HKstars

V sedmdesátých letech se hongkongská kinematografie zmítala v old schoolech, které si byly podobné jako vejce vejci. Buď šlo o tradiční schéma jednotlivce, který se mstí nebo o něco z historie, např. bitky Manchů se Shaolinem, což se vždycky zvrhlo ve schéma několika jednotlivců, kteří se mstí. ;) Hand of Death ale z téhle škatulky trochu trčí, především proto, že jeho tvůrci se za pár let stihli v oboru proslavit. V roce 1976 byl John Woo malý nedůležitý režisér, Sammo Hung se teprve probíjel na pozici action directora a jeho kamarádi - Jackie Chan, Yuen Biao a Yuen Wah účinkovali u filmu jako kaskadéři a křoví. Náhoda tomu ale chtěla a všichni se sešli u snímku, který následuje osudy tří hrdinů. Jackie je jedním z nich, ale v příběhu má nejmenší roli (na obalu DVD je však nejvíc vepředu ;) - jeho Tang Feng je tulák na kterého narazí hlavní hrdina Yun Fei (Dorian Tan) náhodou, když se vydává za Shih Shao-Fengem (James Tien), aby mu ručně vysvětlil, že rozprášit Shaolin po všech čertech nebyl ten nejlepší nápad. Jenže není všechno takhle lehké, protože Shao-Feng disponuje nejen početnou armádou bodyguardů (jejich šéfem je Sammo Hung, splňující nepsanou kvótu o tom, že každý old school musí obsahovat alespoň jednu postavu s velkým předkusem ;), ale především technikou železné paže, jž zanechává sexy otisky na hrudníku. Odtud ostatně název snímku. To všechno se dozvíte poměrně rychle a Woo žene příběh kupředu jako by chtěl být za čtyřicet minut hotový - už v té době totiž dochází k duelu Yun Feie a Shao-Fenga, který dopadne pro našeho hrdinu nepříliš slavně. Naštěstí je v povzdálí Tang Feng, z něhož se vyklube šikovný kovář a bratr jednoho z shaolinských mnichů, který tři roky vyčkává, aby se pomstil. Do třetice všeho dobrého se pak setkáváme se Zorrem (Chang Cheng), mistrem meče, jež má s Shao-Fengem též nějaké účty, které nám Woo osvětlí během několika flashbacků (velice pěkně udělané, ale ten modrý nádech při prostředním flashbacku je poněkud děsivý). Už z téhle "wooovky" lze rozpoznat režisérovy klady, především důraz na vývoj postav (u old schoolu nevídané) a na svou dobu velice solidní kameru. Ačkoliv jsou příběhy jednotlivých hrdinů poměrně triviální, přispěje to k budování atmosféry. Sám režisér navíc v závěru vstoupí do příběhu jako mnich převážející tajnou mapu a děj se začne trochu stáčet - Wooova postava se chová velice podivně a celé to vzbuzuje dojem, že někdo je tu zrádce. Výsledek vám ale neprozradím. Trochu škoda je, že veškeré Wooovy trumfy přicházejí v akčních scénách zkrátka. Choreografie je slušná a Dorian Tan umí moc dobře kopat (troufne si i na náročnější kopy, které byste v dobové konkurenci hledali těžko, tak možná u Hwang Jang Leeho - ostatně oba jsou Korejci, cepovaní v TKD) a když se přidá i Jackie a Sammo (fajn ruční techniky), rozhodně je na co koukat. Divák se však nemůže zbavit dojmu, že je to celé příliš neohrabané a zpomalené, zvlášť je to vidět při soubojích se zbraněmi. O kontaktu si také občas můžeme nechat zdát, což je škoda, protože Tanovy kombinace by si zasloužily trochu víc péče. Dojem se trochu zlepší při závěrečném souboji, kdy jsou střihy přesné a bojovníci znatelně rychlí (nikoliv však zrychlení). Škoda že tohle "procitnutí" přišlo až tak pozdě. Natočit to Woo (nebo někdo jiný) o deset let později, možná by Tana znalo trochu víc fandů a tenhle film by nebyl v regálech jen proto, že v něm hraje Jackie, Sammo a Yuen Biao (toho si lze všimnout jen s velkou dávkou pozornosti, na začátku bojuje s Tanem (má kopí a párkrát ho Tan dost nešetrně pošle k zemi) a poté podává Shao-Fengovi šípy na cvičišti). Tyhle chyby si však nesly na trh všechny old schooly své doby a tak nemůžeme Wooa nějak nesportovně strhat. Naopak zaslouží pochvalu za inovativní kameru (žádné příliš divoké zoomy, naopak místy velice pěkné švenky) a dobře ukotvené postavy (zmínil jsem se o tom, že Woo napsal i scénář?). Ano, mohlo to být lepší, ale troufnu si říct, že snímek by zasloužil vaši pozornost i bez Jackieho na obalu. Tedy pokud máte rádi old schooly, shaolinské mnichy a kung-fu mistry s předkusem. ;) 50%

