Enšpígl

Z toho nedění v první části jsem byl zmatený jak chameleon mezi lentilkama, ale naštěstí jsem si alespoň užíval vizuálního mistrovství mistra Philippe Rousselota. Ovšem od chvíle kdy Grindelwald v Paříží máchne hůlkou se začnou dít velkolepé věci, film dostane tempo a originální kouzla podpoří dynamické vyprávění příběhu, svižný akční scény. Díky tomu všemu, zádla v mé divácké dušičce spokojenost a musím říct, že sestava Eddie Redmayne, Johnny Depp a Jude Law se mě více než zamlouvá a hlavně kvůli nim se těším na další díl.

Pohled na stíny vlastní historie zakomponovaná do silného příběhu dvou manželů.

V hlavě se mě honí hodně myšlenek, které ovlinila i následná diskuze po filmu, kde zazněly různé názory. Osobně to vidím tak, že klobouk dolů za originální náměť , silně emotivní prvky, které dokáží udeřit pouze přes telefon, líbila se mě i kamera pokud nebyl v záběru obličej hlavního hrdiny, možná spíš než herce se jednalo o běžce, 20km na 4 záběry podle režiséra, 20km na více záběrů podle DaViDi82 to je skvělý sportovní výkon. Postavy jsou pro mě vyprofilovaný dost jasně a to , že na to stačí vlastně jen telefon je vlastně geniální. Hvězdičku srazila jiná věc, dvě nasilný scény, jednu jsem schopen ještě uvěřit, ale dvě? To fakt bylo zbytečný, ta druhá mě tam vysloveně vadila. Jinak ovšem vynikajicí počin a moc se těším na další film Michał Węgrzyna o kterým mluvil.

Každý kdo od filmu očekává pouze příběh a vedení z bodu A do bodu B, může být zklámán a podle hodnocení to i tak vypadá. Já ovšem jsem fanoušek absolutní tvůrčí svobody a přístupu k filmu a čím víc přemýšlím o tomto dílku od Beaty, tím víc jdu z hodnocením nahoru. Vše je soutředěno na hlavní hrdinku a kličem k silnýmu filmovýmu zažítku jsou dialogy a osoby, které se kolem Anežky vyskytují, to celý jsem pak zpátky dal do Anežky a vyšel mě scéristicky velmi silný film ve kterém herecký zcela vládne Jenovéfa a vládne na jedničku. Další milé setkání s rámci festivalu 3kino s režisérkou a Jénovéfou. Přesně to mě v ČR chybí interakce s tvůrci, je to zvláštní vzájemně od sebe chceme slyšet názory, ale krom VIP projekcí pro sponzory je strašně málo možností ( i v USA je jích x krát víc ) se s tvůrci potkat a dát řeč, proto si velmi vážím, že přesně tohle mě 3 kino umožňuje, protože člověku to umožní vidět film z tvůrčího úhlu pohledu a formulovat si vlastní pocity z filmu. Beata s Jenovéfou jsou neskutečně sympatický, milý a zábavný ženský a moc jim přeju, aby měli s filmem úspěch.

Já bych nejdřív chtěl poděkovat klukům co dělají 3 kino, nejde mě ani tak o to, že k nám přivezou velmi kvalitní snímky s Polska nebo Maďarska, to určitě dělají i jiný podzimní festiválky. Jde mě o to, že sem přivezou i skutečné hvězdy polské kinematografie jako třeba dneska Urszulu Grabowskou ( u nás známá jako hlavní představitelka z filmu Joanna) a díky kamarádskému prostředí festivalu jsem mohl dát českou-polsko-anglickou řeč s touto herečkou a musím říct , že když mě o ní Mulosz říkal, že je v pohodě, nečekal jsem, že až v takový, že se oba s Ursulou budeme smát jak leča třeba kvůli její divadelní roli prostituky v Přeletu nad kukaččím hnízdem, zkrátka fámozní polská bohyně !! Samotný film je silný především pokud člověk dokáže sdílet pocity hlavního hrdiny Petra, bylo mě toho kluka hrozně moc líto, přál jsem mu lásku mateřskou i dívčí, víc radosti a závěrečná "oční" scéna a katarze obou představitelů je mistrovsky zahraná. V Polsku se snad filmařský a herecký talent rozdává v supermarketu, protože jím disponuje tolik lidí, že to je až nenormální.

