m4xp4yn3

V pohodě. Funkční podobenství, které sice není zvlášť inspirativní, ale chytne, baví a drží pozornost. Popravdě, když jsem si přečetl že je to "trochu Gaspar Noé, a autor se do filmu i sám obsadil", čekal jsem spíš sebestřednou francouzskou debilitu, ale Carax se v tomhle ohledu nakonec docela krotil.

Nevím jak s tímhle filmem naložit. Je dobrý, ale naprosto nic mi nedal, zajímavě pojaté dění na obrazovce jsem sledoval naprosto nezasažen. Beru to jako důkaz teze, že téma je nosné teprve když si jej můžete prožít s postavami, na kterých vám alespoň nějak minimálně záleží. Možná ale jen s věkem mentálně lenivím a potřebuju se u obrázků i bavit. Z netečnosti mě vytrhl (a snad i lehce pobouřil) akorát střih z odhaleného rozkroku na tvář sedmileté dcery hlavního hrdiny.

Přes třicet let se mi dařilo Bondům nějak vyhýbat. Nebylo to zlých třicet+ let. Na jaře ’21 se ale osud a televizní dramaturgové spikli, a začali se trefovat zařazením nových Bondovek přesně do mých návštěv babičky, a nějak zařídili aby to byla v daný čas jediná sledovatelná položka programu. Čili jsem nyní schopný shrnout Bondovky okem nostalgií nezatíženým. James Bond je nestoudný a odporný produkt, který v pravidelných intervalech dodává těm nejvíc basic divákům precizně namíchané základní položky, ze kterých budou mít pocit že zkonzumovali dobrý film. Můžete se spolehnout že tam bude hrdina trousící nuceně nenucené hlášky. Budou tam technologické hračky, vroom vroom auťáky a pro ozdobu nějaké ženy. Samozřejmě schematická ústřední píseň o které se bude hodně mluvit protože jí nazpívala albínka a to je odvážné a revoluční. Děj se bude samoúčelně přesouvat ze západních metropolí do luxusních rezidencí v rozvojových zemích, podprahový imperialismus included. Budou tam fyzikálně nepravděpodobné honičky v motorových vehiklech. Čím větší klišé tím lépe. Pak na to půjdeme sofistikovaněji. Divák ví že sleduje úplnou píčovinu, což tvůrci subvertují sebereferenčními vtipy, prvky které sugerují směšnost a přežilost Bonda jako fenoménu. Hrdina si pokaždé prochází nějakou jakože krizí, ale nejde o nic co by mělo jakoukoli váhu nebo se s tím bylo možné jakkoliv ztotožnit. Plus přihodíme nějaké aktuální téma, aby divák neměl pocit že sleduje prázdný spektákl, ale něco s přesahem - klima, korupce, korporace. Ale jen tak aby vzniklo zdání tematizace, ve skutečnosti jde jen o ideovou tapetu. Stejně tak zástupy největších hereckých jmen obsazujících hlavní i vedlejší role ne proto, aby byl film lepší, ale proto aby nabral ještě větší popkulturní rozměr. V lecčems je to úplně stejné jako u Simpsonových, kteří jsou také tím úspěšnější čím hloupější nabízejí obsah. Opravdu mě překvapilo jak malý impakt na mě svět Bonda má. Je to svět kde věci nic neváží, výbuchy nepálí, ledy nestudí, věci se dějí ze zvyku a setrvačně, hlasitá akce se děje aby se děla, jakékoli napětí není z čeho a jak křesat. Vidíme film ve své maximální plochosti. Přitom je 007 braný jako jakýsi zlatý standard svého média. Nerozumím čím to, že totéž u M. Baye je právem označováné za trash brak pro děcka, kdežto Bond už dekády obsluhuje všechny napříč věkovým i společenským spectrem. Možná je ten rozdíl v iluzi nějaké "class", kterou se většina nechá ráda uhranout. Nevím, dál.

Baví mě že cestu evropskému filmu ukazuje ničím jiným nevýrazné Rumunsko. A zatímco se současná youtube tvorba snaží být čím dál víc důsledně strukturovaná a každá dvacetiminutová esej chce mít narativní oblouk a vypiplanou formu, ve filmu se začíná prosazovat volná až nahodilá struktura podobná internetovému hypertextovému chaosu. Rozbitost a poslepovanost Smolného pichu je svěží a zábavná. Vadila mi snad jen neživost závěrečné části, ve které různě orouškované figury trousily své nesouvislé žvásty dost chtěným způsobem, aby vznikl jakoby průřez společenskými předsudky, takové worst of diskuse na Novinkách.