Na úvod bych chtěl zdůraznit, že nejsem žádný velký čtenář a knihy používám spíš na podložení květináčů než ke kulturnímu obohacení své duševní stránky, nicméně i já jsem byl jednou dítě a v těch dobách existoval i pojem povinná literatura, tvorba Julese Verna mě tedy neminula a svou znalost předlohy k Cestě kolem světa za 80 dní jsem si ještě vylepšil při francouzském animovaném seriálu někdy ve dvanácti letech (pranic mi nevadilo, že tvůrce originálně zaměnil lidi za zvířata, takže Fogga představoval lev apod.). Proto také vím, že film Franka Coraciho má s klasickou literární předlohou společného opravdu málo a je jedním z těch ukázkových případů, které z knihy otrhají ty nejlepší pasáže a na poslepovanou kostru nahodí jakousi dějovou omítku. Rozzuřený dav knihomolů je ale to nejmenší čeho by se měl Coraci bát, během filmu totiž zvládne vyrobit mnohem větší boty, vedle kterých je nerespektování předlohy jen jakousi třešinkou na dortu... Film začíná ve staré dobré Anglii devatenáctého století a zatímco počestný džentlmen a vynálezce Phileas Fogg nutí svého komorníka překonat rychlostní bariéry, o kus dál vykrádá čínský superman Lau Xing slavnou britskou banku, aby dostal zpět posvátnou sošku buddhy, která ochraňuje jeho vesnici. O pár minut později se jejich osudy střetnou, když Lau Xing při útěku před policií spadne do zahrady Foggovy rezidence. Představí se mu jako Passepartout (tohle jméno už v textu nebudu opakovat, nechci si ošoupat prsty ;) a brzy zjistí, že i když je Fogg podivín, samotář a možná trochu blázen, může mu pomoci dostat se nepozorovaně za hranice Anglie a možná i zpět do Číny. Stačí jedna neuvážená Foggova věta o tom, že je možné objet svět za 80 dní a na světě je šílená sázka s hlavou ztrouchnivělého ministerstva vědy a techniky. Pokud Fogg vyhraje, nastoupí na jeho místo, pokud ne, přijde o všechno. Potud se příběh alespoň vzdáleně drží Verneových kolejí, ale když na scénu přijde sekta škorpiónů, ložiska nefritu a bourání Velké čínské zdi (ne nebojte, k tomu nedojde) naberou věci rychlý spád. Aby se Fogg s Lau Xingem nenudili je jim v patách kromě asijského gangu i vrcholně nešikovný inspektor Scotland Yardu, turecký princ Hapi a řada dalších šílenců, není divu, že dvojice neustále mění cestovní plány a v Paříži dokonce přibere půvabnou umělkyni Monique, do které se Fogg rázem zamiluje. V ten moment si fandové předlohy začnou zoufat, že to snad dopadne úplně jinak než čekali, ale o happyend se bát nemusíte, v tomhle filmu je všechno jak má být, do té míry, že u něj možná i usnete. Usnout u "chanovky"? To není možné! Fanouškům Jackieho Chana bych chtěl ale vzkázat, aby přestali vykřikovat a usadili se. Čím dřív pochopí, že Jackie Chan hraje v ději i filmu jen vedlejší roli (resp. jen jednu z hlavních), tím líp se jim bude kolem světa cestovat. Příběh se soustředí především na Stevea Coogana, což bude možná první překážka, kterou budete muset překonat - Coogan je sice v Anglii hvězda, ale u nás ho neznají ani fanatičtí příznivci britcomů, natož běžní diváci kin. A navíc je to Brit, to sice samo o sobě nic neznamená, ale kdykoliv na sebe narazí v dialogy Jackieho situační komika a Cooganův suchý anglický humor, dojde k drobnému zabrždění, jedinou výjimkou je snad ona provařená hláška z traileru, v níž se Fogg snaží Lau Xingovi pomáhat v boji. Neexistující chemii mezi těmi dvěma nevkřísí ani Monique v podání Cecile De France, která má snad ještě horší přízvuk než Jackie a ještě ke všemu neumí hrát. A to už začíná být skutečně smutné. Frank Coraci už od začátku buduje image nekonfliktního rodinného filmu, který je příliš vyumělkovaný (až uvidíte barevné ladění a digitální efekty, pochopíte