Renfield

Překvapivě mnoho z mého komentáře k jedničce bych mohl použít i zde. Část druhá zůstává nebývale atmosférickým intrem, v němž se ve většině stopáže (ne)buduje vztah mezi Paulem a Chani. Nemám pocit, že by mezi nimi došlo k jakémukoliv vzplanutí, navíc Zendaya je herecky naprosto nevýrazná a v této části ještě nenadchne ani Timothée Chalamet. Tohle nekonečné sbližování tak opět zničí Harkonnenové a stačí na to několik málo minut, dění u nich totiž nepostrádá svižnost, atmosféru a především zajímavý děj, postavy. Platí to i herecky, Austin Butler se může "mihnout", přesto předčí vyloženě všechny, jeho Feyd-Rautha je tím zdaleka nejzajímavějším a souboj v aréně jedním z vrcholu filmu. Možná dokonce tím nejvyšším, protože k očekávané bitvě tak nějak příliš nedojde, není na ni čas. To samé platí i pro probuzení nebo přijetí mesiáštví  Timothée Chalameta, jeho přerod je herecky dokonalý, jenže tam kde to pořádně začíná, film téměř končí. Kamerou, hudbou a zvukem samozřejmě opět fantastické, o tom se netřeba více rozepisovat.

Série válečných událostí pohledem reportážních fotografů, takže vlastně bez emocí a těžce odosobněně. Pro postavy to neplatí pouze v jediném případě, když jde o jejich blízké, o kterých ale divák neví nic, ten tak zůstává u nezúčastněného sledování. Samozřejmě jde o scénu, ve které je přítomen Jesse Plemons a nemohu tvrdit, že každý bude mít tento nezúčastněný pocit. Z veškerého dění je bezesporu nejsilnější, čemuž velmi přidává právě i fantastický Plemons! Každopádně celá tahle cestovní část solidně funguje, výjevy jsou realistické, často podpořené výborným zvukem nebo hudbou dvojice Barrow/Salisbury, aby přejezdy občas odlehčilo americké country. Až na několik chvil (hořící les) úplně chybí Hardyho poetická kamera, tolik typická pro filmy Alexe Garlanda, což ovšem dává smysl. Ve Washingtonu se vše mění, nastupuje jiný film, který sice nemá špatnou akci, ale k náladě předešlého dění příliš nesedí. Přesto by to nebyl špatný závěr, kdyby se postavy nedostaly tam, kam se dostaly a kdyby nebyla pronesena slova...

Kritika poměrů v Indii je sice pro motivaci Monkey Mana důležitá, chybí jí však opora v lepším scénáři, ději tak spíše ubírá tempo, než by ho dělala zajímavějším. Podstatně lépe funguje mystično kolem příběhu o Hanumanovi a atmosféra vůbec. S tou si Dev Patel vyhrál, výborně využívá noční Indii, její špinavost i luxus a všudypřítomné neony. Akční scény tohle kopírují, zápasy v ringu připomenou stará turnajová béčka (potěší, mohlo jich být více), aby se jelo až nahoru do VIP salónku. Patel v soubojích zase využívá celý prostor, doplní je trefně zvolenou hudbou a nejednou i vtipem. Mimo velmi dobré choreografie dělá své i vždy originální kamera, každý souboj je natočen jiným stylem. Svůj (bubenický) styl má i tréninková proměna Monkey Mana, zase odkazující na nejednu béčkovou klasiku.

Bohdan Sláma se vrací na vesnici, aby podal další zprávu z tamního života, jenže to se mu tentokrát daří tak z poloviny. Sucho je příliš obsáhlé, věnuje se velkému množství postav, přitom těmi nejzajímavějšími zůstávají otcové (a matka) rodin. Aktivismus dětí samozřejmě dává smysl, má jasné opodstatnění v tom, v čem vyrůstají, přesto mu nemuselo být věnováno tolik prostoru, vůbec když se právě postavy dětí nijak zásadně nevyvíjí, což hlavně v případě Míry zamrzí. Děda je tu pouze jako symbol doby, v pozadí dění zůstávají i Viktorovi ženy. Jinak je tomu u Josefa, Magdaléna Borová nejen že podává vůbec nejlepší výkon, ale je i tou nejzásadnější ve filmu, tou, se kterou je možné soucítit, rozumět jí. Podobně silnou roli má i Martin Pechlát, ale tam už ty motivace nejsou tak zřejmé, vůbec když chybí důvod zásadní změny jeho životního stylu... proč žije, jak žije. Klasicky výborná je kamera Diviše Marka, jízdy po vlnách Moravského Toskánska mají poetiku, zatímco tam, kde se řeší život, dokáže i kamera přitvrdit. 65%

Úvodní titulky fungují na výbornou, přenesou do doby, navíc navodí příjemně nostalgickou náladu. Je ale škoda, že použitá hudba (ať je jakkoliv výborná), nebyla více využita i v samotném filmu. Protože mimo trefně rozebrané Born in the U.S.A., plní stejnou roli, jako v úvodních titulcích. Což samozřejmě není vůbec málo, přesto mi tady nějaký větší přesah chyběl. Konverzačka je to však stejně pohodová, jako právě úvodní titulky. Dialogy dokáží být i bez nějakých více vyhrocených situací dostatečně úderné a hlavně zábavné. Ani v nich se nikam nespěchá, vždyť (ne)jde pouze o boty a samozřejmě jméno firmy. Snad každá z postav má něco "nad příběh", což je příjemné zpestření. Herecky nejvíce zaujal Chris Messina. Jako dvojice potom samozřejmě Matt Damon s Benem Affleckem, jejichž společné scény patří nejen dialogově, ale i chemií mezi nimi, k tomu nejlepšímu. 75%

