Brejlil

Těžké psychodrama. S vynikající Cigánkovou, ale nepříliš přesvědčivým Lamačem. Děsivých scén je ovšem hodně a jsou opravdu působivé. Tragický příběh Jana, který přežije pogrom, vidí svou matku na kříži a najde svého otce mrtvého mezi vojáky by si ovšem zasloužil lepší herce. A možná také lepší režii, vždyť náhod je zde až neskutečně. Scéna pogromu, samotné ukřižování, sundavání s kříže nebo bloudění šílené Ruth jsou v kontextu československé tvorby vynikající. I scény z Karlova mostu jsou působivé, přestože samotný rok 1848 je podán spíše zmateně.

Ano, ano. Tohle mohla být cesta československého němého filmu. Ale nepovedlo se a cesta se ukázala slepou. Ale proč vlastně? Filmu nelze vytknout skoro nic. Vladimírov jako vnitřně rozervaný muž je působivý, Marwille je fatální vamp, dokonale střídající dívčí koketnost s ledově chladným odmítáním. Kamera je jedním slovem vynikající. Přesto se nakonec československý film touto cestou tvůrčím způsobem uchopené zahraniční inspirace nevydal.

V mnoha směrech velkolepá adaptace Verneova dobrodružného románu. Mohutné davové scény, solidní výprava, rozmanitá prostředí a ta nejvelkolepější scéna tatarského tábora dokonce v barvě. Příběh je také docela svižný, byť občas dost spoléhá na náhodu. Naprostou hvězdou je Mozžuchin a jeho elektrizující pohled. Natalja Kovanko také nebyla k zahození, byť herecky na Mozžuchina rozhodně nemá. Režii lze vytknout snad jen jistou statičnost, která je ovšem vynalézavě potlačována střihem. Zvláště scéna s povozem, splašeným v bouři, v tomto směru překvapila. Také nečekaně surrealistické Strogovovy horečnaté halucinace zaujmou.

Našlápnutá hudba. Solidní výprava. Humor, zvláště z počátku. Sympatický Artuš se solidní podporou rytířů Kulatého stolu. Vynikající Vortigern. A spousta tu lepších, tu horších, ale rozhodně nenudících Ritchieho vychytávek.

Igor, ten se nezastaví. Na jedné ruce si zaznamenává odpaněné, na druhé odpravené. A teď si ho najali dva řemeslníci z Nibe, díry kdesi v Dánsku. Cíl? Jejich dvě ženy, co pořád jen brblají, ale nechat se pořádně (nebo alespoň někdy) ošukat, to ne. Ale Igor je taky opilecká mluvka a tak jejich ženušky kontrují bábinkou ze staré dobré Anglie. Zabijáci z maloměsta jsou příjemnou černočernou komedií. Zvláště Igor a jeho jízda taxikem je náporem na bránice, ale ani ostatní se nedají zahanbit a své vtipné okamžiky mají. Vše je samozřejmě podloženo solidním herectvím všech zúčastněných a pevnou Bornedalovou režií.

Povinnost pro každého studenta kamery. A o nic jiného nejde. Zobrazení předrevoluční Kuby je takové... exotické. Asi jako se dnes ukazuje život ve favelách, tak se Kalatozov vydal do havanského slumu. Scéna v baru s pochybnými Američany je na hraně parodie. Scéna s americkými námořníky nakonec ani nijak nevyvrcholí. Voice-over Kuby by rád pateticky pozvedal, ale jen prázdně duní. Každá scéna je podřízena tomu, jak bude natočena, často na úkor logiky. Ale ta kamera. Nejen ony slavné dlouhé záběry, kdy se ze střechy hotelu dostaneme do bazénu, nebo z ulice dvě patra nad ní. I scény, ve kterých zdrcený zemědělec ničí svoje pole cukrové třtiny nebo závěrečný boj, vypadají skvěle. Ale naprostým vrcholem je sledování detailů. Moderní architektura, která hraje svou roli v nepovedeném atentátu, reklama na čínskou restauraci, děti, které si v zapadlé vísce za poslední minci koupí coca-colu, prodavač ovoce, který současně dealuje... Film selhává ve svém hlavním poselství, ale fascinuje svou formou.

