Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 376)

plakát

Dům u hřbitova (1981) 

Asi nejlepší film od Fulciho, díky tomu, že má něco jako příběh. Takový ten zvláštní pocit, co mívá divák při sledování italských hororů nadabovaných anglicky, sice nezmizí a máte pocit, že si někdo půjčuje nápady z jiných filmů. ale je to fajn. Učebnicový příklad toho, co to znamená Fulci: oblíbená herečka Catriona MacColl + zvrácená brutalita + snové sekvence, vize nebo halucinace + temná strašidelná atmosféra + minimálně jedna nervydrásající sekvence (tady je to kluk, který se nemůže dostat ze sklepa) + hudba. A ten parchant je na zabití.

plakát

Rozparovač z New Yorku (1982) 

Parádní zábava. Z tradiční kriminálky s úžasným násilím na ženách se stává černá komedie díky praštěné erotomance a hlavně vyšinutému vrahu, který se vysmívá do telefonu mizernému komisaři hlasem kačera. Bravo, pane Fulci!

plakát

Hrůza na jevišti (1987) 

Se svým celovečerním debutem se samouk italského hororového průmyslu i přes pár problémů (trochu pomalejší rozjezd a místy nechtěná směšnost) neztratil. Základní stavba je klasická vyvražďovačka s příběhem, který vás ani nijak nezaskočí, ale Soavi tady předvádí svůj talent - vizuální styl. Kromě originálního kostýmu vraha Soavi v hodně scénách během hodiny a půl bez problémů v opravdové budově divadla vytvoří napětí, nervozitu i z auta zaparkovaného v lijáku a pomyslné zlaté momenty filmu jsou scéna vraždy na jevišti, ve sprchách a finále, ve které vyšinutý zabiják konečně doinscenuje svoje představení a usedne na trůn v doprovodu hudby, to je prostě čistý Soavi. 3,5/5.

plakát

Dellamorte Dellamore (1994) 

Taková pohoda, kterou Soavi završil svoje čtyřfilmové tažení hrůzy a halucinací. Vize hororu o vracejících se mrtvých se v Soaviho zpracování mění na existencionální drama plné černého humoru, pochopitelně vyprávěné v tradičně vyjímečném obrazovém stylu plném symboliky, které si svoje fandy určitě najde. Rupert Everett si to dost dobře užívá a diváci s ním. Soavi je prostě s Dario Argentem určitě nejlepší italskej horrorovej režisér, protože jeho filmy přesáhly hranice toho, co si lidi jako horor představují.

plakát

Svatyně (1989) 

Vysvětlit, proč je tohle jeden z mých nejoblíbenějších hororů, bude těžké. Soavi rozjede nějaký základní příběh a pak už jen kreslí za dokonalého soundtracku temnou atmosféru šířícího se zla, které pohlcuje a přetváří všechno živé a racionální kolem do morbidního šílenství. Už legendární titulní sekvence nelítostného středověkého masakru naznačí, že je Svatyně něco extra, ale rozhodně nás nepřipraví na to, co přijde. Takhle si nějak představuju zlo. Jestliže mě v předchozím počinu Soaviho zaujala magorská sekvence vrahovy inscenace na pódiu jeviště, tak tenhle film má spousta takových originálních scén. Nemá cenu to nějak popisovat, prostě jsem se v 25 letech po premiéře téhle pecky bál jít v noci ve svém prázdném bytě na záchod.

plakát

Hellraiser (1987) 

Nádhera. Jeden z nejlepších hororů všech dob. Originální nápad se skoro nepříjemným, ale přitom přitažlivým druhem brutality a působivými organickými efekty. Prvotřídně napsané a zahrané postavy, hlavně Claire Higgins s důvěryhodně vysvětlenou motivací. Výborný soundtrack. A samozřejmě vyslanec pekel, Pinhead, tady opravdu působí děsivě, jako zlo, které jen koná své poslání, užije si to a nesmlouvá.Tohle se prostě Barkerovi povedlo.

plakát

Noc s nabroušenou břitvou (2003) 

Kouzlo Haute Tension nespočívá v drsné naturalistické brutalitě, ale ve způsobu, jakým je svázaná s hustou atmosférou a nervním dějem. Už jenom část filmu, kde se hlavní hrdinka schovává před vrahem v domě a je nechtěně svědkem masakru, je natočená tak zručně, že jsem podobnou tíseň už dlouho u nových hororů necítil.

plakát

Kráska v nesnázích (2006) 

Je dobře, že se Hřebejk přiklání svými filmy k současnosti, tu totiž už narůžovo malovat nemůže a ztráta paměti u haterů komunismu nehrozí. Každé připomenutí, že Češi jsou vyčuraní a bezcharakterní i dvacet let po revoluci, je v dnešní době potřeba. Jenže Kráska v nesnázích je řídká záležitost. Děj je mizernej, ve filmu se prakticky nic společenského neřeší a po letech nám akorát připomene jen, že tu kdysi byly povodně. Jinak jako vždy Hřebejkovi dělají křoví výborní herci. Díval jsem se na film, abych viděl Abrháma a Brejchovou a potěšil mě překvapivě i Schmitzer.

plakát

Třicet případů majora Zemana (1974) (seriál) 

Jeden z nejlepších českých krimi seriálů, hvězdné obsazení (řada oblíbených hvězd v rolích takřka komiksových záporáků), luxusní soundtrack Zdeňka Lišky, který drží seriál i po letech o pár latěk výš. Je zajímavé pozorovat, že propaganda je zde servírována víc na úrovni než je to v laciných dílkách typu Gottwald nebo Svatopluk Kuřátko, možná vzhledem k rozpočtu a velikosti projektu svěřeného do rukou profesionálů. Zajímalo by mě separátní hodnocení jednotlivých dílů, protože některé díly jako Mimikry jsou v podstatě kultovní svébytnou atmosférou a obsazením, u ryze politických dílů jako Štvanice nebo Klauni se zase zvráceně pobavíte, jak se snažila KSČ přepisovat pár let staré dějiny, které si občané museli velmi dobře pamatovat.

plakát

Bolero (2004) odpad!

Absolutní katastrofa. Tak otřesnou záležitost už jsem dlouho neviděl. Absurdní dialogy ("Tak nevím, co je horší, jestli být matka oběti nebo vraha" při otírání prachu z nábytku), stupidní scénář (scénky jako "Tak kde je to číslo domu, kam jedeme? Jéé sudá čísla domů jsou naproti!"), postavy bez charakterizace (kdo je hlavní postava?), tempo filmu nulové. Hlavně že kameraman rádoby-režisér Brabec věnoval velkou péči rekonstrukci znásilnění, nad takovou prioritou bych se docela zamyslel. Hvězdné obsazení se sexy Polívkovou v čele nic nezachraňuje.