Enšpígl

Mám rád Izrael a židosvké dámy zejména a tak je mě samozřejmě sympatická i izraleská kinematografie. Ze začátku jsem měl u tohoto filmu trošku problém, abych se zorientoval, kde je kdo, ale pak se rozehrálo doslava shakespearovské drama z přechodem hranic na Golanských vyšínách. Je to opravdu hrozně smutné jak politické problémy zasahují do lidských lásek a radostí. Fim je nádherně režírován, má absurdní gradici a mnoho silných momentů.

Nádhera, postupně střihání plotu kolem dětské duše. Sledovat výstup Barta a Amelie to byl fakt krásný až očistný prožitek a závan svobody. Jak už to u Němců bývá zvykem, opět velmi silné herecké výkony dětských představitelů. Alpské exteriéry jen umocnily můj silný prožitek z tohoto filmu.

Ivo Nováku a Karle Heřmánku, doživotní díky ! Kdo tu na Žižkově vyrůstal, tak na takový frajery narážel v místních hospodách dnes a denně a hodně a hodně ho ovlivňovali...."Stopy bot zná dláždění jen zřídka, smejvá je déšť i čas. Z otisků bot frajerů však kouká navždycky žižkovskej vzkaz"....... Néé to může bejt jak chce, ale žižkovskejm klukům nesahá nikdo ani po kotníky. Tohle je prostě oda na frajerství i dřívější žižkováctví, chlap co má v katích nasráno a sebevědomí v minusu zkrátka nepatří na Žižkov. Kolegyně Faidra, luxusní koment.

Och, nic nemůže mou svobodomyslnou dušičku pohladit víc, než volnost, svoboda, čerstvý vzduch, šum moře, dlouhý cesty a nějak bylo, nějak bude. To je většina filmu, ale občas se do něj několika záběry promítně hodně drsná realita, huntování amozonských pralesů (nenápadný jeden, dva záběry ) , přibývající společneský konzum na úkor fyzické pospolitosti. Teď tu poslouchám nádherný soundtrack filmu, civím jak je venku krásně a sním o dalších dobrodružstvích a výzvách, které mě život a osud přinese. Nádhera, nádher, když film dokáže evokovat takovéto pocity.

Jsem nadšen, protože o "mém" Bebelovi jsem už něco načetl, něco naviděl, ale tady jsem některé záběry a nebylo jich málo viděl poprvé, třeba záběr na maminku Bebela v divadle. DOkument navíc víc než po Belmondově soukromí jde po Belmondově tvorbě což jsem jenom uvítal. Rozhovory byly spíše z jeho začátku a některé filmy se trestuhodně přeskočily, ale ono to asi nejde uspokojit můj hlad po veškerém info o Belmondovi, to by musel být seriál. Takže strašná spokojenost už jen za ten jeho rošťácký úsměv v téhlě době, díky.

Och, tak tohle se svým vyzněním do mě trefilo naplno. Ještě se se mě líbilo, že film opravdu nenechavá nit suchou nejen na celým byznyse se žrádlem, jehož jsem ale taky součástí, ale ani na aktivistech a mimořádně silně umí střídat vážné emotivní momenty s nápaditou a vtipnou satirou a to už vůbec nepočítám kvalitní filmařinu.

Wau, na pozadí S/M hrátek se rozehrává mistrovská hra s psychologií dvou osamělých - zraněných dušiček s velkým srdcem. Trhák, i když asi ne pro každýho což je mi ale šumák.

Já tenhle film viděl před mnoha a mnoha lety a koukám, že jsem se nenapsal komentář, ale pamatoval jsem si ho, což u většiny filmů skutečně neděje a teď, když si sjíždím Džun-ho Pon, tak jsem si hodal znovu a mé pocity jsou ještě silnější ež tenkrát a jsou ještě umocnější, když si vemu, že se jedná teprve o druhý celovečerák Džun-ho Pona, tak to je něco neuvěřitelnýho. Velmi sotisfikovaně napsaná psychologie postavy policajtů, kterou silně naprosto bezradné vyšetřování brutální série vražd je opravdu paráda. Jasně Džun-ho Pon neodolá, aby tam nevtělil až humorně vyznívající dialogy a situace, ale to vše pouze ve prospěch atmosféry a postav, jenom je potřeba to navnímat, především na postavách policajtů Cho Yong-koo a Seo Tae-yoon. Opravdu mistrovská práce, ale neřekl bych kriminálka, spíše psychologické drama, alespoň tak to mám ve vidění tohoto majstrštyku já a opravdu jsem to užil, závěrečný titulky sjel 3x, poněvadž hudba je další skvělá záležitost u tohoto filmu.

Já se vysloveně rochnil blahem, protože holky co si na fight berou kolečkový brusle, mají doma hyenu, jsou roztomile choatické magorky, uměj zvěřejnit svůj statut opravdu hodně viditelně, z akrobacie, gymnastiky a baseballu mají jedničku s hvězdičkou jsou prostě ultra sexy. Příběh, akce, dialogy, postavy všechno je to tady na punk,skvěle naduclý na povahu Harlejky, které je můj novej platonickej slaďoušek, jinak to prostě nejde. Jo a hudby se v týhle hodně barevný jízdě taky nemusíš bát.

Miluji fimy, který mě s naprostou lehkostí donutí přemýšlet a tenhle to zvládl na jedničku. Katherine Gun má můj obrovský obdiv za to, co udělala a jak se zachovala. Ten souboj stát verus člověk sdílející určité zásady byl pro mě vrcholově emotivní a i když dramatické dialogovky jsou těžká disciplína, tak tady jsem hltal každé slovo. Hlavně když byla Keira u výslechu, ta její obhajoba to by se dalo slovo od slova tesat. V dnešní době jsme se sice posunuli s válkama dál, ale lží, ehm přesněji státní lži jsou daleko propracovanější, takže tenhle film je nejvíc silný ve své aktuálnosti i když jeho zápletka je už dávno za námi. Keiru mám rád, režie hodně na kvalitu a hudba přímo mistrovská, hodně udělala pocity i atmu.