díl skončil a Návrat do 36. komnaty je přímo ukázkovým příkladem. Lau Kar-Leung ho natočil v roce 1980 a snaží se nás chvilku vodit za nos, když se na scéně objeví Gordon Liu v mnišském obleku. Něco ale není v pořádku, ctihodný mistr San Te by přeci takhle nevtipkoval. Ve skutečnosti je to totiž Chao, místní podvodníček, který se za mnicha vydává jen proto, aby vybíral od lidí naoko příspěvky na klášter. Jeho schopnosti ale přijdou k užitku, když místní barvírnu obsadí Chingové a nutí dělníky pracovat za nižší mzdu. S pomocí několika triků se podaří vzbudit dojem, že Chao je mocný mnich San Te a šéf barvírny dostane strach. Naneštěstí má v záloze šéfa Chingů, který velmi dobře ovládá bojová umění a prokoukne Chaovy triky. Zneuctěný Chao se tedy vydává do Shaolinského kláštera, aby se kung-fu naučil "doopravdy". Pokračování 36 komnat má evidentní příznaky chanovské mánie. Poté co Jackie natočil Drunken Mastera, začal do old schoolu nezadržitelně pronikat humor, jak se všichni producenti chtěli přiživit na novém úspěšném modelu. Ani Shaw Brothers nestáli stranou a tak dostal Lau Kar-Leung za úkol trochu popustit uzdu fantazii. Celkem se to podařilo a stejnou taktiku Lau využil později i u třetího dílu Shaolin Temple s Jetem (tam je ovšem humor ještě trochu infantilnější). Důležitě bylo, že Gordonovi pozice komedianta seděla, takže navzdory některým slabším gagům je celý ten kolotoč omylů a podvodů velice dynamický, i ve chvíli, kdy se Chao dostane do kláštera a je konfrontován se skutečným mistrem Sanem. Ten ho odmítne učit a pověřuje ho zdánlivě nesmyslnými úkoly. Chao si musí umět umýt vlasy, aniž by použil vědro a také staví lešení kolem celého kláštera. Tvrdou prací se mu ovšem zlepšují schopnosti a stavbou konstrukce okolo všech komnat toho hodně okouká. S tichým požehnáním Sana tak v Chaovi pozvolna klíčí nový styl - lešenářské kung-fu. Když je hotovo, San neváhá Chaa vyhodit (tahle taktika se konec konců osvědčila i u něho). Mladík je kung-fu velmistrem a ani o tom neví, na jeho schopnosti ale samozřejmě ještě přijde řada. Těžko se tomu věří, ale Návrat do 36. komnaty si v některých ohledech nezadá se svým starším bratříčkem. Hodně se ubralo na moudrostech z hlav shaolinských mnichů a kromě neustálého motivu útlaku Chingskými ďábly, tu není žádný důležitý podtext, to atraktivní ovšem zůstalo a mluvím teď o technologii výcviku v jednotlivých komnatách (uvidíte opět řadu novot) a samozřejmě akčních scénách, které jsou rychlejší, náročnější a zajímavější. Na začátku osmdesátých let se pádilo kupředu a Lau Kar-Leung samozřejmě nechtěl zůstat pozadu, finále na lešení a použité "lešenářské" techniky jsou moc fajn. Celé to navíc disponuje decentním humorem, což je oproti jedničce příjemné osvěžení. Není tu žádný podpásový nebo nedekódovatelný gag, čistě jen srozumitelné a místy trochu infantilní vtípky, které pomáhají tempu i příliš vlastenecké dějové linii. Sečteno a podtrženo to dává old school v tom nejlepším slova smyslu, okořeněný moderními prvky a notnou dávkou fantazie. Berte nebo nechte být, podobných shaolinských pecek ale venku příliš nepoletuje. 80%