Po nudné čtyřce docela překvapení. I když dva roky postprodukce vzbuzovaly obavy. Úvodní vykrádání banky je zábavné, stejně tak je zábavná poprava. Pak už to jde trochu s kopce a finále je spíše povinné než velkolepé. Asi prokletí moderního Hollywoodu. Hlavní hrdina je celkem nijaký hezoun, tak trochu jako jeho otec. Hlavní záporák je sice fajn, ale nedostal tolik místa, kolik by mohl.Sparrow je Sparrow. Depp nepřinesl nijak nic nového, ale kdo by to čekal, že? A zbytek? Co můžete čekat od filmu, jehož každá vteřina stála milion korun? Jen to nejlepší. No a toho se vám, co se kamery, výpravy, dekorací, kostýmů a kvality vizuálních efektů týče, opravdu dostane.

Uznávám, je to o kousek lepší než Prometheus. Ale jen o kousek. Protože dojde i na vetřelce, krev a trochu toho napětí. Jenže bohužel dojde i na nesmyslné filozofování a tuny pitomosti. Boj na jeřábu, který popírá fyziku snad více než Iron Man, přestřelka v trávě, kde se "hrdinové" vzájemně postřílejí, aniž by to někoho nějak dojímalo. Postavy, které nejsou nijak vykreslené, nijak charakterizované, vlastně je asi úplně jedno, kterou něco nebo někdo zabije teď, kterou za chvíli a která přežije. A tak jedinou postavou, vlastně postavami, které neupadnou úplně do prachu zapomnění, je Fassbinderův Walter / David. To je trochu málo. Nemám ani chuť dávat palec nahoru za naprosto dokonalé ztvárnění, kdy i v těch nejpitomějších scénách, často hraničících s parodií, bylo alespoň na co koukat.

Občas, když jsem viděl kvalitní historický film "západní" produkce, dumal jsem nad tím, jestli něco takového umíme také. Umíme, ne že ne. I látka by se našla. I herci. Roden je skvělý, Kaiser ještě lepší, stavba filmu také není úplně špatná. Výprava je excelentní. I ty vizuální efekty nepůsobí rušivě. A některé scény jsou špičkové, návštěva Henleina na velvyslanectví mezi nimi vedla. Tak kde je problém? Narychlo bych zmínil asi dva. Ten první, bez znalostí Mnichova a to přesných a detailních, skoro hodinu po hodině, se moc nechytáte. Na první dobrou jsem vůbec nepobral, co byla ta Benešova finta a pak vyznívá konflkt mezi ním a Masarykem celkem planě. A pak ty neustálé titulky, kde jako zrovna jsme. To se snad učí už v prváku na FAMU, že takhle ne.

V mnoha směrech neuvěřitelná super blbost, u které scénárista rezignoval snad na vše, a režisér to celkem úspěšne zamaskoval. Takže jaká je to blbost a jak to nedává smysl, to vám dojde až na konci. Ovšem zábavnost je vysoká. A ne, netáhne to Diesel, který zde své neherectví dotáhl až na samu mez. Táhne to především Dwayne a Jason, kteří se ve svých postavách vysloveně vyžívají a jejich "kočkování" je asi nejvtipnější částí filmu. Hned po Dwayneově koučování týmu malých fotbalistek. Haka doslova trhá bránice. No a pak už se jede soutěž o co nejpřepálenější a nejabsurdnější akční scénu, kterou ovšem brzdí snaha o psychologický portrét hlavního hrdiny a jeho muka. I slza kanula Dieselovi po tváři, ach jak smutné... Naštěstí Theronová předvedla, jak je důležité, aby psychopata hrála schopná herečka, takže ani tato scéna nebyla tak úplně bez zábavnosti. Jako nenáročný výplach mozku vřele doporučuji.