Ketri

Tak tohle se mi dlouho při návštěvě kina nestalo, abych zhruba hodinu po začátku filmu začala sledovat čas a odhadovat kdy už by mohl být konec. Možná na tom mělo svůj podíl prostředí - zakouřený sál kina Lucerna mi vážně nevyhovuje - ale asi mě k tomu nutil spíše Anh Hung Tran. Vleklé (asi umělecké) záběry na statické prostředí či lidské tváře byly v tomto filmu naprosto zbytečné a zbytečně ve mě vzbuzovaly naději, že už je konec. Ale abych jen nekritizovala. Ve filmu mě zaujalo zvláštní střídání barev. Jako by mezi sytě zelenou a šedo-bílou nic nebylo. Takže buď je člověk šťastný, stále obklopen radostí, užíváním si života a nadějí, že vše to tak zůstane a léto nikdy neskončí a nebo je obklopen jen šedí, studeným sněhem, neštěstím, nemocemi, beznadějí, smutkem a smrtí. Nic mezi tím není. Není možný žádný kompromis.

Studená válka zdaleka neskončila, o tom vás přesvědčí závěr tohoto filmu.Také se dozvíte jakej byl Kolja. Pro mě překvapení z Ruska s výborným nápadem (samozřejmě myslím na scénář), akční řežbou, krásnou přírodou a zlými amíky.

No, není to moc hezký pohled. A při tónech židovské písně Hava Nagila až běhá mráz po zádech.

Váhala jsem, váhala mezi 2 a 3, ale Jackman to převážil za 3. Postavu parazitického otce zahrál skvěle. Spoiler! Bohužel to tomu robotovi až tak nemyslelo, kdyby ano, rozbil by hned po restartu tatíkovi ciferník. Konec spoileru. Jinak jsem velmi ráda, že poctivé emerické železo konečně opět porazí japonské technologie a ruské prachy, fakt se mi ulevilo. Vážně.

Lidé mají zvláštní dar zbytečně komplikovat své životy a především životy těch ostatních. A to díky jinému daru či spíše prokletí. Tam kde jsou emoce, tam je radost ale většinou i obrovská bolest. V té chvíli má člověk nejblíže k "oprášení" svého dalšího daru - k víře. Mně však zůstává záhadou, proč se lidé upínají k bohu tak krutému a destruktivnímu, bohu některých částí Starého zákona. Proč by chtěl jakýkoliv Bůh po člověku, aby zavrhl své nejbližší, své rodiče, děti, sourozence? Bůh tedy není láska? Je tedy Bůh nenávist? Ale je to pak ještě Bůh? Děti, které vyrůstají ve víře svých rodičů stojí před krutým rozhodnutím, stejně jako rodiny mladých lidí, kteří se stanou kořistí "průkopníků". Jak kruté bylo ve filmu sledovat odlišné chápání tohoto rozhodnutí v etapách vyvíjejícího se dětského rozumu a vnímání okolí. Autorům patří můj obdiv.

Taková pěkná detektivka to mohla být.

Na filmu mně vadila jediná věc, a to, že byl prezentován jakousi polodokumentární formou. Ano, hlavní hrdinka je dokumentaristka, ale nějak mi to tam prostě nesedělo. Jinak ona dokumentaristka seděla vedle mě, tak o to příjemnější to bylo sledování. Autorka pak v následné besedě potvrdila, že byla inspirována skutečnou událostí, nicméně zde nechává na divákovi, aby si vybral "svůj" konec.

Ach jo, kdyby chudáci věděli co bude následovat ... . Čínská účast se bohužel dost podepsala na charakteru postav. Černobílý pohled na věc, kladné postavy bez poskvrny. Ale pokud bych to brala jako pohádkový, dobrodružný film, který si jako základ vzal historickou událost, tak celkem dobrý.

Taneční klání na chodbě mě velmi pobavilo, proto dávám tři hvězdičky. Jinak vcelku průměrný úlet.

Teď se budu asi trochu rouhat, ale pořád musím přemýšlet nad oním plakátovým heslem - "Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář". Všichni uznáváme, že je to myšleno tak, že přepadávat nebohé "pocestné", zákeřně je zabíjet a po smrti ještě okrást je velmi špatné. Také je velmi špatná závist a žárlivost, a ještě je nedej bože, strašení morálkou, peklem a démony. V případě tchýně dokonce můžeme vzít výše uvedené heslo doslova. No, ale na druhou stranu ... neztratily ony ženy lidskou tvář proto, že začaly zabíjet z hladu a ne zbytečně a pro potěšení jako lidé? Také chování tchýně bylo založeno na pudu sebezáchovy - "když odejde, sama nemohu zabíjet". Já bych ze ztráty lidské tváře obvinila spíše jiné: "Potom nás zajali a tak jsme bojovali za toho druhého císaře". A HLAVNĚ - dají se vůbec příběhy ze středověku posuzovat z jakéhosi morálního hlediska?