Vosnik

U málokterého filmu je každá, jinde banální zápletka vyřešena tak, že se otočí jinak než čekáte, málokde je každý dějový obrat a mezihra emocionálně tak nabit jako tady. Seversky ponuré, ve vřesovištích zasazené drama, při kterém jsem se ani na sekundu nenudil. Finále, ještě temnější než v mlze zamžený začátek krásně uzavírá celý mistrně napsaný příběh.

Všechno funguje jak má - hodně originální začátek, filmem prostupující určitá nejistota co je povídka a co se opravdu děje, která se postupně vyjasňuje a všechno spěje do takového až vánočního závěru. Místy scény s Terezou Ramba Oříškovou až příliš explicitní a závěr může být na někoho až příliš poetický (pohádkový), ale celkově snímek výrazně vybočuje z produce českých komedií posledních let - bavilo mě to.

Protože jsem už na osobnost Arvéda Smíchovského narazil, tak jsem se na film docela těšil a doufal jsem, že z toho bude zajímavá sonda do čtyřicátých let v prostředí hermetiků. Už po prvních minutách je bohužel jasné, že tohle pseudoartové pojetí prostě nefunguje. Hlavní postava přehrává, scénář se točí bez gradace v kruhu, opravdu mám problém najít nějakou vyloženě povedenou scénu nebo téma co by mě zaujalo, relativně nejlepším motivem jsou snad rozhovory se spoluvězněm, zbytek jsou samé exaltované výkřiky, ploché dialogy, stagnující děj, a to vše ústící ve finální scénu, co poměrně přesně zapadá do pojetí a určité křečovité trapnosti celého snímků. Toto se nepovedlo.

Běžecké scény jsem si užil tak, jako bych běžel se Zátopkem a to opravdu nepatřím k nějakým velkým fanouškům běhu a jeho sledování. Prostřihy mezi tréninkem a závodem, gradace každého finále, tohle se opravdu povedlo. Neužil táhne film stejně jako Zátopek československou výpravu v Helsinkách, role mu neuvěřitelně sedí, věřím mu každý krok a každé slovo, dynamická a autenticky působící  je i vztahová linka s Danou, tohle skutečně funguje a divák ve chvíli kdy Ťopek dostává zlatou je stejně jako on zároveň nervózní, jak to vezme Dana. Ale ten Australan, to je přátelé opravdu herec? Čím déle je na plátně tím jsem raději, že už musí letět domů. Tenhle film jinak opravdu výrazně vybočuje nad průměr domácí produkce a I přes několik šmouh se může pravém zařadit na seznam toho nejlepšího co u nás bylo natočeno.

Osmdesátkový film v hávu moderní filmařiny. Oddychová, ale určitě ne nudná záležitost, která samozřejmě pro stoprocentní zážitek vyžaduje shlédnutí Top Gun, jestli ho máte podobně jako já v paměti jen hodně orientačně, a nepovažujete ho za kultovní, ale jen slušný film - i vy si to užijete.