Lanark

100 + 1

- neměl co jiného na práci

- prezidentku měla hrát Dagmar Havlová

- Čert s hodností vlka byl vyslán opět na zem, aby pro peklo získal hříšné duše tvůrců Prezidentky. Jenže co se zdálo jako brnkačka se ukázalo jako neproveditelný, protože všichni měli u sebe stále neuvěřitelnou zásobu peří - v malých igelitových pytlíčkách - který se nedali ukrást, ani jinak zničit. Lucifer byl neúspěchem tak naštván, že Čerta - nyní s hodností nutrie - zamkl do malé hnusné autodílny, kde ho každý den navštíví Zdeněk Svěrák

- Manželská krize - líbačka s Annou - Irena se směje

- Chce sám být prezidentem

- Je ve skutečnosti hodinový manžel, který chce přivýdělek

Jak se snášíte s Němci?

"Tak co tu děláte?" ptá se novinářka Milena Jesenská chalupníka od Slaného.

"Inu, brambory mám osázené a žito taky. Bylo studené jaro, ale vzešlo to, jako zázrakem, krásně. V sadě asi pokácím staré dvě jabloně a vysadím nové, a stará už má mladé kačeny, jděte se podívat, jsou jako pampelišky. Tamnhleten bezový keř nějak ostříhám, aby nezašel, aby ta zahrádka byla letos pěkná," odpovídá chalupník.

"Ale jak se snášíte s Němci?" opakuje otázku Jesenská.

"A co bych, oni si chodí a já si dělám," odpovídá klidně chalupník.

"A ničeho se nebojíte?"

"A čeho bych se bál?" diví se chalupník upřímně. A pak dodává: "Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej."

Po dlouhé době déšť jako lásky šepotání,
po dlouhé době déšť teplý jako růměnec skrání,
po dlouhé době déšť jako šumot vlasů,
jako dítka úsměv bez lstí, bez úžasu,
po dlouhé době déšť jako těžké víno po nemoci,
déšť modravý a dlouhý jako dech noci,
déšť pokojný jako zrn a ovoce nalévání,
jako láska matčina, jež kojíc nad dítkem se sklání;
déšť líbezný a nasycený přetesknými vůněmi –
až se mi zdá, že to poslední déšť na zemi,
že se bojím zda Tvář Páně v mracích pláčem se nechvěje,
zda se to slzí lítosti Boží neřinou krůpěje,
zda není ta sladká prška úsměvem na rozloučenou,
že snad se za ní oblaka ohně jak dravci za zvířátkem ženou.
Ó Bože, děkujeme tobě za milost tohoto deště.
A usínáme-li v něm na smrt, probuď nás ještě;
děti svoje, ze sna vzbuď nás Bolest tvá,
doufáním svým zpevni srdce úzkostná-
než dlaň Věčna, dusíc, dolehne nám na ústa...

http://www.reuters.com/article/2014/07/17/us-ukraine-crisis-idUSKBN0FM0L520140717

http://www.reuters.com/article/2014/07/17/us-ukraine-crisis-russia-pm-idUSKBN0FM0YZ20140717

http://www.lidovky.cz/putin-nato-zbroji-rusko-musi-posilit-svou-vojenskou-moc-peh-/zpravy-svet.aspx?c=A140722_134919_ln_zahranici_msl

http://www.gallup.com/poll/173597/russian-approval-putin-soars-highest-level-years.aspx

http://www.gallup.com/poll/168116/half-americans-say-headed-back-cold-war.aspx

http://www.reuters.com/article/2014/07/26/us-ukraine-crisis-russia-sanctions-idUSKBN0FV0CC20140726

http://www.themoscowtimes.com/news/article/nato-expansion-plan-raises-specter-of-iron-curtain/506024.html

...near. - Komentář na článek v čestině.

http://www.reuters.com/article/2014/06/12/us-ukraine-crisis-tanks-idUSKBN0EN1KS20140612

http://valdaiclub.com/russia_and_the_world/69480.html

http://blisty.cz/art/73732.html

http://www.lidovky.cz/kreml-pry-zvazuje-cilene-udery-na-ukrajine-f2m-/zpravy-svet.aspx?c=A140714_095246_ln_zahranici_msl

http://www.globalresearch.ca/grand-geopolitical-project-russias-gazprom-signs-agreement-to-abandon-the-dollar/5386045

http://www.reuters.com/article/2014/07/16/us-ukraine-crisis-usa-putin-idUSKBN0FL2VA20140716

 http://blogs.reuters.com/ian-bremmer/2014/07/18/what-mh17-means-for-russia-ukraine/

