Enšpígl

Zase jeden z těch příběhů, které je velmi těžké přestavět do filmové podoby. Stopáž filmu je celkem dlouhá a nenašel jsem v ní vlastně žádní hluché místo, ale pocitu, že jsem mohl dostat daleko víc se nemůžu zbavit ani teď, několik dní po projekci. Například vztah židovských partyzánů a soudruhů z rudé armády nebo jak do lesa přišli další židi a když jim řekli, že jsou u Bielskich, začali o nich ty nově příchozí mluvit jako o legendách, hrdinech, ale já jako divák viděl jen Tuviovu pomstu za rodiče a jeden fight z náckama a pak už jen jak jsou celý utrápený v lese, choděj, koukaj a nejsou si jistý co bude. Nechci to znevažovat, ale stvoření legend by mělo vypadat přece jen trošku jinak. O napínavý ani akční scény ve filmu není nouze a nutno říci že se povedli skvěle. Zase, je škoda že ten zimní život v lese nebyl více rozveden, nebo spíše mohla to bejt ukázková galerie boje o holé přežití. Chápu, že aby film byl podle mého gusta musel by mít tak 220 minut, ale co, tak by je měl. Copak už nezvládnem odkoukat poctivě vyprávěné příběhy, které si dokáží vyhrát z vykreslením atmosféry i za cenu delší stopáže ? Herecky vynikající. Dan od boha nafasobval ruskej ksicht jak prase a když to bůh viděl, tak si řek, kurva to jsem přehnal, takhle někoho bezdůvodně zrusákovat a tak mu jako vyvážení dal tuny hereckého talentu se kterým se Dan naučil skvěle zacházet a kdyby kvůli ničemu jinýmu, tak kvůli Danovi stojí Odpor za vidění.

Pozor komentář obsahuje spoiler, ale jinak to bohužel nejde. Snaha o kvalitní kriminálku s nečekaným odhalením naráží na herecké obsazení. Snad i batolata v naší zemi vědí, že Rudolf Hrušinský je pan herec, kterýho by si žádnej rejža ani nedovolil oslovit s nějakou bezvýznamnou rolí recepčního v ubytovně a tady jí pan Hrušinský hraje a jelikož Jaroslav Satoranský je policajt, hádejte kdo asi tak bude ten "nečekanej" hlavní padouch ? Ach takováhle trapná fópa a jak se ten film snaží tvářit tajemně, věčná škoda. Navíc ať hraje Jaroslav Satoranský sebelíp tahle role pro něj prostě nebyla. Detektiv v jeho situaci má vyznívat nejednoznačně, ale pan Satoranský působí tak dobráckým dojmem, že bych se ani nedivil kdyby pro záchranu demokracie v Bělorusku natrhal Lukašenkovi pampelišky v domění, že z něj udělaj druhýho Dalaljámu. Chtělo to Delona, to byl herec jak vyšitej pro podobný role. Vlastně to chtělo úplně jinej konec, aby celej příběh měl ty správný grády a podpořil to o co se celou dobu snažil.

Jednoznačně nejzajímavější pasáž dokumentu je ta, která se věnuje Nikiho přípravě na roli. Žraním nějakýho velkýho křupavýho brouka počínaje (už ani nevím na jakou roli v jakým filmu se tím sežráním Niki připravoval ) a chlastáním v Irsku konče. Že Nicolas Cage bere hrání vážně jsem věděl, ale že až tak. Mrzelo mě, že dokument nešel daleko víc do hloubky ohledně Nikiho neuvěřitelného zápalu pro hraní. V jednu dobu hrál Cage snad ve všem až jsem se bál, že vystřídá i toho lva ve znělce společnosti MGM. Po shlednutí dokumentu u mě Nicolas za jeho angažování ve prospěch globálního práva, hlavně v otázce dětských vojáků v zemích třetího světa těžce stoupnul v ceně.

Film má poměrně ostrej start, četba deníčku, znásilnění v autě, dvě vraždičky, jedno blití, běh, druhý blití, jsem si říkal jestli to s tím blitím půjde takhle dál, nebudu kazit myšlenku a pošlu na zem taky příspěvek. Naštěstí se situace s prezentací obsahu žaludku hlavní hrdinky brzo uklidní a příběh se nám snaží prezentovat jak drsný je bejt zabiják v žoldu mafie a chtít vystoupit se zabijáckého kolotoče. Největší problém jsme měl nějak souznít s hlavní postavou, protože ať je to jak chce frajerka zabíjela zmrdy pro jiný zmrdy a musela počítat s tím, že tohle dlouhodobě neudejchá. Film je dobře udělanej, syrovej, tvrdej a zabíjení je v něm podáváno se stejnou přirozeností jako nákup rohlíků. Jo asi takhle nějak to v tomhle světě chodí, ale pochopení nebo snad soucit s hlavní hrdinkou se nedostavil.

