Brejlil

Nádhera. Nádhera. Které scény mám vyzdvihnout dříve? Lancelotova záchranná mise, zdatně ukončená beznohou Gazelle se skromně krčí vedle večeře u multimiliardáře a hlavního padoucha. Výuka dobrých mravů v londýnském pubu. Debata, které víno je nejlepší k Big Macu, toť tresť britské uhlazenosti. Vrcholem ovšem je masakr v kostele. Colin Firth Esq. naprosto nekompromisně "vykydlí" hnízdo buranských takykřesťanů a ukáže, čeho všeho je schopen anglický gentleman. Třešničkou na dortíku pak je švédská princezna a její neodolatelná nabídka. Pamatujme, "manners maketh man".

Nejlepší Spielbergův film od Mnichova a Války světů. Spielberg je vypravěč par excellence a v Mostu to dokazuje měrou vrchovatou. Most špionů není žádné realistické drama. I když se zobrazované události staly, určitě se nestaly takto. Ale to vůbec nevadí, nad podobnými námitkami nám Spielberg nedá čas přemýšlet. První část filmu, soudní drama jednoho agenta SSSR a jednoho státem přiděleného, ideálům ale stále věrného advokáta, má spád a solidní "lidský" rozměr. Doba, ve které Američané šíleli z možného jaderného napadení, SSSR byl "říší zla" a komunismus ta nejhorší možná ideologie, je vykreslena asi věrně na pohled,. Ale chybí ji naléhavost, působila "uhlazeně". Ale byla to lepší část filmu. Druhá část, předání špionů, byla... roztříštěná. Nový zajatec, naivní a lehkomyslný studentík, mi nic nového nedal, vlastně mně ani nezajímal. Stejně tak nebylo úplně jasně podáno, o co vlastně šlo východoněmecké vládě. Snad kromě snahy naštvat i Rusy i Američany. A i když jsem ocenil způsob, jakým Donovan zabil dvě mouhy jednou ranou, moje spokojenost z první části filmu byla ta tam.

Celkem překvapivě natočený film. Ne že by zde nebyly trikové orgie a nějaká ta bitka, ale film na nich nestojí. Vlastně vůbec nestojí na lidech. Těm se nedaří nic, na co sáhnou, hlavní "hrdina" se protlouká z místa na místo, bez toho, že by nějak mohl události ovlivnit, hlavní "vědec" sice vysvětluje, ale nedokáže poradit. Humoru je pomálu, protože zkáze se smát nelze. Obludy se chovají v rámci svého životního stylu logicky, i když hledat logiku v potvorách, živících se radioaktivitou, nelze. Nejpřekvapivější je právě rozhodnutí skoro nic neukázat. Dvě velkolepé bitky se objeví sotva v televizi a důraz je kladen na komorní scény. Působivá je scéna seskoku mariňáků i scéna na železničním mostě. Bohužel režisérem zvolený způsob vyprávění má i své nedostatky. Tím nejhorším je nedořečenost scén. Co se dělo na letišti v Honolulu nebo na Golden Gate Bridge, to už se nedozvíme.

Proč vidět druhé Sin City? Kvůli Evě Greenové, kvůli atmosféře, která je tu a tam opravdu hutná a kvůli Evě Greenové. Její povídka je vůbec nejlepší. Zbylé dvě jsou jen do počtu.

Slabinou Sicaria je scénář. Nebo je tu druhá možnost, že je to brilantní scénář. Já se přikláním spíše k té první variantě. Villeneuve se svou brilantní režií snaží zakrýt zásadní problém a tím je hlavní hrdinka. Ta se nezajímá o nic a když se někam dostane, pak se diví, co se děje a křičí, že se jí to nelíbí a že bude postupovat přesně podle příruček. A nebo rovnou jde a něco zkazí. Pro oba její mužské protějšky je to válka s často nefér prostředky a hlavně naprosto nevyzpytatelnou motivací. Ničemu, co pronese Matt Graver (Josh Brolin) se nedá věřit, koneckonců je z agentury, která má s narkomafií bohaté zkušenosti k oboustrannému vzájemnému prospěchu. A Alejandro? Je to msta, likvidace konkurence nebo ho to prostě jen baví? Těžko říci. Jenže zatímco jako divák se takhle můžu divit, jako hlavní hrdinka, agentka FBI z americko-mexického pohraničí, byl bych za obrnaivu. Ale třeba právě proto si ji Matt vybral. Vždyť se o ní nedozvíme také skoro nic, stejně jako o celém tom pátrání. Villeneuve, Deakins, Jóhansson a všechny zůčastněné hvězdy ovšem předvádějí vynikající výkony, aby diváka takové otázky napadaly až pěkně po filmu a ne ještě během něj.

"Ne, nechci být Bond. Ale neumím nic jiného, nejsem nic jiného. Jsem líc toho samého světa, jako je Blofeld jeho rub." Všechno v téhle bondovce je unavené. Nebo psychopatické. Nebo oboje. Potemnělý svět mrtvých, kteří se ovšem už od úvodu, kdy je Bond jedním z nich, zatraceně hlásí k životu. Dokonce i stará dobrá M promluví ze záhrobí. Postavy naprosto nevyhraněné, které se vynoří a opět zmizí, jako Lucia. Které jsou, ale kdyby nebyly, nevadilo by to, jako Madeleine. Které mluví o budoucnosti, ale jsou jen prodlouženou rukou minula, jako C. Světu mrtvých odpovídá i velmi pomalé tempo a příšeří i za plného slunce. Nedivím se, že pro mnoho diváků je film zklamáním. Pro mně je spíš překvapením. Kam až se dá zajít se zavedenou značkou, aniž se to celé zhroutí? Spectre je doslova a do písmene na hraně. A myslím, že dále už určitě jít nelze. Ale kdo ví?

Nemastné neslané. Jack Ryan mi prošuměl před očima. Co se dá ještě napsat? Děsivá ruština z úst nažloutlého Kennetha, herecké výkony nevýkony, hlavně Keira byla nějak mimo. Celkem solidní výprava a hudba a jedna nebo dvě trochu lepší scény. Běžný hollywoodský průměr a moc nechápu, proč je pod ním podepsán zrovna Kenneth Branagh.

Je to takové... Několik brilantních scén v jinak nepříliš uspokojivém filmu. Od úvodního kázání se film vleče přes večeři u snoubenky až po setkání s Ivy. Pak se to přeci jen rozběhne. Obě ženské hrdinky jsou nepříliš zajímavé, ale vůbec nejhorší je Spencer Tracy. Jako Jekyll ještě ujde, ale jeho rádoby démonický a zlý Hyde je spíše karikatura. Dobře je to vidět na scéně v baru. A tak jsou zajímavé jen ty "produkční" hodnoty. Krásná a občas nečekaně akční kamera vyniká zvláště ve scéně v parku.

Co začíná jako podivná vyprávěnka o papouškovi Édouarda Daladiera, mění se ve svérázný pohled na natáčení filmů v Čechách, aby vyvrcholilo skoro obrazoboreckou interpretací Mnichova. A tragédií filmového štábu. Co na papíře vypadalo šíleně a ve třech větách to také vypadá šíleně, to na plátně funguje skoro dokonale. Skoro dokonale. Přesto jde ale v záplavě všech podivností, nedotažeností a naprostých pitomostí, kterými nás domácí kinematografie zásobuje už několik let, o vynikající film.

Příběh jedné posedlosti, okořeněný závěrečnou scénou, která není pro trpící závratěmi. A to je asi tak všechno, nic víc, nic míň. Naštěstí.