Lucas005

První epizoda ve mě dokázala navodit pocit, že tohle by snad mohlo být i něco víc, než jen další Mírovská bída. Bohužel následující epizody mi ukázaly, že zdání šeredně klamalo. Postupem seriálu se totiž vytratí prakticky veškeré alespoň trochu kvalitní vtipy, jakýkoliv děj, co by epizody držel pospolu a hlavně samotný Jiří Lábus, který to od začátku dosti tahal. Sestupná spirála se zastaví až na čtvrté epizodě, která je absolutně o ničem a neobsahuje byť jeden dobrý vtip. Po zbytek série se to pak drží své bahnité hladinky, avšak nevtipnou břečkovitou nudu nahradí humor založený na tom, že ženy jsou nadržené kurvy, sprostá slova jsou sprostá a vymýtač mluví polsky. Jako kdyby někdo v půlce natáčení vyhodil scénáristy a nasadil Zdendu Trošků... nebo Štěpána Kozuba. Když hlavní hrdinka v jeden moment prolomí čtvrtou stěnu, aby nám divákům sdělila, jak moc je nadržená z mentálně zabržděného mrtvého fotbalisty, měl jsem opravdu chuť si prostřelit lebku. Jinak teda alespoň natočené je to pěkně, černobílé mrtvoly jsou hezky udělané a Marie Anna Kupcová má dobrý prsa. Každopádně herectví je tu tedy klasicky divadelně Mírovské, takže žádná sláva. Obdiv posílám snad jen Ferrovi, který tu svým načasováním občas dokázal ze své extrémně jednorozměrné postavy vymáčknout nějakým dobrý vtip, a Zbigniewu Kalinovi, který toho svého debilně napsaného vymítače taky docela ustál. A tedy samozřejmě smekám Lábusovi, protože jeho scény až do konce série patří k tomu nejsympatičtějšímu a nejvtipnějšímu, co může Krematorium nabídnout.

Jedna hvězda za skvělý dabing několika málo postav a detailní texturu textilu. Jako malý špunt jsem na tom byl v kině a nezanechalo to ve mně zhola nic, stejně jako dnes. Děcka unudí prvoplánové ploché postavy a nezáživné scény bez vtipu, dospělé bude iritovat nesmyslný a nefunkční svět Lichožroutů, nelogický příběh a otravné zbytečné písničky. Animace je levná a líná (až na tu zmíněnou texturu oblečení, ta je fakt dobrá), dialogy jsou o ničem a celé se to bere tak zbytečně vážně, až brutálně, že je z toho extrémně nudná břečka, ke které nemá vůbec cenu se vracet.

Absolutně přepálená pičovina, podobně jako herní předloha, které je tenhle film vysoce věrný. Boll tu se solidním budgetem předvádí správné, možná mírně tlumené, Postalovské šílenosti a sám nejen přes své cameo ukazuje, že si moc dobře uvědomuje, jak otřesná je většina jeho tvorby a proč ji tvoří. Pro diváka bez znalosti předlohy asi o ničem, pro mě (fanouška) zábavná hovadina na odreagování. Ničeho nelituju.

Film, který si Brendan Fraser po tolika letech útrap, depresí a osobních problémů opravdu ke svému návratu zasloužil a který celý stojí na jeho geniálním hereckém umu. Jeho velký tlusťuš se spackaným životem a neutuchajícím věčným optimismem vás celé dvě hodiny udrží v sedačce a panoptikum postav, které se se svými vlastními tragickými příběhy postupně mihají Charlieho bytem, ho v tom skvěle doplní. Škoda jen, že to občas podkopává až přílišný pokus z diváka vyždímat i tu poslední kapku emocí a mírné utápění se ve vlastních metaforách. PS: Když jsem si přečetl, že měl původně hlavní roli hrát James Corden, polil mě studený pot a při představě potencionálního výsledku jsem dostal mírnou mrtvici.

To nejhorší, co nám kdy komunisti udělali, je že o nich i dlouho po jejich pádu musíme stále rok co rok točit ta stejná sterilní dramata, která divákovi období neznalého nic neřeknou a divákovi období alespoň krajně znalého moc nedají. A tenhle film, i přes své výborné herecké obsazení a kvalitní hudební podkres, působí jen jako další z nich a díky tuctově natočeným záběrům by člověk spíše čekal, že měl film mířit rovnou na televizní obrazovky. Scénárista navíc pořádně neví, o kom má vlastně být děj, takže se většinu stopáže místo titulního muže věnujeme, alespoň tedy výborně zahranému, vyjednávání delegace v Moskvě, jen abychom tuto linku prudce utli a na posledních pár minut se vrátili ke Kriegelovi a nudně odvykládali zbytek jeho života s trochou velmi obyčejného ždímání emocí. Za pár skvělých scén a vcelku dobré vystižení tehdejší atmosféry to ještě dotáhnu ke třem hvězdičkám, ale česká produkce už by se vážně měla zkusit odpoutat od tohohle jednoho filmařsky bezpečného období naší historie a známých historických ksichtů (ač pokaždé hraných někým jiným) a zkusit něco nového.

