JustEdems

Vždyť to přeci režíroval Shane Black, prostě Hawkins z původní teamovky a scénárista dalších kultovních pecek, co by se mohlo pokazit?  Inu..hodně. Vykrádání sebe sama, to je nový predátor. A vlastně to nenabízí nic nového, krom naprosto idiotského příběhu, který vlastně tak trochu vede autistický klučina (už to dost značí), neméně autistická banda magorů pod taktovkou Boyda (kteří mě ale občas celkem pobavili) "Mimozemšťan?" "Znáte Whoopi Goldberg? Tak asi tak vypadá." a protivná kráva, která má ve tváří ještě míň mimiky, než samotný Predátor. No když to mám ohodnotit, tak hvězda za docela slušnou akci a pár gore záběrů, druhá hvězda za fajn Boyda a občasné hlášky.

Během 100 minut jsem si stihl prosedět nudou prdel až na Coccyx, spočítat chlupy na noze, následně si ostříhat nehty na rukou a všech třech nohách a pak nakonec usnout. Fandové V/H/S 94, fakt se omlouvám, ale po prvním a druhému dílu, je tohle opravdu výsměch a krok na úroveň youtuberských fun videí, popřípadě i na Bollywood Céčkových hororů. Po pár promile v krvi, nebo jako program na 420 night, bych se určitě bavil. Ale i přesto, že jsem počítal s tím, že se to nedá brát vážně, nemůžu hodnotit jinak. To už se víc děsím a bavím u Čarodějnických dílů Simpsonových. Jdu si spravit chuť již zmíněnými prvními dvěma díly. Tohle se opravdu nezdařilo.

Pokud dostanu podobným způsobem pojaté, do nekonečna ždímané klišé o pomstě, tak se s určitostí nenasířím. Tento opulentně zpracovaný příběh "Vikingského Hamleta" mě svým uchopením naprosto uchvátil a rozhodně naplnil veškerá má očekávání. I si troufám říct překročil. Překrásné severské scenérie za doprovodu hudby pánů Carolana a Gainsborougha, v hledáčku dalšího novodobého talentu J. Blaschkeho, to je prostě pohlazení pro moje smysly. Alex Skarsgård je zde naprostá bestie, avšak v dobrém smyslu slova a herecky velmi mile překvapil. Když se proti Vám rozejde bezmála dvoumetrové monstrum s upřeným zamračeným, modrookým pohledem, předkloněnou hlavou a rozpaženými prackami, tak serete pytle cementu! A přesně tohle jsem pociťoval u Amletha. Trochu jsem měl obavy z haluzoidních výletů, ale pan Vajíčkař si s tím skvěle poradil a jejich styl se mi velice zamlouval. To samé po příběhové stránce, děj se pozvolna ubírá ale i přes občasné zpomalení, čas plyne jako voda a 136 minut je najednou pryč. Tahle Shakespearovská vikingská řežba jednoduše stojí za to!

Netradiční ne úplně "heist" podívaná, se skvělou kamerou, příjemným soundtrackem a neméně skvělým obsazením. Vtipné momenty jsou vystřídány otřesnými výjevy války a dobře natočenými akčními scénami. Postavy jsou příjemné, vtipné, až si řeknete, že s takovou partou po svém boku byste do něčeho podobného šli taky. Ač je David O. Russell nesympatický, arogantní a agresivní píčus, kterému i G.Clooney chtěl proplesknout ksicht, povedl se mu určitě zajímavě pojatý válečný film.

