Bay_watch

No a co, že byli Digimoni vymyšleni dřív? Stejně jsou jen odpornou kopií Pokémonů!

Jediné dva plusy: za všech okolností sexy Elisha Cuthbert a v závěrečných titulcích znějící My Chemical Romance.

Geniální

Báječný film o "bezstarostném" studentském životě, jenž je celý natočený v krásných kulisách katalánské Barcelony. Vážně mě to bavilo a udrželo to moji pozornost i přes to, že (jak mnozí poznamenávají) film nenabízí, jakýkoliv strhující okamžik. Možná i proto, že jsem v Xavierovi a spol. viděl kus sama sebe (jen jsem jim trochu záviděl všude ty nádherný holky). Většinu věcí, co dělala jejich parta, dělám já už teď, a to ani nemusim jezdit do ciziny. Líbilo se mi, jak se autoři nesnížili k trapnému parodování jednotlivých národností, přičemž to zvýraznili ještě tím, že v půlce přijel Wendinyn bratr, který přesně tohle dělal, a poté na něho byli všichni naštvaní... Jo, už se docela těšim, až sám pojedu na Erasmus.

The best of animace, hudba, choreografie soubojů... prostě všechno. Pro fanouška této série povinnost... vlastně pro fanoušky všech animáčů, akčňáků, fantasy a dobrodružnejch filmů :) ten film jsem po prvním zhlédnutí musel vidět ještě 10x, abych se ujistil, že je opravdu možné přenést FF i na plátna, aniž by se to tak pokurvilo jako v Esenci Života, do které jsem vkládal nemálé naděje a nakonec se dočkal obrovského zklamání... nechápu, jak někoho mohlo napadnout úplně vyměnit postavy, děj, prostředí a prostě zničit celou atmosféru FF. Vždyť právě tyto vlastnosti jsou dovedené k dokonalosti a opěvované po celém světě. Vždyť právě to dělá z FF něco výjímečného. A tento film to jenom potvrzuje.

Gantz je typický příklad zmrvené adaptace mangy. Přitom tvůrcům hrálo prakticky vše do karet. Vybrali si jednu z nejoblíbenějších sérií, jejíž koncept a děj by se dal nejblíže přirovnat k Mužům v černém nebo RIPD, zatímco tady je to všechno ještě tak 10-krát bizarnější a s tunou explicitního násilí, nahoty a sexuálních narážek okolo... Takže čistá japonská paráda, žeo. Všichni jsme se těšili, až se to všechno pořádně rozpohybuje. (A nemyslím tím jen kozy Kishimoto.) Bohužel tady vaz filmařům zlomily chyby, které jsou u takovýchto pokusů až velmi časté, a proto se divím, že se stále opakují. Tím myslím zejména špatné časové rozvržení, přílišnou doslovnost, snahu mít tam všechno a lpění na věcech, které jsou sice v komiksu zábavné a mohou tam působit hrozně cool, jenže na celuloidu zkrátka a jednoduše nefungují a strašně bijí do očí. Nakonec tedy dvě hodiny sledujete film, ve kterém skupinka ubulených Japonců v úchylném černém latexu pobíhá po levných kulisách a neúspěšně se snaží předstírat boj s hrozně (pozor, neplést s "hrozivě") vypadajícími vesmírnými monstry, přičemž vy si jen celou dobu nevěřícně pokládáte otázku "Jak sakra dokážou nad těma potvorama pořád vyhrávat?! Vždyť jsou to všichni retardi!" A pomalu se vám z toho všeho dělá nevolno a cítíte se trapně, protože to ti herci a režisér berou tak zkurveně vážně!

Jako malej sem to žral. Díky tomuhle seriálu vděčím za přátelství s mým kámošem, který, když jsme se přistěhovali, vlastnil někde půl tuctu merchandisingových postaviček z Herkula... Po týdnu přátelení se mnou mu zbyly provozuschopné už jen dvě :)

Film bez jakékoliv logiky s nejcéčkovějším dějem, který se dal vymyslet. Naštěstí se tento kousek vůbec nedá brát vážně! Tu jednu hvězdičku má za to, že jsem se u něho permanentně řezal smíchy.

Nádherné a milé, žádná jiná slova u mně tenhle film prostě nevystihují lépe. Mohl jsem si ke zpříjemnění večera vybrat desítky jiných kousků, ale nikdy nebudu litovat, že jsem sáhl právě po Juno. Je to film, který vám v hlavě zůstane ještě hodně dlouho po zhlédnutí a zabloudíte k němu pokaždé, když budete potřebovat zvednout náladu (a Juno se to povede, to mi věřte!). Nakonec, přiznejme si, takové filmy se přece netočí denně... :)

Můj první kontakt s nejkrásnější míčovou hrou na světě. Byly mi nějak 3 roky a od té doby mě to poznamenalo s nedozírnými následky. Samozřejmě byl mým nejoblíbenějším hrdinou samotný Ohzora Tsubasa. Ještě dnes, když chci v zápase vstřelit gól, tak si prostě vzpomenu na nějakou jeho scénu a soustředím se jen na to, abych úspěšně zvládl sólo přes půlku hřiště, nebo vypálil tak silnou dělovku, která protrhne síť (pochopitelně takové góly tvoří asi tak 1% mé gólové produkce).