KatRi

Osamělý pětačtyřicátník, snad padesátník, který je pro své okolí do jisté míry cynickým a necitelným podivínem (už jen ta jeho práce) - to zavání stereotypem. Setkání s mladičkou a entuziasmu plnou kolegyni, jejímž dalším hlavním povahovým rysem je naivita, rovněž nepřináší překvapení. Nechci srovnávat s Juno, přece jen hrdina tohoto filmu je naprosto jiný. Scénář je dost nenápaditý a ono uvědomění si těch správných hodnot je jaksi ohraná písnička. Vtipných hlášek, díky kterým by se mi před nepřekvapivě perfektním Clooneym podlomila kolena, je také pomálu. A přitom sarkasmy a ironie bych čekala pomalu v každé druhé scéně ...

Jednou z nejkouzelnějších věcí na filmu Mary a Max je ono dopisování. Věc, která má v sobě jistý půvab, nádech doby dávno minulé i jakési tajemství. A protože nám nikdo nementoruje u hlavy, abychom dali pozor, kdože to sedí na druhé straně a komu se to svěřujeme, anebo že není dobré psát si s cizími lidmi, můžeme si vychutnat poetický a až tragikomický příběh dvou společenských outsiderů, kteří náhodou našli jeden druhého, aby tu svou životní cestu prošli aspoň maličko veseleji. Kromě animace cením i roztomilé dialogy - a to ačkoli jejich "původci" jsou vlastně strašně smutní a nešťastní lidé. A poučení na závěr? Nikdy nepijte sherry, aby vaše holčička nemusela svými pubertálními dotazy způsobovat záchvaty úzkosti přežírajícímu se čtyřicátníkovi.

Slibně se rozvíjející příběh malého kluka, který se cítí tak trochu hodně osamocený, se dostává Maxovým příjezdem na ostrov do dimenzí, které jsou nad moje chápání. Není to ani vtipné, ani to nic nevypovídá. Maxipříšerky připomínají komunitu přestárlých hippíků, kterým chybí už jen dát si nějakého toho jointa. Jejich nicnedělání (respektive poskakování, létání apod.) baví chvíli, pak už se film stává doslova utrpením. A hodláte-li trpět do konce, abyste se dozvěděli nějaké rozuzlení jejich příběhu (či smysl), ušetřete si čas. Nic takového se nekoná.

Mikuláš mě okouzlil, stejně jako Kryšpín a další kluci. Rodinný snímek do nepohody. K jeho kladům připočtěme, že Mikuláš nikdy nebude tak protivný jako Bajza z Bylo nás pět, je to prostě normální kluk, kterého musíte milovat i přes všechny jeho průšvihy. Film drží jednotnou dějovou linku, nejde jen o střípky z jednoho školního roku, a jeho přední devizou je i skvělá volba všech hlavních hrdinů - jak dětských, tak dospělých. Kdykoli si teď otevřu knížku, vím navzdory sebedokonalejším ilustracím, jak budou její hrdinové vypadat. Moje fantazie by je prostě nevymyslela lépe.

Vráně k vráně sedá, aneb pochopení hledej u sobě rovných? Takové morální ponaučení má tato roztodivná animovaná šílenost dětem dát? Nebo snad v jednotě je síla? Nevím a ani nad tím nechci přemýšlet, protože film snad ani dětem nemůže být určen. A pokud ano, tak díky bohu, že žádné děti nemám a nemusím je na takové filmy vodit. A dospělí? Kolik z nich se může smát nad evidentními odkazy na dřívější filmovou monsters tvorbu? Už to samo za sebe ukazuje, jak malou skupinu diváků může tento film oslovit. Úlet.

Zkuste vyrazit do divočiny (chápej v tomto případě na Aljašku) s kufříkem na kolečkách, v botách na podpatcích a se šíleným pocitem vlastní nepostradatelnosti. Že je to klišé? Jenže není jediné - není tak strašné jako to, které vám naservíruji vzápětí - hrdinové? - dva protiklady, které se nejprve nemohou vystát, ale pak to šťastně skončí. Nicméně v úvodu je to špikováno překvapivě vtipnými slovními přestřelkami, scénka orel-mobil-pes je téměř dokonalá. Striptýz sledovaný spolu s tchyní taky dobrý, lépe řečeno je natolik sugestivní, že máte svou novou noční můru, ať je vaše tchyně sebedokonalejší. Minimálně při této scéně s Margaret cítíte jakýsi pocit sounáležitosti a sdílíte s ní utrpení a komičnosti situace. Že si až získá vaše sympatie.

Už ani Meryl Streep není zárukou dobrého filmu? A tohle navíc tak trochu vypadá, jako když režisérka chtěla mladší generaci ukázat, že i padesátníci a šedesátníci provozují sex a mají právo ukazovat své odhalené rozvlněné faldíky....Děkuji nechci. Ať si pěkně doma zatáhnou závěsy a do sytosti si užívají druhý nabraný dech...nikdo jim to přece nebere.

Až nebudete nudou vědět co dělat, pusťte si Ondine. Film pro ty největší snílky na světě, nebo pro skalní příznivce Colina Farrella.

Dobrá komedie možná ano, ale skvělá? Ani omylem! Sice chápu, že s dabingem jsem možná přišla o několik dobrých vtípků, leč tohle mi už jen plakátem připomíná filmy typu Tři chlapi a nemluvně. Jako by tvůrci hledali inspiraci právě zde, a navíc to jen opepřili nějakými šovinistickými poznámkami a osolili humorem ve stylu Judea Appatowa (bohužel jen ve stylu)...a sázkou na jistotu měla být zřejmě i postava, která vizáží právě jako by vypadla z Appatowových komedií a jednáním připomíná něco mezi Rainmanem a Forrestem. Jediné zábavné momenty skýtají scény v kasinu a s tygrem. Skořice a pepř forever:-)

Skvělé obsazení a ústřední dvojice, které věříte. To je u nových pohádek hodně velké plus. A tak aby z toho byla prima rodinná podívaná - zůstává jediným záporem celkem malý počet vtipných hlášek - Lucifer to prostě nemohl utáhnout sám.