Brejlil

Gangsterka a melodrama. Zatímco melodrama je takové konvenční, pominu-li otázku, kam vlastně schovali mrtvou matku. gangsterka je zajímavá. Hvězdou filmu není Lillian Gishová, ale Elmer Booth. Jeho postava je dokonalý předchůdce gangsterů v podání Jamese Cagneyho. Cynický škleb a ochota rychle vytáhnout pistoli ovšem jen maskují smysl pro čest a vlastní spravedlnost. Další hvězdou je Griffith, jeho práce s prostorem, střihem, kamerou, ostřením (viz slavný záběr hlavního padoucha při jeho plížení podél zdi) a rámováním záběru je excelentní.

Elmer Booth se pro role mladých mužů polosvěta dokonale hodil. A to je taky asi jediná přednost tohoto snímku. Přesto je docela zábavný a Griffith si tady zkoušel své střihové postupy.

Pěkné je zobrazení klevet a moralistních pokrytců. Nechybí trocha humoru a Griffith solidně pracuje se střihem, živě střídajícím celky, polocelky a detaily. A to je asi všechno.

Sociální cítění Griffithovi nikdy příliš nechybělo, i když filmy s náznaky sociální kritiky užíval spíše k rozehrání melodramatických situací. Stejně tak je tomu zde, nechybí ovšem docela zajímavé scény divadelní zkoušky nebo solidní práce maskérů. Přesto jen průměr.

Blanche Sweetová je hlavní a pohříchu jedinou hvězdou tohoto snímku. Její herectví se zdá být prosto přehrávání, které si spojujeme s němým filmem a je velice působivé. Protože jinak jde o obyčejnou moralitku, i když jí Griffith oživuje některými kompozicemi kamery a prací s celky, polocelky a detaily.

Film poněkud zvláštní. Jde o oživlé ilustrace Ježíšova života od Zvěstování Panně Marii po Nanebevstoupení Páně. Mezitím vraždění Neviňátek, útěk do Egypta, Ježíš v chrámu, Jan Křtitel, vyhnání penězoměnců, prostě skoro celé evangelium. Vše je stereotypně uvedeno titulkem (např. "Jan Křtitel kázal a křtil") a pak předvedeno. V dlouhých statických záběrech. Když táhla karavana za hvězdou do Betléma bylo to hrozné (pastýři nesli ovce na ramenou, pak nějaké ženy, mudrci na velbloudech, dav, zase dav, stádo ovcí a koz a další davy), ještě lepší to bylo po vzkříšení Lazara. Davy nakukovaly do hrobu s nevěřícným výrazem. Ke konci se také objevují různé nedostatky, scéna bičování je neuvěřitelně vtipná a podobná je scéna Petrova zapření. Bez znalosti evangelií se také většina scén stává naprosto nesrozumitelná, protože v titulcích nejsou žádné dialogy (takže Poslední večeře Páně je jen taková žranice). V celém filmu jsou jen dva švenky (zato pečlivě připravené) a dva polocelky, zbytek jsou divadelně působící záběry. A vrcholem všeho je herectví. Spočívá jen v lomení rukama, hledění kamsi k nebesům a případně v modlení. Přesto má film své kvality. Je barevný (kolorováno systémem Patécolor), má bohatou výpravu a hodně komparzistů. Ukřižování je natočeno docela zručně. Kvalitní jsou také vizuální efekty, ve scéně záchrany Svaté rodiny před vojáky velice propracované. Přesto lze doporučit jen lidem, kteří a) studují dějiny filmu a narazili na pojem Film d'Arts; b) znají nějaké evangelium skoro doslova; c) vydrží čekat na nejakčnější scénu asi 40 minut.

V 10. letech minulého století bylo Dánsko špičkou evropského i světového filmu. Jeho největšími hvězdami byli Psilander a Nielsenová, zde pěkně pohromadě. Film je sice melodramaticky unylý, (i přes relativně nekonvenční morálku všech postav), má ale svůj půvab a obě hvězdy hrají přirozeně, obvyklého přehrávání němých filmů se nedočkáme.

I zde nelze než začít povzdechem, kopie NFA je bez mezititulků, takže mi nebylo zpočátku úplně jasné, o co jde. Naštěstí film je doslova nabyt akcí a na nějaké složité řeči není místo. V podstatě jde o dobrodružně laděnou obžalobu udánlivé praxe mormonů unášet mladé ženy. Na přelomu století byla tato domněnka v Evropě dosti populární, a kdo ví, možná ani nebyla daleko od pravdy. Z celého filmu dnes sice čiší naivita, ale vyzdvihnout musím dva klady. Prvním je dekorace mormonského chrámu s obrovskou křitelnicí, ve které jsou křtěny dívky v bílých řízách. Namočené pak působí docela sexy. Druhým kladem je automobilová honička, snímaná z jedoucího auta. Má sice pouhé dva záběry, ale dosti dlouhé a v přehršli staticky snímaných dekorací působí velice nabušeně.

Zmatky kolem plánované nevěry v době rozkvětu dánské kinematografie. Psilander je na počátku své kariéry. Bohužel kopie v NFA je bez mezititulků a proto jsou vztahy mezi jednajícími osobami dosti nejasné. Protože sváděná manželka není o mnoho starší dcery, usoudil jsem, že jde o macechu, ale kdo ví. Kopie má také na jednom místě zmatené řazení záběrů v jedné scéně, které působí až postmoderně, ale určitě nebylo záměrem. Kladem jsou exteriérové scény z lovu a skutečný, působivě vyhlížející požár alespoň jedné dekorace.

Trochu z úcty, trochu za překvapivé triky, trochu za nadšení, s jakým bylo toto dílko natočeno. Technicky je kupodivu film zvládnut docela dobře, ani herci nejsou úplně přehrávající.