Stephen Fung je čerstvý třicátník, vycházející akční hvězda a nová režisérská tvář mladého Hong Kongu. Možná až příliš rolí na jednoho člověka, ale Fung měl zkrátka štěstí. Hned poté, co přišel k fochu si ho všiml Jackie Chan, se kterým spolupracoval na několika filmech (Thunderbolt, Gorgeous) a následně se uplatnil i jako jeden z raubířů (hezké staročeské slovo) v Gen X-Cops a Gen Y-Cops, které Jackie produkoval. Není tedy divu, že ve chvíli, kdy Fung pomyslel, že by si rád něco natočil tzv. "za sebe", šel za svým životním chlebodárcem. Jackie zrovna založil produkční společnost JCE, aby tak dostál slibům, kterými nešetřil na tiskovkách Fung byl přesně ta generace, jíž hodlá Jackie v Hong Kongu vypěstovat. Slovo dalo slovo, dolar dal dolar a Fung mohl natáčet svůj režijní i scenáristický debut Enter the Phoenix (sám Jackie mu krom plné peněženky přispěl i symbolickou čestnou roličkou, její rozsah je ale doslova bleskový). Štěstěna se Funga držela i při shánění herců - Daniel Wu, Eason Chan, Sam Lee, Karen Mok, Nicholas Tse, opravdová smetánka mladé generace (imho v ukecávání ansámblu měl prsty opět Jackie, protože v malé roli otce hlavního hrdiny se objeví sám Yuen Biao), takže se dramo-komedie z prostředí Triád mohla rozjet na plné obrátky. Fung-psavec se rád baví, ale ještě radši boří zaběhnutá klišé, po standardním flashbackovém úvodu, v němž vykvete dávná křivda, kterou musí během filmu záporák (sám Fung) pomstít, se rozebíhá hned několik linií. Máme tu Georgieho Hunga (Daniel Wu), homosexuála žijícího kdesi v zahraničí (pracuje jako šéfkuchař), jehož otec kdysi vykázal z rodiny, zřejmě proto, že nesnesl jeho odlišnou sexuální orientaci (pravý důvod ale vyjde v závěru filmu vyjde najevo). Jenže zatracovaný tatínek (právě Biao) právě skonal a jako dědictví za sebou zanechal triádí gang. Pokud se ho rychle neujme nástupce, pohltí ho konkurence (v té se objevuje i Fung, pomalu spřádající své plány na pomstu). Poměrně zmatkařská gangsterská dvojice otec-syn se tak vydává pro Georgieho, aby převzal rodinné otěže, ale pod vlivem několika náhod si ho spletou s jeho spolubydlícím Samem. To Georgiemu vůbec nevadí a tajně souhlasí s tím, že si oba (alespoň) na chvilku vymění role. Pravý Georgie tak bude moci z povzdálí sledovat, do čeho vlastně jde. A není toho málo. Ve světě gangsterů samozřejmě platí přísná pravidla a být homosexuálem je jaksi nepatřičné. Z křečovité obřadnosti a zatajování nejrůznějších skutečností pak Fung buduje nejrůznější smrště gagů (málokdy se mu je ale povede vygradovat, takže nečekejte, že se budete smát od ucha k uchu) a především další linii, tentokrát romantickou. Hung si totiž má začít s dcerou šéfa konkurence (aby došlo k požehnanému spojení a věčnému blahobytu), neuvěřitelně ukecanou agentkou jedné pojišťovny, Julií (fantastická Karen Mok). Ta se ale zakouká do Daniela Wua (ten se svou homosexualitou naopak tajit nemusí). Zábava? V jistém slova smyslu ano, Fung-režisér je ale v průběhu celého filmu mnohem lepší než jeho inkoustové alter-ego. Na ději je přes veškeré ambice vidět práce debutujícího autora a hravý přístup začne díky nedostatku opravdu úderných gagů a hlášek po chvíli značně nudit (ano, i přes ty zástupy velkých jmen). Všechno je předem dáno a náznaky akčních scén jsou příliš krátké než aby radikálně zvýšily tempo a poskytly uspokojení neposednějším jedincům. Fung jako by od půlky filmu nevěděl kudy kam a zamotával se do všech linií. Je tu snaha to všechno chytře spojit dohromady a částečně