Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (285)

plakát

Adam Sandler: 100% Fresh (2018) (pořad) 

Taková naprosto nenáročná záležitost, kterou jsem si s přítelkyní pustil na Silvestra. Když člověk přistoupí na Sandlerův styl humoru (s čímž i u jeho komedií většinou nemám problém), a fakt, že jde o sestříhané části z různých výstupů. bude se smát jak hňup. V tom naoko stupidním humoru je totiž koňská dávka upřímnosti a takové té životní zkušenosti, kterou má většina z nás. Jo, a díky tomu zpěvu (který tvoří valnou část humorných point) je to zase trochu jiný stand-up. Za mě super. :-)

plakát

Ad Astra (2019) 

Tohle bylo prostě velký špatný. Místo Brada Pitta tam mohl být kus dřeva (není to jeho chyba, prostě neměl co hrát). Tak mrtvou, chladnou a nezajímavou postavu jsem dlouho neviděl. Jediná hezká pasáž byla ta na osídleném Měsíci. Jinak jde o dvouhodinové čekání na naprosto stupidní pointu, které se prostě nevyplatí. Nuda, šeď a promarněný potenciál...

plakát

Afrikou na pionýru (2019) 

Pokud vás v souvislosti s tímto filmem často skloňovaná dobrodružství ve žlutých trabantech od Dana Přibáně bavila, rozhodně dejte šanci i tomuto projektu, kterému se po vzoru velkých superhrdinských projektů, kde vedlejší postava dostane vlastní film, přezdívá spin-off. Marek Slobodník je tak autorem projektu, který rozhodně má duši a ze zdánlivě probádaného kontinentu přináší skvěle natočený Road movie, který stojí pevně na obou nohách a doslova vás vtáhne do podmanivé a zčásti bezstarostné cesty na nejjižnější bod Afriky, jenž s jejími aktéry prožijete do poslední minuty, a jeho sledování vás jednoduše bude bavit. I přes nelichotivé, nekomfortní okamžiky, které ovšem k podobné výpravě neodmyslitelně patří. Afrikou na pionýru je vydařeným dokumentem, který rozhodně ze stínu slavnější série vystoupil a za zhlédnutí stojí. Pochopitelně a (ne)překvapivě i v momentě, kdy nejste fanouškem oněch legendárních maličkých motorek. A to se bezesporu počítá…

plakát

Aladin (2019) 

Aladin je co se standartu disneyovek týče nijak nevybočující, místy snad až příliš sterilní pohádka plná rozmanitých barev, triků, a orientální výpravnosti. Není však vůbec špatný. Jak je ovšem zdařená hudební stránka věci (z velké části jde o muzikál) neposoudím, neb jsem film viděl dabovaný a české přepracování písní bývá přece jen slabší. Těší mne, že se Ritchiemu podařilo propašovat do filmu nějaké skvěle akční momenty (počáteční i finální honička v a nad ulicemi nádherného Agrabahu jsou skvělé), ale zároveň film vybalancovat tak, aby nešlo o nepovedený paskvil. Až na přestřelenou stopáž jsem vlastně docela spokojený. Musím říci že jsem už dle trailerů měl tak trochu předsudky ohledně toho, jak bude výsledný film vypadat. Will Smith vypadal jako modrý Džin tak nějak podivně, navíc se mi Guy Ritchie na adaptaci oblíbené disneyovky moc nehodil. A hleďme, výsledek je vlastně docela fajn. Aladin je nakonec jednou z těch povedenějších variací na kreslenou klasiku.

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Nádherný, nápaditý a ve všech významech toho slova svébytný film, který jednoduše pohladí na duši. Pokud máte aspoň trochu rádi Francii a v srdci alespoň špetku romantiky, tak si toto dílo musíte zamilovat. Víc k tomu asi psát netřeba.

plakát

Angry Birds ve filmu (2016) 

Snímek je tak příjemně plynoucí taškařicí, místy nadprůměrnou, ale vlastně i celkem vzato průměrnou, jež se v moři podobných animáků sice neutopí, ale ani zase nijak nevyční. Žádný velký zázrak se tak nekoná. Film má navíc jasně otevřené dveře do dalšího pokračování, což byl ostatně nejspíš záměr; rozšířit už tak známou a populární značku o další médium, tedy filmové. Přesto se jedná o zdařilou oddychovku, kterou nelze nedoporučit. Angry Birds jsou zkrátka místy originálním filmem, který neurazí a pobaví skutečně celou rodinu. Pokud však ve filmu o přátelství, morálních a rodinných hodnotách a o ptácích, kteří se nechávají vystřelovat z praku na budovy obývané zelenými prasaty ve snaze získat zpět svá vejce čekáte něco víc, není to film pro vás. Ale něco víc by snad od Angry Birds ani nikdo nechtěl. Více zde: http://nafilmu.cz/2016/05/recenze-angry-birds-ve-filmu-2016-zurivi-operenci-svisti-kin/

plakát

Ant-Man (2015) 