co myslím) a standardní, že nemá čím překvapit. Úmyslné zatlačení Jackieho do pozadí filmu neprospívá a největší grády snímek dostává ve chvíli, kdy umírající tempo nakopne nějaké podařené cameo. Nemyslím tím zrovna totálně dřevěného Arnolda (scéna v Turecku je pekelná a nevylepší ji ani parodie Arnieho kulturistické kariéry), ale třeba bratry Wrightovy v podání Owena a Lukea Wilsonových nebo Roba Schneidera jako sanfranciského tuláka. Dialogové scény ve kterých účinkují hlavní herci (zejména špatně obsazená Jim Broadbent) jsou jen průměrnou vatou, která diváka dělí od další akční scény nebo zvratu. Je to neuvěřitelný propad oproti Rytířům ze Šanghaje, kteří dokázali bavit i ve chvíli, kdy se v záběru někdo nemlátil. Coraci jako by neměl žádné originální nápady - recykluje pouze omleté fóry a myslí si, že jeho bezradnost se ztratí v rádoby efektních přechodem z lokace do lokace, popř. v nejbližší akční scéně. Akce je ale ve filmu proklatě málo - Jackie sice přitahuje problémy všude a většinou je řeší dost originálně, takže se dočkáme třeba zápasu v galerii, při kterém Lau Xing nepřátelský gang doslova zmaluje, ale na provedení akce a použité choreografii je vidět, že Jackie a jeho tým neměl zrovna dobrý den. Lze to příčíst i jeho věku, ale bojové scény jsou tu o jeden, dva řády horší než v Rytířích. Coraci se v rozhovorech dušuje, že dal Jackiemu všechny dostupné prostředky, takže kde je problém? Těžko říct, jediný moment, kdy se Chan přibližuje svému předchozímu filmu je návštěva Číny. Vstupem na domácí půdu jako by Jackie ožil a souboj se sektou škorpiónů je s přehledem nejlepší akční scénou celého filmu (navíc je tu milý odkaz na slavné čínské hrdiny a spousta známých hongkongských tváří), mnohem lepší než závěrečné finále, v němž Jackie bojuje na lodi, v kulisách přepravované Sochy Svobody, s velitelkou sekty (Karen Mok). Jen škoda, že žádná z těchto bitek nedosahuje ani poloviční délky soubojů v Rytířích. Jakoby si Jackie řekl, že svůj dluh hardcore fanouškům své hongkongské tvorby už splatil a tentokrát se držel spíš v pozadí, aby dal šanci svému anglickému kolegovi. Jenže Cesta kolem světa za 80 dní jednoduše nedisponuje tak kvalitním scénářem, aby se obešla bez nějakého nakopnutí, které ji odstředí od zlověstně šedivého průměru. Frank Coraci to nepochopil a tak mu pod rukama vznikl velice drahý a průměrný omyl. Snímek, který se na první pohled tváří jako stoprocentní rodinná podívaná, ale pod kýčovitě přebarvenou slupkou neskrývá vůbec nic. Jen dvouhodinovou nudu plnou přiblblých obličejů a spálených šancí, kterou občas prořízne nadějný okamžik. Film ve skutečnosti není tak špatný, aby si zasloužil věčné zatracení a mizerné tržby jakých se mu dostalo v Americe (Disney se z tohohle průšvihu asi jen tak nevzpamatuje), ale nebál bych se při jeho hodnocení použít slůvka jako odfláknutý, průměrný a další, která rozhodně nejsou pozvánkou do kina. Ať už vyrazíte na rodinný film, další Chanův majstrštyk nebo na bláznivou komedii, budete ze sálu vycházet s hořkým pocitem v ústech. 50%

Obecně je známo, že některé Jackieho filmy (jmenovitě First Strike, Rumble in the Bronx, Operation Condor) jsou pro americký trh upravovány, tj. prostříhávány, ale existuje snímeček, který si prošel i opačnou cestou. V roce 1985 totiž Jackie ve Státech natočil kriminálku The Protector, která měla konečně prorazit jeho smůlu na americkém trhu. Bohužel se nezadařilo a Jackie se naštval natolik, že odjel do Hong Kongu, kde si přitočil pár scén a vydal vlastní verzi. Její úspěch ho přesvědčil o tom, že by si mohl troufnout i na takhle moderní akčňák a tak vznikla série Police Story. To už je ale jiná pohádka moji milí... Takže se teď vrátíme do New Yorku, kde svědomitý policista Billy Wong (Jackie Chan) právě v baru se svým kolegou zapíjí desetiletou existenci v zemi neomezených možností. Už je dávno po službě, ale znáte to - policajt musí