Avalon820

Samoúčelná perverzní úchylárna, u které nominaci na Oscara považuji za totální úlet. Byl tu sice velmi dobrý nápad, to se musí nechat, ale to pojetí je... hrozné. Soudnost režiséra je v tahu stejně, jako kvalita snímku. Ta všudypřítomná podbízivost a nehynoucí snaha diváka šokovat... To mě doslova znechutilo. A ve chvílích, kdy už se nám autoři náhodou nesnaží vnutit art-porno, přichází čirá brutalita. A z toho se mám posadit na zadek? Ne, děkuji pěkně.

Někdy se skutečně vyplatí pustit si televizi zkrátka "jen tak." Uznávám, že to je jako výstřel do tmy, ale zjevně i takovéto činění nese své ovoce. Já jsem si takhle jednou večer pustil ČT2 a už to jelo. Slavíci v kleci... vcelku sympatický název, tak proč ne? Ale že se z toho vyklube až takhle povedený snímek? To jsem skutečně nečekal. Slavíci v kleci je francouzský film ze staré školy s tím detailem, že je z roku 2004 (za "starou školu" považuji francouzské filmy tak do přelomu 70. / 80. let). Ano, má to hodně průhledný příběh a ano, už tady něco takového x-krát bylo, no ale když se to umí podat, je to hned o něčem jiném. K hudbě tíhnoucí učitel přijme místo na chlapecké internátní škole a prostřednictvím hudby se snaží všechno a všechny změnit. No řekněte sami, jestli toto není stokrát provařené téma. Čím tedy ale tento film vlastně vyniká? Skvělou atmosférou, krásnou hudbou, dojemným příběhem a bravurními herckými výkony. Toť můj dojem. Nominace na oba Oscary shlédávám tedy za naprosto oprávněné.

Hrůza to teda fakt byla, to se musí nechat. Tento snímek není nic jiného, než samoúčelná vykrádačka, která dává fádnosti nový rozměr. Na začátku se nás tvůrci snaží navnadit tvrzením, že jde o příběh podle skutečné události, ale velmi rychle vám dojde, že tohle má ke skutečnosti zatraceně daleko. A když opomenu takové úlety, jako že například autoři v životě neslyšeli o razkladu tkání, zůstává nám pouze nemastné, neslané a okoukané cosi. A ten rozjezd v poslední půlhodině to už neměl ani sebemenší šanci zachránit. No jo no... Kdyby to alespoň tak zoufale nepřipomínalo The Amityville Horror říznutý Silent Hillem...

Jsem příjemně překvapen. Muž ve stínu je zajímavý "něco jako thriller" se značkou made by Polanski, ne neinspirovaný švédským Miléniem, který je překvapivě i napínavý. Dokonce ani jinak podivně slizký Ewan McGregor mi nevadil. Pro mě je sice rozuzlení trošku prvoplánové, ale tak co - zápůsobilo to a o to přece jde, no ne? Je to vlastně taková náročně se tvářící, ale v jádru velmi nenáročná podívaná pro každého, byť jen víkendového diváka a fanouška záhad. Ale mystérium, ze kterého by si člověk sednul na zadek také nečekejte... Jo a nesmím zapomenout také zmínit hudbu Alexandrea Desplata, která je skutečně stylová.

Skvělá hudba, výborná kamera, zdařilá výprava... To je recept na dobrý dokument, ne film. Proti proudu je hodně nevýrazné dílko - tématicky zajímavé, ale svým způsobem se mi pohnutky hlavní postavy dosti příčily (a pokud si denně neřežete žíly budou i vám), o značné plytkosti příběhu nemluvě. Filosofická stránka filmu (která měla být alfou i omegou celé story) je pak až příliš umělá na to, aby diváka dovedla k zamyšlení. Jednoduše řečeno - tlačení na pilu je příliš znatelné a po nějaké době i otravné. Neodvratný konec je pak jen deprimující špičkou celé pyramidy hořkosti. A upřímně - proč se na takový film dívat (znova)?

Captain America je skutečně efektní a napínavá podívaná. Tento fakt ovšem nemění nic na tom, že je tento snímek také značně nadutý. Těžko si ale stěžovat - kdybych chtěl přemýšlet, nepustil bych si akční film podle komiksu, že? Takže asi tak... Dvě věci ale vážně nepřekousnu - skutečně velmi přehnanou primitivitu příběhu a především americkou vlasteneckost, která na mě sálala takřka z každého snímku. Ne, nejsem až tak hloupý a pochopil jsem, že cílem tvůrců bylo ono zmíněné vlastenectví pořádně nadsadit, ale i tak jsem měl pocit, jako by mi celou dobu bylo něco vnucováno... Patrně to chtělo ze strany režie větší nadhled a nebrat dané téma tak vážně.

