Petrushka5

Ze začátku příliš pomalé tempo. Přemýšlela jsem i nad tím, že televizi vypnu a půjdu spát. Jsem ráda, že jsem to neudělala. Přiostřovalo se to, vztahy vyhrocovaly a já pozorovala dění, nemohla jsem se odtrhnout od těch pár postaviček a divadelní scény. Hlas vypravěče se nad tím cynicky vznášel. Fascinovaně jsem zírala na Grace. Konec překvapil jen do určité míry. Celým filem plula krutost, nemohlo to tedy skončit domýšlivou velkomyslností. Vlastně všechny mé hvězdičky jsou za atmosféru, zachycení hyenismu lidí a dokonalé herce. Ale na plných 100% je to přece jen málo.

Dokonalá kýčovitost, která nebere sebe sama příliš vážně, což je její hlavní plus. Ze začátku jsem měla pocit, že příval cukru psychicky nevydržím a vyběhnu ze sálu, po úvodních patnácti minutách jsem uvykla, docela se bavila a musela přihlouple usmívat, neboť úklid, šití šatů, běhaní po parku s onou šílenou grimasou a neustále blábolení o lásce jednoduše neměly chybu. Chvílemi jsem přemýšlela i o čtyřech hvězdičkách, ale tři postačí (hlavně kvůli scéně s drakem).

Možná neumím ocenit atmosféru, ale nijak zvláště mě to nenadchlo. Konec mi přišel opravdu zbytečně natahovaný a příliš klišé. Ryan Gosling a hudba se mi zdály dokonalé, ale to je asi opravdu vše.

Po úspěch Harryho Pottera a Pána prstenů se zde objevilo, jak už bylo řečeno, hodně „napodobenin“. Tohle je další z mnoha. Na tento film jsem šla jen z toho důvodu, že jsem měla volnou poukázku, která končila s datem 31.1., a protože ostatní filmy, které mě zaujaly, jsem už viděla. A musím říct, že to nebylo tak hrozné, jak se zprvu obávala. Hlavní představitelka mi byla celkem sympatická (ne jako ústřední postavy z Narnie), některé záběry kamery se mi líbili, nenudila jsem se (jako u Eragona) a navíc nostalgicky zavzpomínala na dobu, kdy jsem četla knižní předlohu. Jen mi nesedí název, původní Světla severu nezněla tak tuctově. Pánovi ani některým dílu Potterovské série se to nevyrovná, nemusela bych to vidět znova, ale tři hvězdičky si to zaslouží určitě.

V kině se to hemžilo dvojicemi, takže jsem se cítila při vstupu celkem nepatřičně, ale už samotný název filmu prozrazuje, že to nebyla náhoda. Je to příjemné, smutné, romantické (nepůsobilo to však nijak zvláště kýčovitě a nesnesitelně). Gerard působí přirozeně (jen nechápu z jakého důvodu měl na sobě tolik náramků, což mě dovádělo k tomu, že jsem se mu skoro celý film vysmívala) a Hillary mě překvapila, neboť jsem ji prostě pořád viděla jen v Million Dollar Baby a Kluci nepláčou. Milým osvěžením se staly scény, kdy se Lisa Kudrow seznamuje s muži („Jsi svobodný?“ „Ne,“ „Jsi gay?“ „Ano.“) a okamžik na lodi (tři ženy volají na rozlehlém jezeře o pomoc, neboť při pokusu o vylovení ryby ztratily vesla). Nedojalo mě to zřejmě jako zbytek sálu, ale při východu z kina jsem se podivně usmívala.

Není mnoho filmů, které bych si pustila více než jednou, ale Osudový dotek se mezi ně řadí. Fascinuje mě a nutí přemýšlet nad onou strašně děsivou a zároveň krásnou věcí, že každičký nepatrný okamžik může změnit nás život. Pozornému pozorovateli neujde několik nejasností. Navíc ona scéna, kdy malý Evan řve na otce svých přátel a nadává mu na mě nepůsobé příliš přesvědčivě. Skutečně by dospělého muže v jeho zvrácenosti zastavil sedmiletý kluk?

Otázka víry nevíry mi nepřipadá vzhledem k tomuto filmu příliš důležitá. Onen štítek „nejkontroverznější film dob“ je samozřejmě nesmyslný, osobně to považuji jen za dobrý komerční tah. Něco jako u Šifry mistra Leonarda, který je vlastně od začátku stavěn na „šokujícím tajemství“. Problém je, že vyzrazená a všeobecně známá zápletka není pak už v filmu ničím překonána, což ze snímku dělá samoúčelný brak. Zde je to jiné, protože všichni znají osud Ježíše a přesto jsou (někteří) silně zaujati. Lidé vyčítají přemíru krvavých scén. Prý je to přehnané. S tímto názorem nesouhlasím. Nemyslím si, že bylo účelem vzbudit obdobnou pozornost. Účelem bylo co nejvíce přiblížit ukřižovaní. Za přehnané považuji, že představitelka Marie je tak mladá. Nevím, ale byl to opravdu rušivý prvek. Dále jsou vznášeni námitky vůči tomu, že film nic nevysvětluje, že není příliš objasněna ta a ta postava. Měl mít Pilát na čele, že je Pilát? Rozpolcenost Piláta považuji za jednu z nejlepších částí filmu. Dále mě fascinuje uhrančivost ďábla a ony střípky z minulosti skvěle dokreslují celý děj.