být vždy připraven a ve chvíli, kdy si Jackie odskočí na malou, umírá jeho parťák v nastále přestřelce (stačí když do místnosti vběhnou tři hipísáci s automaty a hnedle je veselo). Jackie vybíhá z WC a pošle všechny k pánu stylem, za který by se nemusel stydět ani Max Payne, ale kolega už leží bradou vzhůru. Ač je film typickou americkou detektivkou, nečekejte nějaké dilema - Jackie si nechá vynadat od šéfa a najde si partnera nového - veterána z Vietnamu, mírně vysloužilého Garoniho (Danny Aiello), který je v celém filmu jen tak na ozdobu, asi "aby ten Asiat nehrál úplně hlavní roli"... Hned první akce, návštěva party nechutně bohatého magnáta Shapira se však zvrhne v pořádný malér a sotva se Billy stihne pozdravit s Garuccim (Bill "Superfoot" Wallace), nevraživým bodyguardem pořadatelky večírku - Laury, vtrhnou stropem hosté, kteří nebyli na seznamu a unesou pořadatelku (dceru Shapira)... Všechny stopy vedou do Hong Kongu, kde má Billy pár známých, takže přijme nabídku tajné služby a spolu s Garonim jde Lauru zachránit ze spárů místního bosse Harolda Koa (Roy Chiao). Jak už jsem řekl, The Protector je obyčejná americká kriminálka druhé třetí jakosti, kterými se v osmdesátých letech radostně plnily pulty videopůjčoven. James Glickenhaus film napsal i natočil (je to mimochodem člověk, který stojí za vydáním "finální verze" posledního filmu Bruce Leeho - Game of Death) a Jackieho obsadil jen proto, že chtěl točit v Hong Kongu a mít při ruce někoho místního. Od začátku je vám jasné, že Billy všechny zmlátí, Garoniho minimálně skoro zabijou a Garucci je poskok hlavního záporáka. Zápletka je primitivní a nepomáhá ji ani skok do atraktivního Hong Kongu, ani Jackieho občasné exhibice (choreografie je jednoduchá, ale docela funkční a na americké poměry to tehdy muselo být docela maso). Pokud tedy sáhnete po americké verzi (která je k mání v našich videopůjčovnách pod názvem Ochránce), získáte tuctovou detektivku, ve které náhodou hraje Jackie Chan (a řada menších HK hvězdiček - Moon Lee, Roy Chiao, Sally Yeh...). Kdyby v ní hrál náhodou Nick Nolte, nic se nezmění, jen by se trochu víc střílelo a trochu míň mlátilo pěstmi do hlavy. Jenže filmový bůh je naštěstí milostivý a tak si můžete přes internet objednat i Jackieho verzi, která spočívá v kompletně předělaném finále a několika nových scénách. Jackie sice nijak nemohl pohnout s charakterem své postavy (která humor ztratila po cestě, střílí hlava nehlava a dokonce i mluví sprostě - že by chtěl Glickenhaus udělat z Jackieho asijského Clinta Eastwooda? ;) a občas zdvihnete obočí nad tím, jak se některé scény liší - v jedné části filmu po bojové scéně natočené v Americe následuje bojová scéna natočená v Hong Kongu, rozdíl je tak znatelný (tempo, zvuky, náročnost úderů), až vám přijde líto, že Jackie ten film raději nenatočil znovu od nuly. Dvě přidané akční scény a předělávka konce nicméně zvedají hodnocení o pěkných pár procent. Zejména nemastný neslaný souboj se slavným karatistou Billem Wallacem je v hongkongské verzi řádně opepřen (i přesto že Jackie používá stejný vývoj a stejné rekvizity jako v Glickenhausově verzi) a i když podle mého názoru Wallace na hongkongské poměry nekope nějak extra hezky (ovšem jeho údery jsou sakra silné - přezdívku Superfoot nemá jen tak pro nic za nic), jeho duel s Jackiem je patřičně drsný a vezme vám dech, stejně jako Jackieho honička v přístavu, která je oproti té americké dost prodloužena. Zkrátka Jackie dokázal pomocí několika přitočených scén a s pomocí věrných kolegů ze Stunt Teamu, udělat z tuctové detektivky mírně nadprůměrný akčňák. Není to něco, z čeho byste skákali do stropu, ale dá se to v klidu odkoukat. To všechno se však dá říci jen o hongkongské verzi. Nedoporučuji riskovat sledování té americké, protože rozdíl je skutečně značný a pokud bych ji měl hodnotit, sotva by vyšplhala na čtyřicet. 60%