Jedli jste někdy smažená rajčata? Je to děs, chutnají, jako když někdo něco nepěkného předžvýkal a smažil to tak dlouho, až se z toho stalo uhlí. Tento fakt ale o filmu nevypovídá naprosto nic :) Smažená rajčata byla ve své době mimořádně populárním filmem (v USA, samozřejmě) a i dnes jsou takovou modernější klasikou. Překonala popularitou svou knižní předlohu a nemohu posoudit, zda oprávněně, neboť jsem toto dílo nečetl. Každopádně co se snímku týká... Jde o vysoký nadstandard. Příběh plný nostalgie, úžasných hereckých výkonů, příběhu, kterému nechybí připomenout tak důležité věci jako je láska, přátelství, dobrodužství, ale třeba i smrt, a to vše zasazeno do prostředí jižanského městečka v Americe 30./40. let. V závěru jsem pouze zíral s otevřenou pusou. Přesně takovýto styl filmů miluji ze všeho nejvíce, a proto Smažená zelená rajčata všem srdečně doporučuji.

Alkoholový opar je v tomto filmu doslova hmatatelný a ačkoliv jsem byl zcela střízlivý, film se mi skutečně líbil. Vystřízlivět by měla spíše zdejší, chvílemi dosti zdrcující kritika. Já jsem měl pocit, jako bych se díval na pokračování Ohňostroje marnosti, jen chytřejší, vtipnější, hezčí, v jiném prostředí, s jiným příběhem a jinými herci. Speciálně pak ležérní Johnny Depp vyzdvihl tento snímek o úroveň výš, o nahrávačích Rispolim a Ribisim nemluvě. Jen ten Aaron Eckhart se tam tak nějak míhal a ve výsledku jako by tam ani nebyl... Neubráním se srovnání Rumového deníku s další Thompsonovou perlou, jíž není nic jiného než Strach a hnus v Las Vegas. Oproti vegasskému hnusu je portorický deník značně umírněnější a sluší mu to o poznání více. Komická složka plynule odstupuje částem dramatickým, chvílemi až thrillerovým a naopak. Ne, nebudete se válet smíchy a ne, nebudete si kousat nehty napětím, ale právě ona nadžánrovost a lehkost činí tento film o to zajímavějším. I když (jak tak koukám) tato forma nebude nejspíš příliš doceněna.

Je sice hezké mít emocemi nabušený námět, který si jen říká o to, aby byl zfilmován a stal se nádherným snímkem, ale evidentně to nestačí. Řekněme si upřímně - příběh milostného trojúhelníku studentka - student - učitelka je příliš okoukaný na to, aby byl vypráven více jak dvě hodiny, přičemž každá druhá scéna je dost násilným způsobem natahována a zvratů je též dosti poskrovnu. To pak námět, herci (s Ken'ichim v čele), atmosféra (jen tak mimochodem - toto není komedie ani omylem) a kde co dalšího je naprosto k ničemu. Jaký je tedy verdikt? Vcelku příjemná, oku líbivá, ale nehorázně utahaná podívaná, která by přísnějším střihem získala o hvězdičku navíc (minimálně za mě).

Byla jednou jedna Temple Grandinová... A já se vás ptám - víte, kdo to byl? Ne? Nejste sami, také jsem nevěděl. Naštěstí tu ale je právě tento film, abychom byli náležitě poučeni. Ve výsledku tu máme typické americké drama s líbivou hudbou a patřičnou dávkou sentimentu, které ale není vtíravé a příjemně se sleduje. Co je na něm ale tolik odlišného? Dvě zásadní věci. Za prvé jde o snímek televizní produkce - s klidem ovšem mohu říci, že tento film by mohl být promítán v kinech a šlo by o rovnocennou podívanou. Za druhé tu je Claire Danes, která je tak skvělá, že na to ani slova nestačí - zahrát jakkoliv postiženou osobu je vždy těžké a Claire se toho zhostila výborně. Co považuji za hříšné je pak ale srovnávat Temple Grandinovou s Rain Manem jen proto, že hlavními hrdiny jsou autisté. Nezapomínejme, že Temple je skutečná, takže výpovědní hodnota filmu je na zcela jiné úrovni než u Raymonda, který je čirou fikcí.