http://www.reuters.com/article/2014/07/25/us-ukraine-crisis-usa-dempsey-idUSKBN0FU0A520140725

http://www.reuters.com/article/2014/07/29/us-usa-russia-nuclear-idUSKBN0FY00P20140729

http://www.reuters.com/article/2014/07/29/us-ukraine-crisis-putin-analysis-idUSKBN0FY1AC20140729

http://www.reuters.com/article/2014/08/01/us-ukraine-crisis-russia-training-idUSKBN0G147I20140801

http://www.reuters.com/article/2014/08/05/us-japan-defence-idUSKBN0G502P20140805 (

http://www.lidovky.cz/zabijite-civilisty-zakazanym-fosforem-osocilo-rusko-ukrajinu-pv2-/zpravy-svet.aspx?c=A140806_131217_ln_zahranici_msl

http://www.blisty.cz/art/74125.html

http://www.theguardian.com/commentisfree/2014/aug/05/guardian-view-rising-tension-ukraine

http://theresistanceunited.com/2014/07/30/top-financial-experts-say-world-war-3-is-coming-unless-we-stop-it/ - pochybná stránka, nicméně odkazy a argumenty věcné a strašidelné.

http://blogs.reuters.com/great-debate/2014/08/06/putins-ukraine-invasion-threat-is-more-than-a-bluff-but-not-his-preference/

http://www.reuters.com/article/2014/08/22/us-ukraine-crisis-aid-convoy-idUSKBN0GM0IS20140822

http://www.reuters.com/article/2014/08/21/us-ukraine-crisis-diplomacy-insight-idUSKBN0GL1E920140821

http://www.milanzeleny.com/cs-CZ//stranky/1/-/0/91/ceskesnafu

http://www.reuters.com/article/2014/08/29/us-russia-putin-conflict-idUSKBN0GT1D420140829 - myslím Jiří, že je nasnadě to tímto článkem uzavřít. Odtud vede cesta už jedním směrem a mapovat se mi jí už nechce. Jdu si ještě na chvíli užívat života a kdokoliv tohle bude číst, tak mu radím ať udělá to samé. The end isn't near...the end is here..

Pane, buďte hrdý na to, že dnes jste mohl krásně zemřít, a chovejte se i v budoucnu k životu stejně lhostejně s vědomím, že duše hyne zároveň s tělem. Jděte na smrt, když jste si předtím užil dosyta života. Jsme jen živočichové, co žijí mezi jinými živočichy, a lišíme se od nich jen tím, že jsme bezbranní. Jelikož však na rozdíl od zvířat víme, že musíme zemřít, připravme se na ten okamžik tak, že se budeme těšit ze života, jehož se nám náhodou a od náhody dostalo. Moudrost nás učí trávit dny pitím a příjemným hovorem, jak se sluší na pány... (Umberto Eco - Ostrov včerejšího dne)

Jsou mi blízké "tiché" věci a anonymita konání, i když chápu potřebu kontaktu s okolím a nutnost "sdělení" /nutkavost sdělení/.

Myslím, že tato touha po jednotě s veškerenstvem, po překonání starého rozporu mezi slovem a činem, umění a životem leží v základech každého intenzivního uměleckého sdělení, schopného zpětně zasahovat nejhlubší oblasti lidského vědomí.

(Čestmír Kafka - O tom)

V šumění větru,
snažím se zaslechnout
tvé myšlenky.
Které jsou přelétavé stejně tak,
jako poslední podzimní listí.

Uprostřed mostu,
jeví se břehy tak vzdálené.
A já ve večerní mlze
marně..
vyhlížím..
tu jiskru v tvých očích,
která by mi řekla,
na kterou stranu se mám vydat.

Všude je ticho.

Jen racci nad hlavou,
na mě pokřikují
a smějí se mi,
že nevím,
že s větrem sice mohu plout,
ale nikdy jej neovládnu.

Hle, v zášti ustoupils; však přijde žal
až hněv tvůj zchladne. Taká povaha
jest právem sobě strastí největší...

