Martynes

Takhle by to dopadlo, kdyby Nolana někdo vzbudil po několikadenní párty plný alkoholu a koksu a chtěl po něm, aby do jedné minuty vymyslel film. Wally Pfister má sice od Mistra nakoukáno, jak nasvítit a kompozičně vystavět scénu, avšak vůbec nedokáže plynule vyprávět příběh, či vést herce a pracovat s jejich postavami. K tomu se navíc přidává nesmyslný scénář a Johnny Depp v hlavní roli, kterého film zajímá asi tak, jako Lynche zajímá, co si diváci myslí o jeho filmech. Přece jenom, pořád jsem tento film viděl víckrát než on. Bída. 4/10

1. série: Rozjezd je trošku nejistý. Tvůrci zpočátku neví, jakým směrem se mají vydat. Naštěstí přibližně od šestého dílu začnou být postavy zajímavý a celkový příběh se stočí k více vážnějším tématům. 7,5/10 2. série: Z komediálního seriálu se stává stále depresivnější sonda do hlav zničených postav s občasným, spíše sarkastickým humorem. Předposlední díl je neskutečně devastující. 8,5/10 3. série: Tvůrci už si jsou jistý, co dělají a s látkou začínají experimentovat (viz 4. díl) 9/10 4.série: Seriál trochu zpomalí a podíváme se do BoJackovi minulosti. Postavy jsou stále skvěle napsané, ale kvalit předchozích dvou sérií tato nedosahuje. 8/10 5. série: Naprostý strop animované tvorby. Scénáře existenciálně depresivní jak od Kaufmana. Každý díl působí jako jedno soudružné dokonalé dílo. 10/10 6. série: BoJack se loučí. Sice ne na vrcholu, ale stále si drží své nesporné kvality a s závěrem přitáhne i kupu emocí. 9/10

Asi dlužím Guadagninovi omluvu. Suspirii jsem onehdá také nevěřil a následně z toho vzešel jeden z nejsilnějších filmových zážitků mého života. Přesto jsem (hlavně kvůli velké odlišnosti obou filmů) ke Call Me by Your Name přistupoval opatrně. Myslím, že u příštího filmu od Guadagnina tuhle chybu už neudělám, i kdyby šlo o pokračování Venoma. Nádherně natočené, famózně zahrané s krásnou hudbou, která společně s perfektní výpravou navozuje dokonalou atmosféru osmdesátkové severní Itálie. No, v nejbližší době budu muset nejen nakoukat zbylé Guadagninovi filmy ale i naposlouchat hudbu Sulfjana Stevense. 9/10 PS: Neskutečně mě fascinuje, jak jeden člověk dokáže natočit takto intimní, jednoduchý, krásný a lidský film a rok nato šíleně zvrácenou polemiku přemýšlející o fungování našeho světa napříč dějinami a oba zvládnout naprosto fantasticky.

Oz Perkins tentokrát zabředl do stále populárnějšího hororového subžánru "someone in the walls". Neskutečně pomalá a starosvětská duchařina, která vše poskytuje jen v náznacích. Záleží pouze na divákovi, jestli přistoupí na tuto hru a nechá se unášet hutnou atmosférou a hynotickýmy záběry. Já tak učinil a až na pár nudných pasáží jsem byl spokojen. 7/10

No jo, jablko nepadá daleko od stromu. Sice ten strom byl před kamerou a jablko spadlo za ní, avšak i zde se podobně Psychózně bodá s nožem. Oz Perkins důkladně a pomalu pokládá otázky a ještě pomaleji (nebo vůbec) na ně (ne)odpovídá. Ano, není to nějak super chytrý a ano, v jistých směrech to působí nedotaženě, ale já tyhle návraty k jednoduchosti sedmdesátkových hororů prostě žeru. 7,5/10

A pak že film musí mít začátek, prostředek a konec. Safdie brothers na to šli úplně jinak a natočili dokonale nestrukturovaný snímek. Neskutečně hektická a intenzivní jízda plná neonů, synťáků a pošuků z Queens. Naprostá pecka! 9/10

Hororový seriál, kde nejslabším článkem je paradoxně právě hororová složka. Vlastně jde spíše o "character drama" s občasnými jumpscary, které tam jsou ale tlačeny bohužel dost na sílu, aby se ještě o horor vůbec jednalo. Zajímavé je ale, že na rozdíl od běžných hororů, kde démoni a duchové v "děsivých" scénách mačkají vypínače světel a pohybují s nábytkem zcela bezdůvodně, jsou zde všechny tyto scény následně logicky vysvětleny. Většina hereckých výkonů - včetně dětských - je skvělých (ty, které nejsou, se dají hodit na scénář), postavy výborně napsané a příběh odsejpá, jak má. Konec bych si sice dokázal představit lépe zvládnutý, ale vše korunuje fantasticky bezstřihově natočená šestá epizoda. Jsem velmi zvědav na další Flanaganovu tvorbu.

Další důkaz, že A24 vytváří v současnosti ty nejzajímavější kousky. Originální spojení maximalistického obsahu s minimalistickou formou. Jezení koláče nikdy nebylo tak hypnotické. Až na tu doslovnou hipstapárty úžasný. 8/10

David Robert Mitchell se očividně našel v napodobování stylů slavných režisérů. Po Carpenterovském It Follows přichází s touto Lynchovinou říznutou Inherent Vice od PTA. Skvěle zahraná, výborně natočená a krásně absurdní anti-hollywoodská agitka, která ovšem nedrží úplně pohromadě a v zmíněné absurditě se sama často utápí. 7,5/10

Nechutný. Všechno na tomhle filmu je nechutný. Zakouřený pajzly, rozmlácený domy, lidi, a to jak zvenčí tak i uvnitř. Teda vlézt těmhle postavám do hlav muselo být pro herce šílený. Všechny ty nekončící bezstřihové sekvence extrémní odpornosti napomáhají k tomuto neopakovatelnému (už jen z vlastního rozhodnutí - tenhle film fakt už nechci vidět) zážitku. Naprostá povinnost pro všechny sadisty (či masochisty) se zvláštní náklonností k párkům s hořčicí. 8/10