to vychází, jakmile se ale scénář příliš soustředí na jedno herecké křídlo, to druhé zůstává na ocet. Ne nadarmo se říká, že začátečnickým chybám se nevyhne ani sebelepší debutant, Fung v závěru snímku sice dohání v akčním finále (velice příjemně předrátovaný duel Wua s Fungem, plný poctivé destrukce) vlak, který mu během filmu ujel, ale právě kvůli tomu nemohu snímek nazvat vyváženým ani se zavřenýma očima. Moc bychom chtěl, protože Fung je rozhodně talent, kterému se za kamerou daří lépe možná lépe než před ní. Jen to chce všechno ještě vychytat - dodat humoru ten správný říz, lépe vést herce a občas se nebát střihnout (je to "jen" 105 minut, ale občas Fungovi tempo skáče jak na sinusoidě). Tyhle malé drobnosti zatím dělí zdatného řemeslníka od výborného režiséra. Není to nic na čem by Fung nemohl zamakat, navíc to očividně tenhle mladíček myslí s budoucností hongkongské kinematografie dobře. I proto byste měli na Enter the Phoenix mrknout, jeho režisér bude dost možná za deset let v Hong Kongu tzv. "držet prst na tepu doby", ať už to znamená cokoliv. ;) 60%

Bulletproof Monk, relativně nový comics, který svým čtenářům slibuje zachycení stylu HK filmů na bělostných stránkách křídového papíru. Tahle reklamní formulka zní dostatečně slibně, aby se na ní nalepilo pár producentů a pokud se v obsazení objeví jména jako Chow Yun-Fat nebo Karel Roden, je jasné, že se o tenhle film začneme zajímat... Jak to dopadne, když se Hollywood snaží obkreslit "HK-like" comics? Je to třeskutá akce, bláznivá komedie nebo pohroma biblických rozměrů? Od všeho trochu... Bulletproof Monk vypráví o tajemném svitku, který svému držiteli po přečtení propůjčí obrovskou moc s níž se dá konat dobro nebo zlo. Vzhledem k tomu, že první minuty nás zavádějí do Tibetu v roce 1943, je jasné, kdo bude stát na té které straně barikády. Jeden z mladších mnichů (Chow Yun-Fat) právě úspěšně dokončil zkoušky a stává se čestným ochráncem svitku. Po následujících šedesát let ho bude střežit jako oko v hlavě a zabrání jeho padnutí do cizích rukou. Aby to nebylo úplně nefér - ochránce svitku je imunní vůči stárnutí (zestárne až ve chvíli, kdy svitek předá svému následovníkovi) a každá jeho nemoc či zranění se zázračně zahojí (odtud název Bulletproof Monk). Ve chvíli, kdy starší mnich (Roger Yuan) předá svitek mladšímu, je prošpikován desítkami kulek přihlížejících nacistů (taky musejí být u všeho), jejichž velitel Strucker (Karel Roden) by rád vymazal ze slovníku několik nepohodlných národů a kouzelný svitek je přeci jen trochu účinnější než německé kulomety... Chow Yun-Fatovi se samozřejmě podaří utéct, ale nacistického pohlavára se během šedesáti let opatrování svitku nezbaví. Druckerova touha je sice postupem času motivována spíše omlazovacími schopnostmi svitku, ale jeho metody zůstávají stejné a tak má mnich neustále v zádech skupinku všehoschopných "mužů v černém", vedených Druckerovou vnučkou. A pak je tu Kar, mladý zlodějíček, s hbitými prsty, bystrou hlavou a flákačskou vizáží Seana W. Scotta (výborná volba). Jeho první setkání s mnichem sice zavání pořádnou boulí, ale vzhledem k tomu, že jsou tihle dva pořád na útěku, brzy v sobě najdou vzájemné sympatie. Kar je totiž typický frajírek s dobrým srdcem a virtuální bojovou průpravou, našprtanou při sledování kung-fu filmů, což mnicha