Raveniseth

Nečetla jsem knihu ani jsem zatím neshlédla dříve natočené filmy, tudíž budu hodnotit tento kousek jako člověk nepolíbený. Příběh jako takový má klasickou ale zato zajímavou fabuli. Jak už množí psali Roden hraje perfektně, to všichni víme (ztrátu sluchu, psychické problémy vyvolané zkušeností s hrůzami z války a s tím spojené až halucinoidní stavy zahrál úžasně a uvěřitelně - divák má šanci s ním jeho boly prožívat; oslovuje mě i ono naturalistické zpracování syrovosti války). Ostatní postavy také nebyly ploché. S jeho manželkou v kritické chvíli nelze nesympatizovat, čeho je moc, toho je příliš (je zanedbávaná, stále tolerantní, do toho je zde tragické pozadí z její sestrou - nedivím se jí). Co mě ale na filmu zklamalo a co na mě působí místy hluše, uměle a pomale byly dialogy. Krásně ilustrovat to lze na postavě hrobníka, která mě nezkutečně z tohoto důvodu iritovala. Ano, Jiráček ztvárnil onoho bezpáteřního slizáka skvěle, nicméně zklamáním pro mě byly jeho monology typu: řeknu slovo a minutu budu významně mlčet, abych Doušovi vzápětí opět zopakoval to stejné slovo nebo na něj budu ječet, jak kdybych neuměl do pěti napočítat, ještě před tím, něž ohluchne. Z jeho vyjadřování jsem měla pocit, že není jen hlupák ale že je z pomocné školy a to už bylo na mě moc. Nebo vraťme se na začátek - už jen první záběr s Kohákem a rozhovor stylu "jedu, nejedu" mi vyloudil úsměv. Netušila jsem, zda se dívám na parodii nebo na drama. Jediný, kdo mluvili přirozeně z jakési "hlavní čtveřice postav" byl Roden a Dlouhý a právě díky této nekonzistenci, jsem vždy zabředla do dobře vytvořené atmosféry a záhy jsem z ní byla vytržena nějakým rušivým elementem. Kdyby Byl film z této stránky lépe zvládnutý a nebyly by tak dlouhé flashbacky do válečné doby, mé hodnocení by bylo rozhodně vyšší.

Filmy od Tora mám ráda. Od začátku jsem tušila, že i zde najdu jeho typický tvůrčí styl. Hudba, kulisy, celkově vyznění doby, do které je děj zasazen, postavy, všechno bylo pěkně uvěřitelně udělané. Toro umí krásně připravit prostředí a tudíž pěknou podívanou pro divákovo oko bez přiblblých hollywoodských efektů. Námět není nezajímavý a stylem se Toro vrací k Hellboyovi (už jen postavou vodní, hodné, inteligentní potvůrky). K celku je nutno přistupovat jako k fantasy pohádce se všemi nedomyšlenými částmi (např. jak může mít obyčejná uklízečka přístup k tak důležitému "projektu" bez dohledu atd.). Člověk zkrátka také nepřemýšlí, kde se vzal kouzelný dědeček s divutvorným mečem u Honzy v lese. Nicméně ve své polovině se snímek zlomil v cukrkandl a konec (který byl 100% předvídatelný) byl na můj vkus už příliš i na pohádku. Pro fandu tvorby bratří Grimmů, jsou mnohem záživnější hořko-sladké (spíš hořké) závěry jiných Torových filmů jako Faunův labyrint a Nebojte se tmy. Proto dvě hvězdy ač je jinak snímek příjemná podívaná.

Moc filmy nekomentuju ale tohle mi nedalo. Nevím, jestli mám brečet nebo být znechucena v pozitivním a negativním smyslu zároveň. Celý film jsem čekala až se Lawrence konečně zmůže na pořádný odpor (a taky jsem se dočkala) a nechápavě jsem sledovala, jak dovoluje cizím lidem a svému šílenému manželovi tropit si, co chtějí. Z psychologického hlediska, by se i sebe víc milující manželka vzepřela a asi dala nezvaným hostům, co proto. Film je v podstatě absolutní chaos naservírovaný na tácu v podobě poloopuštěného domu. V první polovině člověk ani neví, na co se to dívá a měla jsem dojem, že to ani nedokoukám NICMÉNĚ druhá polovina filmu, ač naprosto šílená, mi v nedokoukání zabránila a momenty jako (spoiler) zlomení vazu dítěte, nebo už samotný psychický boj mezi Bardemem a Lawrence, úpěnlivě se snažící neusnout, aby prcka zachránila, tomu dávají nějaký nový vyšší level, kdy si člověk řekne AHA! ono to ještě bude zajímavé nebo to možná bude mít hloubku. Kanibalismus to už bylo přehnané. Každopádně nemůžu dát odpad ani jednu nebo dvě hvězdy, protože ač to příběhově byla zprvu absurdní slátanina, tak i přes to, to ve mě vyvolalo silné pocity, ač smíšené, a to umění (berme tento počin jako umění v uvozovkách) dělat přeci má, a pokud se to povedlo a není z toho člověk znechucen absolutně, jen má onen pocit neklidného vrtění se na židli, tak by se to mělo ocenit. A podotýkám, že poslední Bardemova věta citující Starý zákon "Jsem který jsem", mě naprosto dostala, protože najednou člověku naskočí AHA! proto byl ten dům opuštěný jako v ráji atd. atd. najednou tam najde významy, které před tím ani nevnímal a to taky stojí za ocenění.