Thovt

Na Bone Tomahawk mě nalákal mimo jiné Kurl Russell svým skvělým výkonem v Hateful Eight a opravdu: oba filmy jsou si docela podobné. V obou jsou extrémně brutální scény proloženy dlouhými klidnými obdobími. Ale zatímco u Tarantina to díky skvělým dialogům a gradaci šlape, tady... no, řekněme, že sledovat, jak někdo hodinu pajdá prérií není úplně vzrůšo. Výsledkem je bohužel další nezábávné béčko, kde skutek utek.

Netřeba se v tom dlouho šťourat: Tři bratři prakticky nenabízí žádný silnější moment, kterým by diváka opravdu zaujali. Klus zpívá excelentně, to nutno uznat (ač ho moc nemusím), Dyk je potlačen na úkor opakující se dvojice Chýlková-Doláková a Piškula... no, tady to byl průšvih. Rád bych si od někoho nechal vysvětlit, proč Karkulka nemohla být o pár let starší. Nejen, že bychom byli ušetřeni jejího odporně pisklavého hlasu, ale vypraveč by pak zdlouhavě a kostrbatě nemuset vysvětlovat, jak je to možné, že Piškulova postava není úchyl. Takže podruhé už to opravdu vidět nechci, děkuji pěkně.

Korunní princ, to je jiný svět. Svět, kde každá emoce musí být dohnaná ad absurdum, kde je veškeré dění pospojováno obrovským množstvím oslích můstků a kde drak vypadá... jednoduše uboze. Scénarista Hudský si asi s Janákem sednul, protože výsledek je klasicky janákovsky pitomě pubertální. Největší mínusy: extrémně přehrávající Hádek, triky ve stylu "výraz postavy naznačuje, že mimo záběr se děje úžasná scéna", opakováné vtipy ("umíš to?" - "já nevím" bylo k slyšení asi pětkrát), ubohé popkulturní odkazy.

Trochu moc rozvleklé, ale předpokládám, že i to byl záměr. Coenové si prostřednictvím vynikajícího Thorntona vychutnávají svou nejtypičtější postavu - obyčejného chlapíka, který si chtěl přilepšit za hranou zákona... a nějak se mu to nevyvedlo.

Del Toro se bude muset sakra snažit, aby tenhle svůj kus někdy překonal.

Del Toro geniálně pracuje s obrazem a atmosféru dokáže navodit opravdu skvěle. O to víc pak zamrzí, když to pokazí nějakým nepovedeným, laciným a/nebo obehraným trikem. Třeba humanoidní monstrum bez očí už jsme někde viděli, ne? Děj bohužel taky drhne a v důsledku je na dvouhodinový film dost jednoduchý. Škoda...

Sledovat dvě a půl hodiny monotónní střídání rádoby duchaplných poznámek a útrpných pohledů Toniho Servilla byla fakt nuda. Zvlášť když to celé přinášelo "šokující" zjištění, že 40 let večírků vás opravdu duševně nenaplní. Být to klidně o hodinu kratší, jdu s hodnocením výš.

Už jsem asi moc starej na to, abych se smál vtipům o trávě ve smyslu jé, voni hulej v knihovně". Kouzelná bitka na Comic-conu bude asi to jediný, co mi po měsíci zůstane v paměti.

Gondry správně pochopil, že ve filmové podobě nemůžou vyniknout zdaleka všechny prvky předlohy, a tak přidal pár svých vlastních nápadů. Dobře tomu tak, třeba výrobní linka na knihy byla opravdu kouzelná. Těch pár záplat to ale bohužel nemohlo spravit. Zatímco Vian kouzelně píše, že "Colin si všiml, že ten chlap neměl hlavu lidskou, ale holubí, a nechápal, proč ho vzali do služby právě na bruslařském stadionu, a ne v zimních lázních", ve filmu z toho zbyly jen ty holubí hlavy, bez jakéhokoliv kouzla. Odklon od jazzu je taky spíš na škodu. Výběr herců mohl být lepší - zatímco Omar Sy je pro roli Nicolase, saturninovského sluhy a největšího frajera pod sluncem, jako stvořený, Audrey Tautou je na hlavní roli očividně přestárlá, navíc už notně okoukaná.

Po jedničce a seriálu Spartakus jsou všechna digikouzla spíš jen mlácení prázdné slámy, dvojka navíc ještě víc odpovídá představě "oživlé hodiny dějáku" Barta Simpsona a je na hony vzdálená patetické, ale důstojnost si držící původní Millerově látce. Divím se jenom, jak dobře podala Eva Green v zásadě dost trapnou a prvoplánovou hlavní záporačku.