Je to tak, že všechno co děláme, činíme ze strachu z osamělosti? Je to ten důvod, proč tak málokdy říkáme, co si myslíme? Proč bychom jinak lpěli na rozvrácených manželstvích, prolhaných přátelstvích, nudných oslavách narozenin? Co by se stalo, kdybychom tomuhle všemu dali výpověď, skončili s plíživým vyděračstvím a stáli k sobě samým? Neboť ona obávaná osamělost - v čem vlastně spočívá? V tichu nekonavších se výčitek? V chybějící nutnosti plížit se se zadrženým dechem přes minové pole manželských lží a přátelských polopravd? Ve svobodě nemít při jídle žádný protějšek? Ve spoustě času, který se před námi rozevře, jakmile utichne bubnová palba schůzek? Nejsou to báječné věci? Rajský stav? Proč tedy ten strach? Není to nakonec bázeň, která přetrvává jen proto, že jsme nepromysleli, co je jejím předmětem? Bázeň, kterou nám namluvili rodiče, učitelé a kněží? A proč jsme si vlastně tak jisti, že by nám ti druzí nezáviděli, kdyby viděli, jak veliká je nyní naše svoboda? A že by pak nevyhledávali naši společnost?
Nároky života jsou jednoduše příliš početné a příliš silné, než aby je naše city dokázaly be úhony přestát.

http://www.eurovisionsports.tv/london2012/index.html

Když jsem jako ilustrátor potřeboval nějaké materiály, bylo jednodušší si je najít na internetu, ale pokud u toho chci ještě něco zažít, musím jít do knihovny, a pokud toho chci zažít hodně, musím si vyžádat třeba starý kancionál. Pak si ten vjem pamatujete celý život a zjistíte, jak obrovský rozdíl je mezi informací a zkušeností. (František Skála)

Po dnešní návštěvě multiplexu na Andělu se začínám k původně hanlivému oslovení "salónní intelektuál" hrdě! hlásit...tohle nemá s kinem, a vůbec obecně s kulturou nic společného. 

Mezi obry, jejichž tíha stala se jim osudem
a klopýtají nad propastí zapomění,
tulák s hvězdami v očích
na cestě bez cíle putuje nebem.
Kráčí a naslouchá vzdechům mlhovin
naříkajících v záchvatech smíchu nad novými světy,
které klíčí kdesi v nepoznaných hlubinách jejich mračen
hebkých jak samet,
kde líně odpočívají noty symfonie bez skladatele,
již slyšet je jen šum a praskot:
ztiché ozvěny tisíckrát ohrané desky.

Kdesi pozvedl chlapec ruku k obloze a vykřikl:
"Podívej, padá hvězda!"

A jakmile její zář pohasla,
a svět se opět choulí v náruči temnoty,
starcova slza dopadla na hladinu a roztančila vlnky
ladně teď plující po zrcadle nebes,
kde tulák dál hledá svůj sen.

Tma stéká do kaluží
Na šedivém pijáku nebe
otisky cyklámových růží
Uprostřed ulice lynčují
autogenem zbytky
této noci
Noci kterou jsem prochodil
abych se ujistil že žiji
Možná že zrovna dnešní ráno
přinese amnestii
všem promlčeným láskám..

Druhý typ pijáků má fantazii, vidiny. I když je takový piják podroušen, přece si vykračuje zpříma a přirozeně, ani se nepotácí, ani neupadne, a vždycky dobře ví, kde je a co právě dělá. Není opilé jeho tělo, nýbrž mozek. Srší vtipem a rozplývá se v družnosti. Nebo vídá přízraky a fantomy, kosmické i logické, jež na sebe brávají tvar sylogismů. A když je v tomto stavu, setřásá ze sebe slupky nejzdravějších životních iluzí a těžko snáší železný obojek nutnosti, svírající hrdlo jeho duše. V takové chvíli nabývá nad ním Démon alkohol největší moci. Pak se člověk snadno svalí do škarpy. Jaká však je to hrozná zkouška, má-li člověk stát zpříma na nohou, nevrávorat a rozhodnout se, že v celém světě je pro něho jediná cesta k svobodě - totiž předvídání smrti. A u takového muže se probouzejí chvíle čiré logiky - o té později něco bližšího -, v nichž si uvědomí, že může poznat toliko neúprosný sled jednotlivých jevů, nikoli jejich smysl. A to je pro takového člověka nebezpečná chvíle. Tu se ocitá na cestě, jež vede dolů do hrobu.

Pak je mu všechno jasné. Všechno to zmatené pachtění po nesmrtelnosti je jen výrazem strachu, jež má jeho duše před smrtí, a je prokleto třikrát prokletým darem představivosti. Není v něm však touhy po smrti - člověk nemá odvahu zemřít, když nastává čas smrti. Takové myšlenky člověku nalhávají, že přelstil smrt, že dosáhne jakéhosi budoucího života, zatímco ostatní tvory tu zanechá temnotám hrobu nebo ničivého žáru krematoria. Avšak on ve chvilce své čiré logiky ví, že takoví lidé se obelhávají a chtějí se přelstít. Toto postihne všechny stejně. Nic nového není pod sluncem, ba ani ne ta vytoužená hříčka chabých duší - nesmrtelnost. Avšak on to ví, a jen on, když stojí zpříma na nohou a nemotá se. Je složen z masa, vína a jisker, ze slunečního svitu a pozemského prachu, je pouhý křehký stroj, který smí být jistou dobou v chodu, pokud ho ošetřují bohosloví a medicíny, aby pak byl nakonec odhozen na smetiště.

