Sarpele

Důkaz, že silné téma samo o sobě ještě neznamená dobrý film. Přestože je spousta evropských filmařů evidentně přesvědčena o opaku.

Výborná satira, v níž si Alexander Payne neváhá pořádně rýpnout do jedné z největších amerických svátostí - voleb všeho druhu. I jako komedie o významné události na střední škole, která zdaleka neproběhne tak hladce, jak všichni předpokládali, je Election díky typům postav a jejich využití moc povedená. Když však film vztáhnete k prezidentským volbám v USA, dostanete další rozměr.

Výborná ukázka neo-noir filmu. Mladý Alain Delon v "bogartovské" roli osamělého drsňáka, dbajícího o svůj stylový vzhled. Fascinace pařížským metrem připomene Subway (1985) Luca Bessona. Je evidentní, že tento film posloužil Jimu Jarmushovi jako inspirace pro Ghost Doga, ve kterém staví na paralele (v Samurajovi jen naznačené úryvkem z knihy Bushido) nájemného vraha a samuraje.

Příběh talentované úspěšné herečky (Annette Bening), která má všechno, kromě chuti do práce a radosti ze života. Svým učitelem (Michael Gambon) je i po jeho smrti vedena k bezchybným hereckým výkonům jak na jevišti, tak mimo něj. Až kvůli příchodu zdánlivě nevinného a milujícího mladíka Toma (Shaun Evans) si po dlouhé době dovolí luxus opustit jistotu přesvědčivě deklamovaných frází. Po té, co se Tom projeví jako obyčejný prospěchář, zachrání Julii návrat ke staré jistotě - herectví. A právě svého znovuoběveného talentu a elánu využije k sehrání mistrovského představení - elegantní a vtipné pomsty - díky kterému se jí nejenom podaří ukázat mladé naivce (Lucy Punch), kdo je královnou jeviště, ale i získat potlesk a uznání svých příbuzných a přátel. István Szabó natočil výborný film o divadelním herectví. Divadelní herectví se otiskuje do všech vrstev filmu. Jednotlivé postavy odrážejí zažité divadelní typy - mladá naivka, postarší švihák, komická zavalitá hlučná dáma, mladík využívající starší milenku... Zvuk filmu vám také připomene spíš zvuk divadelní. Annette Bening předvádí celou výrazovou škálu zkušené herečky - od šmíráckého přehrávání, patetických deklamací, přeslazeného cukrování až po graciezní komediální herectví plné nadhledu. Vztah herečky Julie a její asistentky je komediálním pandanem Harwoodova Garderobiéra. Přestože je Annette Bening vynikající, bylo by nespravedlivé tvrdit, že film stojí jen na ní. Všichni bez výjimky jsou ve svých rolích výborní a přesní. Po Eastwoodově Million Dollar Baby a Scorseseho Letci další důkaz, že "staří mistři" stále ovládají své řemeslo.

Zhruba do první poloviny má film spád, vtip, rytmus. Bohužel se s přibývajícími minutami stává rozvleklejší, útržkovitější a méně přehledný. Jakoby se najednou lekla, jak málo času zbývá do konce filmu a co všechno jí ještě zbývá natočit ;) Režisérčin indický původ se odráží jak ve vizuální, tak v hudební stránce filmu (obojí výborné), filmem prolínají indické motivy, stejně jako prolínaly britskou společností 18. a 19. století. Herci jsou, i ve vedlejších rolí, dobře obsazení a podávají adekvátní výkony. Jarmark marnosti je příjemnou podívanou, která ovšem žánru nic nového nepřináší, ani není jeho dokonalým reprezentantem.

Jen taková jemně bulvární zajímavost. Dívkou, pro kterou Jakub Sommer film natočil, je producentka Eliška Fuchsová, momentálně mediálně známá jako vdova po architektu Janu Kaplickém.

Spíš 3 a 1/2. První dvě třetiny výborné, dráždivá titulková sekvence, vtipné dialogy, dynamika (což u převodu divadelních inscenací do filmové podoby zdaleka nebývá pravidlem), ohromné nasazení herců (viz až akrobatické eskapády Jiřího Hrzána) vše podléhající koncepci a řádu. Poslední třetina se však režisérovi bohužel poněkud vymkla z rukou, jakoby nevěděl, jak to celé ukončit, a celý film vyznívá do ztracena.

Můj první a zcela zásadní film v životě. Film, na kterém jsem poznávala, co to vlastně film je. Poprvé jsem ho viděla zhruba ve třech letech, od té doby nespočtukrát. A když už jsme u toho, někteří lidé, jako třeba Paul Newman, by neměli umírat. A pro jistotu ani stárnout.

Film jsem plně docenila až po shlédnutí filmu Meet John Doe od F.Capry. Všem tento postup doporučuji ;)

Jakub Sluka se ve svém filmu naprosto jasně snaží obhájit fandovský způsob života. Hlavní hrdina= prototyp správňáka. Miluje maminku,je hodný na sestřičku, umí se chovat jako gentleman (scéna v tanečních) a je vlídným vzorem pro své kamarády. Bejčák je v podstatě věšák na kladné vlastnosti. Naopak angličtí rowdies nám mají ukázat, že ty skutečně ohavné a násilnické způsoby jsou správňáckým českým fanouškům naprosto cizí, že vždycky přicházejí zvenčí, a že jejich nositelé jsou opovrženíhodné živly (o čemž nás má definitivně přesvědčit homosexuální scéna). Pokud se český fanoušek dopouští násilí, je to v podstatě z mladické nerozvážnosti, ze které vyroste, protože má mezi fanoušky své ušlechtilé starší vzory (Bejčák). A další negativní postava filmu - hnusný intelektuál, představovaný V.Dlouhým. Nejenže to není pořádný fanoušek a má takové zvrhlé zájmy jako vážná hudba, ale navíc je to křivák, jenž hrdinovi (Bejčákovi, který mu notabene kdysi zachránil zdravou kůži) podle přebere děvče. Místo aby se o ni chlapsky porval před hospodou. Slukův film je nebezpečný proto, že je povedený. Podle reakcí mnoha recenzentů je totiž jasné, že mu na to skáčí i lidé starší dvaceti let.