Pension pro svobodné pány

Jak se dovídám, Hrzánovu postavu původně měl hrát Pucholt. Což je kuriózní zjištění, protože (nikoli Hrzán, nýbrž) Abrhám mi od začátku skoro po celý film připadal stylizovaný zcela nezaměnitelně pucholtovsky (ne sice neustále, ale velmi zhusta a to tak, že naprosto). Pucholtovština ve spojení s Abrhámem byla ovšem zážitkem velmi nečekaným a lehce bizarním, ale nedosti na tom: ať mě hrom, jestli i Janžurka neměla nejméně dvě ryze pucholtní repliky! Nicméně, ať pucholtovsky nebo nepucholtovsky, sledování obou hlavních představitelů (zejména však Janžurky) v tomto filmu bylo zážitkem nad míru pěkným. Překrásně doplněno Ferbasovou, rovněž dosti kuriózním Lanďákem, epizodním Hálkem, ale i řadou pro mne bezejmených (legendární zlatou slavici Naďu Urbánkovou jsem bohužel nepoznal). Pravým králem této komedie byl ale naprosto neuvěřitelný Hrzán. Pohříchu je celá střední sekvence, počínající jeho vstupem na scénu (a končící někde tam, kde se - cituji PollyJean - "začne charakter postavy Ivy Janžurové ujasňovat"), jedinou opravdu zábavnou částí celého filmu, zábavnou tak nekomromisně, že místy přechází až do hypnotických poloh. Se zbytkem je to horší. (Dál poněkud SPOILERY): Zpočátku předlouze sleduji, jak se Abrhám snaží vystrnadit Janžurku, které se nechce z postele, pak se zase dlouho dohadují, kdo koho svedl. Ačkoli, jak už přiznáno, sledovat při tom oba herce stálo za to, hra samotná se jeví jako nepřesvědčivá zbytečná etudka. Mírný šok mi způsobil nečekaný Janžurové muzikálový vstup - sice dobře zvládnutý, ale přesto: wtf? Stejně tak při jejím odchodu ze scény. (Naopak muzikálový nástup Hrzánův vplul do filmu zcela přirozeně.) Pak rozuzlení: Dokud jen pomalu vychází na jevo a musím se jen postupně dohadovat, o co Janžurce jde, je to ještě dobré, ale jakmile se otevřeně provalí, pracně, namáhavě vybudovaná konzistence celé hry začíná korodovat, což je ve finále korunováno naprostým úletem stran domnělého Abrhámova šílenství (byť jednotlivé kousky s tím spojené jsou velmi pěkné, viz např: "Přeju tis spááánek, spýýýš" "Néé, já ti přeju spááánek, spýýýš.."). Celkově je to hrozná kravina. Proč je to celé tak pěkné a při tom tak blbé a nedržící? Myslím, že nejzdařilejší odpověď (byť možná jen částečnou) podává gudaulin. Tudíž vyjadřuji souhlas i se Šandíkem či Tosimem. Přínosným příspěvkem k pozadí vzniku je komentář Oskarův, doplnit ho lze Marthosovým. (21.07.2014)

Jako mala jsem ho nemusela, stvalo me, kdy ta zenska odejde! Jenze ona neodejde a o tom to cele je. Kdyz nemate radi tento typ komorni komedie, ani se nedivejte. Me je ale tento typ humoru vlastni a Janzurova s Abrhamem tam hraji skutecny filmovy koncert, kdy jim skvele sekunduji Herzan a Farbasova. Povedene zpracovani divadelni hry, kterou rezie Krejcika povysila na krasne koukajici film. (26.02.2015)

Sean O'Casey byl spíše realista píšící žánrové obrázky života v Irsku (viz třeba Juno a páv zfilmované Hitchcockem) a tak mi Krejčikovo pojetí ve stylu francouzské frašky jako od Feydeaua nějak k textu nesedí. Na začátku padesátých let to mohla být pro Anglii odvážná hra, nemanželske vztahy a sex, ale na konci šedesátých už téma bylo tuctove a tak všichni přehrávaji, šklebi se a dokonce zpívají. A přitom ty postavy jsou skvěle napsané, zaletnik, lehčí děva toužící po prstynku a/nebo penězích, opilec.. Jen je vzít vážně a ne jako karikatury do frašky. (14.02.2016)

Zprvu vzácně a krásně zpracovaný pistolnický duel dvou pohlaví s báječným obsazením i dokonalými výkony, jenž se odehrávají v pěkných interiérech skvělé výtvarnice Ester Krumbachové. Stejně, jako ve Vraždě ing. Čerta, i zde stojí na miskách vah všechny základní povahové rysy mužů a žen, jdoucí dále svým tisíce let starým soubojem. Závěr filmu se však mění v přehnanou šílenost, která boří počáteční filozofickou pohodu tohoto jinak hezkého příběhu, škoda. (19.10.2014)

Když se vezmou v potaz samotné herecké výkony, je to naprostá paráda, protože Abrhám s Janžurkou jsou neuvěřitelní. Jenže, je tu ten problém - podle mého názoru je tohle prostě věc pro divadlo a ne televizi. Nemění se prostor ani herci, což diváka může za chvíli docela omrzet. Bohužel to se stalo i mě. V divadle bych brečela smíchy, ale tady se mi občas úplně vyplo a zjistila jsem, že jsem myšlenkami úplně někde jinde. Fakt škoda, všichni 4 "hlavní hrdinové" by v nezměněné podobě a skupině byli na jevišti okouzlující. "JE MI NĚJAK TĚŽKO, JAKO BYCH BYL OSEDLÁN." (10.05.2014)