kinej

Špionážní film, který jde tak trochu civilnější, romatničtější a komediálnější cestou než ranné bondovky. A i tento přístup sklízí úspěch. Chytře vypoinotvaný příběh je vyprávěn s vtipem a v takové dynamice, že člověk ani nemá čas sklouznout k myšlenkám o logice či věrohodnosti toho co je nám předkládáno. Tenhle film prostě díky všem svým složkám prostě svižně prosviští před očima. Navíc jsem byl při sledování ozářen snobskou romantikou šedesátých let, do níž Audrey tolik zapadá, až jsem si popřemýšlel jaké to muselo být kdysi krásné, patřit mezi smetánku, zcestovávat horská letoviska a velkoměsta.

Když jsem byl na Šestém smyslu poprvé v kině, tak jsem byl úplně paf. Bohužel to není film, na který by se dalo dívat víckrát. Třeba při The Shinning mě bude mrazit v zádech, i když to uvidím napodesáté, ale Šestý smysl mě už napodruhé nechává chladným. Jakmile znáte pointu, už to nemá cenu.

Film celkem přesně sleduje knihu. Ale nevím, jestli je literární jazyk této knihy aplikovatelný na film. Asi by to lépe natočit nešlo. Jenomže to působí jako někam sprint. Hanks sype z rukávu jedno geniální řešení za druhým, aby pak příběh mohl pádit dál. V knize to nepůsobí tolik křečovitě a nuceně jako ve filmu. Názorně vysvětlující historické flasbacky atmosféru spíše boří, než aby jí pomáhaly stavět. Moc mě to nenadchlo.

Zajímavý úlet a zároveň vlastně typický Švankmajer. Celou dobu jsem vlastně netušil, o čem, ře to pan Švankmajer na začátku mluvil a doklaplo mi ti až na konci. Oba způsoby vedení blázince jsou v podání Švankamjera opravdu úchylné. Švankmajer si vybral dobré herce, ale nevím jestli vedení herců je zrovna jeho silná stránka. Skvělý je Třískův markýz, ale nejlépe a nejvěrohodněji zahrál Martin Huba.

Mad Max je solidní béčko. Škoda, ře první polovina je tak utahaná a akce nikde. Kdyby tomu tak nebylo, dal bych i čtyři *. Ale od doby, kdy se na Mela a rodinou sesype gang motorkářů začíná film nabírat obrátky. Ne, že by jsme viděli nějaké adrenalinové akce, jako ve dvojce, ale to jak je Mel všechny vyřídí své kouzlo určitě má.

Mad Max 2 je moc dobrý film. Tvůrci přišli s opravdu originálním námětem a s vizí opravdu nehezké budoucnosti. Prostředí působí beznadějeně a depresivně. To všechno dohromady se zajímavě designovanými auty ještě nikdy na plátně předtím nebylo. A akční scény jsou opravdu napínavé, až bych to od takového filmu ani nečekal. Možná by se tímhle filmem mohli inspirovat ti žabaři, co točí Rychle a zběsile a podobné hovádkoviny.

Nechápu, jak režisér Miller, který natočil i oba vynikající předchozí díly, přistoupil na takové zprznění své ságy. To, co je na předchozích Maxech dobré, tedy napětí a atmosféra beznadějně, se zde překotilo v jakýsi hybrid filmu pro děti a sci-fi béčka. Film je totální zklamání a je také důkazem, že peníze prostě nejsou všechno.

Luis Buňuel opět pojednává o víře, nebo spíše o jejím smyslu. Tentokráte ovšem není jeho hrdina konfrontován s lidskou špatností, ale je pokoušen samotným ďáblem. Ten jej chce vytrhnout z jeho života v půstu a prostotě (na poušti) a nabídnout mu světské radosti. I přestože je Šimon veskrze kladnou postavou, je film natočen tak, že člověk vůbec nepochopí smysl jeho počínání a proč se hned nenechá zlákat. Obzláště závěr je potom dosti výmluvný a sugestivní, protože rozpor mezi různými životními cestami jednoznačně vzynívá pro tu hřísnou. Toto dílo mi na rozdíl od ostatních religiózních děl Buńuela více sedlo a to pro jeho malou komplikovanost a svižné tempo.

Černobílý předchůdce japonských akčních ninja-řežeb 70. a 80. let. I zde jsou už k vidění takové „pecky“ jako skoky na stromy, podhrabavání se v zemi, bojová hypnóza atp. Technicky není tento film o nic horší, než jeho následovníci, dějově možná dokonce i o něco lepší, protože zápletka je příjemně nekomplikovaná.

Hlavní ambicí filmu Band of Assasins je popis historických událostí a tomu je vše uzpůsobeno. Příběh vypráví o samurajích, kteří se v době invazí evropských národů do Japonska, rozhodli bránit šogunát a tradiční hodnoty a to i navzdory příznivcům císaře. Hlavní postavou je samuraj Konda, který na svých vojácích nekompromisně vymáhá samurajský kodex a tak se kromě vnějšího nepřítele musí uchýlit i k zabíjení vlastních. Film v tomto ohledu skvěle demonstruje jak brutální klasický kodex byl. Spáchat harakiri (tj. rozříznout si křížem břicho) je pro samuraje čest, která provinilců není umožněna a ti jsou tak odpraveni pouhým setnutím hlavy. Mimo to film zachycuje hlavně osud Kondy, který odejde od rodiny bránit hodnoty, za tím účelem vybuduje z rolníků a měšťáků armádu a s ní slaví úspěchy. Změna politické konstelace ho však semele. Jde o kvalitně natočený film, obsahující velké množství informací, takže vyžaduje hodně pozornosti. Akční scény patří. v kotextum doby vzniku, k těm vydařenějším, zejména útok na povstaleckou základnu, či účtování s odpadlíky. Mifune zde nemá prostor k nějakému velkému herectví, ale nic ani nekazí.