Slepejsek

Měl to být takový pohodový výlet na francouzský venkov někam do časů knoflíkových válek nebo Mikulášových patálií... Ne všechno se ale povede, ne všechno vyjde podle turistického katalogu. Stačí, abyste na místo dorazili s jiným sluncem a z kouzelných fotek jsou jenom obrysy. Tento snímek si sice poradil s hudbou i prostředím, ale trochu klopotně se popral s příběhem samotným. Jinými slovy potvrdil, že je-li něco vtipné na papíře, není zároveň zaručeno, že to musí být vtipné i na plátně. RAOUL TABURIN je úsměvný oddychový film. Ale za týden už si na něj nevzpomenete... PS: Co je vlastně vtipného na tom, že opravář kol na něm neumí jezdit?

Trochu sociálna (těžké živobytí na venkově vs. rozmarný život města), trochu trafiky (ale rozhodně žádný kouřový opar), trochu hubených kulis (jako hodně scvrklá Vídeň), trochu antinacismu (nebo spíš univerzálních sviní a židů), trochu nešťastné lásky (hošíček od jezera a protřelá Češka), trochu Freuda (ale promarněné téma snů)... na výsledek se dobře kouká, ale také stejně snadno protéká mezi prsty...

Současnou bídu českých komediálních scénářů obešel Petr Zahrádka "počeštěním" francouzské předlohy (film GARDE ALTERNÉE z r.2017 - mimochodem i český plakát je počeštěnou verzí francouzského). Originál bohužel neznám, takže nemohu posuzovat nakolik se počeštění povedlo a nakolik ne. Ať tak či onak, stačí to v každém případě na to, aby měl scénář hlavu a patu. To samo o sobě už film vystřeluje k výšinám. Výchozí situace obecně dobře známá, použitá cesta neortodoxní, výsledkem je celkem inteligentní zábava. Škoda jen pár laciných momentů, které film sráží ("pindíci" a "kašpárkové", homoušské pitvoření či občas přehnané přehrávání Chýlkové). Za zmínku stojí ještě hodně okatá podobnost s jiným českým filmem - MUŽI V NADĚJI, co se týče náhledu na manželskou věrnost mužů a roli žen. V obou to vypadá, jakoby muži byli nezkrotní rozsévači (tady Nový, v MUŽÍCH Polívka) a ženy velkorysé udržovatelky rodinného krbu (tady Janžurová, v MUŽÍCH Stašová). "Kdybych měla nabídnout střídavou péči každé, se kterou mne podvedl, potřebovala bych dispečera!" Mám pocit, že jde o brutální vztahové klišé, které je vytvořené víc fantazií než realitou. Jinak bych dřív nebo později musel dojít k závěru, že tyhle filmové manželky jsou jediné vdané široko daleko anebo je výskyt takové ženy možný jenom mimo běžnou realitu. Možná je to dokonce tak, že tohle klišé vytvořily a šíří samy ženy, aby podepřely svoje ego (jakoby říkaly: jsem lepší než vy všechny kolem, protože MÝHO chlapa byste chtěly - a na chvíli i můžete - mít všechny, ale on se nakonec vždycky vrátí ke MNĚ. Jakoby si tím chtěly dokázat, že JEJICH ženství má vyšší hodnotu než ženství těch OSTATNÍCH flunder a cour, pardon, žen...)

Čistě filmovýma očima mi to přišlo poněkud rozhárané, s poněkud uspěchanými dějovými skoky a místy až naivně nelogickými zjednodušeními (viz třeba novináři ve filmu, kde je ten hlavní vylíčen skoro jako nekňuba, který je sice naprosto bezmocný vůči šéfce ústavu pro mladistvé, ale o pár záběrů dál už má v kupě dokonale propracovanou bombu, která způsobí pád vlády). Autoři sice všude avizují, že jde o fikci a podobnost se skutečností je čistě náhodná, ale... 1) kdyby tomu tak opravdu bylo, jaký smysl by film měl? Ukážeme prosťáčkům, že politika je svinstvo, ať se o ni nestarají? Že politici jsou figurky, které kážou vodu a chlastají víno? Koho to dneska ještě překvapí? 2) nedávná realita na Slovensku je ještě příliš živá a paralela s ní má příliš chabé krytí, aby se mu dalo vážně věřit. Takže spíš politická agitka?