Stephen Fung je čerstvý třicátník, vycházející akční hvězda a nová režisérská tvář mladého Hong Kongu. Možná až příliš rolí na jednoho člověka, ale Fung měl zkrátka štěstí. Hned poté, co přišel k fochu si ho všiml Jackie Chan, se kterým spolupracoval na několika filmech (Thunderbolt, Gorgeous) a následně se uplatnil i jako jeden z raubířů (hezké staročeské slovo) v Gen X-Cops a Gen Y-Cops, které Jackie produkoval. Není tedy divu, že ve chvíli, kdy Fung pomyslel, že by si rád něco natočil tzv. "za sebe", šel za svým životním chlebodárcem. Jackie zrovna založil produkční společnost JCE, aby tak dostál slibům, kterými nešetřil na tiskovkách Fung byl přesně ta generace, jíž hodlá Jackie v Hong Kongu vypěstovat. Slovo dalo slovo, dolar dal dolar a Fung mohl natáčet svůj režijní i scenáristický debut Enter the Phoenix (sám Jackie mu krom plné peněženky přispěl i symbolickou čestnou roličkou, její rozsah je ale doslova bleskový). Štěstěna se Funga držela i při shánění herců - Daniel Wu, Eason Chan, Sam Lee, Karen Mok, Nicholas Tse, opravdová smetánka mladé generace (imho v ukecávání ansámblu měl prsty opět Jackie, protože v malé roli otce hlavního hrdiny se objeví sám Yuen Biao), takže se dramo-komedie z prostředí Triád mohla rozjet na plné obrátky. Fung-psavec se rád baví, ale ještě radši boří zaběhnutá klišé, po standardním flashbackovém úvodu, v němž vykvete dávná křivda, kterou musí během filmu záporák (sám Fung) pomstít, se rozebíhá hned několik linií. Máme tu Georgieho Hunga (Daniel Wu), homosexuála žijícího kdesi v zahraničí (pracuje jako šéfkuchař), jehož otec kdysi vykázal z rodiny, zřejmě proto, že nesnesl jeho odlišnou sexuální orientaci (pravý důvod ale vyjde v závěru filmu vyjde najevo). Jenže zatracovaný tatínek (právě Biao) právě skonal a jako dědictví za sebou zanechal triádí gang. Pokud se ho rychle neujme nástupce, pohltí ho konkurence (v té se objevuje i Fung, pomalu spřádající své plány na pomstu). Poměrně zmatkařská gangsterská dvojice otec-syn se tak vydává pro Georgieho, aby převzal rodinné otěže, ale pod vlivem několika náhod si ho spletou s jeho spolubydlícím Samem. To Georgiemu vůbec nevadí a tajně souhlasí s tím, že si oba (alespoň) na chvilku vymění role. Pravý Georgie tak bude moci z povzdálí sledovat, do čeho vlastně jde. A není toho málo. Ve světě gangsterů samozřejmě platí přísná pravidla a být homosexuálem je jaksi nepatřičné. Z křečovité obřadnosti a zatajování nejrůznějších skutečností pak Fung buduje nejrůznější smrště gagů (málokdy se mu je ale povede vygradovat, takže nečekejte, že se budete smát od ucha k uchu) a především další linii, tentokrát romantickou. Hung si totiž má začít s dcerou šéfa konkurence (aby došlo k požehnanému spojení a věčnému blahobytu), neuvěřitelně ukecanou agentkou jedné pojišťovny, Julií (fantastická Karen Mok). Ta se ale zakouká do Daniela Wua (ten se svou homosexualitou naopak tajit nemusí). Zábava? V jistém slova smyslu ano, Fung-režisér je ale v průběhu celého filmu mnohem lepší než jeho inkoustové alter-ego. Na ději je přes veškeré ambice vidět práce debutujícího autora a hravý přístup začne díky nedostatku opravdu úderných gagů a hlášek po chvíli značně nudit (ano, i přes ty zástupy velkých jmen). Všechno je předem dáno a náznaky akčních scén jsou příliš krátké než aby radikálně zvýšily tempo a poskytly uspokojení neposednějším jedincům. Fung jako by od půlky filmu nevěděl kudy kam a zamotával se do všech linií. Je tu snaha to všechno chytře spojit dohromady a částečně to vychází, jakmile se ale scénář příliš soustředí na jedno herecké křídlo, to druhé zůstává na ocet. Ne nadarmo se říká, že začátečnickým chybám se nevyhne ani sebelepší debutant, Fung v závěru snímku sice dohání v akčním finále (velice příjemně předrátovaný duel Wua s Fungem, plný poctivé destrukce) vlak, který mu během filmu ujel, ale právě kvůli tomu nemohu snímek nazvat vyváženým ani se zavřenýma očima. Moc