postupem času vede k přesvědčení, že právě našel svého nástupce. Uplyne však ještě mnoho vody, čínských mouder a akčních scén než bude svitek v rukou nového majitele a vy si budete moci odškrtnout další úspěšně absolvovaný happyend... Nechci tím naznačit, že je Bulletproof Monk nějak přehnaně předvídatelný, ale debutující Paul Hunter musel už při čtení scenáře tušit, že pojede po mimořádně úzkých kolejích. Snímek naštěstí většinu času dribluje mezi mantinely lehké nadsázky a svižné akce a snaží se vás odradit od častých pohledů na ručičky hodinek jak to jen jde. Zásluhu na tom mají především herci, obzvlášť Chow Yun-Fat, který se nesnížil k vykrádačce Li Mu Baie z Tygra a Draka, ale naopak svého Neprůstřelného mnicha obdařil až neuvěřitelně vlezlou aurou. Jeho neustálé rozumování tak nepůsobí příliš klišovitě a šišlavý přízvuk paradoxně postavě neubližuje, ale dodává jí další, mírně roztomilý, rozměr. Seann William Scott tu odehrává svůj obvyklý průměr, ale spolu s ostatními herci se ocitá v hlubokém Fatově stínu. I tolik propagovaná účast Karla Rodena vyjde naprázdno, protože krom několika ďábelských pohledů a závěrečného souboje, si český herec příliš slávy neutrhne. Snad mu to v Hellboyovi vyjde líp. Akční scény se drží trochu v pozadí a víc než rukama se tu tluče hubou, což je docela šťastný tah, protože Paul Hunter trpí stejným neduhem jako většina jeho vrstevníků-videoklipařů: zvedá frekvenci střihů nad únosnou míru, za účelem "zvýšení dynamiky scény". Na první pohled je jasné, že to nefunguje, na druhý vás to znechutí a při desátém už budete jen smutně kývat hlavou. Pokud k tomu přidáme nepříliš objevné úhly kamery a odfláknuté dráty (nemyslel jsem si, že to kdy řeknu, ale... prostě je vidět jak při dopadech tahači pouští buď příliš brzy nebo příliš pozdě. Navíc některé použité techniky vypadají na drátech nepřirozeně), je malým zázrakem, že alespoň Chow Yun-Fat působí jako mistr kung-fu "věrohodně". Ostatní herci (především Seann William Scott a Jaime King) by si pro příště měli jakékoliv bojové kreace odpustit. Pro dobro nás všech ;). Pro studio MGM byl Bulletproof Monk sázkou do loterie. Vybrat si v době, kdy jsou všechny filmové comicsy založené na legendách svého oboru (Spider-man, Hulk, Daredevil, X-Men), předlohu na které ještě nedoschnul inkoust, to asi chtělo pořádný kus odvahy. Bohužel za statečné činy se v Hollywoodu metály nerozdávají a Bulletproof Monk není tak úplně neprůstřelný jak by se z názvu mohlo zdát. Výjimečně nechci sypat popel na hlavu Paula Huntera, ani na herce, protože ti všichni mají zásluhu na tom, že je film jakž takž zkousnutelný (i když... za akční scény zaslouží Hunter alespoň symbolický políček ;). Největší průšvih totiž tkví v samotné předloze - míchat dohromady tibetské mnichy, nacistické panďuláky a soudobé americké teenagery se možná vyplácí na stránkách comicsu, ale celuloidový pás takový guláš neunese. Takže se teď všichni pomodlíme a při svíčkách si slíbíme, že se tomuhle filmu v rámci možností vyhnete. Nepatří sice k tomu nejhoršímu, co by vás letos mohlo v kinech potkat, ale pokud nemáte vyslovenou slabost pro Chow Yun-Fata, těžko vás tahle comicsová jednohubka něčím zaujme... 40%