Rozporuplná série. K vězeňské části není co dodat, má bezesporu velmi povedené finále, ale zapomenout se nedá ani na pobyt, Barryho a Fuchesovo budování jména, proměny jejich rodinného vztahu, což platí i pro Sally. Jenže potom přijde Tricky Legacies, tahle epizoda se dá zase označit za tu vyčnívající. Tentokrát to však není žádný nářez, ale logické vyústění Barryho cesty. Více tak v ní překvapí Sally, která to všechno do této doby vlastně (s problémy) přijala. A dál očekávaný masakr? Ano i ne, Barry je spíše ve stínu, na světlo se dostává pouze občas, svým způsobem je to takový návrat k úvodu, s tím, že se našel, téměř. Fuches s Hankem to však táhnou a opět nechybí ani vtip, třeba když je potřeba srovnat dům se zemí. Úplný závěr rozvíjí to, co prostupovalo celým seriálem, lehké varování a nastavování zrcadla době. Tady nemám výtek.

Nápad na zálohování osobnosti není vůbec špatný, ale zásadně mu chybí originálnější příběhové zpracování, což je hodně znát. Brutalistní mrakodrapy, designově velmi zajímavé věci budoucnosti a to včetně aut. Vizuál je fantastický, atmosféra i díky výborné hudbě a lehce modrému tónování trefně chladná. Podobně působí i herci, spíše roboti bez emocí, což mi do tohoto světa sice sedí, ale nevím, jak moc to byl záměr. Slabší příběh je věc, která by se ještě dala pochopit, je to zkrátka překombinovaná, zároveň však jednoduchá detektivka v povedeném vizuálu. Potom jsou tu ale dialogy, občas vyloženě směšné. Opravdu bylo až neuvěřitelné, co jsou dle příběhu inteligentní postavy schopny pronášet. Proto si nejsem jist, jestli "robotické herecké výkony" byly záměr, nebo zkrátka nutnost, protože tohle se vážně hrát nedalo. Je to velká škoda, ale nepohlídat si dialogy je z mého pohledu nepochopitelné, vůbec když byl kladen takový důraz na vizuál, jemuž ani inspirace od známějších neubírá. 65%

Překvapivě silnější v rovině osobní, než v té sportovní, přestože se samozřejmě prolínají. A když píšu osobní, nemyslím tím vztah Adonis/rodina, ale Adonis/Damian, ten je pro potřeby příběhu velmi dobře vykreslen a to včetně krátkých, ale úderných flashbacků. Škoda, že druhá polovina působí dojmem, jakoby v ní mnoho chybělo, čímž trpí právě linka hlavní dvojice, jejíž finální zápas pocitově přichází trošku z ničeho nic. Jeho vysokou kvalitu to však samozřejmě nijak nesráží, fantastická a navíc velmi originální je jeho "tichá" část. Přesto však není lepší, než těžce fyzický střet Anderson/Chavez, který řekne o Damianovi víc, než celý zbytek filmu. Jonathan Majors je v jeho roli výborný a Michael B. Jordan překvapil hlavně za kamerou, velmi silný debut. 75%

Není to sonda do problémů a radostí polyamorního vztahu a když už, tak spíše těch radostí, protože problémy jsou spíše naznačeny, aby je ihned vyřešilo odlehčení. Děj se zaměřuje především na Juulii a Matiase, na první pohled dokonalý pár, u nějž vlastně k nevěře není důvod. Přesto tu je a podle všeho nemá jiné řešení. Jejich cesta k polyamorii je vůbec nejsilnější, fungují v ní emoce a řeší se skutečné problémy a překážky. Ti dva jsou díky svému povolání nejvíce na očích, což je vlastně další ze zajímavých stran filmu, přesto se však nic neprovalí a když už ano, všichni tak nějak chápou. Rozumím, má to být i komedie, ale pocit, že to celé mohlo mířit výše, ten jsem měl. Vůbec závěrečná scéna zúčtování všech ve vztahu a vánočního posezení u rodičů, mohly být bez odlehčení údernější. 65%

Oproti Grindhouse traileru bylo kde přitvrdit, jenže Eli Roth po výborném Black Friday těžce ubral a nejvíce tím trpím to, co mělo být vrcholem všeho, scéna večeře. Ta hned v jejím úvodu najede na tu správnou atmosféru, její součástí je například kladivo a pak? Pak vlastně nic, velmi rychle zase končí a vracíme se zpět k identitě vraha, což vlastně ani tak zajímavé není. Podstatně lépe, ale také ne úplně dokonale, dopadla trampolína, která je tak po úvodu tím nejlepším. Přitom v Black Friday Roth výborně pracuje s napětím, především ta atmosféra před "otevřením" obchodu je na výbornou, to něco ve vzduchu je cítit a s přibývajícími minutami více a více. Není to úplně o jedné scéně, samozřejmě mi sedla retro atmosféra, spousta nostalgických filmových odkazů a solidně fungující parta na zabití. Ale doufal jsem, že se to bude tak nějak více držet traileru, že to prostě bude odvázanější masakr, jemuž by sedl i ten vizuál. 65%