bychom chtěl, protože Fung je rozhodně talent, kterému se za kamerou daří lépe možná lépe než před ní. Jen to chce všechno ještě vychytat - dodat humoru ten správný říz, lépe vést herce a občas se nebát střihnout (je to "jen" 105 minut, ale občas Fungovi tempo skáče jak na sinusoidě). Tyhle malé drobnosti zatím dělí zdatného řemeslníka od výborného režiséra. Není to nic na čem by Fung nemohl zamakat, navíc to očividně tenhle mladíček myslí s budoucností hongkongské kinematografie dobře. I proto byste měli na Enter the Phoenix mrknout, jeho režisér bude dost možná za deset let v Hong Kongu tzv. "držet prst na tepu doby", ať už to znamená cokoliv. ;) 60%

Máte rádi mimořádně šílené filmy ozdobené kvalitní akcí a zhusta osázené hvězdami? My Lucky Stars tohle všechno nabízí v japonském stylu, s několika překvápky a pořádným akčním nálevem v závěru. Z filmu je cítit snaha zaútočit i na japonské fanoušky (tenhle trh chtěl Jackie vždycky ovládnout), ale i když je na obalu jméno Jackie Chan napsáno největším písmem, ve filmu si ho moc neužije. Spolu s Yuenem Biaoem hraje dvojici elitních hongkongských detektivů, která se snaží dopadnout zloděje šperků... Při honičce v zábavním parku jsou ale napadeni gangem ninjů a Biao je unesen. Jackie (ve filmu se jmenuje Ka-Kui, tedy stejně jako jeho postava v Police Story. Pro japonské fanoušky se však vžilo jméno "Muscles") je sám v cizí zemi a bude potřebovat vydatnou pomoc, kontaktuje tedy svého nadřízeného a pošle ho pro přítele z dětství, Kidstuffa (Sammo Hung). Ten ani neví, že pomáhá Ka-Kuiovi (se kterým se nemá moc v lásce), ale je vděčný policii za předčasné propuštění z vězení. Pro záchrannou misi sežene další čtyři potulné živly (Richard Ng, Eric Tsang, Charlie Chin, Fung Shui-Fan) a spolu s pohlednou inspektorkou Poison Ivy (Sibelle Hu) vyráží do Japonska... Ačkoliv je film součástí série "Tří bratrů", Biao a Jackie jsou tu tentokrát spíš pro dotvoření atmosféry (Biao je na plátně všehovšudy tři minuty, z toho tak minutu bojuje) a veškerou smetanu slízne Sammovo elitní komando, které je zdrojem nekonečné hory gagů. Eric Tsang sice do scénáře vepsal pár omšelých vtípků, ale jejich provedení vám vyrazí dech. Jak by taky ne, když jsou realizovány hongkongskou komediální elitou a jištěny akčními scénami. Těch je sice pomálu, ale kdykoliv se objeví Jackie v záběru, akční křivka letí prudce vzhůru a neklesá, dokud není poslední záporák bradou vzhůru (v jejich řadách se krom známých tváří objeví i pohledná kulturistka Michiko Nishiwaki a malé cameo si střihnul i slavný Bolo Yeung). Výsledek je možná moc svérázný i pro Japonce, ale scény jako "hromadná přepadovka za učelem muchlovačky", "objednávání jídla v japonské restauraci" nebo "Jackieho procházka Muzeem hrůzy" vás připoutají k obrazovce silou tunového magnetu. A to jsem se nezmínil o umění telepatie a telekineze, které Richard Ng ve filmu ovládá s děsivou spolehlivostí. Je toho zkrátka moc a My Lucky Stars vám vyřízne do obličeje široký úsměv, se kterým hrávě zapomenete, že je to celé jen obrovská ptákovinka bez hlubšího smyslu. Ostatně, kdo by ho potřeboval, když má k dispozici dávku humoru, která vystačí na celé roční období ;). 60%

Lucky Stars jsou tu znovu (tedy vlastně poprvé, záleží na tom, v jakém pořadí tuhle sérii sjíždíte) a v plném počtu. V kratičkém úvodu jste svědky jejich neslavné kriminální kariéry a když se všichni sejdou v jedné cele, rozhodnou se uzavřít přátelství na život a na smrt. A samozřejmě najít si nějakou babu, o to jde v těhle šílených komediích především. Celá pětice (Charlie Chin, Sammo Hung, Richard Ng, John Sham a Fung Shui-Fan) se nastěhuje do velkého domu a snaží se sbalit sestru Curlyho (John Sham). To s sebou samozřejmě přináší dávku tradičních gagů, ve kterých se každý chce zbavit každého, aby mohl s dívkou strávit co nejvíc času. Šťastlivcem je tentokrát Sammo Hung, i když si z něj jako