cinefob

V rámci kategorie hollywoodské sci-fi je tohle velmi neobvyklé zjevení. Kupříkladu se všechno stíhalo tak, aby nebylo nutné ukazovat, že zbývají už jen poslední sekundy na záchranu čehokoliv. Dokonce, přestože se film odehrává z větší části ve vesmíru, nikomu nedocházel kyslík (nevyužít potenciál nedostatku kyslíku ve vesmíru... Troufalost.). Nehrozila též záhuba celého lidstva (to mě potěšilo, mohl jsem to všechno prožívat s menší úzkostí než obvykle). Zároveň se tady povedlo prokázat, že Brad Pitt umí hrát i bez toho, aby u toho něco popíjel či zakusoval (tohle zjištění zřejmě některé uživatele nepotěší;-)).

Naprostá ztráta času. Seriálový Eli Cohen působí na uživatele ČSFD zřejmě stejným dojmem, jako ten skutečný na Syřany. Natolik okouzluje svým úsměvem, že si nikdo nevšimne, jak naprosto duté to je. Filmařsky, kromě ne zrovna obvyklého kamerového filtru, rovněž nula bodů. Kdo čeká, že alespoň trochu pronikne do historie izraelsko-arabských konfliktů, že se snad objeví nějaký zajímavý pohled na věc, ať od tohoto seriálu v tomto směru nic nečeká. Nejvtipnější scéna: v pátém dílu přiběhne k muži jménem Mohammed bin Ládin dítě, obejme ho, otec ho oslovi Usámo, dítě následně bez jediného slova odběhne pryč… U The Spy se mi opět potvrdilo, že Netflix produkuje v drtivé většině hloupé a prázdné seriály, které nemají jiný cíl, než pomoct divákovi jakkoliv zabít čas.

Tenhle film mě naučil milovat.;-)

Myslel jsem si, že špatná hodnocení na ČSFD souvisí s tím, že v případě tohoto seriálu se docela dost z toho, co jej činí zajímavým, ztratí v překladu, ale na IMDb je to hodnoceno zhruba stejně jako tady, takže problém mého vysokého hodnocení bude spočívat nejspíš ve mně.

Pokud je tohle ekologická agitka, tak Schindlerův seznam je o účastnících zájezdu. A aby byl můj komentář kompletní, přidám ještě slovo houbičky (bez toho se tady snad ani jeden komentující blbeček neobejde, a já přece nejsem o nic lepší).

Scenáristický majsterštyk.

Domnívám se, že výjimečnost tohoto filmu spočívá primárně v tom, jak na poměrně nekomplikované zápletce dokáže ukázat složitost některých problémů (tohle se ale vlastně dá říct i o ostatních Östlundových filmech). Nejvíc jsem si pochopitelně užil scénu s divokým zvířetem. Válel jsem se smíchy a říkal si, jak trefné to je. Méně příjemné pak bylo, že se u mne objevily jisté pochybnosti ohledně mého vlastního jednání, v případě, že bych, nedejbože, byl účasten podobné performance.

I po druhém zhlédnutí za pět. Na některé scény již s velkou pravděpodobností nikdy nezapomenu: kontrola prostaty s dokonale zahranou (= na nerozeznání od skutečnosti) znuděností lékařky a intimitou, kterou si podobné vyšetření žádá, motlitba Poláka, která sedne dokonale i na Slováka (malý, zlý a závistivý), dobrodružství ve vlaku, zkoušení milovaného syna ze základů anglického jazyka...

Ten typ seriálu, ktorý začína ako DEVS a končí ako DUMB. Ale má to aj nejeden svetlý moment. Na seriál z americkej produkcie to prekvapuje svojím až tarkovovským (snáď som to vyskloňoval správne) tempom.

Tohle je případ seriálu, u kterého bych strašně rád zjistil, jestli bych mu dal podobně vysoké ohodnocení i dnes. Za ta léta jsem totiž mnohokrát zahlédnul, jak v televizi běží některý díl, nikdy mne však nepřepadla chuť podívat se na úsek delší než minuta. Kdo má ale čas dívat se na to podruhé, že?