McMeredith

Svěží film (a když já píšu svěží, znamená to většinou dost dobrý) - vizuálně příjemný, s velmi sympatickými postavami, atmosférou a humorem. Mě osobně potěšila účast Jamese McAvoye a písničky This Year´s Love. :) Dokonce i ten tenis mě v tomhle balení bavil... ;) P.S.: Navrhuju přestat srovnávat každou romantickou komedii s Láskou nebeskou. Nevím, proč se vždycky najde někdo s objevnou myšlenkou, že "Láska nebeská to teda nebyla"... Je jasné, že Love Actually je ve svém žánru masterpiece - ale měřítko kvality ostatních filmů by snad být nemusela...

Film Tajemství prstenu mi asi v paměti příliš neutkví, ale jsem docela tolerantní divačka a takové tvrdé kritiky (jaké na něj všude čtu) si podle mě nezaslouží. Záleží na tom, co člověk očekává - pokud touží po katarzi, sugestivním líčení války či šokujících zvratech, ničeho takového se nedočká. Jestli mu ale stačí romantický příběh s dvěma časovými rovinami a výtečnou hudbou, nemůže být zas tak zklamaný. Osobně si myslím, že největší slabinou filmu je herec v roli Teddyho. Stephen Amell prostě nehraje dobře, navíc (přesně jak jsem četla v jedné recenzi) vypadá úplně jako Ken od panenky Barbie. Moc blonďatý, málo přitažlivý, málo přesvědčivý. Onu obrovskou lásku až za hrob jsem ochotně věřila Mische Barton, ale jemu ne. Navíc i jméno postavy Teddy mi připomínalo střídavě plyšového medvídka a T-Baga z Prison Breaku, což nebyla zrovna šťastná kombinace... ;) Moc se mi naopak líbil výkon Gregoryho Smithe v roli mladého Jacka. Vyzdvihnout musím i dvě scény - milostnou v rozestavěném domě (pěkné, pěkné) a tragickou (když telefonuje Jack Chuckovi a Ethel). Sice jsem se trochu plácala v zápletce s IROU, ale výsledný dojem je téměř na čtyři hvězdičky.

Začátek filmu mě naprosto pohltil. Scéna přerodu zchátralého divadla v pulzující, dekadentně barevné a zářivé místo plné života (ještě ke všemu doplněná jednou z nejhezčích melodií, co znám) byla prostě brilantní. Tím ale brilantnost tohohle filmu docela rychle skončila. Hudba sice byla úžasná po celou dobu (což není potřeba moc zdůrazňovat), ale silný dojem z ní trochu ubíjely některé nedostatky. Kulisy příliš kýčovité, motivy postav silně cituplné a přitom bez citu. Minnie Driver byla ukázkově zhýčkaná primadona, Miranda Richardson zaujala i na malém prostoru a Emmy Rossum také do role seděla - roztomilá, sympatická, přesvědčivá. Gerarda Butlera upřímně zbožňuju, ale díky bohu, že jsem ho poprvé neviděla právě v tomhle filmu. Zatímco v P.S. Miluji tě měl charisma na rozdávání, Fantom mu prostě nějak nevyšel... Asi za to může i režisér, ale... Nebyl strašidelný, nebyl uhrančivý. Roztoužené pohledy z povzdálí, pláč na zasněžené střeše ani zuřivé rozbíjení zrcadel jsem mu nevěřila. A momenty, kdy s rozchuchanými blonďatými vlásky teatrálně mával černým pláštíkem, byly vysloveně k smíchu. Převažující dojem? Nebyl to špatný film, 3 * mu dávám, ale pro příště - méně cukru a kýče, pár opravdu za srdce beroucích momentů a režisérsky vytěžit víc nápadů z nadějného materiálu. Aby to diváka opravdu zasáhlo.

