finn

Film o ničem. Absolutně o ničem. To nic znáte. Nejspíš to máte za sebou nebo si aspoň dokážete vybavit někoho, kdo má nebo by mohl mít. Jeden z "nejlidštějších" filmů, ať už si pod tím představíte cokoliv.

Hobbit nemá na výpravnost silný základy LOTRa a v prvním díle na to dojížděl o poznání víc, než ve dvojce. Ta je přímočařejší a s prostorem pro další postavy (na úkor stále stejně napřesdržku trpaslíků) i zábavnější.

Během filmu se vás zmocní chuť nějakým ošklivým způsobem umravnit malou holčičku. Zlepší se to až o několik záběrů dál, kdy naopak začnete směřovat svůj hněv k dospělákům z onoho maloměsta a k jejich zkrat(k)ovosti. Ani jedno není v pořádku, stejně jako není v pořádku hon sám. I za zvládnutou finální tečku plných 5.

Jednička fungovala na daleko menším prostoru s minimem dialogů (navíc mi dojem neskutečně kazilo předabování do angličtiny), ale byla citelně chudší. Pokračování se povedla ale jedna, pro Raid zásadní, věc. Překonat akční sekvence. Bahno a kuchyň jsou nejlepší fackovačky posledních let. Evans jde dobrým směrem a třetí kousek, byť asi ne s malým Yodou, může konečně dosáhnout absolutoria.

Jak moc je to pravdivá výpověď a jak moc je to jen hra s divákem / fanouškem? To je úplně jedno, protože charisma NC by utáhlo i káru s tunou hnoje. Vtipný, dojemný a hudebně (pochopitelně?) famózně protkaný dvacetitisící den na Zemi.

Vizuálně podmanivá a bezesporu přelomová odysea dává prostor k zamyšlení a ke spoustě otázek, přitom sama neodpoví skoro na nic. Možná jsem moc zhýčkanej mainstreamem, ale dojem z lidoopího úvodu, boje s umělou inteligencí a opojnýho závěru mi prostě kazí fakt, že když může scéna trvat 2 minuty a neztratit nic ze svýho kouzla nebo obsahu, tak by měla trvat 2 minuty. A ne 12. I když možná se stačí jen dobře na film připravit.

Taková podivná depresivní a přitom milá romantická komedie, kterou si po delší době zapamatujete pravděpodobně jen kvůli části, na níž láká plakát.

Brutální přehlídka toho nejotřesnějšího, čím se může stát kdokoliv ze spořádané západní společnosti, aniž by budil hned odpor okolí. Bude vám blbě, figurky na platně vás budou srát, jenže ve stejnou chvíli vás bude mrazit a budete se s těma kreaturama upřímně smát. Jedno z pro mě nejlepších překvapení filmovýho průmyslu.

Důstojné vypořádání se s jednou z nejvýznamnějších postav Polska minulého století. Film je na skutečnoudálostní počin tak akorát (ne)strhující a pocity bezmoci, křivdy a posléze vzteku si během jeho druhé poloviny bezpečně prožijete. Od absolutního hodnocení filmu schází to něco navíc.

Působivé a silné drama postrádající nadčasovost, ačkoliv téma samo o sobě nadčasové je. Ke škodě snímku se Tavenier rozhodl příliš výrazně kritizovat tehdejší francouzskou společnost a politickou situaci v zemi. Problém pak je víc se ztotožnit s odhodláním a hrdostí hlavních postav, kterou jsou ochotni vyměnit za zmírnění následků. Nejlepším na celém snímku zůstává výtečně zahraný otec hodinář.