Temný případ

Po hodně dlouhé době se mi stalo, že jsem si seriál vysloveně užil. Stačila jedna série, abych si uvědomil, že nad příběhy se stále dá dumat...a to i přesto, že vlastně podstatnou část toho příběhu Vám tvůrci nemají problém sdělit hned na samotném začátku. Temný případ ale vládne příběhem a jeho atmosférou. Ačkoliv se na první pohled zdá samotný příběh vcelku klasickou zápletkou, jeho vyprávění je tak dokonalé, že se mi ihned zarylo do paměti. A nejenom právě díky samotnému příběhu, ale, a to především, díky hlavním rolím, které naprosto dokonale předvedl Matthew McConaughey a Woody Harrelson. Líp jsem je snad hrát ještě ani neviděl. Každopádně právě díky ním se z tohoto seriálu stal jeden z nejintenzivnějších seriálových zážitků, co jsem kdy zažil. (13.03.2014)

Hodnotím pouze sérii 1. Atmosféra byla opravdu hypnotická, super temná a super psycho, o tom žádná. Nečekala jsem ale takový NEdůraz na vyšetřování, potažmo celé to sériové vraždění (např. téměř žádné detaily o zločinu, osekané návštěvy místa činu, málo detektivní práce atd.) a naopak absolutní důraz na psychologii hlavních postav a jejich vzájemné vykecávání. To mě sice taky baví, ale zase se tím člověk dost snadno předávkuje. Takže to celé bylo stylem - krátký posun ve vyšetřování, člověk začne zase vnímat, ale děj se zastaví na existenciálním tlachání, teoriích u univerzu a nesmrtelnosti brouka atd., takže člověk zase rychle upadá do otupění. Tím, jak se střídají časové linie, linie vyšetřování a osobní linie detektivů, tak je to jako celek dost obtížné na orientaci v ději, člověk se fakt musí plně soustředit každou sekundu a není to žádná kriminální oddechovka. Na druhou stranu ty herecký výkony... přesný Woody a už mnohokrát zmiňovaný NESKUTEČNÝ Matthew, a to i s vizáží kníratého úchyla, to stojí za to vidět. Poslední díl byl fakt bomba, škoda, že se to v podobném duchu neneslo celou dobu. Bavilo, ale na opakování to nevidím. (15.10.2020)

S01: Televizní krimi multižánrovka z jiné planety. Když vám taky tak sedne, čeká vás úžasných 8 hodin bez jediné slabé chvilky. TRUE DETECTIVE nemusí nikam pospíchat, pečlivě si buduje atmosféru, svou vlastní mytologii a psychologii postav. Největší výhrou bylo geniální obsazení hlavní dvojice - v roli Rusta legendární Matt s nezaměnitelným Woodym oba září jak sami na sebe, tak v kontrastu a ve spojení. “Without me, buddy, there is no you.” A právě charaktery jsou klíčem k celé sérii - nečekejte(!) klasickou detektivku, TD není o případu, nýbrž o životě a svých detektivech. "This is a world where nothing is solved." K tomu správná atmosféra low life amerického zapadákova, prvotřídní soundtrack, prolnutí dvou časových rovin, drsně filozofický přesah, kombinace skvěle suchého humoru a zvráceného rituálního temna na pozadí. V rámci osmi dílů došlo k několika zvratům, skvělým momentům a překvapením a konec byl přesně takový, jaký být měl, nepotvrdila se žádná z debilních fanouškovských teorií. A světe div se, nakonec to není až taková depka... “Once, there was only dark. Ask me, the light’s winning.” 100% S02: Jsem rád, že jsem se tentokrát dostal přes první tři epizody, protože pak to stálo za to - zprvu nesympatický postavy jsem si oblíbil, zorientoval se, dočkal se pár silných finále a užil lokace L.A., hříšné městské aglomerace. Takže ve výsledku žádný fail, překvapil mě Kitsch a skvělý zbytek hlavních herců. Dobrá řada, slabší rozjezd. 80% S03: Řemeslně libovka, mistrovská práce v prolínání časových rovin a od začátku máte jasno, že to jde svou vlastní cestou a přesto ve stopách S01, že tohle prostě JE True Detective. Stejně se vyplatí odprostit od Martyho a Rusta, nebýt tupá sračka (x), obrnit trpělivostí a zbavit se očekávání vyloženě kulervoucích momentů, jen hezky naladit se na vlnu, vnímat nuance, užívat si konzistentní kvalitu a styl. 85% S04: Kterak někdo něčí unylou story napasuje na značku True Detective, načež podprůměrný a špatně napsaný produkt projde přes kontrolu kvality u HBO. Ať je to klidně převýchovně woke a žensky se silou, jen kéž by to nebylo tak chabý a o hovně – atmosféra 0 (což je fakt umění, vzhledem k magický zimní krajině), herecky nezajímavý, plný znuděných postav, emo výrazů a trapností, místy bohužel vyloženě k smíchu. 35% (10.03.2014)

