Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (299)

plakát

Katapult (1983) 

Nepatřím mezi milovníky Páralových knih a ještě méně mně přirostly k srdci jejich filmové adaptace. Snímek Katapult je ale zářivou vyjímkou. Hlavní postavou je zde Ing. Jacek Jošt, ztvárnený Jiřím Bartoškou, který právě prožívá krizi středního věku. Žije ve stereotypním manželství s Lenkou (Kateřina Macháčková) a i jeho práce je denodenně naprosto jednotvárná a nudná. Rutinní denní koloběh je ve filmu skutečně vyhnán do téměř absurdní polohy - ranní rozhovor na balkóně se sousedy, příchod z práce, přivítání s dcerou, manželčina otázka zda koupil plyš, návštěva souseda v tílku a trenýrkách, večerní sledování televize, společné rozkládání gauče a konzultace právě viděného dílu seriálu přes stěnu se sousedem...a takto stále dokola. Aby si tedy hlavní hrdina zpestřil jednotvárný život, seznámí se přes inzeráty s pěti ženami, které mu vybere počítač, se všemi postupně naváže vztah a zjišťuje, jak by se mohl jeho život změnit, v závislosti na jiné partnerce. Ve filmu se právě oněch 5 žen povedlo výtečně ztvárnit, zejména díky vhodnému výběru jejich představitelek. Každá z nic představuje naprosto jiný typ ženy a jejich charaktery jsou poměrně jasně a podrobně vykresleny - naivní slušná dívenka z venkova Boženka (Jarmila Urbišová), která by se nejraději okamžitě vdávala, vdova po myslivci Lída (Johana Tesařová), která v Jackovi postupně až přehnaně vidí svého zesnulého manžela, pragmatická manažerka Anna (Jiřina Jirásková), která hledá jakéhosi muže do domáctnosti, divoká a bláznivá Tánička (Barbora Štěpánová), která si jenom naplno užívá života a poslední klasická mrcha Tina (Dana Homolová), která spíše než partnera potřebuje parťáka na svoje drobné podvůdky. Jak film graduje, scény s jenotlivými ženami se střídají stále dynamičtěji, postupně se začínají stále častěji prolínat a nakonec se snímek dostává do polohy, kdy už divák přestává rozumět tomu, kde končí realita a začíná sen, vize, nebo snad halucinace. Hrdina tedy nakonec dospěje k rozhodnutí, že vlastně svůj dosavadní život změnit nechce a rozhodne se opět vrátit ke svému stereotypu. Paradoxně však zjišťuje, že to co tak rád opouštěl a k čemu by se teď zase rád vrátil, není úplnou samozřejmostí a že by mohl vlastně díky svým sexuálním experimentům přijít i o onu jistotu a tím vlastně o všechno. V závěru je tedy krásně naplněn onen motiv uvědomění. Těžko říci, zda se tento snímek dá považovat za komedii, záleží spíše na úhlu pohledu, z toho mého se jedná spíše o jakousi sociologickou studii znuděného muže středního věku s několika vtipnými momenty. Jistě se také jedná o snímek nadčasový, svým způsobem i poučný a možná ale i hůře stravitelný pro běžného konzumního diváka.

plakát

Planeta Krull (1983) 

Viděl jsem to už hodně dávno, ale pamatuji si že jsem z toho byl nadšený ještě hodně dlouhou dobu, zejména proto, že jsem tenkrát fantasy knížky hltal jak rusák vodku po výplatě.

plakát

Straka v hrsti (1983) 

Šílený Max po česku? No nevím...Gibson by se asi jen ušklíbl - Naprosto nesmyslné kostýmy (půlka asi náhodně vybraná z barrandovských skladů, druhá odněkud z popelnice), dále pak nesmyslné exteriéry, nesmyslný děj, všechny postavy se chovají jako kdyby byly permanentně nafetované a závěrečná scéna pochodu u dálnice kde se prohánějí škodovky to ještě celé degradovala do absolutní zhovadilosti...je tam prostě spatláno všechno možné dohromady a k tomu pro mě naprosto ujetá hudba Pražského výběru...jednu hvězdičku dávám opravdu jen za odvahu tohle natočit.

plakát

Blade Runner (1982) 

Film který je v TOP100, Sci-fi, hlavní role Harrison Ford...takže jsem si značně natěšený tento film pustil neb jsem si připadal ochouzen o legendu. Nakonec obrovské zklamání, jedna velká dlouhá nuda skoro bez příběhu, na konci mě bylo nějak jedno jak to dopadne, jen jsem odpočíval kdy už to konečně skončí, jestliže u některých filmů nechápu za co mají červený rating, tak toto je typický příklad.

plakát

Buldoci a třešně (1981) odpad!

Škoda, že v době kdy si u nás filmaři mohli ukázat prakticky na jakéhokoliv herce který by se jim do filmu líbil, vznikaly takové paskvily jako Buldoci a třešně - prostě mrhání časem a talentem většiny zúčastněných (Hrušínský, Kodet, Dvořák, Filipovský, Augusta, Nárožný a další)...crazy komedie či parodie musí mít hlavně jednu podstatnou věc, tj. musí být vtipná a zároveň by taky měla mít hlavu a patu, což tomuto veledílu obojí chybí.

plakát

Oko za oko (1981) odpad!