Dlouho jsem si musel v hlavě přemítat, jak vlastně popsat to nadšení z nového zpracování mého oblíbeného hrdiny. Nové pojetí osobnosti Bruce Wayna a samozřejmě Batmana, je temné, melancholické a perfektně hrající v souladu s drsným, špinavým a stejně tak temným místem, jako je nový Gotham. Který Matt Reeves vykreslil tak, jak jsem si ho přesně představoval. Město je jakousi další ústřední postavou, která hraje tu nejdůležitější roli a působí jako jedna velká živoucí substance, která je katalyzátorem toho všeho zlého, ale i dobrého. Už během první čtvrt hodiny, kdy zazní hlavní voice-over, je jasné, že se bude jednat o něco velkolepého. A že jediná věta, dokáže vše tak skvěle a trefně vystihnout. Atmosféra je jedním slovem dechberoucí. Scény prosáklé krůpějemi deště a vše kolem halící tmou, jsou do detailu zarámované a zvěčněné objektivem geniálního Greiga Frasera, který je dle mého, novodobá špička ve svém oboru. A když se právě necháte pohltit těmito záběry a jen hypnoticky sledujete plátno, v tom udeří Michael Giacchino se svým ponurým koncertem. Ve chvíli kdy poprvé vidíme temného rytíře, jak vystupuje ze tmy, za hřmotu dunivých kroků a pár tónů piana, jsem si ihned řekl, že mě pan Reeves má. Vykreslení hlavního hrdiny, jako temnotou zahaleného strážce vytaženého z hlubin pekla, strach nahánějící všem těm grázlům co Gotham stvořil a zároveň nejlepšího detektiva všech dob, kterého jsme se konečně dočkali, se prostě povedl. Stejně tak Bruce Wayne, který i přes to že nedostal tolik prostoru, má stejně tak co sdělit a svým uzavřeným postojem a odstupem, je konečně ukázána i ta druhá stránka osobnosti, než jen vykreslení jako bohatého sirotka s tajemstvím. Když si nasadí masku, je to stále on, ale je to víc než jen "ON" tohle je ta jeho pravá tvář. Je jako nedobytná pevnost, tank, který bortí vše, co mu přijde do cesty. Ale právě díky vykreslení zranitelnosti, nezapomínáme na to, že se stále jedná o člověka z masa a kostí a máme tudíž i možnost mít strach o jeho existenci. Co se týče hraní si na kočku a myš s hlavním záporákem, daří se náramně. Hádankář pojatý zase poněkud jiným způsobem a připomínající Zodiaca, se určitě v podání Paula Dano zapíše mezi špičky v tomto žánru. Hádanky jsou originální, nápadité, s vtipem pojaté a dovedou i nahnat strach. Prolínání vedlejších postav, kterými myslím Alfreda, Gordona, Penguina a Selinu, která má více prostoru, je tak akorát, na navnadění se na budoucí pokračování. Alfréd se zde mihne v minimální míře, ale stačí to na to, abychom viděli, že se pořád jedná o toho nejdůležitějšího člověka, v Brucově/Batmanově světě. K tomu stačila jen chvilka a emoce mnou prostupovali jako statická elektřina. Stejně tak Gordon, který je zde poněkud drsnější, než v Nolanovo verzi. To však není na škodu. Naopak, zkorumpovanost v policejním prostředí, je znatelnější, než kdy jindy a jinde. Tudíž tvrdá slupka je zde nezbytná. Jako Batmanův parťák, se určitě velice povedl a užíval jsem si každou scénu, kdy se tyto dvě postavy zde setkaly. Penguin, kterého tak skvěle ztvárnil C. Farrell, je prostě skvělý, prvotřídní mafián, který mě bavil pokaždé, když se objevil na plátně. A nesmím zapomenout na Catwoman/Selinu Kyle, u které jsem měl poněkud obavy. Ale obával jsem se zbytečně, Zoë Kravitz je prostě okouzlující a chemie která sálala mezi ní a R. Pattinsonem byla opravdu znatelná v každé scéně. Jsem však velice rád, že se zde spíš objevila více jako S.Kyle, než Catwoman, která pravděpodobně dostane více prostoru v budoucnu. Těším se. Co se symbolik a scén samotných týče, kdy například myslím honičku mezi Oswaldem a Batmanem. U které se sotva popadá dech a od které neodtrhnete pohled. A to především u pohledu, kdy vzhůru nohama, plameny obklopený, pomalým krokem (jako netopýr) kráčející hrdina, jde naproti za svou "kořistí"..je prostě husí kůži tvořící! A stejně tak kdy náš hrdina vyvádí lid z trosek budovy se světlicí v ruce. Kdy si při záchraně města uvědomí svou úlohu, kterou není pomsta, ale naděje. Je toho tolik, že nevím co vyzdvihnout dál. Ale jako poslední co vyzdvihnout musím, je humor v kontrastu s temnou noirovou atmosférou. To, že se podařilo zde zasadit, je velké plus, které je občasným příjemným zpestřením. Co však musím trochu vytknout, je postrádání trochu krvavějšího, hrubšího zpracování. Těšil jsem se na na eRkovou verzi, podobnou Jokerovi ale holt nemůže být každý den posvícení. Ale přeci jen se jedná o maličkost a jde jen o můj úchylácký apetit. Toť vše. Vše, ale stejně je to jen zrnko toho, co mnou stále ještě proplouvá. Toto zpracování určitě nesedne každému, už kvůli své stopáži, nebo menší akci oproti ostatním verzím. Ale své diváky a své obdivovatele rozhodně najde. PS: Prosím hlavně už přestaňte srovnávat předešlé verze, především myslím trilogii Temného rytíře. Je to jako kdybyste si vybrali dvě svá oblíbená jídla, třeba steak a burger..Oboje je prostě skvělé, ale zároveň se jedná o něco úplně jiného. Vnímejte to tedy jako samostatné jednotky a ne jako konkurenci či co.