Komiksově zjednodušený příběh přebitý ve všech směrech vizuálním provedením. Poněkud paradoxně si musíte vybrat, jestli chcete sledovat příběh anebo vnímat jen vizuál na plátně, protože obojí jde 100%ně jen stěží (vyprávění je místy hodně překotné - vysvětlovací návraty či zbytečně široký prostor pro představování epizodních postav - zatímco podstatnější postavy si musíte "vygooglit"). Vůbec celý film je hodně podřízen vizuální stránce - zbytek se moc neřeší. Evidentně má jít o hodně divoký trip. Ten se bohužel ne vždy daří - autoři nemají moc cit pro zpomalení děje či zasazování hlášek, takže to sice sviští jak o závod, ale jaksi neřízeně, nekoordinovaně. Jakoby vymknuté z kloubů...

Bohužel víc chtěný než poskytnutý prožitek. Silná myšlenka či poselství podkopnutá neschopností ji prodat v plné síle... I přes silný výkon Tima Rotha se nedaří u hlavní postavy propracovat motivy konání, což shazuje celý film... Ve finále tak bohužel víc prvoplánová agitka než skutečně zasahující film.

Na můj vkus těžce barvotiskový Deutchland s poněkud těžkopádným proklamováním humanistických hodnot. Přijde mi to blízké Tarantinovým Panchartům a to je pohled (udělej si s čímkoli cokoli, hlavně když to bude na plátně vypadat dobře), který mi nesedí. Vidím tu prostě příliš okamžiků, které tlačí víc na efekt než na podporu osy příběhu.

Červená knihovna jak vyšitá. Patřičně zploštělý příběh, dokonale šablonovité postavy, konfekční slzy. Není to ale až tak hloupé, jenom zoufale chtěné... Děsivý dabing mužských postav - do konce jsem se nezbavil pocitu, že na scéně je nějaký neviditelný... PS: Nejzajímavější na celém filmu tak pro mne je, že navzdory všem hlasům volajícím po genderové vyváženosti překvapivě potvrzuje, že jako největší pipiny vycházejí ženy z filmů, které o sobě zplodily samy...

Taková módní báchorečka z červené knihovny aneb co poudali bába Futeř o popelové děučici. Osa příběhu není zcela hloupá, jenom špatně zpracovaná. Místy rozvleklé (sezení kámošek), místy naopak netrpělivě přeskakující (vývoj operací), místy psychologizující a místy povrchní, tu a tam časově zmatené (těhotenství, svatba, rozvod), tu a tam naivní (zamilovaný podnikatel). A hlavně bohužel s nemastnými neslanými hereckými výkony (roztěkaná Cibulková, křečovitá Kostková, jaksi "studená" Svátková - nejlíp mi z té bídy nakonec vychází Rašilov).

Upřímně řečeno odcházel jsem z kina s rozpaky "co to vlastně mělo být?". Režisér provinčního divadla chystá premiéru nové hry a současně prochází manželskou krizí. Takže myslivecká historka o honění dvou zajíců najednou - s tím, že přitom stihne obskočit nadrženou zaječici, která mu ale samozřejmě taky uteče? Jenže paralela mezi oběma světy zůstává jen u toho, že oba jsou stroze bez emocí a oba se hroutí - režisér svou hru vlastně neřídí a manželé si jen otráveně předávají plod své lásky alias přítěž, jež jim brání v rozletu. Žádná z epizod (kromě sexu) nedostává tolik prostoru, kolik by potřebovala, takže vyznívají poněkud ploše a jediné emoce, které z toho vzejdou jsou hysterické výlevy. Jak paradoxně tady vyznívají nové obzory proti "nechci se vrátit k našemu starému životu". Navíc pseudoartový nádech s členěním do dějství/kapitol, které jakoby odkazovaly někam jinam, a závěrečný epilog v jedné posteli, který jakoby vše završil otázkou, jestli to nebyl jenom zlý sen, který - až se probudíme - bude pryč...