Vojteco

It’s the oldest question of all, George. Who can spy on the spies? Slavný výrok jednoho z „otců zakladatelů“ subžánru špionážního thrilleru, Johna Le Carrého …řekl John Le Carré, jeden z otců zakladatelů subžánru špionážního thrilleru. Jeho romány, posléze i spolupráce na scénářích jeho adaptací, vytvořily specifický, složitý a psychologicky komplexní narativní vzorec: Nesnadná identifikace hlavní postavy a nositele příběhu, popření divácky vděčných „stran“ na úkor vyzdvihnutí individuální profilace (všichni hrají proti všem, spojují se/rozdělují se na základě vlastních potřeb), mozaiková výstavba a záměrné matení (indicie A nemusí souviset s indicií b), psychologie postav otočená dovnitř. Debutující scenárista Ondřej Gabriel z tohoto vzorce vytěžil maximum. Ve spolupráci s HBO Europe a režisérem Ivanem Zachariášem tak vznikla šestidílná špionážní minisérie Bez vědomí, v jejímž začátku sledujeme návrat disidenta Viktora Skály a jeho ženy Marie do předrevolučního Československa. První bod obratu přichází ve chvíli, kdy pár srazí neznámé auto, Viktor zmizí a Marie se probudí v nemocnici. Pro děj jde o šikovnou otázku, jdoucí od špionáže k psychologii: od otázky Kde je Skála k otázce Kdo je Skála. Do hry se zapojí Státní bezpečnost, Rusové, Britové. Tvůrci nanášejí několik vrstev, motivaci postav a jejich mind-game lze odtušit v minimálních náznacích, nicméně na diváka jsou kladeny velké nároky – např. zapamatování si, čí byt je koho na základě vchodových dveří, držet v paměti, kde je jaká štěnice apod. Částečnou vadu na kráse lze spatřit v rozdrobenosti mezi špionážím a psychologickým dramatem – jedna místy neguje druhou a výsledný dojem poněkud rozřeďuje. Na druhé straně jde o produkčně-výpravný koncert: předsametová Praha, turbulentní atmosféra nejasných změn, lokace… Za osobní guilty pleasure považuju kamerové rámování promyšlených celků a následné nájezdy na skryté postavy, věci, detaily a jejich významy. Od dob Tří dnů kondora či Rozhovoru už se tohle moc nepoužívá, proto díky za to.