Vždy je hezké si jednou za čas připomenout, že v Disney, tom bilionovém megakorporátu co už nějaký ten pátek vysává život z velké části zábavního průmyslu, se stále nachází ta banda velmi talentovaných umělců, která se nám divákům snaží vším svým umem vykouzlit úsměv na tváři. Tohle byla jasná ukázka jejich schopností a nádherná oslava sto let studia, u které nejednomu fanouškovi třebas i ukápne nějaká ta slza. Více podobné tvorby a méně korporátního kalkulu, prosím.

Dvě hodiny výborné gradace do zaslouženého finále... a následná zcela zbytečná půlhodina, kdy veškerý úžas z filmu upadá. Jako vždy skvělá skvadra režisérových klasických i nových herců, výborná kamera, soundtrack a atmosféra jsou tu bohužel mírně podrývány scénářem, který je zde na Tarantina až příliš přímočarý a jako by se zdálo, že se snaží mnohem více zaměřit na obyčejného diváka. Vše ještě dodělá dříve zmíněná poslední půlhodina, kdy po skvělé finální přestřelce musí hrdina ještě jednou padnout na dno, aby se mohl vrátit ve druhém, mnohem primitivnějším a až příliš okatě "cool" finále. I přes tohle je ale Django zábavným filmem a díky stále brilantní režii a skvělým dialogům se rozhodně nejedná o to nejhorší, co kdy z Quentinovy dílny vyšlo.

U téhle satirické herecké přestřelky se budete smát, i si od stresu kousat nehty. Tarantino se svými dialogy a geniálně vybranými herci od hlavních charakterů po malé karikatury ve vás totiž dokáže i na poněkolikáté vyvolat přesně tu nejistotu a emoci, kterou chce, a potáhá si vás, kam potřebuje, stejně jako by to udělal samotný Hans Landa. Vše samozřejmě doplňuje režisérův typický dechberoucí vizuál, hrátky s chronologií některých scén a brilantní výběr hudby, díky čemuž si snad ani ve výsledku nepřipustíte nevyrovnanost hloubky některých charakterů a občasné utápění se ve vlastním stylu režie. Ve výsledku tak jedna z nejčistších a nejlepších Tarantinovek, které se nám kdy dostalo.

Nolan by pravděpodobně dokázal svou pompézností, vizuálem a zvukovým designem udělat zábavné i tři hodiny záběrů na schnoucí barvu na zdi, tedy alespoň pro mě. Tady se avšak pustil i do kvalitního scénáře a vzniká tak skvělá a ve výsledku vcelku komorní dialogovka s výborným hereckým obsazením, která vás ani na chvilku nepustí ze své ponuré atmosféry. Různé časové linky jsou bravurně propojeny a i přes častou složitost dialogů vážně nebudete, na rozdíl od minulého Teneta, potřebovat hodinové vysvětlování, abyste vůbec pochopili, o co šlo. Vizuál i zvuk je, jak už jsem zmiňoval, zvládnut perfektně, soundtrack je nádherný a velice oceňuji absenci jakéhokoliv CGI. Jedinou vadou na kráse tak zůstává dnes běžné natahování stopáže, kdy se od druhé poloviny objevují některé utahanější pasáže, které by slušelo trochu prostřihat. Za to, že vypustil v éře TikToku a hyperaktivních Marvelovek tříhodinové analogové konverzační drama, které není sequelem, prequelem nebo spin-offem, si avšak Nolan zaslouží ohromný respekt a upřímně doufám, že není poslední, kdo se do podobných projektů ještě bude pouštět.

Svižná random komedie s perfektním castingem a originálním zpracováním, která doráží hlavně na svůj jednoduchý a často nesmyslný děj a na příliš podivnou implementaci své hlavní myšlenky. Když se kolem první půlky filmu začnou nakusovat jinak dosti důležitá témata patriarchátu v kombinaci s Kenovou osobností založenou čistě na lásce k Barbie, vypadá to jako zajímavý směr, kterého by se tento film mohl držet. Ve finále se ovšem feministická linka vypálí do extrému, kdy vám musí hlavní postavy skoro přímo do kamery vysvětlovat, co že to vlastně mají ženy v našem světě za problémy a působí to v kontrastu s tónem zbytku filmu vážně strojeně. Navíc se kvůli tomuto tématu prakticky zapomene na některé dějové linky a finální scény, snažící se z vás za každou scénu vyždímat nějakou emoci, nemají díky nevysvětlenosti světa takový dopad. Když ale tyto momenty přejdete s nadsázkou, k čemuž některé scény dosti vybízí, dostanete slušnou, hravou a zábavnou meta hovadinu se skvěle vytvořenými sety a výborným soundtrackem. Měl jsem hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale za všechny ty padesátileté Zdeňky, které na to dotáhla manželka nebo dcera, a kteří pravděpodobně po cestě z kina rozkopali koš, co že si to zas ten woke feministický kapitalistický Hollywood vymyslel, tomu přidám k té čtvrté hvězdě.