Hlubinix

Řemeslně hezky udělaná minisérie, které škodí hlavně až zoufale nízká stopáž. Mám podezření, že se autoři snažili až moc zapůsobit na nejmladší diváky, což se odráží i v hodně moderním stylu střihu. Nemohu říct, že by se to vůbec nepovedlo a že tento způsob nefunguje. Akorát to mohlo celé vzniknout v jiném formátu, buď jako kratší videa na YouTube nebo rovnou pro Tik Tok. Celé to vlastně působí, jako kdyby se producent podíval na nějaký short či reel a poté se rozhodl tento formát rozšířit a upravit pro televizi. Výsledek tak působí poněkud nešťastně, jelikož tento seriál (v současné době dostupný pouze na iVysílání) uvidí z cílové skupiny asi málokdo. Pro ostatní zájemce je však dílo pořád poměrně atraktivní, vzhledem právě k vysoké produkční kvalitě i zajímavým hostům. Zde je však situace opět zhoršena miniaturní stopáží, protože do deseti minut se příběh hry, hromada memů a ještě plnohodnodnotný rozhovor s vývojáři prostě nemůže vejít. Účinným řešením by bylo asi jen vytvoření více sérií pokrývající menší časová období s větší informační hustotou. Jestli se to produkce rozhodne za pár let oživit s menší koncentrací memů a s větším důrazem na rozhovory, rád tomu dám opět šanci. Do té doby bych dal tak 75%

Jestli hledáte film, jenž by šel označit tím otřepaným úslovím "vizuální orgie", pak jste dorazili správně na adresu Denise Villenevueva. Příběh a herecké výkony by za normálních okolností také zaujaly svojí kvalitou, avšak k mým 89% tento film vyzdvihují jednoznačně vizuální efekty a jejich umělecká vize. Film umí krásně prodat ty nejlepší technologie, jaké se dnes v Hollywoodu objevují, i když mu to mírně ubírá na charakteru, jenž vykazuje zvlášť Duna 1984. Část druhá je bezpochyby po všech stránkách lepší než část první. Příběh se zde pořádně rozjíždí, postavy jsou víc prokreslené a dostane se prostoru i dalším kromě Paula "Muad'Diba" Atreida. Zatímco v první části mi chybělo určité hlubší prokreslení okolností kolem hlavního hrdiny a celkové vyznění příběhu, druhá část je přinesla. Akorát ne úplně bezchybně. Předlohu jsem sice zatím nečetl a tuto recenzi upravím, až tak učiním, ale i tak bych řekl, že závěr tohoto filmu je pořád poněkud uspěchaný a chybí mu větší předehra. Paul zde překonává jednu velkou událost za druhou a mezi nimi není dostatek prostoru na to, aby to divák vstřebal. To je sice ten hlavní problém Lynchovy Duny, ale ani Villeneuve se mu nedokázal uplně vyhnout. Další výtka by mířila směrem k hudbě, která je na mě až příliš monumentální a i když nejde až do bolest způsobujících hlasitostí (alespoň v mém kině), chybí jí nějaký společný motiv, co by se postupně vyvíjel a správně doplňoval Usúlovu cestu. Avšak o celkovém doporučení pro všechny, kteří ještě neviděli, se nemá cenu zmiňovat.

Zatímco Jodorowskyho Duna je jeden z nejzvláštnějších a nejvlivnějších filmů, který nikdy nevznikl, Lynchova Duna je zase jedním z nejnešťastnějších. Shlédl jsem jí schválně těsně před druhým dílem Duny Denise Villeneuve. Ta má samozřejmě svoje nesporné kvality, jenž popíšu v příslušné recenzi. Tuto Dunu jsem si však už zamiloval. A to hlavně její atmosféru, art design a surovost, která je vidět v její první polovině. To co se děje poté je samozřejmě scenáristická fraška způsobená požadavky studia. Mýtická režisérská verze by asi dost pomohla osvětlit spoustu příběhových zkratek (i na začátku). A kdyby měl Lynch skutečně volnou ruku a dva filmy, dovolil bych si říct, že by nebylo potřeba verze Villeneuve. Aspoň pro obdivovatele Lynchova stylu by to byla ultimátní podívaná. To co existuje teď je ze začátku pouze efektní a zajímavá přehlídka tvořivosti umělců, herců i režiséra. Pro normálního diváka, ještě k tomu knihou nepolíbeného, je to samozřejmě absolutní ztráta času. Ale pro Lynchovy fanoušky nutnost!