Ant-Man je spolu se Strážci galaxie jednoznačně největším překvapením celé Druhé fáze. Film provázelo množství porodních bolestí, kdy došlo k přepisování scénáře a výměny režiséra (Edgar Wright, jeden z nejvíce cool tvůrců dneška od projektu po tvůrčích neshodách odešel a uvolnil místo Peytonu Reedovi). Přesto ve výsledku nabídl nebývale hravou a konzistentní podívanou, která do universa vnesla zase trochu zdravého svěžího vzduchu. Tentokrát příliš nevadil ani (zase) šablonovitý děj, ani (zase) šablonovitý záporák. Zejména díky výborným nápadům (závěrečnou bitku nevyjímaje) skvělému castingu a nápaditému zasazení postavy Hanka Pyma (Michael Douglas) do kontextu universa a děje filmu, čehož jsem se po zjištění, že oblek Ant-Mana oblékne Scott Lang (Paul Rudd), docela bál. Nebylo třeba.

plakát

Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023) 

O fous menší bejkárna než se všude píše. Ant-Man a Wasp: Quantumania je trochu funkčnější, než většina ostatních komiksových filmů poslední doby. To je ale po všem, co jsme už viděli žalostně málo. Je to něco jako když si uvaříte čaj z už vylouhovaného sáčku. Tu chuť dokonale znáte a je slabší než posledně. Jelikož ten čaj je silný, pořád se to pít dá. Kamarádům ale o tom zážitku nejspíš vyprávět nebudete. Humor, který tento snímek na rozdíl od čtvrtého Thora zachraňuje, balancuje na hraně trapnosti a záleží, zda na to přistoupíte. Zejména provedení MODOKa tu je vyloženě aspirantem na Zlatou malinu (herecky i co do vizuálního provedení) a je tak (ne)chtěně vtipný, že budete buďto vrtět nechápavě hlavou, a nebo se pobaveně uculovat. Celkově má třetí snímek s Ant-Manem mnohem méně civilní tón, než dva snímky předešlé a nutno dodat že ona barevná rozjuchanost mu moc nesedí. Co se ale Marvelu povedlo, je Kang, který jako záporák funguje skvěle a jeho další výskyt (resp. výskyt jeho dalších verzí) v příštích snímcích bude ještě zajímavý. Čtvrtá fáze skončila neslavně, pátá zahajuje rozpačitě. Zklamán ale nejsem, bavil jsem se. Jen příště bych byl rád za trochu více originality a trochu méně bezradnosti a superhrdinského kýče. Zda se toho dočkám je už jiná otázka…

plakát

Aquaman (2018) 

Pokud čekáte nejlepší komiksový film roku, tak toho už se nám letos dávno dostalo. Nicméně i tak je Aquaman opravdu povedeným popcornovým počinem, který navzdory pořádně dlouhé stopáži slušně odsýpá a v porovnání s většinou toho, co se nám od DC dostalo, si stojí slušně. Přesto musím říci, že Wonder Woman se mi kupříkladu líbila o fous víc. Hlavním lákadlem na straně tohoto podmořského hrdiny je jednoznačně vizuální a akční stránka věci. Na obojí je prostě radost pohledět. Trochu mne zklamal soundtrack, který mi popravdě moc nesedl a někdy mi moc nepasoval tomu, co se dělo na plátně- byl příliš výrazný, ale ve špatném, trochu rušivém smyslu slova. Dostává se nám tu epických podmořských bitev, jež jsou plné rozličných stvoření. I boje s Black Mantou na souši stojí za to. Filmu trochu podkopává nohy předvídatelnost a hlavně charakter hlavního hrdiny, jenž sice oproti tomu, jak plochý byl v Justice League, alespoň dostal nějakou hloubku, ale i tak vlastně připomíná až příliš Thora, kterému moc nejde hláškování. Což je škoda, protože Jason Momoa charisma rozhodně má. Uvidíme jakou proměnou hrdina projde v pokračování (už víme, že skoro určitě bude – navíc konec má pro něj doslova otevřená vrata). A že se mu nebráním. DC chytá druhý dech. A je to dobře. Protože má postavy, které si to zasluhují…

plakát

Arcane (2021) (seriál) 

Jsem překvapen. Ne tím, že to bylo dobrý, ale jak moc dobrý to bylo. V životě jsem herní předlohu nehrál (snad jen jsem se něco nahrál kultovního Warcraftu 3, který dal LOLku a Dotě vzniknout). Ale tohle bylo prostě skvělý. Úžasná, kreativní a neokoukaná animace, výborný storytelling s neskutečným tahem na branku a celkově nesmírně povedenej fantasy seriál, na kterej jsem čekal, aniž bych o tom vlastně věděl. Netflix tímhle udeřil hřebík na hlavičku. Je to překvapivě drsné, dospělé, hravé a nápadité. Navíc v originálně pojatém světě. Postavy jsou sympatické, i ten největší zloun tu má uchopitelnou motivaci. Troufám si říci, že naposledy měla v rámci žánru tak dobře napsané charaktery snad jen Hra o trůny (a to ještě jen v několika prvních řadách). Úvodní píseň Enemy od Imagine Dragons se taky povedla. No, co dodat. Těším se na další řadu, která má dorazit už letos...