Chingové zas jednou tahají Shaolin za fusekli. A rovnou dvojnásobně! Jeden z chingských generálů totiž pozve na svůj dvůr zástupce Severního i Jižního Shaolinu, aby se stali jeho vojenskými zástupci (a učili jeho vojáky bojovým uměním). V čestném souboji vyhraje Severní Shaolin a zástupci jižního (mezi nimi i opravdu mladičký Dick Wei) jsou po souboji tajně zlikvidování generálem a zaslání na místo odeslání v úhledných rakvích. To logickou rozpoutá válku mezi Shaoliny (přesně jak generál předpověděl). Bojovníci jižního Shaolinu jsou tu trochu za socky, takže poté, co Severňáci zlikvidují i další vyslané trio (tentokrát už pár bojovníků zemře rukama Shaolinů), nevydrží to mistr Jižního Shaolinu psychicky a pošle pro posily. Režisér Chang Cheh zřejmě má s Jižním Shaolinem nevyřízené účty (i když... ten Severní nikdy nespatříme), protože celý klášter vypadá jako řadový čínský domek druhé kategorie, jeho mistr má neustále krví podlité oči a jeden z žáků dokonce spáchá harakiri (to je však čistě úlitba Changovu stylu, v jehož pravidlech stojí: V každém filmu prolij alespoň deset litrů krve, a jedná se o tu fosforeskující červenou ;). Do kláštera brzy dorazí dva silní bojovníci (syn mistra naopak odjede za mistrem zvaným Zahradník, aby se u něj naučil styl kudlanky) a začnou tvrdě trénovat. Osud tomu chce, že ještě předtím potkají ve městě svoje budoucí soky a nepřímo se s nimi skamarádí. Při finálním duelu (trojitém) je pak místo na nejedno překvapení. Severňáci mezitím stihnou sbalit nějaké ty Číňanky a začínají přicházet na kloub tajemným úmrtím svých protivníků, k závěrečnému krveprolití ovšem dojde předtím než se naplno projeví generálovy úmysly. Ostatně tenhle trojitý souboj si Chang Cheh nemohl odpustit, když měl po ruce svojí elitní jednotku zvanou "Five Venoms" (kterou doplnil ještě jedním talentovaným bojovníkem). Na rok 1978 tak snímek obsahuje hodně akčních scén (za každým rohem čeká několikaminutové pošťuchování), ve kterých je vidět pestrost použitých stylů. Je tu hodně akrobacie, vysokých kopů, ale i tradičních "fázovaných" technik (ovšem hodně rychlých, takže se "fáze" začínají stírat), to celé v dlouhých záběrech, které jen občas "vyruší" nějaký přehnaný drát (i tak je tu řada "přírodních arabů" ;). Nebudu vám mazat med kolem huby, Invincible Shaolin je old school starého typu s přemírou tréninkových flashbacků během závěrečného souboje, prkennými hereckými výkony a dost nezvládnutou smrtí hlavního záporáka, ale některé z použitých technik doslova předbíhají svou dobu a vzduchem pořád někdo lítá, takže se nebudete nudit, ani kdybyste hodně chtěli. A to už o něčem vypovídá. Seberte odvahu a hlavně ručník, ať máte čím utírat ty potoky krve, jež z obrazovky začnou vytékat. ;) 60%

A je to konečně tady. Když se objevily zmínky o tom, že Jackie natáčí pokračování Police Story (i když stejně jako v případě First Strike jde o neoficiální pokračování, není tu ani žádná z původních postav, Charlie Yeung jako Jackieho snoubenka je ale Maggie Cheung hodně podobná) byl každý napjatý a zároveň si uvědomoval, že jde o mezník v Chanově filmografii. Padesátiletý Chan v poslední době natočil několik hodně podprůměrných filmů, v nichž se postupně ztrácelo jeho kouzlo a uvědomoval si to i on sám. Zpřetrhal tedy veškerá hollywoodská pouta a vrátil se domů, natočit si zase jednou poctivý hongkongský akčňák, je to možná naposledy, co mu to jeho kosti dovolí. A tak se vrací