Zajisté, toto vše je nemoc duše, nemoc života. Je to cena, kterou musí člověk nadaný představivostí zaplatit Démonu alkoholu. Pokuta, kterou platí hlupák, je nižší a snadněji se zaplatí. Hlupák se zpije do němoty, do bezvědomí. Spí tvrdým spánkem, a zdá-li se mu vůbec něco, pak jsou to jen mlhavé a nevýrazné sny. Avšak na člověka nadaného fantazií sesíla Démon alkohol neúprosné, hrůzné sylogismy čiré logiky. Takový člověk se dívá na život a na všechno v něm otráveným zrakem německého pesimistického filosofa. Prohledá všechny iluze a přehodnocuje všechny hodnoty. Dobro je zlo, pravda je podvod a život je žert. Z výšin svého tichého šílení hledí s jistotou boha na celý život jako na zlo. Žena, děti, přátelé - ti všichni se mu v jasném, čirém světle jeho logiky jeví jako šalba a klam. Zkoumá je a vše, co na nich spatřuje, je pouze jejich lakota, jejich chyby, jejich špína, jejich ubohost. Ti ho přece už nijak nemohou ošálit. Jsou to jen ubozí, nepatrní sobci jako všechny jiné bytosti lidské, jež se na chvíli třepetají v jepičí hodince života. Neznají svobodu, jsou hříčkou náhod, nejinak než on sám. Toto vše si uvědomuje. Je tu však jeden rozdíl. On to vše vidí, uvědomuje si to. On ví o své svobodě a je schopen předem vytušit svou smrt. Avšak toto vědomí neprospívá člověku, který je stvořen k tomu, aby žil, miloval a byl milován. A přece sebevražda, ať rychlá, či pozvolná, ať náhlý skon, či postupné vyprchávání života po řadu let, je cena, kterou Démon alkohol vymáhá. A nikdo z jeho přátel se neubrání této spravedlivé splátce, když lhůta vyprší. 

http://pctuning.tyden.cz/hardware/multimedia-zvuk-tv/23124-uvaha-o-co-posledni-dny-jde-mame-na-krku-megaprusvih

V oněch nočních hodinách jsem pochopil otcův aristokratismus. Celý jeho život byl prodchnutý noblesní dobrotou a zdvořilostí. Dlouho jsem seděl u jeho lůžka, nemluvili jsme, jen hleděli jeden na druhého. Díval se mi do očí upřeně a zamyšleně, později se mi zdálo, že i pátravě, jako by mu hlavou běžel proud vzpomínek. Vydržel jsem ten pohled. Takhle jsme zůstali dobrou hodinu. Na co vzpomínal? Co asi chtěl vědět? Nikdy o tom nemluvil a neřekl mi to ani ve své poslední hodince. Jeho mlčení bylo výrazem taktu, nikoli slabosti. Věděl, že mezi lidmi člověk bez taktu a diskrétnosti nic nesvede a že tajemství druhých je třeba respektovat. A přece se mi díval do očí tak upřeně. Loučil se se mnou, se svým nejstarším, a připadalo mi, že mi chce cosi předat, nějaké kouzelné slovo, zaklínadlo naší rodiny, nějaké poučení pro život, vzájemný klíč od našich srdcí – ale pak setrval v mlčení jako ten, kdo ví, že nikomu není pomoci, se svým údělem zůstane každý sám, jednotlivec i rodina. Díval se na mne pátravě, očima doširoka otevřenýma, jako by se chtěl konečně dovědět, kdo vlastně jsem, jako by žádal odpověď na nějakou prastarou otázku. Já mu ji však neuměl dát. Nakonec natáhl hebkou, nervní ruku a uchopil moji. Neřekl ani slovo; zavřel oči; pochvíli stisk uvolnil. Já jsem se zvedl a odešel.

Smile brave captain
Your course is set
It'll be alright

Look, see how it adds up
How it all makes sense
May your dreams be bright

And forget about that fear....

The sound & the fury
And the deep blue sea
Are your friends tonight

Shine brave captain
You'll do the right thing when
You put the wrong thing right

They'll never smell your fear....

http://issuu.com/futurenoir/docs/bladerunner_sketchbook?mode=window&printButtonEnabled=false&backgroundColor=%23222222