tlesk

Argylle neurazí, nenadchne. A tak tu máme další variaci na Jamese Bonda, ze které se ovšem vytratila ta lehkost a nápaditá akce, na něž jsme byli od režiséra vždy zvyklí. Matthew Vaughn je mým oblíbeným filmařem, kterému jsem ochoten leccos odpustit. Problém ale je, že od dvojky Kingsman se s jeho tvůrčí vizí tak nějak pozvolna rozcházím. Už prequelový snímek Kingsman: První mise nabízel jen zlomek nápaditosti a ujeté zábavy. I když scény s Rasputinem si pamatuji dodnes. U Argylla žádný takový pamětihodný moment bohužel nenacházím. Naštěstí jsem od snímku měl vlastně nulová očekávání. Dostal jsem lehce nadprůměrný film, který byl v mnoha ohledech hlavně akční romantickou komedií s příliš mnoha zvraty, přepálenou stopáží a skvělými herci, kterým ale na volnoběh jedoucí scénář neumožňuje vyniknout. Potěšilo mne použití nedávno dokončené písně Now And Then od Beatles. Potěšilo mne sympatické obsazení. Příliš dlouhá stopáž, slabší scénář a nevýrazné postavy se slabým záporákem ve výsledku působí jako protřepaný a nemíchaný drink Vesper Martini, který ale na baru stojí možná už moc dlouho. A barman ho pro vás připravuje už moc často. Dopijete ho, a vlastně ještě docela rádi. Ale už vás nebaví tolik, jako napoprvé. A máte dojem, že ani toho barmana ne. Příště to už snad bude lepší. Jeden aby se u slavného režiséra začal bát o vyhoření. Vzhledem k potitulkové scéně s příslibem do budoucna by to byla škoda…

O výjimečných dílech se píše docela obtížně. Jsou filmy, u kterých dochází dostatečně barvitá slova. Tady by se mi chtělo jen napsat: „Je to skvělé, zajděte si na to! Do IMAXu. Povinně.“ Protože jestli existuje nějaký film, na který se vyplatí jít do kina, je to tenhle. A troufám si říci, že letošek bude maličko smutný v tom, že všechny nadcházející blockbustery budou trpět srovnáním s tímto mistrovským dílem. Zde si totiž brilantně sedlo úplně všechno. Dokonalý casting. Přichází řada nových postav, které nemohly být typově lépe obsazeny. Staří známí pak dostávají více prostoru a prohlubují se jejich charaktery a motivace. Dokonalý soundtrack Hanse Zimmera, jenž jen obratně rozvíjí motivy zminula. Svébytné efekty a celkový vizuál, které jsou naprosto jedinečné. Akce, jež vás napěchuje adrenalinem. A všudypřítomná osudovost, pocit, že sledujeme něco opravdu velkolepého. A v takových superlativech by se dalo pokračovat ještě dlouho. Pokud jsem první Duně vyčítal, že šlo o emočně lehce prázdný počátek sci-fi opusu, zde se vše bohatě vynahradilo. Protože byla víceméně předehrou k tomuto finále. Jako většina sequelů je i tento větší. Ale ve smyslu toho, že se jedná o veliký, významný film, který má pro sci-fi žánr potenciál být podobně určující, jako byl svého času Jacksonův Pán prstenů pro fantasy. Vzhledem ke knižním předlohám obou zmíněných sérií se pak dá už jen suše poznamenat, že Duna legendárnímu stejnojmennému dílu Franka Herberta rozhodně nedělá ostudu. Po stránce efektů, vrstevnatého příběhu, soundtracku, osudovosti, hloubky a propracovanosti světa jde o jeden z nejkrásnějších vědeckofantastických opusů, co jsem kdy viděl. Skutečně přelomová podívaná, jaká si v posledních letech jen obtížně hledá srovnání…