obvykle ostatní utahují. Titul největšího komedianta však nikdo nesebere Richardu Ng, jehož scénka s neviditelností patří k vrcholům filmu. Sammo však září spíš před kamerou než za kamerou, nemohl jsem se zbavit dojmu, že volba úhlů a střihů není tak uhlazená jako v dalších dílech (My Lucky Stars, Twinkle, Twinkle Lucky Stars) a ani choreografii akčních scén bych nevyzdvihnul do nebes. Nicméně dokud jsou na place dobré fóry a dobří herci (opět se sešli úplně všichni, kdo něco v Hong Kongu znamenali ;), zábava je v plném proudu a vaše bránice si neodpočine. Podařený kvintet dá totiž dohromady čistírenskou firmu Five Lucky Stars Cleaners a začnou problémy. Co je jen naťuknuto v první polovině (která je opět jen a jen o svádění holek), to se naplno provalí později, když uprchlí zloději (které honí Jackie na kolečkových bruslích, inu policajt k pohledání) ve zmatku hodí kufřík se vzorky pro padělání peněz do dodávky naší pětice. Hlavní hrdinové samozřejmě netuší jaká bije, ale když se v jejich okolí začnou ve zvyšeném množství vyskytovat okvádrování zabijáci, začne jít do tuhého. Překvapením je, že ve Winners a Sinners nepřichází nečekaná záchrana a akční injekce od dua Chan&Biao (druhý jmenovaný se tu je mihne, v dokonale frajerském cameu, při kterém mu asistuje Moon Lee), na kluky z Lucky Stars si jen tak někdo nepřijde a tihle nadrženci mají v hlavě i pár mozkových buněk, pokud tedy zrovna nehoní nějakou sukni. Navíc krom toho, že proti sobě poštvou dva nejsilnější gangy v okolí, se ctí uhrají a ukopou i náročnou davovou bitku v sídle hlavního záporáka (který disponuje moc pěkným autoparkem). Na hercích je sice vidět, že bojová umění viděli naposled na základní škole, ale celá scéna je roztomile vtipná a až uvidíte Hung-Gar freeze frame Charlieho China, prasknete smíchy. A o to tu jde především. Winners and Sinners si nekladou nějaké přemrštěné nároky a i když občas budete kroutit hlavou "jak tohle mohli vymyslet", zanechá ve vás film příjemné pocity. Kéž by takových nenáročných "uvolňovaček" bylo víc... 50%

Terč (další kvalitní překlad, v originále je to Mr. Nice guy) je v Chanově filmografii stále ještě čerstvým filmem, natáčel se v roce 1997 v Austrálii a Jackie ho točil se svým kamarádem Sammo Hungem (režie). Příběh je opravdu jen rozjezdovou plochou, točí se kolem osudné kazety, na kterou investigativní reportérka natočila "výměnu balíčků" mezi místními gangy. Není proto divu, že ji chtějí gangsteři dostat zpátky. Při honičce městem reportérka narazí na kuchaře Jackieho (překvapivě ho hraje Jackie Chan, jinak ti kuchaři asi mají něco do sebe, vzpomeňte na Caseyho Rybacka. Všichni se umí prát, že by se to učili ve škole? :-). V nastálém zmatku (který je ideálním podkladem pro pár fajnových bitek) se prohodí pár kazet a o zábavu na příštích pár minut je postaráno. I když film nepatří v Chanově kariéře k žádným majstrštykům, obsahuje všechno, co má správná "Chanovka" mít - skvělé bojové scény, nezaměnitelný humor a parádní kaskadérské kousky. 60%

Další film Jackieho Chana. Předem řeknu, že není vůbec špatný. Začátek se rozvíjí jako klasický film "náhodou špiónem" (jak koneckonců napovídá název), po chvíli se ale začnete trochu ošívat. Je to víc drama, než akce a přijde vám, že Jackie trochu stárne... Tím to ale není, akční scény jsou pořád skvěle vymyšlené a perfektně zahrané. Jde o to, že tomuhle filmu citelně chybí humor. Jackie to možná tak chtěl, chtěl natočit drama o sirotkovi, který se dozví, že jeho otec byl tajný agent... celá ta herecká část je ale příliš americky střižená a trochu nepasuje do akčních scén ve kterých naopak humor je (viz. bitka v nemocnici, honička na tržišti) a které jsou po čertech "made in HK". Ke konci se ale všechno spraví, závěrečná honičková scéna, včetně stuntu a nakonec i překvapivé pointy vám určitě vykouzlí úsměv na rtech... Ale bylo to těsně Jackie :-) 60%