Zlatej Van Damme...

plakát

Okres na severu (1981) (seriál) 

Jsem všeobecně považován za gurmána normalizačních perverzí, takže jsem toužil po tom tento seriál shlédnout, na českých televizích se ho asi jen tak nedočkáme, ale měl jsem štěstí a sehnal jsem si ho po drobných peripetiích celý. Přestože komunisty bytostně nesnáším, házet automaticky do odpadu všechno, kde se lidé oslovují soudruhu a soudružko považuju za určitý druh fanatismu /woody neber to osobně :-)/. Okres na severu je sice opravdu plný propagandistických keců, ale viděl jsem mnohem horší agitky a tady jsem se opravdu zase bůhvíjak nepohoršoval...možná to je tím, že jsem se při řadě hlášek spíš výborně bavil, což určitě nebylo záměrem tvůrců. Problémem tohoto seriálu je spíš fakt, že jeho podstatou jsou neustále schůze, jednání, projevy apod. To vše stále dokola, což běžného diváka začne dříve nebo později nudit, vše je naštěstí ještě proloženo několika milostnými liniemi, což alespoň trochu seriál oživuje a je asi jedinou možností, jak k něčemu takovému přitáhnout i ženského diváka. Teď už k samotným hercům resp. postavám; Jaroslav Moučka alias soudruh Pláteník zde ztvárňuje svoji typickou úlohu bodrého komunistického papaláše, kterou hrál velmi často, přestože je někdy až nesnesitelně neomylný a dokonalý, má určité charisma a pravděpodobně se pro tuto roli narodil...jeho manželka (pi*ka s hvězdou J. Švorcová) hraje taktéž to samé co vždy a mě osobně se otevírá kudla v kapse jenom když promluví (není se čemu divit, vždycky se mi vybaví to její: "Pohrdáme těmi kdo v nezkrotné pýše, ješitné nadřazenosti..." a chytají se mě vražedné sklony), na ránu je taktéž nadšený kariérista Petr Oliva jako mladý Pláteníkův zástupce, ale jeho role prostě taková měla být, za nejzajímavější postavu považuji Pláteníkova zeťáka ing. Belšana (asi poslední role Petra Svojtky), tohoto mladého ekonoma si člověk zamiluje hned v první scéně kdy se objeví, už podle toho jak ho dcerunka tatínkovi představí: "Musím tě hned na úvod upozornit, že inženýr Belšan není členem strany a jeho činnost v SSM spočívá pouze v tom, že čte Mladý svět"...když se Pláteník zděšedě zeptá proč je tomu tak, mladík mu klidně odpoví že by to považoval za ztrátu času. Poté během celého seriálu zkouší v praxi aplikovat svoje ryze pravicové metody a skutečně racionální ekonomické uvažování, ale pochopitelně zjišťuje, že to v socialismu nepadne na úrodnou půdu...zláště když mu pak soudruh okresní tajemník (etablovaný přirozeně z dělnické třídy, ekonomií netknutý) velmi lidsky vysvětlí že to prostě "TAKHLE NEJDE". Jenom jsem čekal, kdy podepíše Chartu, popřípadě emigruje a tím se stane "tím špatným" nebo naopak v horším případě projde procesem "uvědomění", vstoupí do strany a stane se "tím dobrým". Nic z toho se ale nestane...ostatní postavy jsou pak vesměs více či méně důležití aparátčíci v podstatě jeden jako druhý. Ještě pak stojí za zmínku tak trochu disidentský Štěpnička a jeho otec (M. Růžek), který byl Pláteníkem odstaven v 68', ale soudruh tajemník si vše bravurně obhájí a ještě se nakonec spolu slavně usmíří...opravdu nechutná záležitost. Celkový dojem je jasný...typický normalizační seriál, jehož největší chybu spatřuji v tom, že je až na pár nechtěně vtipných momentů poměrně nudný.

plakát

Ta chvíle, ten okamžik (1981) 

Jeden z těch filmů, které se objeví v televizi opravdu jen výjimečně. Nicméně je to velmi kvalitní drama se vším všudy, neobsahující bolševickou propagandu a vedle Atentátu jistě nejlepší dílo, které pan Sequens zpracoval. Přiznám se, že v jednu chvíli jsem, značně zblblý americkými akčňáky, čekal, že chlap s pistolí zavřený v místnosti do které se dobývají dva gestápaci, si s takto směšným počtem protivníků hravě poradí nebo minimálně ve stylu Michaela Scofielda obratně vyklidí pole...nu občas je prostě dobré pustit si něco co člověka vrátí zpátky na zem.

plakát

Willy Fog na cestě kolem světa (1981) (seriál) 

Tak přesně takto si představuji inteligentní kreslený serál pro (nejen) děti, když jsem to tenkrát na začátku devadesátých let sledoval, nevynechal jsem ani jeden díl, byla to prostě maximální pecka...a klidně se na to teď podívám znovu i proto že mi to připomíná moje dětská léta.