Možná je to scénářem, možná za vším stojí snaha Netflixu oslovit americké publikum (o čemž svědčí i zkrácení názvu). Tady už jen spekuluji a vlastně je ona snaha o srozumitelnost úsměvná, když kniha v Americe uspěla a film i tak, jak je, rozhodně nebude nějakým velkým mainstreamem. Zůstává jen rádoby artová vyprázdněná nuda s hezkými efekty a retro interiérem vesmírné lodi, kterou místy zachraňuje překvapivě civilní Adam Sandler a jeden roztomilý (ano, myslím to vážně), moudrý vesmírný CGI pavouk se zádumčivým hlasem Paula Dana, milující Nutellu. Produkce Netflixu bohužel knižní předlohu osekala o to, co knihu alespoň v mých očích dělalo výjimečnou. O ostudném nevyužití českých reálií, na kterých dílo rovněž staví, ani nemluvě. Celé to trochu zavání tím, že scénárista, adaptující román do scénáře příliš nepochopil, o čem to celé je. Zůstává jen lehce nadprůměrné, prázdně filozofující drama. Přitom se zde i tak najde několik povedených scén a knižních replik. Jen si na ně musí člověk počkat skoro až do samého závěru. A to je obrovská škoda, z níž silně vane promrhaný potenciál…

O fous menší bejkárna než se všude píše. Ant-Man a Wasp: Quantumania je trochu funkčnější, než většina ostatních komiksových filmů poslední doby. To je ale po všem, co jsme už viděli žalostně málo. Je to něco jako když si uvaříte čaj z už vylouhovaného sáčku. Tu chuť dokonale znáte a je slabší než posledně. Jelikož ten čaj je silný, pořád se to pít dá. Kamarádům ale o tom zážitku nejspíš vyprávět nebudete. Humor, který tento snímek na rozdíl od čtvrtého Thora zachraňuje, balancuje na hraně trapnosti a záleží, zda na to přistoupíte. Zejména provedení MODOKa tu je vyloženě aspirantem na Zlatou malinu (herecky i co do vizuálního provedení) a je tak (ne)chtěně vtipný, že budete buďto vrtět nechápavě hlavou, a nebo se pobaveně uculovat. Celkově má třetí snímek s Ant-Manem mnohem méně civilní tón, než dva snímky předešlé a nutno dodat že ona barevná rozjuchanost mu moc nesedí. Co se ale Marvelu povedlo, je Kang, který jako záporák funguje skvěle a jeho další výskyt (resp. výskyt jeho dalších verzí) v příštích snímcích bude ještě zajímavý. Čtvrtá fáze skončila neslavně, pátá zahajuje rozpačitě. Zklamán ale nejsem, bavil jsem se. Jen příště bych byl rád za trochu více originality a trochu méně bezradnosti a superhrdinského kýče. Zda se toho dočkám je už jiná otázka…

Ze střetu Barbie a Kena s reálným světem se dalo vytěžit mnohem víc. Zajímavě stylizovaný film (který multiplexům zajistil stálý přísun puberťáků v růžovém oblečení a snímku miliardovou tržbu) s pár výbornými scénami a nápady, jednou chytlavou písničkou, a totálně plochým rádoby hlubokým poselstvím. Mohla to být výborná střelená komedie. Mohl to být film pro děti, nebo sžíravá společenská satira. Snaží se to být tohle všechno dohromady a ve všech rovinách úspěšně selhává. Zachraňují to jen skvělí herci v titulních rolích... Průměr a zklamání. 2 a půl *.

Nejlepší fantasy od dob Pána prstenů. A myslím to smrtelně vážně. V životě jsem dračák nehrál (ten podle pravidel), takže mi určitě unikla spousta narážek a eastereggů. Přesto jsem se bavil královsky. Film se nesnaží tlačit nějaká velká poselství a nezapomíná tak na to, o čem ten žánr primárně je: o dobrodružné zábavě, sympatických hrdinech, nádherné výpravě (Island a Irsko tu filmaři vytěžili do mrtě), příjemném soundtracku a příběhu, který sice není kdoví jak inovativní, ale má tah na branku a funguje skvěle. Tohle se sakra povedlo a mám z toho hroznou radost. Takovou, že možná drobet nadhodnotím. Hravost autorů potvrzuje už jen sekvence s obézním drakem (když se někdo válí v jeskyni spoustu let, tak nebude hubenej jak Šmak, no ne?). To je přesně ten nápad, u kterého si říkáte jak je možné, že s tím někdo nepřišel dřív...

