KatRi

Průměrný kousek, leč postavičky si vaše srdce získají hned, navzdory svým záporům. Zbývá snad jen dodat, že největší chybou tohoto filmu je, že všechny vtipné momenty (snad až na jediný) jsou vystříleny v traileru a to musí nutně zklamat každého zábavu očekávajícího človíčka.

Po sledování této zapeklité historie jedné velké lásky se cítím unavenější než po celém dni na kole. Že by mému španělskému oblíbenci docházela inspirace? Co si jen počne, až si jeho sázka na jistotu - Penélope -záhy odskočí na mateřskou dovolenou...

Poměrně chytlavá melodie a Nina Divíšková s Viktorem Preissem jsou tak jediné klady tohoto prapodivného rádoby celovečeráku, který sice loni přišel do kin, ačkoli nemá ani na to, aby byl plnohodnotnou televizní inscenací na nedělní večer. Dva mladí, kteří nevědí, zda spolu souložit, či ne...střední a starší generace, která neví co dál se sebou a s celým národem po okupaci v roce osmašedesátém. Vždyť ta nejmladší generace ve filmu nemá na starosti nic jiného než sex a chlast....že by si tímto někdo snažil očistit své černé svědomí z horkých srpnových dní? A pokud měla být bezstarostnost mládí versus zodpovědnost starších znázorněna pro výraznější kontrast myšlení dvou (tří) generací, tak to byl věru nevydařený pokus.

Když už nic jiného, má tento film jednu nespornou přednost - pro mnohé lidi poslouží jako osvěta. Jeden z nejvýznamnějších atentátů na Hitlera přibližuje tak střízlivým, až nehollywoodským stylem, že to působí až jako dokument. Ovšem nedá se říct, že by se nenašlo "umění"- Singer si geniálně pohrává se zobrazením Vůdce - jednou z boku, pak zezadu, zepředu. Optikou Staffenberga jej ukazuje jakožto relativně neškodného chlapíka, až to zarazí. A nejednou vás napadá, mohli jsme u toho být my, to všechno, co se na obrazovce odehrává, není sci-fi, bondovka, naturalistický román, ale realita 20. století - všichni ti lidé jsou tak realitičtí....a to jsou ty momenty, kdy si říkáte - skvěle Bryane Singere! Strhnout diváka a zpracovat obstojně příběh, jehož konec každý zná, se podařilo nad očekávání dobře a bez patosu.

Nuda, šeď deprese života geniálně převedené na filmové plátno.

Když se smíříte s tím, že jste se prakticky nedočkali žádného příběhu, ale zato vaše smysly byly oblaženy příjemnými melodiemi, vtipnými dialogy, a bude vám to stačit...proč ne. Nejdokonalejší scéna - souboj DJ's.

Hezký příběh pro teenagery. Jenže co dál? Kamera děsivá, nuda stupňující se s každým dalším tónem stále dokola hrané skladby od Falca.

Přestože se jedná o poměrně tuctový příběh, který nepřekvapí po stránce filmové, ani dějové, má to jedno velké plus. Smějete se, přestože to není nikterak vtipné, nenudíte se, přestože to není nikterak světoborné a místy jste v šoku z prazvláštních kombinací (např. song You are the sexbomb při honu). Nejvýraznější je samozřejmě Jessica Biel a nutno uznat, že nejen díky roli sebevědomé a samostatné ženy z počátku 20. století a díky vděčným zápletkám typu tchyně + synova manželka. A Colina Firtha tady taky nelze jinak než hypnotizovat, na roli sympatického a charismatického fotříka, který na výmysly "své staré" rezignoval, je jako zrozený.

Kdekoli, kdykoli, s kýmkoli znovu.....a moc ráda.

Střídaly se ve mně pocity, že David Chappelle přišel s geniálním nápadem a že je to vlastně jen taková onanie - uspokojování sebe sama, dokazování si, jsem slavný a můžu vám dát zlatý lístek na koncert zdarma a dovézt vás na něj. Kdyby nebyla pozornost tolik soustředěna právě na organizátora a byl věnován větší prostor i dalším účastníkům, nevyznělo by to v Davidův neprospěch, byť to tak možná nemyslel. Crazy palác hippíků je geniální, už jen kvůli této pasáži stojí film za vidění. A i tu hudbu oceníte, ačkoli třeba nejste zrovna její příznivci.