Sarpele

Je to zvláštní, ale zrovna tento Formanův film, který je pro většinu lidí evidentně jeho nejlepším dílem, se mě dotýká asi nejmíň. Přestože jsem ho viděla mnohokrát, Nicholson je můj oblíbený herec, závěrečná scéna mě vždycky "dostane". No nevím. Snad někdy dojdu osvícení.

Krásný a jemný film bez velkých gest a patetických proslovů, který nechává divákovi velký prostor. Možná je to pro ostatní irelevantní informace, ale pod dojmem z tohoto filmu jsem Hřebejkovu Musíme si pomáhat ubrala ve svém hodnocení jednu hvězdičku...

Pro mě je největším kladem postava "pana emeritního". Prvorepubliková elegance vrací úder lidovědemokratickému zřízení: ...Rok 48 udělal přítrž tomu mému snažení. No...byla to radost, ale kupodivu tanec se tehdy příliš nežádal.

Možná kdyby měl režisér vynalézavost a šmrnc hlavního hrdiny, věděl by, jak svůj film včas ukončit.

Kdyby neexistoval žádný Bohumil Hrabal, dala bych filmu s klidným srdcem **** a zařadila si ho jako takový příjemný odpočinkový a místy i krásný film. Ovšem co si myslet o člověku, který z příběhu o nespoutané, svobodné, kreativní a přitom v podstatě nešťastné protože nikdy nikam nezapadající ženě udělá selankovitý žánrový obrázek prvorepublikového maloměsta. O člověku, který veřejnosti předkládá menzlovský plyš místo hrabalovského šmirglpapíru (omlouvámse za ty metafory). A který navíc upravuje i Hrabalův životopis, jen aby se i spisovatel sám hodil do ozdobného rámečku maloměstské idylky. Tím narážím na poslední scénu kdy Maryška Francinovi (po té, co jí za pomoci pevné ruky konečně ukázal, kdo je hlava rodiny, a ona toto nové rozdělení vděčně přijala) oznamuje "nosím tam pro tebe malého spisovatele". Malý spisovatel však byl ve skutečnosti dávno donošen pro úplně jiného pána, který se však k otcovství nepřihlásil a malý spisovatel byl tím pádem...nemanželský.

Severokorejské zpracování známé korejské legendy o statečné dívce a ušlechtilém mladém šlechtici. Ve srovnání s jihokorejskou verzí je zde daleko víc akcentována třídní příslušnost jednotlivých postav. Čchun-hjang spíše než za svou lásku bojuje za odstranění nesmyslné a nespravedlivé třídní nerovnosti. Její milý je jedinou výjimkou potvrzující pohled na šlechtu jako na zlé a kruté vykořisťovatele. Vzhledem k žánru nepřekvapí překrásná výprava.

Stylová a poměrně sofistikovaná parafráze filmu Haynesova oblíbence Douglase Sirka All That Heaven Allows (1955). Je zajímavé, jakým způsobem se Haynes snaží zachovat atmosféru Sirkových melodramat padesátých let a jak zároveň drobně pozměňuje zápletku, aby vyvolal v divácích žádoucí odezvu. Pokud jde o vizuální stránku, je Haynesův film "stylovější než papež" (jak napsal golfista "červených listů na stromech už chvílemi bylo až moc"). A právě důrazem na vizualitu se mu daří dovedně maskovat, že takový film by v padesátých letech nikdy nemohl vzniknout. V původním Sirkově filmu hlavní postava ovdoví a zamiluje se do mladšího muže. Haynes udělal z jejího manžela homosexuála (který je pro svou ženu mrtvý jen v symbolické rovině), z jejího objektu touhy černocha přiměřeného věku. Vždyť v dnešní době považujeme za daleko zásadnější problém USA padesátých let vztah k černochům, než vztah starších žen k mladším mužům. Haynesův film je tak v podstatě "novým přečtením" Sirkova filmu prismatem diváka konce 20. století. Vždyť právě pro informovanější diváky je typické, že dokáží z náznaků přítomných ve starších Hollywoodských filmech vyčíst skryté homosexuální narážky.

Jeden z mých nejoblíbenějších prvorepublikových filmů. Terminus se k němu už vyjádřil poměrně vyčerpávajícím způsobem. Za sebe bych dodala, že i obsazení a pojetí ženských postav se vymyká tehdejšímu hlavnímu proudu (až na obvyklou šarži Růženy Šlemrové). Antonie Nedošínská zachází v tradiční roli matky do extrémějších poloh, než u ní bývá zvykem. K dceři se hlavně na začátku filmu chová dost ostře (fyzicky trestat dospělou dceru bylo asi v té tobě a v dané společenské vrstvě celkem obvyklé, ale rozhodně nebylo obvyklé zobrazovat to ve filmu). Její vztah k Peštovi (z filmu ani jasně nevyplývá, že by byli manželé!) je daleko méně bodrý a asexuální, než bývá ve dvojici s Pištěkem. Dcerka z bohaté rodiny Adiny Mandlové je evidentně inteligentnější, emancipovanější a "poťouchlejší", než by divák očekával. Hlavně její nonverbální komentování nejrůznějších situací je výborné. Je vidět, že své konkurentce spíš závidí její nezávislost a jedině kvůli své ženské hrdosti (ne kvůli touze dostat se pod čepec) se snaží získat Alíka. No a konečně Jiřina Štěpničková. Výborná herečka, která dokázala v každé své roli zabránit případné schematičnosti. Její ráznost, s jakou začne dirigovat Alíkovu domácnost, láskyplné, ale přesto dost zlomyslné napodobování jeho výslovnosti, nejrůznější variace oslovení "Bulíčku". No a kdo kdy slyšel, aby chudé děvče odmítlo nabídku k sňatku od továrníkova syna s tím, že ho k sobě nechce poutat?! Velbloud uchem jehly zkrátka stojí za pozornost z mnoha důvodů.

Kdysi jeden můj kamarád, který ho viděl po mém nadšeném doporučení, odsoudil Crash s tím, že je to jen samá "šukačka a bouračka". Je ale chybou nechat se v případě tohoto filmu zmást povrchem. Crash (jako ostatně i jiné Cronenbergovy filmy) se zabývá právě úmyslným a uvědomělým pronikáním pod povrch. Narušováním hladkého a odosobnělého proudu moderního života, narušování a opětovné přivlastňování vlastního těla, které je právě přetechnizovanou civilizací potlačováno a odsouváno do pozadí. Paradoxně jsou to však právě moderní technologie a jejich integrace, které toto narušení umožňují. Ať už je to kov resp. moderní chirurgie (jako v tomto případě), nebo videokazeta (Videodrome) či herní konzola (eXistenZ) Je zajímavé srovnání s filmem Klub rváčů, kde narušování civilizačního odosobnění probíhá naopak odklonem od moderních technologií, návratem k "primitivnímu" násilí. I když i v tomto případě dochází k uvědomování si vlastního těla díky jeho úmyslnému narušování/poškozování.

Taková úchylnější variace na Čaroděje ze země Oz (ono taky kam se hrabe čarodějnice na Davida Bowieho a jeho mulit). V roli dívky bloudící labyrintem můžeme poznat pozdější držitelku Oscara za roli ženy geniálního matematika ve filmu Čistá duše (nebo krásnou Marion z Rekviem za sen).