JustEdems

Detaily asi raději vynechám a pojmu to strohou formou, abych nezpůsobil někomu ujmu při následném sledování. Netradičně pojaté, trochu nudné a určitě ne zrovna důstojné zakončení klasiky takového rozměru. Už druhý díl zaváněl poněkud výkaloidním zápachem, který se už dost vytrácel z prvního, za mě velice zábavného dílu. Ale pořád jsem se docela slušně bavil, krve bylo dosti, hluchých míst bylo pomálu a určité nesmysly jsem s přimhouřením přehlížel. To už se však nedá říct u závěrečného dílu. Kokůtkovin se zde vyskytuje víc než u parodických zpracování a atmosféra se zábavou se vytratily stejně jako Míša Majer po skončení dvojky. Ty dvě rudohvězdy dávám za odvahu, jak autorům, tak sobě že jsem to do konce zvládl. Ale hlavně za úvodní "accident kill", ten mi vykouzlil krásný hrdelní smích.

Zajímavě pojaté téma nám všem dobře známé. Temné, pochmurné, nepříjemné a sychravé prostředí dodává do dobového zasazení patřičný šmrnc. S tím ruku v ruce jdoucí nesympatické nebo netvárné, nemastné, neslané postavy, ke kterým si horko těžko vybudujete nějaký "vztah" nebo alespoň náhled. Avšak právě ta jistá strojenost tomu dává správný strohý feeling. Je to tak jedna ku jedné. Hororové scény jsou skvěle pojaté, napínavé a místy i hýždě svírající. Jinak právě těmto samotným scénám ubírá na váze občasné objevení se rádoby vlkodlaků. Působící uměle, fádně a tak v celku stojíc za psí výkal. Pokud by scény byly pojaty stylem (neviditelný nepřítel) určitě by stouply na váze. Bohužel zhmotnění nestvůr, které vyhlíží dojmem oholeného pyje postaršího muže, jím spíše podráží nohy. Jinak jde určitě o zajímavý počin, který neurazí ale ani Vás nijak zvlášť neosloví k jeho opakované repríze.

"Hello from the other siiiiiiide. I must've called a thousand timeeeeeees" sorry, nechal jsem se unést. Teda neberte to doslovně, ať nedojde k omylu. Páč mě by stejně nikdo nehledal. Inu, Kingovská krev je z toho cítit na sto honů, to já rád! Atmosférický, napínavý a ač podobná témata jsme tu již měli, jedná se o v celku originální horor. Postavy sympatické, Chmaták je krásný úchyl a myslím si, že mohl dostat klidně o trochu více prostoru a svou maskou mi trochu připomínal Alexe the terrible. Tak jsem čekal kdy začne growlovat. Z hlavních postav ale musím postavit na piedestal Madlenku McGraw, která je naprosto kouzelná drsňačka a přesně takovou ségru by si přál snad každý. Svou energií tak trochu zastiňovala skvělého Masona Thamese. Oba ale podali skvělý výkon a určitě mají nakročeno na skvělou filmovou kariéru (alespoň v to doufám). Co se scén u pana sklepmistra týče, byly příjemně nepříjemné a skvěle natočené jako film samotný. Fajnová záležitost. PS: Ten vykokešovanej brácha mě fakt bavil. "HE WAS AN IDIOT! But he was my idiot."

Film co okolo mně bez povšimnutí prolétával a jen vlastně úplnou (náhodou???) se ke mně dostal až po několika letech po své premiéře. A je to jedině dobře, jelikož si myslím, že jsem k tomu měl dozrát, nebo spíše "dospět". Je to přesně ten typ filmu, o kterém je lepší nic nevědět, než se do něj pustíte. A následně Vás čeká velmi příjemné překvapení, které pohladí na duši a příjemným způsobem přiměje k zamyšlení se nad vším, co se pojí s Vaším životním stylem. To však platí především pro snílky jako je W. Mitty. Příběh je naprosto upřímný, na nic si nehrající, bez možných klišé, které byste u filmu tohoto rázu možná očekávali. Odvíjí se klidným tempem, doprovázeným skvostnou kamerou, emotivní hudbou a scenériemi severských zemí, které i přes svou mrazivou krajinu zahřejí u srdce svou krásou. To vše dohromady tvoří perfektní celek. Jednotlivé postavy jsou přirozené, nepřehrávající, prostě UPŘÍMNÉ stejně jako samotný příběh. Je až k neuvěření, že ho stvořil právě Ben Stiller, kterému tím děkuji, že mi umožnil se zase trochu z jiného soudku zamyslet nad svým bytím a užil si každou setinu jeho dosud nejlepšího snímku. Scéna se Seanem Pennem sama o sobě stojí za plný hvězdný počet. S upřeným pohledem jsem jenom hleděl a poslouchal tu krásnou, atmosférickou a myšlenek plnou konverzaci s dojetím a hlavou plnou k zamyšlení. Těžko pocity popsat..je to asi jako snímek č.25.