From the dusty May sun, her looming shadow grows... Na Temný případ jsem se těšil jako na další vymazlený a vycizelovaný majstrštyk z produkce HBO - o nic víc, ale ani o ždibec méně. Od prvních záběrů, od úvodních titulků prvního dílu jsem ale začal cítit, že se mi před očima (a dalšími smysly) začíná odehrávat něco, co tady - minimálně na televizní obrazovce - ještě nebylo. Podmanivě tajemné a krásně nasnímané scenérie zpustlé industriální Lousiany, podbarvené mistrovsky navybíraným soundtrackem mistra T-Bone Burnetta, vytvářely dokonalý rám, ve kterém Nic Pizzolatto postupně rozepisoval příběh, který do mě zasekl hák a na devět týdnů - dokud se Marty a Rust pod hvězdnou oblohou neodpotáceli ze záběru - nepustil. Přes všechnu vizuální nádheru, kterou Fukunaga sérii vdechl, a která definitivně zpochybňuje poslední argumenty ohledně nadřazenosti filmové formy, jsou srdcem seriálu právě dva praví detektivové a JEJICH příběh. Prakticky každá z jejich mnoha dialogových výměn, ve kterých se Rustův cynický nihilismus odráží od Martyho gentlemanského pragmatismu by mohla sloužit jako scénáristický vrchol celé série – či kteréhokoliv jiného seriálu, když už jsme u toho. V jiné realitě žijící filozof Rust, který se pravděpodobně pro vyšetřování tohoto případu narodil (což se dá tvrdit i o McConaugheymu a jeho zrodu pro tuhle roli) je sice z podstaty věci jasným fanouškovským favoritem, ale bez Martyho, který ho svou zemitou osobností kotví v realitě, by odletěl z příběhu jako heliový balónek. Absolutorium patří jak oběma hercům, tak Pizzolattovi, který jejich postavám vdechl život, důvěryhodnost a punc nezaměnitelnosti. Co napsat na konec komentáře k dílu, které mě chytlo za srdce jako žádné jiné v živé paměti? Že jsem se na každý díl těšil jako na příslovečné Vánoce – tak jak se mi to nestalo ani u milovaných Sopranos či The Wire? Že jsem si jistý, že si v současné televizní produkci nic nezaslouží vaši pozornost jako tenhle osmidílný opus? Jsou věci, které slova nepostihnou, jak by možná řekl Cohle. Jděte se chvíli toulat s Žlutým králem po temných krajích Carcossy a uvidíte sami. And the stars will be your eyes, and the wind will be my hands... 100% (16.01.2014)

Sezóna 1: Harry Hole v Louisianě. Tak skandinávská detektivka, jak jen je to na americkém jihu možné... Po všech osmi dílech konstatuji toto - nejlepší existenciální detektivka této dekády! A hlavně je to celý jenom jeden příběh. Ten nejstarší. Světlo proti tmě. Bravurní počin... Sezóna 2: Kalifornie. Všechno je jiné, s první sérií není takřka žádná formální a rozhodně ne žádná obsahová provázanost. Místy to vypadá jako další řada The Killing. Ale je to opět dokonalé. Atmosferické, chmurné, depresivní. Strhující herecké výkony, vynikající temný hudební podkres (a úvodní znělka!), uhrančivá urbanistická dopravní intermezza, neonoir v té nejlepší podobě... Sezóna 3: A znovu je všechno jinak, tentokrát v hlavní roli ,,smutného detektiva" černošský policista, takže série má i hlubší rasovo-historické pozadí, geniálně zvolená forma narativně rozdělující vyšetřování hned do tří časových rovin, mezi nimiž se dějová osa velmi nezvykle proplétá, roli navíc hraje senilita a stářím poznamenané fungování paměti a mozku hlavního hrdiny a vůbec rastr, skrz nějž se každý člověk zpětně dívá na události svého života a upravuje si skutečnost k obrazu svému, což mi něčím připomnělo skvělý Ishigurův román Malíř pomíjivého světa... Sezóna 4: A touhle sezonou tvůrci tenhle projekt pravděpodobně zařízli...vzniklo cosi jako Velmi křehké vztahy na Aljašce...genderový aspekt tuhle doposud skvělou kriminální sérii ve 4. řadě zabil... Série 1: 100 %, Série 2: 90 %, Série 3: 90 %, Série 4: 40 % (06.03.2014)