Enšpígl

Musím říct, že po tomhle dokumentíku se na hry v Divadle v Řeznický těším ještě o trošku víc. V dokumentu vystupuje několik herců, členové vedení a obsahem je hlavně zvýraznění specifik tohoto divadla.

Mirek Hanuš mě přišel, že moderoval hodně na sebe. Pár forků se mě líbilo, pár ne. K vítězům se nevyjadřuji, protože jsem nic neviděl, spíš jsem si dal pořad kvůli inspiraci.

Já tady hned na začátku musím podtrhnout slova Chrysoprase, protože jestli něčeho fakt hrozně lituju, že nebudu mít nikdy šanci vidět jednu, dvě herecký generace zpátky a při tech prvních dílech to byla má hlavní myšlenka, protože ty jména, ukázky inscenací, jeden emotivní dialog Pepy Abrháma směrem na pana Somra, to jsem si pustil třikrát. Co díl to trošku jiné období, nemá to až takovou kontinuitu z hlediska třeba příchodů a odchodů tvůrců, samozřejmě vyjma normalizace. Předposlední díl mám taky v hlavě, protože ta historka z Dubčekem, která sice nesouvisela s ČK, ale přesně si říkám, co pánové z "činoherňáku". že 17.11. 89 byla dobře připravená fraška ze strany komoušů viz prognosťák. No nic, to jsem odbočil od něčeho tak krásnýho jako je historie ČK a ta fakt stojí za to. Ježiši co bych dal za to, vidět třeba Petra Čepka.

To byl uspavač hadů tohleto. Kolik naprosto zbytečných záberů na jedoucí auto, zdlouhavýho vystupování z auta, co vlastně z toho tvůrci chtěli mít ? Gangsterku ? Sociální drama ? No Kevin a Woody a některí dialogy hlaně v podání Kevina měly úroveň, ale příští prosím něco co má drive.

Druhá povídka, scéna ve které Mirek Donutil čte divadelní kritiku na svou osobu mě naprosto odrovnala.

Příběh je vlastně založen na neustálém přeskakování v čase "tři roky zpět" "pět let vpřed" atd., jelikož jsem nebyl opilý nedělalo mně nejmenší problém se v tom orientovat na rozdíl od několika filmových kritiků, který po každém přeskočení v čase měli potřebu hlasitého vysměšného projevu. Pochopil bych to ještě u puberťáků co se předvádí před děvčaty, ale u movie press to je docela slušná vizitka retardace, zejména, když právě ty časový schůdky nahoru, dolu dělali děj atraktiní a zajímavý a podstata vyprávění příběhu byla založena právě na tom. Ve filmu se nenechází tolik akčních scén, jak by se dalo čekat dvě velké + průměrná honička, ale ty dvě akce zejména ta v resturaci stojí za sledovačku, je v ní pár hezkých záběrů i nápadů. Hlavní představitelka Sasha Luss, hmmm nechal bych si říct, to každopádně.

Stalo se to, čeho jsem se bál, první série byla tak kvalitní, že ta druhá jí nemohla dorovnat i když šanci by možná i měla, kdyby si tvůrci neodpustili pár klasických chyb. Přidání nových postav nemělo prakticky žádný zásadní význam, jen bylo zpomaleno tempo celé série. První dva díly skoro až o hovně, naštěstí v druhé polovině se série rozjede na plný pecky a hned mělo vše potřebný grády, napětí, scény zapadající do celku. Při závěrečný ploužákový diskošce jsem si vzpoměl na svý pubertální časy, to bylo moc krásný a přesný.

Musím říct, že fiasku u Hře o trůny jsem se bál, že u dalšího vysokohodnoceného seriálu budu se svým hodnocením vypadat jak mimoň, ale tady se s radostí připojuji k nadšenecké většině. Stranger Things mě svou vyprávacé strukturou naprosto ohromil. Je tam spousty velmi silných, emotivních i romantických momentů, ale přitom snad ani na jednu minutu neztratí seriál ohromující tempo a poutavost vyprávění. O retro atmosféře už to mluví mnoho kolegů, takže jen podepisuju. Tohle je opravdu topka i když mě v posledním díle trošku píchlo u srdce u jedný postavy, kterou jsem si maximálně možně oblíbil. Trošičku mám obavy z druhé a třetí série, protože moc nevěřím, že takovou super kvalitu je možný udržet, ale uvidíme.

Uff tak tohle se mě líbilo, jasně tady se píše Rudolf Hrušinský herecky výborný, ale drazí kolegové to co je tady top je stará škola a jeho zásady, směrem k ženě což vynikne v samém závěru. Skvělý chlapi ze starý školy to prostě byli frajeři největší.

Já si uvědomil, že na pohádce jsem od mých ranných dětských let nebyl a přitom, když o vánocích čumím na pohádku a je dobrá, odcházím spokojen. Když jsem se koukl na casting Hodinářova učně, říkal jsem, jo to by mohlo vyjít a vzal jsem buchty, ruksak na záda a místo do světa za princeznou jsem se vydal do kina za pohádkou. Musím říct, že jsem se po skončení projekce za svou výpravu pochválil, sice jsem nedostal ani půl království, ani princeznu za ženu, ale zato jsem dostal skvěle odsejpající, zábavnou, nevulgární pohádku se kterou bych jako rodič určitě pro svou ratolest neměl nejmenší problém. Dobro ani zlo tady nějak vyhrocený, spíš i ty pohádkovější postavy z obou stran občas udělají něco co jim úplně nevyjde a mají i přes své čarovné schopnosti blízko k nám lidem. U pohádek si vždy cením toho, že i když tuším jak asi pohádka dopadne, dokáže mou pozornost udržet až do konce a ještě mě přinutí fandit dobru, protože občas se najdou tak příšerné pohádky a hrozně napsaný kladný postavy a bytosti, že radši fandím zlu, Hodinářův učeň naštěstí není ten případ. Hlavní hvězdou je tady Jani Plodková její zlá sudička mě neskutečně bavila, krásná kombinace zloby a roztomilosti resp. zábavnosti, další dobrou roli si seknul Viktor Preiss, který je tady pro mě absolutní záporák a přesně ten typ člověka - zákeřnýho hajzla. Kluci z Dejvickýho divadla, svoje sudičky taky nemohli trefit líp a zejména Vaška Neužila začínám mít čím dál tím víc radši. Je fajn, mít v bijáku zase pohádku na kterou se nemusí bát rodiče vzít své děti že jim způsobí trauma. Jo a je tam hodně motýle, pane premiére.