zpátky Jackie-policajt, který v roce 1985 první dílem Police Story redefinoval hongkongské žánry a zajistil si doživotní slávu. O takřka dvacet let později tu leží na zabláceném chodníku, totálně namol, troska všech trosek, prospávající další opileckou noc. Proč? Mimořádně dlouhý flashback vám napoví, že inspektor Chan má za sebou mimořádně špatný rok. Býval tím nejlepším policistou, ale na scéně se objevil gang rozmazlených dětiček bohatých rodičů, které se rozhodly zahrát si Counter-Strike v reálu a bohužel pro hongkongskou policii disponují potřebnými schopnostmi i automatickými zbraněmi. Poté co rozpráší několik jednotek po vykradení banky (policii sami zavolají, aby si vyzkoušeli sílu svých zbraní), slíbí Chan v televizi, že je dopadne do tří hodin. Tím na sebe nechtěně přivolá pozornost a stane se terčem leadera týmu Ultimátních vojáků. Tyhle děcka žijí adrenalinovými sporty, není pro ně problém hacknout se kamkoliv a celý den věnují tréninku střelby a bojových umění. Nalákají Chana a jeho kolegy, kteří pomstou za padlé kamarády ani pořádně nevidí, do opuštěného skladiště, které je ve skutečnosti smrtícím labyrintem. Během deseti minut je po všem, Jackieho kolegové jsou rozvěšeni u stropu a Chan je donucen hrát s mladíky sérii her. Když prohraje, zemřou jeho kolegové. A Chan začne prohrávat. Nakonec jako jediný přeživší opouští vybuchující budovu s mrtvými kolegy na vozíku, s duší vytěženou až na dřeň. Od policii je vyhozen za nepřímé zavinění smrti svých kolegů (ostatně jít na tuhle partičku v devíti a s pistolemi, to se vážně nevyplatí), opustí svou přítelkyni a začne chlastat. Špatní recenzenti se poznají podle toho, že půlku recenze věnují ději, ale tady to jaksi bylo nutné, protože ti bystřejší hned rozpoznají rozdíl mezi běžnou chanovkou a tímhle. Jackie na tiskových konferencích prohlásil, že by rád dostával (i v Hollywoodu) vážnější role a ne jen škatulkovité akční klauny. A pro jistotu předvádí světu, že to dokáže. Jeho opilecká maska nemá s tou z Drunken Mastera nic společného, pokud pominu jako vždy otravnou Charlene Choi, všichni v tomhle filmu hrají na sto procent (i když někteří (Daniel Wu, Yu RongGuang jsou trochu nevyužití) a jak už bylo naznačeno, příběh jde mnohem dál než cokoliv, co Jackie zatím natočil. Můžete protestovat a začít brblat o tom, že od Jackieho chcete adrenalinovou akčňárnu a ne nějaký thriller. Opravdu chcete další Medallion? Chan si moc dobře uvědomuje na jaké číslo vystoupal jeho věk a snaží se přizpůsobit nejen trendům, ale svým schopnostem. Ve filmu je podán jako stárnoucí policista, takže mu nebudete vyčítat jeho vrásky a po skončení flashbacku (kdy se budete stejně jako hrdina cítit přejetí vlakem) navíc fasuje nového parťáka v podání Nicolase Tseho, který už hodně překvapil v Time & Tide a tady představuje to nejlepší z mladé generace, klučinu, který zdatně stačí Jackiemu během akčních scén a jednoduše vypadá jako jeho o třicet let mladší verze. Velmi milé. Právě on ho přesvědčí o návratu k práci, přítelkyni a hlavně případu. Ultimátní vojáci vyrobili na základě labyrintových hrátek počítačovou hru, která možná skrývá tajemství jejich dalšího postupu. Jackie na to ale jde starou dobrou policejní prací a navzdory tomu, že ho policejní šéf (Yu RongGuang, má tu pár momentů, ve kterých dokonale zužitkuje