Kontrast tehdejší doby s životní filozofií tehdejších (a některých adeptů stálých) punk/skejťáků. Z dokumentu čiší strašně pohodová aura, kterou prostě lidi od skatu překypují. Jakožto jeden z milovníků tohoto sportu a před dekádou také "grinder" když jsem měl lehčí nohy a o 25 kilo méně...jsem si vyprávění těchto mazáků užíval jako kdybych se toho všeho účastnil s nimi. Skvěle natočené, bombová doprovodná hudba a volnomyšlenkářská "účková" idylka.

"Když máš v chalupě psychopaty, nevadí že držku ti zničí...LALALALA." Severská obdoba matrimoniopatologie, kterou by mělo aplikovat mnoho párů o kterých vím alespoň já. Vydařená ujeťárna, na kterou se mi hezky koukalo. Oni ti seveřani mají prostě něco do sebe, nechybí jím humor, žaludek a testosteronové žlázy..Správná to kombinace k zaručené zábavě.

Nemůžu prostě jinak. Ani druhá projekce ničemu nepomohla. Bez jakéhokoliv zaujetí musím podotknout, že dle mých měřítek a pocitů se jedná o naparfémovaný výkal, který nedostatečně oslavuje jednoho z největších zpěváků a showmanů všech dob. Chybí tomu patřičné gonády, které by si přesně v tomto nadhodnoceném spektáklu Freddie zasloužil. Jeho ztvárnění stejně nadhodnocenou rachitickou spermií s tlamou oslíka ze Shreka, je pro mě spíše výsměch než pocta. Akademie by měla méně čichat lepidlo, vlezdoprdelně podlézat a měla by přehodnotit svá měřítka hodnocení. Jeho postava je zde spíš "nadpozemskou figurkou" kterou dle pánů Maye a Taylora máme vzývat jako poloboha. Jejich rukopiss je více než znatelný. Už jen to, že pohřbili původní obsazení Borata do role Farrokha, jenž by jim jejich pohádkovou vizi naprosto znevážil. Možná bychom se právě díky němu dočkali mnohem "mužnější" chcete-li realističtější verze, kde by bez příkras vyšlo najevo, jaký byl skutečně Fred bouřlivák a větší chlapák (byť gáj) než zbytek kapely. S realitou to má společné po málu. Vůbec po tom nechci realistický dokument, ale očekával bych více Rock n Rollu a ne tuhle duhovou Foglarovku. Nemůžu ze sebe dostat více jak jednu, svazáckou rudohvězdu a to hlavně za Deacona, který mi jako jediný nezpůsoboval anafylaktický šok. Písně jako takové hodnotit nelze, co si budeme. Každopádně s touto bombou končím a s nesmírnou radostí a láskou se budu stále vracet k titulům jako jsou (Walk the line, The Doors a The Dirt).

Pamatuju si, jak jsem v 15 letech četl Srdce v Atlantidě a jak zvláštní pocity mnou proplouvaly. Byla to asi moje první nehororová knížka od Kinga. Možná proto jsem se u toho cítil tak "zvláštně", jaký to byl pro mě nezvyk. Ale jde hlavně o ten příběh, který jsem v 15 nedokázal tolik vnímat a vžít se do něj. Jenom King dokáže tak krásně přenést zasazení doby do svých knih a také tak čistě a detailně vykreslit jednotlivé postavy. Čím jsem starší, tím spíš ve mně ten příběh zraje jako víno. A retrospektivně se dojímám při pomyšlení na ten příběh a jednotlivé pasáže. Musím si to brzy zopakovat plnými doušky. A tento film, byl pro mě příjemnou předehrou před čtením originálu.

Vynikající thriller s lehounkým, pozvolným tempem, které ale ubíhá tak akorát. Já se rozhodně nenudil, spíš naopak, hltal jsem každou scénu, každý detail. Edward Fox je úplný ďábel a v této roli je k sežrání. Profesionál jako řemen. Bez emocí a s jasným cílem, k němuž mu nikdo nesmí stát v cestě a nikdo ho nezastaví???

"Hele, ten novej Halloweed prej docela vynáší. Co takhle voprášit nějakou dokola se rojící hororovou klasiku, která jde s dobou do prdele?" "Super nápad, tak vezmeme partu nesympatických debilů, střihneme to s miltikulti-universe gender krizí dnešní doby, vykopeme Valerii Kaplanovou ze který uděláme badass mstitelku a celý to zkusíme napojit na původní díl absolutně nenávazně." Z rozhovoru filmového štábu, před přípravami na natáčení. Ale jo, mohlo to dopadnou i hůř. Drama kritizující mezilidské vztahy jižanských červenokrků a úvahy nad lehkostí bytí a rozpadu osobnosti zde hledat nemusíme. Za to dostaneme posouzení mileniální generace, s mikroprocesory a kabeláží místo CNS a s jablky v rukou. Na které platí jen jediná léčba. Motorovou pilou. Není tomu poprvé, ani naposledy, co jsem v hororu fandil spíše poněkud přísnému mravokárci, než bandě bezmozků. V tomto případě se jednalo o extrém. Už dlouho jsem u sebe nezaregistroval, aby mě někdo na plátně tak moc sířil od prvních vteřin, jako zde. Takže za mě koželuh vítězí! a zasluhuje dvě hvězdice.