Nekouká se na to dobře, strávit 15 hodin v zadýchaných kulisách meziválečného Berlína, s ulepeným filmovým zrnem, pomalým tempem a obsahem kterému přes jisté množství poezie a humoru dominuje nervozita, děs a zmar, vyžadovalo značnou diváckou odhodlanost. Přesto je dobré to dát, Fassbinder tady zhutnil ducha doby, zmapoval nálady a síly které dávají vzniknout obrovským lidským katastrofám. Není to zdaleka bez chyb, ale ty se podobným projektům snadno odpustí.

Vůbec by mi nevadilo kdyby i jiní autoři na sklonku vydali podobný komplexní odlitek svého myšlení, odpověď na otázky "Co jste celej život dělal? Co je podle vás důležité?" Vachek se toho ujmul skvěle, dal nám neošizené nepřikrášlené žijící tablo všeho. Nejcennější na tom je že se nevyhýbá děravým místům, ukázkám konfrontací ze kterých u většiny publika vyjde jako protivný dědek lamentující o věcech, o kterých má často jen matné intuitivní porozumění, a do všeho tahá ten svůj mysticismus. Přesto i technokraticky uvažující divák často musí pokývat hlavou, protože ikdyž Vachek mluví zkratkovitě, no leckdy i dost zprdele, v jádru má vesměs pravdu, a nelze ho podezírat ze zlé vůle nebo slepé víry v převzatou ideologii. Každý si tak může vybrat jestli se Komunismem nechá otrávit nebo obohatit.

Slušně poskládaný dokument podtrhávající paralely pandemie před sto lety a dnes. Já ale čekám až v mainstreamovém prostředí začne zaznívat ta nejvíce do očí bijící okolnost - tedy že za všemi pandemiemi posledního století stojí průmyslové velkochovy zvířat.

Promyšlené koláže citlivým okem zachycených záběrů, kterým dodává hutnost a vtip skvěle napsaný voiceover. Provedení a výsledek jsou takřka geniální. Dojem mi trochu kazí zjištění že nejde o spontánní lo-fi dílo jednoho nezávislého tvůrce a jeho producenta (jak se projekt snaží tvářit), ale velkého týmu zahrnujícího řadu creative directorů, konzultantů, asistentů kamer, location scoutů a dalších mediálně byznysových mrdek. Stejně tak se brzy začne zajídat ten phony-indie-mileniálský jakoby roztomile žvatlavý tón.

Udělat z námětu, který vybízí k tolika úvahám na téma ’Facebook a jeho význam pro civilizaci’ čistý precizně vystavěný komorní thriller, je docela výkon. Finchera jakoby téma a postavy zajímaly jen do té míry, do které z nich dokáže vydestilovat dvě hodiny nevšedního a intenzivního filmového zážitku. A tím Social Network je. Ale ničím víc (což je nakonec naprosto v pořádku).

Trpí to divadlem, konverze na plátno nepřinesla překlad do filmového jazyka. Ansámbl hraje a mluví jako na prknech, čímž se z postav stávají karikatury. Hned od začátku se divák očekávající větší drama musí přeladit na satirický až fraškovitý tón. Nicméně pak už film až do konce funguje, zápletka je dobře vystavěná, pořád je co sledovat, pozornost se přelévá z postavy na postavu aniž by scénář ztrácel disciplínu a vzdaloval se ústřednímu tématu. Dvojsečné je zde i to, že stejně jako je bytový dům seskupením lidí, kteří spolu musí koexistovat i když nemají společného víc než vlastnická či nájemní práva, působí i herecké obsazení nahodile, což ve výsledku přinese žádoucí třecí plochy, ale i jistou nevyrovnanost. Někteří herci prostě přehrávají jiné. Zatímco Jiří Lábus virtuózně sype repliku za replikou, v partiturách jiných slyšíte falešné tóny. Možná bych vytkl i potřebu narvat do scénáře co nejvíc vedlejších témat, některé ze základní kostry dost trčí (a vůbec je to celé čitelné jak omalovánky). Celkový dojem si ale nenechám zkazit, bavil jsem se celou dobu.