O něco málo lepší než první díl, u kterého jsem se užíral nudou. O trochu svižnější, lépe provedené a i humornější. Ale stále se nedokážu navnadit na tu kultovní vlnu a ani nostalgie zde moc nefunguje.

Kultovní klasika která mě nikdy nijak neoslovila. Marně hledám humor, marně hledám takovou tu správnou dětsky působící hrůzu a sympatiemi překypující hlavní postavy. Především stále nedokážu pochopit, co je tak úžasného na B. Murrayovi, s jehož protivností je spíš na pěst než k smíchu. Když dostanu chuť na hororovou komedii s kapkou infantilního vizuálu, bez váhání sahám po Beetlejuice.

Tak moc jsem se na to těšil. A tolik nadějí jsem do toho vkládal. Ale Scream pro mě odešel s mistrem Cravenem. Bohužel už se opravdu jedná jen o ždímání a ždímání. Okaté a bez nápadu. Cením navázání známých tváří a “bezohlednest” k charakterům. Ale jinak to nepřináší nic nového a spíš se těží pouze ze slavného jména. Druhou hvězdu přidávám především kvůli tributu na Once upon a time in Hollywood, kdy se mi připomněla likvidace té samé afektované, protivné, mongoloidní kun*y. Už jen pohled na ni, je sám o sobě horor. Pan Wes, nám tady bude velice chybět.

Jamie Lee Curtis Home Alone. Dům plný nástrah v plném očekávání na návrat Míši Majerů. Příjemné překvapení a solidní navázání na otce zakladatele J.C. Je komu fandit, krev teče proudem, atmosféru to taky nepostrádá. Já jsem spokojen. Uvidíme jak to vše dopadne..

Fajn, asi to nedosahuje takových kvalit jako Goodfellas a už vůbec ne jako Godfather. Ale já se stejně raději podívám na tuhle sympatickou, stylovou teamovku, než na první zmíněný titul. Film se vede správným směrem a nesnaží se být historickým převyprávěním, ale prostě skvělou gangsterkou s příjemnou atmosférou 30' let. De Niro si mě zde moc nezískal a popravdě mě docela sralo to, že za každým slovem co řekl, se musel pokaždé ve filmu někdo smát (jasně je to součást role) ale...PROČ? Odběhnu od nesmyslného detailu. Scéna v Malonově bytě a především scéna na schodišti, s doprovodnou hudbou božského E. Morriconeho, to se právem zapsalo do dějin kinematografie. Ale stejně si vždy vzpomenu na parodickou verzi z neméně skvělé Bláznivé střely 33 a 1/3. To za mě značí kvalitu!