své nekonečné charisma) nenávidí, má výsledky. Postupně se dostává mladíkům na stopu, nesmí je ale ani na chvilku podcenit, protože jejich nemilosrdnost nezná mezí. Nenechte se mýlit, New Police Story je temným filmem od začátku do konce. Benny Chan už s Jackiem režijně spolupracoval na několika filmech (např. na Who am I?) a jeho vizuální styl se pozná na první pohled. New Police Story měla solidní rozpočet a je to vidět jak na explozích, tak na kamerových jízdách, exteriérech, Jackie si svůj nový film vypiplal, ostatně informovali jsme o jeho puntíčkářství už v novinkách prakticky celou dobu, co se film natáčel. Technicky snímek snese srovnání s hollywoodskými filmy, nejsou tu žádně okatě digitální triky, exploze ve skladišti vypadá fenomenálně, stejně jako ostatní kaskadérské kousky (i když dneska nevíte, kolik z nich bylo přikrášleno, naštěstí jsou tu nepovedené záběry, takže uvidíte, že spousta věcí byla "na kontakt"). Těch je tu možná až moc, na úkor akčních scén, které jsou ve skutečnosti jenom dvě - hromadná bitka v baru a finální duel Jackieho s jedním z mládežníků. Zatímco bar je trochu zklamáním a Chanův pseudo wing chun tam dosáhl takového stupně, že už nevíte jestli bojuje líp on nebo Nicolas Tse, finální duel v království lega nabízí pár zajímavých kombinací a je vůbec tak nějak "fajn", musíte však přihlédnout k faktu, že některé Jackieho kopy jsou drátované a je to víceméně "softovaná" verze jeho starších úderů (bylo to vidět ve všech filmech od roku 1998 nahoru). Takže tohle všechno je na vynikající úrovni, i když bych asi neprohlásil, že by v jakémkoliv aspektu New Police Story bořila nějaké hranice (vzhledem k letošní HK konkurenci je to ale stejně zatím to nejlepší ;), ale scénář překvapivě nedrží krok se vším okolo. Alan Yuen by potřeboval hollywoodskou školu psaní, protože se u něj vyskytuje stejný problém jako u jeho asijských kolegů - neschopnost udržet gradaci děje a dotáhnout postavy tak, aby to nebyly kusy masa hrané herce, ale skutečně životné postavy, kterým fandíte, kterých litujete atd. Tohle často ve filmu chybí, Jackieho machání v bahně je možná až příliš dlouhé, takže stopáž pak chybí v závěru snímku, který je zbytečně uspěchaný a to včetně úplného závěru, který musel být zkoněný na papíře, protože Daniel Wu by ho rozhodně zvládnul líp. Obrovská škoda tohohle stínu, Yuenovi rozhodně musíme poděkovat za odvahu se kterou Jackieho postavu rozšmelcoval na kousíčky a pak jí složil dohromady, ale prostě při tom pár kousků ztratil a výsledek není onou předlohou. Na několika vrstvách mu příběh funguje takřka bez chyby (dokonce spolknete i velkou pointu celého děje), ale věci točící se kolem Ultimátních vojáků povážlivě skřípou a jednotlivé scény jsou za sebe občas dost necitlivě poskládány. Chybí tu plynulé přechody, jejichž absence by možná u běžné chanovky nevadila, ale tady jde prostě už o trochu víc. Nenechte se odradit, cokoliv napíšu bude stejně irelevantní, protože na film se stejně podíváte. Je to událost a nebyli byste "in". Snad vám alespoň moje řádky pomohou se nějak vnitřně připravit na změnu, která jednou musela přijít. Jackie jí možná provedl pět minut po dvanácté, ale přesto to chtělo nezanedbatelný kus kuráže. Pokud jde o něj a jeho výkon, vyrovnal se s tím víc než se ctí. Na jedné straně přináší solidní thriller, technicky velice vyspělý, na straně druhé se snaží uspokojit i své skalní fanoušky. Sedět na dvou židlích dost dobře nejde, ale New Police Story je víc než přijatelným kompromisem a Chanovou přestupní stanicí na cestě do filmového důchodu. Zatleskejte mu, málokterá akční hvězda se umí přizpůsobit trendům a přiznat, že je třeba změnit styl. Jackie to dokázal. 70%