Po úvodním tříminutovém sestřihu událostí prvního dílu se po hlavě pouštíme do nové kapitoly Dragonova (Jackie Chan) života. Po úspěšné akci s piráty je totiž velitelstvím povýšen a dostává do vedení policejního sboru. Kdyby tak tušil, že dostal na starosti korupcí prožraný okrsek a kolegu, který inscenuje zločiny, aby si nahnal body a stal se tak policistou měsíce. Dragon a čtveřice jeho věrných pomocníků z prvního dílu brzy začne ve městě dělat pořádek a to se vůbec nelíbí mafiánům a dalším nekalým živlům. Navíc se ve správnou chvíli objeví několik odbojářek (mj. Maggie Cheung a Rosamund Kwan) a, světe div se, i pár přeživších pirátů... Bohužel navzdory prvnímu odstavci, jenž slibuje divoký rej situací a pokusů rozdupat Dragona na kousíčky, se toho v první půli filmu moc neděje. Možná je to absencí Sammo Hunga a Yuena Biaoa nebo má prostě příběh až příliš vážnou fasádu, ale většina gagů nemá tu správnou šťávu a občas se divák ušklíbne i nad nemotornými záminkami k boji ("Jestli se dostanete k těm dveřím živí, tak vás nezavřu"). Bylo by však chybou, kdybyste u filmu usnuli, protože do druhé půle už se Chan "pochlapí" a vytáhne z rukávu dobré vtipy (schovávací scéna v bytě) i nadupanou akci (první bitka s piráty), která vrcholí ve strhujícím finále (jak jinak)... Chybělo málo a Project A 2 mohl být velehitem. Kdyby si Jackie hned na začátku ujasnil co chce vlastně točit a příběh nebyl tak přehuštěn postavami (ve chvíli, kdy na scénu vtrhli císařští agenti, jsem se začal trochu ztrácet ;), šlo by o důstojné pokračování legendy. Takhle je to "jen" notně přidušená akční freska. Má však své světlé okamžiky, kvůli kterým stojí za pohled... 60%

Stanley Tong se v roce 1993 rozhodl rozvinout charakter Michelle Yeoh z Police Story 3 a natočil tak nepřímé pokračování, které však až na pár drobností (včetně Jackieho čestné roličky, která je tak trochu z jiné planety ;) nemá s původní sérií nic společného. Inspektorku Yangovou (Michelle Yeoh) zastihneme v úvodu při bezchybném zásahu proti teroristům (mezi nimiž se mihne i Yukari Oshima) a zároveň tu potkáváme i jejího přítele Fenga (Yu RongGuang). Oba se mají rádi a chtěli by se vzít, nicméně Feng je trochu víc materiálně založen a tak odcestuje do HK (tahle část mi připadá jako otevřená sociální kritika čínské ekonomiky, místy tu jsou ovšem vzletné věty Michelle o tom jak má ráda svou zemi apod., takže těžko říct jestli to byla ironie nebo ne). Feng se však v Hongkongu nehodlá živit taxikařením a se svými ex-kumpány z Vietnamu si zařídí slušně prosperující teroristickou jednotku. A protože z Číny do HK je to co by kamenem dohodil... Zbytek už je jasný jako hospodská facka, nicméně Supercop 2 není z filmů, které byste v recenzích "řezali" za slabý příběh. Ba co víc, v tomhle filmu děj funguje jako ultratenká průsvitná niť na které jsou navlečeny akční scény... Jejich kvalita je ovšem docela sporná. Nevím zda byl Stanley Tong při natáčení Police Story 3 a První rány pod steroidy nebo mu prostě vydatně pomáhal Jackie Chan, ale Supercop 2 v některých okamžicích nesahá těmhle filmům ani po kolena. Tong, jako správný ex-kaskadér, absolutně rezignuje na dějovou stránku a vleče herce z jedné akční scény do druhé. Ale inspirovat se stylem Jackieho Chana, to ještě neznamená se mu vyrovnat - Tongovy akční orgie postrádají lehkost, Michelle je místy podivně toporná (a to je na tom ještě zdaleka nejlíp, takový Yu RongGuang dopadl podstatně hůř) a zbytek herců (i když tu jsou velká jména - Dick Wei, Emil Chau) to bohužel nezachraňuje. V přestřelkách je občas zrychlování až moc viditelné, chybí nebo naopak přebývají zvuky a korunu tempu nasazuje odfláknutá hudba. Stačí vzít kalkulačku a po několika operacích je jisté, že Supercop 2 není tím, čím by chtěl být. Stanley i Michelle se snažili hodně, ale snaha samotná někdy nestačí. Film tak zůstává jen solidní akční kriminálkou na kterou nelze mít přílišné nároky. 50%