Sylvester Stallone je úctyhodný poslední mohykán, který stále dokazuje, že nepatří do starého železa. Své o tom vědí třeba fanoušci skvěle přijatého seriálu Král Tulsy. Jsem si vědom toho, že si s tímhle zhodnocením pod sebou tak trochu uříznu pomyslnou větev a leckoho třeba naštvu. Ale když se pokusím vzpomenout minimálně na první dva obecně kladně přijaté díly ze série, nevybavím si vlastně skoro nic. Tedy nic krom cameí stárnoucích akčních legend, pár hlášek a nějaké té akce. Podívaná, z níž se dalo vytřískat mnohem, mnohem víc. Přesto to byla pořád skvělá popcornová zábava, u které se dalo vypnout a zkrátka se bavit. Vzpomínat na videokazety a akční hrdiny, kteří to pořád ještě neodpískali. Čtvrtí Expendables přichází téměř deset let po třetím díle a působí… Unaveně. Zbytečně. Na sílu. O CGI, které když tu je, tak působí jako ze staré videohry, nemá cenu se více rozepisovat. Snímek selhává v tom, o čem měl být: týmovce akčních hvězd. Zůstává průměrná akce, kde je inteligence nepřátel několik levelů pod vysmívanými stormtroopery. A když dojde na „cool“ akci, kde se Jason Statham na kulomety vyzbrojené motorce prohání po lodi a bezejmenní ozbrojenci padají jako hrušky, nevíte jestli se smát, nebo brečet. Sly tu prakticky postoupí žezlo Jasonu Stathamovi (což je škoda, protože na jejich špičkování stojí většina humoru). Z hvězdných jmen tu už skoro nikdo není. Příběh je patetický, předvídatelný a nudný. A Megan Fox už tu bídu také rozhodně nezachrání. Je to pocta osmdesátkovým filmům. Vše, co tu je, jsme viděli tisíckrát někde jinde. A lépe. Třeba právě v těch filmech z osmdesátek. Nuda a šeď, která místy působí jako nějaká parodie. Expend4bles jsou jednoznačně nejhorší díl ze série. O parník s jadernou bombou. Je to film, který by šel rovnou na video, kdyby ještě vycházely VHS kazety. Toporný humor, absurdní akce (ve špatném smyslu) a téměř absence větších známých jmen (minimálně ve srovnání s předchozími částmi působí čtyřka i v tomto ohledu nejméně nabušeně). Režisér Scott Waugh se v tomto případě ukazuje jako nudný rutinér, který se předchozím částem série (a že nešlo o nějaká veledíla), nedokázal ani přiblížit.

Flash je vlastně tak rozháraný a nesoudržný, jako celé DCEU. Najdou se v něm naprosto skvělé momenty. A momenty naprosto tristní. Andy Muschietti coby režisér s rozdanými kartami skutečně dělal co mohl a jeho Flash funguje. Místy je překvapivě temný a osudový. Ne vždy je ale humor v něm, nebo právě ona osudovost dostatečně úderná. Rozhodně nejde o průšvih, nýbrž o standartní, krom často skloňovaných cameí prakticky ničím nevybočující superhrdinský film o hrátkách s časem a paralelními světy. Právě tyto prvky, kde by se filmaři mohli totálně vyřádit se nedaří ve filmu dlouhodobě funkčně vytěžit. A to ani u Marvelu… Zda to, čím nové dobrodružství rudého běžce oplývá není trochu málo je další otázka. Stejně jako do jaké míry se s přítomnými událostmi kolem cestování v čase a dimenzemi bude pracovat v budoucnu nad rámec snadného odůvodnění třeba dějových nesrovnalostí v Blue Beetle. A odpověď je skoro bolestně jistá – minimálně. Určitě je škoda, že Flash nedostal svou šanci mnohem dřív. Když už koncept paralelních dimenzí a cestování v časem použily jiné superhrdinské snímky, vypadá vedle nich maličko jako chudý příbuzný. Snaze o velkolepost navzdory. Někdy i pár vteřinová camea a easter eggy vám prostě celý film nezachrání. Smršť gagů, akce, divných efektů, nepodstatného děje a tak nějak všeho, co z posledních let v komiksových blocbusterech dobře známe. Smršť, u níž dost možná budete sem tam koukat na hodinky s nevyřčenou otázkou jak dlouho to celé ještě bude trvat. Kdyby tohle šlo ven před pěti lety tak, jak bylo původně zamýšleno: bez přetáček a s významem pro universum, bylo by to jiné. Takhle se jedná o průměrný komiksový film, který nepřináší nic, co by nebyl dávno daný standart. Snad jen tu a tam slušný humor a místy rutinní a zábavná, místy po stránce CGI překvapivě špatná akce (scéna s miminky mě bude dlouho strašit ve snech). Nad vodou snímek drží sympatická camea (hlavně navrátivší se Michael Keaton jakožto Batman, který to v sobě pořád má ) a celkem odsýpající příběh, kterému by slušel jasnější, ucelenější směr a hlavně kratší stopáž. Neoriginalitou a šablonovitostí komiksové produkce přejedení diváci si Flashe neužijí. Fanoušci snad ano. Zda dojde na sequel je otázka. Mně osobně by ale i v případě této postavy nevadil nový a snad i svěží (re)start…