Nenápadný název a visačka s nápisem "1966" mě popravdě trochu rozklepala. Ne že bych byl odpůrcem starých pořádků, ale v rámci udržení svojí karmy pohromadě jsem si vytyčil za začátek kinematografie Star Wars (tj. rok 1977), stejně jako mnozí další povrchní komerčáci. ;) Dělám si samozřejmě legraci, ale nakoukat stěžejní snímky ze všech období kinematografie (nejen té hongkongské) není legrace a tak jen málokdy zobu do něčeho pravdu starého. Magnificent Trio naštěstí spadá do období, kdy se po filmových placech proháněl King Hu a Chang Cheh, takže když narazíte na film od některého z těhle dvou pánů, můžete být docela překvapení. 60. léta totiž byla daleko od úpadku old schoolů, která nastala v další dekádě, kdy se zápletky a postupy začaly nepříjemně opakovat. Tím však nemůžeme říct, že by old schooly z 60. let byly originální. Jak Chang Cheh, tak King Hu se hodně inspirovali v japonských samurajských filmech. Magnificent Trio je nepřiznaným, ale jinak poměrně věrným remakem chambary The Three Outlaws. Hlavní hrdina (Jimmy Wang Yu), syn slavného generála, se probije nepřátelskou zástavou, aby zjistil, že na domácím území ho čekají další problémy. Vzpurný soudce se totiž neřídí zákony císařského dvora a napařil vesničanům veliké daně. Ti mu na oplátku unesli dceru, protože stav už byl neudržitelný. Wang Yu jim zkonzumuje poslední rýži, ale na oplátku se rozhodne pomoci. Jeho titul je paradoxně spíš nevýhodou, protože soudce ví, že ho může u dvora rychle "bonznout" a krajem navíc zanedlouho bude projíždět jeden z císařových generálů. Na hlavu Wanga je rychle vypsána velká odměna a soudce na něj pošle nejen svojí gardu, ale i pár vězňů, kteří za slíbené peníze odkrouhnou kohokoliv a sousední gang. O zábavu tedy bude postaráno, nicméně Wanga ještě doplní dva borci. Ukáže se, že jeden z vězňů je jeho spolubojovník a nechal se zavřít jen proto, aby neumřel hlady a po sympatickém jinochovi pokukuje i vzpurný soudcův bodyguard. Všichni tři samozřejmě umějí sekat hlavy na potkání, pokud možno rovnou po tuctech. Přesila je ovšem veliká a uvědomění toho třetího z nich chvilku potrvá. Wang Yu se mezitím stihne nechat zbičovat, pár vesničanů (ehm... všichni vesničani) zemřou krutou smrtí a na konci se to všechno pomlátí. Chang Cheh nezklamal. Magnificent Trio si drží poměrně vysokou laťku především díky dobře napsaným a odehraným postavám. Pokud jste čirou náhodou neviděli japonskou předlohu, vydržíte u filmu až do konce, navzdory průhlednosti zápletky, Wang svou postavu zahrál výtečně a sálá z něj charisma navzdory spíše spartánským bojovým scénám (výhradně swordsplay, na kung-fu bylo v té době ještě příliš brzo). Tohle sice není zdaleka jeho nejslavnější film, ale rozhodně nedělá jeho slavné pověsti žádnou ostudu. V malých roličkách se tu mimochodem objevuje tařka celý Yuenovic klan. Milý old school s japonským řízem, pokud mu přijdete na chuť v úvodních minutách, už ho nevypnete. 60%