Měl jsem k filmu značnou nedůvěru, myslel jsem si, že půjde o balet a na to vážně nemám nervy, čumět přes hodinu a půl na vyvinuté genitálie baleťáků v bílých elasťákách, jenže zvědavost s čeho že je Květula tak nadšená mě nakonec těžce porazila a včera jsem si to na labuť z vesela štrádoval. Vlastně on to balet je, ale balet s vlastníma démonama. Celou dobu jsem si říkal, co to ten film mele za kraviny, fakt jsem nechápal proč tam je to či ono, abych v poslední čtvrthodině procitnul a z tlukoucím srdcem si říkal no ty krávo, tak to je hustý. S jednotlivých scén bych zmínil společný tanec Vincenta s Natálkou. Hrozně se mě líbilo jak se Vincent Natálky dotýkal, byla z toho cítit vášeň, opravdovost, fakt nádherně zahraný. Tím se dostávám k hereckým výkonům. Je jasný, že tenhle film patří Natálce, když jsem si přečetl co všechno pro roli obětovala, opravdu velký respekt, miluju tu holku a jestli za tohle nedostane ceny, tak ať si z toho nic nedělá, protože se mnou se za odměnu, jak tady zahrála může vyspat kdy bude chtít. Pořád mám v hlavince ..pohled na prince, pohled na publikum a....., nádhera tolik síly a emocí co bylo v jednom záběru, v jednom pohledu... a o tom vlastně celá Labuť je. Je o jediným pohledu, který dokáže zodpovědět všechny ty předchozí proč, co to má znamenat, jak je to možný a další otázky, který se řadily v mé hlavě do fronty a čekaly až přijdou na řadu.

Já absolutně netušil, že může být smíšené roztleskávání. V tom případě bych s dovolením rád šel do nějakýho týmu, kde je hodně holek. To bych si s chutí zatleskal. Tu bych si zatleskal na prdelku, tamhle na kozičky, myslím si, že by mě roztleskávání celkem dost bavilo. Nebo když vidím ty lidský pyramidy, předpokládám že jako kluk bych stál na jejím spodku a nahoře samý kočky v minisukních čili by stačilo jenom zvednout hlavu a rázem bych viděl deseti holkám pod sukně, no kde se nabízejí lepší výhledy. Pak by stačilo jenom cuknout a bum a válely by se po mě kvanta holek. To roztleskávání mě začíná čím dál tím víc zajímat. Tady ve filmu je dokonce roztleskávací kemp, to jako existuje i u nás ? Kemp kde jsou tuny superkoček. Vědět adresu tak se tam jedu okamžitě roztleskávat. Jediný co mě na filmu vadilo, teda krom trapnýho děje, nulových hereckých výkonů a mé absence, byl fakt, že film nebyl udělán víc klipovitě a nesoustředil se na nácvik a předvádění samotnýho chorea jednotlivých roztleskávacích týmů, působilo by to mnohem víc sexy a film by byl rozhodně atraktivnější než když se do mě láduje stokrát ohranej příběh s tisíckrát ohranejma dialogama.

Tenhle díl z cyklu životopisy byl pro mě velmi zajímavý, ale na rozdíl od předchozích dílů měl jednu obrovskou výhodu o Joaquinovi jsem totiž nevěděl vůbec nic. První část je zaměřená na Joaquinovu velkou životní a citovou ránu, smrt jeho staršího bráchy. Tato událost se pak vlastně nese celým dokumentem a ani se není moc co divit. Další část je věnovaná Joaquinovu výběru filmových postav. Ta se mě líbila nejvíce, protože nejvíce ukázala Joaquinův vztah k filmu a k hraní. Jen mě trošku vadil ten závěr s tou tiskovkou, byla jí věnováno víc pozornosti než by zasloužila. Já bych radši viděl, kdyby čas určený pro Joaquinův životopis věnovali ještě více jeho filmovým rolím a přístupu k hereckému umění, myslím si, že by si to Joaquin zasloužil.

Už dlouho se mě nestalo abych u televizního filmu poslouchal tak kvalitní dialogy, pravda, psané hodně černým ingoustem, ale na poslech i pro pobavení byly tyhle frky jedna báseň. Miroslav Táborský se na roli skvěle hodil, teda ne že by v realu pobíhal po Praze s provazem v ruce, ale jeho postava a výraz v obličeji přesně odpovídala názvu filmu. S Veronikou Freimanovou mám dva problémy. Nevěřím, že by se našel nějakej chlap, který by se k takový ženský dokázal chovat hrubě a nedokázala mě přesvědčit, že se chce skutečně zabít, přišlo mě to spíš, jako že chce klofnout Lukáše a kvůli tomu je ochotná s ním prubnout i nějakou tu sebevraždičku, aby se předvedla. Ještě by mě zajímalo jestli skutečně existuje Andělská lhota a odkud bylo to krásný nádraží.

Moje velká láska z Baywatch a playmate měsíce července roku 1989, Erika Eleniak tu hraje takovou svini, že by mohla z fleku vstoupit do libovolný politický strany v naší zemi. Smrtící lekce mohla být i napínavější, ale to by Samantha nesměla mít IQ na úrovni přišláplýho slimáka.

Z filmu jde syrovost, beznaděj a zoufalství tak vehmetně, až mě nebylo příjemný se na to dívat. Určitě se musí pochválit hlavňo herec, protože pokud 80 minut z 94 je pouze o záběru na jeho obličej, musí ze sebe dotyčný herec dostat opravdu maximum svýho talentu, aby diváka dokázal zaujmout a probudit v něm výše zmíněný emoce. Jamesovi se to povedlo na výbornou. Podobný film je velký záhul i pro režiséra, protože máte díru, balvan, chlapa a teď si s tím poraďtě na 94 minut. To si myslím že rozhodně není prdel, ale Danny Boyle to zvládnul na výbornou. Moje abslutní hvězda snímku je však kameraman, resp. jak jsem se teď dočetl kameramani. Jejich záběry jsou neskutečný, sluníčkem počínaje a nebo třeba tím skokem do vody konče. Takhle kvalitní záběry jsme snad ještě neviděl. Sice mě přitahují zcela jiný otvory než Arona, ale musím na rovinu říct, že tohle mě po všech stránkách sejmulo.