Kde začíná touha po poznání, a kde končí bezuzdný chtíč? Velmi tenká hranice se zde stírá a jedná se tak hlavně o příběh živelné ženy, jež hledá samu sebe a své místo ve světě. Chudáčci jsou bezesporu silným filmovým zážitkem, který upoutá zejména nádherným vizuálem jedinečného fantasy světa, který mi místy až připomínal poetiku filmů Karla Zemana. A další věcí, jež je největším plusem, je jednoznačně herecký výkon Emmy Stone, která si zde veškerý prostor krade pro sebe. Na ploše celovečerního snímku předvádí proměnu a vývoj jedné ženy od dětinského, zvědavého stvoření až po jedinečnou, takřka geniální a zcela samostatnou bytost. Osobně bych uvítal podstatně méně postelových scén a více interakce s vtahujícím světem a postavami v něm, jelikož mi obojí připadalo značně nevyužité.   Zůstává ale jedinečný filmový zážitek, který si rozhodně zaslouží diváckou pozornost. Jinak nesporné kvality filmu poněkud snižuje přílišný důraz na zbytečné množství explicitní erotiky a příliš dlouhá stopáž, kdy je v momentě, v němž by mohl snímek skončit, vložena poněkud násilně dějová linka, uzavírající příběhový oblouk, který byl zmíněn někde na začátku. Skoro jako by na ni autor scénáře zapomněl a za každou cenu ji ve filmu chtěl mít. To jsou ale jediné výtky u jinak podařené podívané, jež mezi ostatními filmy v kinech rozhodně vyčnívá.

Funkční nostalgie, které chybí srdíčko. Indiana Jones a nástroj osudu se mi hodnotí obtížně. Zvlášť jakožto někdo, kdo jako dítě původní Spielbergovu trilogii (a vlastně i pozdější proklínaný čtvrtý díl) miloval a sjížděl ji často ještě na VHS kazetách. A kdykoli v televizním vysílání. A jeho klony, ať už to byla Mumie, Lovci pokladů, nebo třeba nízkorozpočtový Flynn Carsen, jsem miloval rovněž. Pokud pro vás Indiana není jedním z TĚCH srdcových hrdinů z dětství, pravděpodobně z mého hodnocení pár hvězd uberte. Já jít níž nemůžu. Už jen s uvědoměním, že jediný dobrodružný akčňák, který si z kina vybavuji, bylo Uncharted. A nový Indiana je rozhodně lepší. Harrison Ford má stále charisma za tři. Přesto je to vlastně standartní akční film. Jako rozloučení s legendou rozhodně nepřináší žádnou ostudu, minimálně po stránce akce a spádu je napěchovaný řádně a ona víc než slušná stopáž vám uteče bez problémů. Krom několika málo dojemných scén a opravdu hezkého finále, které příznivcům série dá mnohem hezčí tečku za oblíbeným hrdinou, než Křišťálová lebka ale Nástroj osudu nevybočuje z řady a je mnohem víc úspěšnou sázkou na jistotu, než nějakým jedinečným zážitkem, ze kterého se posadíte na zadek. Otázkou je, zda jste to od něj vůbec čekali. Kdyby tento snímek nevznikl, asi by to nevadilo. A závěrem nelze než smutně konstatovat, že tento starý archeolog patří do muzea. I tak jsem se na něj ale podíval víc než rád…