Ilidien

Sedíte doma. Ve vedru, v klidu, v myšlenkách na další den, v myšlenkách na včerejší den, ale plán na dnešek nikde. Otevřete lednici, kouknete z okna kouknete na telefon,kde je jedna jediná zpráva. Ta vás ale zachraní protože přijde jeden, pak se objeví druhej a třetí. Dva z nich sou kamarádi na jednu noc. Sou to ti, co nadrtite a zabalíte do prostěradla z papíru a pak jim date pusu na dobrou noc. Hodí vás do pohody a vytvoří ve vás chuť si pustit něco jinýho. Něco co se vám líbilo. Dostanete chuť na blízkou obloučkou kameru. Uslyšíte v pozadí bubny, ale ty který hrajete když nikdo neposlouchá. Ty bubny, který vám ukážou co zabubnujete, až někdo poslouchat bude. K tomu dialogy dlouhý jak noc, ale hrocený až zapomínáte na čas a smrad z nohou. V tom všem zmatku pocitů utečete z domácího klidu a běháte po broadway. Jste utíkavý kameraman co je vždy o krok napřed a přesně ví kam zahnout. Vnímáte to všechno i s tím co tam neni, protože části jsou jen ve vás. To vytváří originalitu a rozdílné konce.

Z toho vedra se vám chce blejt, chcete zdrhnout od toho všeho. Nasednete do auta a vystoupíte až u chatky. Ale žádnej klídek. Zapnout proud, vodu tam neni, otevřít okenice, otevřít sklep, vypumpovat zrezlou vodu z pumpy. Odměnou je osmá v přítmí s malou tv. Ještě chvilku, aby večer zhasnul venku, vy vnitř. A čumíte na tu samou atmosféru i ve filmu. Blbý že real je lepší. Uděláte sváču, pochčijete pole, zaplácnete pár komarů, opravíte dveře, nasekáte dřevo a ještě hodina. Bezduše čumíte, co jinýho. Mělo to bejt fajn, ale neni. Kráva, šílenec, další kráva, charaktery prostě k sežrání. Vybrující motorovka, to bylo vlastně jinde. Vlastní hlava přehrává lepší dílo. Naštěstí už na mě de spaní. První titulek je rozhodujicí, vůle dát kvalitní hodnocení povoluje, už neni třeba. Tv vypnu ráno.

Dlouho jsem nebyl na trháku v předpremiéře. V roli pozorovatele se při vůni popkornu, za který dáte celý tátův plat, dokážete vžít i do atmosféry MovieTheatru. Kort když je to tam samej umělec a znalec. Když si po pěti minutach filmu pět striptérek vydloubne oči a vyběhne ze sálu víte že jste na správnym místě. Koukat se na zelenej varlatovej hnus pářící se s přísnou posádkou městečka Willisov vytvářejícího měkoučká výbušná těla s vředíkama, za který by se nemusel stydět ani elefantman, je prostě radost. Střiháž, absurdita a škvarky od tetičky vás bombí do ksichtu, kde jste nejzranitelnější. Je to výplod pro novodobého náročného diváka, kladoucí důraz na obsah a formu.