Velmi sympaticky působící životnní pár Anna Wieczur-Bluszcz (režie) a Marcin Korcz (havní herec) se s námi podělili na festivalu 3 kino o své názory a informace o filmu a tak trošku i svět kolem nás. Opravdu z polských umělců co jezdí do Prahy mám hrozně příjemný pocit, že to neberou jako PR povinnost, ale že o setkání s námi, s diváky skutečně stojí. Rád bych víc hvězdiček, ale přece jen tam mám výtky. Na to, že Anna Wieczur-Bluszcz na plátně debutuje se jedná skutečně o vyzrálou filmařinu, která má v sobě skvělou dobovou atmosféru, kterou známe i my češi. Jenže ona to vlastně Anna řekla v diskuzi, že se jí líbilo jaký film má tempo. No, ano Anno to měl, ale já chtěl právě trošku zpomalit, víc se dostat pod kůži hlavních hrdinů a více prokreslit vztahy mezi členy rodiny. Syn - otec to bylo ok, ale táta-máma to právě nic moc a i ve směru k mě velmi sympatické postavy dědy to chtělo víc, sestra téměř neviditelná, přitom ta rodina byla charakterově neskutečně pestrá. Pokud jde o dobu, dobrý, ale taky to ještě chtělo nějakou tu minutku navíc. Nicméně jedná se o sympatický film, na který se příjemně kouká.

Dalo by se říci, že Lukasz Grzegorzek je zahajovací režisér, protože stejně jako dva roky zpátky otvíral jeho debut festival 3 Kino i jeho druhý film se stal letošním zahajovákem 3Kina. Jsem velice rád, že Lukasz si čte moje komentáře a poučil se z mé výtky, že do filmu neuměl dát odlehčený prvek. V Trenérově dceři, totiž nejeden dialog nebo scéna vedou k úsměvu na tváři. Kolega Rimsy tady napsal velmi dobrý komentář na který navážu, protože ja to tenisový prostředí nevnímal jako zhoubný vliv na rodinné či generační ztahy. Tohle celý bylo zakomponovaný v postavě otce, jeho vnitřní osamělosti a až nezdravé fixaci na vlastní dceru v ekteré hledal sebe, své ambice a především kompenzaci své osamělosti, to vše pak působilo jako rozbuška k mnoha emotivním momentům. Rozhodně však nemůžu říct, že by Maciej byl zlý, naopak pral se s tím vším jak jen mohl. Vnitřně silný film a zřetelný Lukaszův filmařský posun.

Takhle intezivní sounáležitost s hlavním hrdinou jsem snad ještě v kině nikdy nezažil. Jestli máš v sobě alespoň trošku filmovýho srdce a můžeš, vem Imax útokem, protože přesně pro tenhle film je Imax na světě. Energie a emoce jdou z každýho filmovýho políčka v takový síle, že není možný aby tě film nedostal do sebe a jestli se ti daří odolávat, tak pak přijde Wembley a Radio Ga-ga a dostane tě do takovýho tranzu, že jsi schopen filmu upsat i svou vlastní duši. Neuvěřitelně reálný, poctivý, filmařský a šéfa castingu tohoto filmu, pozlatit a vytesat. Rami Malekovi chci pogratulovat k Oscarovi, protože tady nepomůže ani pokrytecká politická korektnost, kdo viděl v životě alespoň dva filmy v kině, tak mu musí být jasný, kdo je letos hereckým králem. Něco takovýho, co předvedl Rami, to se prostě nevidí každý týden ani měsíc, ale ani rok, jsi jeho a stačí mu na to jedna jediná scéna. Říká se, že husí kůží dělá zima, ale zima se od Newton Thomas Sigela má hodně co učit, jeho horní kamerový nálet na vyprodanou Wembley a nasnímaní koncertu, to už ze sebe nikdy nedostanu. A 24.2.2019 se Freddie dívej v nebi na Oscary, protože ten večer bude patřit i tobě, jako dodatečné velké díky, za to, že si tu byl s námi a vytvořil pro nás tak nádhernou muziku. Nejlepší hudební film mého života.

Teda klobouk dolů, udělat film a vůbec přitom nepřemýšlet a to i přesto, že se jedná o komedii. Fajn, beru že jsem se nejednou zasmál, hlavně, když JE machruje a pak příjde fiasko, to jsem měl rád už na Clusovi i ta jeho old school póza byla fajn, nakonec ty tři dám, ale teda hrnečku vař i když jsi prázdnej.

Bylo to takové nekonfrontační plkání adekvátní svátečnímu dni ve kterém na ČT běžel. Taky bych si k výročí naší země něco přál a to, aby jsme už nebyli tak rozděleni, nehrozili si vzájemně pěstičkama, podle svých volebních preferencí, podle toho kde žijeme a jaký názory zastáváme. Trošku respektu vůči sobě by nám všem rozhodně prospělo. Jinak souhlasím s Andrejem v tom, že žijeme v nádherný zemi a já se tady citím mimořádně spokojeně, i přes mé obří výhrady vůči našim politikům, ale to je všude, ale všude už není takový bezpečí, skvělý zdravotnictví (zkuste někdy England a poserete se ), prostě važím si svý malý stoletý země a neměnil bych, zejména když tady máme tak krásný moderátorky jako je Světlanka Witovská.