Morbidně krásný a krásně morbidní muzikál, při jehož sledování jsem se skvěle bavila – od první do poslední kapky krve. Tomuhle filmu je těžké něco vytknout. Můj žaludek sice protestoval proti brutálním zákrokům břitvou, ale bylo by nefér kvůli podřezaným krkům a mrtvolám fičícím do sklepa ubírat nějak na hodnocení. Jinak byl totiž film z hlediska řemesla po všech stránkách téměř dokonalý. A navíc – od shlédnutí Ospalé díry jsem pochopila, co je to půvabně nechutný styl Tima Burtona (prostě jak píše Torquato Tasso: „I hrůza v krásném pohledu je krásná a v úděsu pramení potěšení.“ :-D). Takže to vlastně chtělo jen odpustit si popcorn a v několika momentech radši koukat na podlahu (zvuky bohatě postačily...). Výtvarná stylizace filmu byla perfektní – od nevábných kulis Londýna až ke kostýmům, které výborně dobarvovaly charaktery postav. Johnny Depp byl ve své roli až magicky dobrý (proč mi i v tomhle filmu připadá zatraceně sexy?), ale fandila jsem i Heleně Bonham Carter (už ten famózně energický vstup – „A customer!!“) :o)). Parádní písničky (např. Epiphany) stálo za to vnímat hlavně v angličtině (nic proti překladu, ale ke slovům „I feel you“ mi prostě titulek „Jsme svoji“ nějak nesedí). Skvělé scény: vysněný život paní Lovettové, výběr nových příchutí pro masové bochánky ;-D, soupeření s Pirrelim. Závěrečný postřeh: Film měl příjemné tempo (= nenudil) a dle reakcí kina mi připadalo, že byl tak nějak „sympatický publiku“. Takže díky za něj. :-))

Dlouho jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Pak jsem si ale uvědomila, že třeba „Zkrocená hora“ (jiný film stejného režiséra) ve mně zanechala mnohem hlubší otisk (= dotkla se snad každého nervu v mém těle ;-)), takže plný počet prostě nemůžu dát. Film byl na můj vkus hodně dlouhý a v některých chvílích až rozvláčný. Tak často zmiňované sexuální scény skvěle vykreslovaly spalující vztah mezi hlavními postavami, ale co se týče jejich otevřenosti – možná bych občas ubrala, přece jenom všechno vidět nemusím, něco bych si klidně i domyslela :o)). Tony Leung působil rezervovaně i charismaticky a Tang Wei svým herectvím také naprosto přesně vyjádřila to, co jsem u její hrdinky potřebovala vidět. (Nejen) scéna, kdy popisuje svůj vztah k panu I, mě zarazila hluboko do sedadla. Oceňuji i závěrečný moment, který ve své uměřenosti zapůsobil velmi intenzivně. Mám ráda filmy se silnou a zajímavou atmosférou, na které se nedá jednoduše zapomenout a které ve mně po odchodu z kina ještě dlouho „doznívají“. A sugestivní „Touha, opatrnost“ rozhodně takovým filmem je.

Romantika, která naprosto přesně zasáhla veškerá má emoční centra a odstartovala moje vášnivé zaujetí Gerardem Butlerem. :-))) Po skončení filmu jsem muchlala v ruce totálně promočený kapesníček, který byl ovšem tak z osmdesáti procent nasáklý slzami smíchu. Kdo by řekl, že o vyrovnávání se s předčasnou ztrátou může vzniknout veselý film na smutné téma nebo taky skvěle vyvážený mix dramatu a komedie. Gerard Butler má tolik charismatu, že by to vystačilo tak na tři hvězdičky (jak přesně to vystihl Zacharias :-D!), a na Jeffrey Dean Morgana z Chirurgů se taky moc pěkně kouká. :o)) Hilary Swank mi (rozhodně ne poprvé a snad ani naposledy) dokázala, že je výtečná herečka, a když se k tomu připočte chytrý humor v mnoha vtipných scénách, příjemná muzika, irská krajina a balící techniky Lisy Kudrow ;-D, mám před sebou zcela svěží a emotivní filmík s pěti hvězdami. A Gerry Kennedy v mém osobním žebříčku momentálně aspiruje na nejoblíbenější filmovou postavu. Komentář, pod který bych se klidně mohla podepsat: Sašenka165.