Schuebelbach

Chtěl jsem bejt slušnej, tak jsem dal alespoň jednu hvězdu. Už jen za ty prachy, co to muselo stát. // Pokud jste to neviděli: klidně si o mě říkejte, že jsem úplnej blázen a že nic takového přece nikdo při smyslech nemohl natočit, ale v sérii se skutečně stane toto: německý sirotek ve věku +/- 8-10 let si v sirotčinci sestrojí svůj první radiopřijímač a za poslechu nočního vysílání jistého francouzského „profesora“ se naučí plynně francouzsky. Bude se mu to totiž jednou setsakramentsky hodit! // Stejného profesora poslouchá i jistá slepá dívka, jejíž otec v muzeu spravuje nejvzácnější francouzský drahokam, který je shodou okolností prokletý. // Co čert nechtěl - shodou zase jiných okolností se ukáže, že profesor je ve skutečnosti prastrýcem této slepé dívky, což doposud NIKDO NETUŠIL!!! // Shodou zase ještě dalších zvláštních náhod se cesty těchto tří zapálených radioamatérů – německého geniálního sirotka, slepé dívky a tajemného „profesora – prastrýce“ za dramatických okolností PROTNOU!!! // Že otec slepé dívky za útěku z Paříže natrefí na opuštěný statek, ve kterém se – jaké štěstí – nachází provozuschopný NÁDHERNÝ CITROEN, který je dopraví až za profesorem, zdá se být ve světle předchozích náhod ničím podivuhodným. // Pak už to jde ráz na ráz - floskule šustí, slzy kanou, dojetí je nezměrné, protože skoro všichni pomřou. Ne tak ovšem dva mladí krásní lidé, kteří se asi tak po 20 minutách, kdy se poprvé uviděli (anebo alespoň teda on ji), LÍBAJÍ! // V tuto chvíli nás tedy rozhodně nemůže udivit, že sirotkova sestra má někde daleko v Německu puštěnou domácí radiostanici, ze které se – poslouchajíc profesorovu frekvenci – prostřednictvím mimořádného vysílání svého bratra z rozbombardovaného Saint-Malo dozví, že tento jest naživu a dokonce potkal dívku s nejkrásnějšíma očima na světě! // Tak takové to tedy bylo!

Stárnu, stává se ze mě nostalgická plačka, kouknu na Jízdu... a najednou to tam mám zase všechno, celý devadesátky. A ještě je to natočený přesně tam, kde jsem celý mládí žil. Nostalgie, nostalgie, vzpomínky, mládí, holky, euforie z revoluce, euforie ze svobody...    To je jedna věc. Druhá věc je ta (Jízdu jsem viděl mnohokrát, ale tento týden asi tak poprvé po dvaceti letech), že jsem tu Jízdu po těch dvaceti letech uviděl a našel jsem tam věci, které jsem tam doposud nenacházel: feminismus třeba! Jak silná žena ta Aňa tam vlastně je. Jak si s nima hraje. Ale i to, jak krutě je za to potrestána... V Jízdě je toho mnohem víc, než jsem si vlastně myslel.

Ty jo dobrý. Přepadlo mě to náhodou v telce a byl jsem skoro až (velice příjemně) zaskočen.  Zajímavý casting (Gabriela Mikulková v hlavní roli je skvělá) a několik zajímavých formálních vyfikundací: Bolek Polívka začne mluvit a my ho ještě asi minutu poznáváme pouze po sluchu, než se objeví v záběru. A detail na jeho obličej tam snad ani není. Dobré. A poslední scéna je silná. Jednoduchá a přitom strašně silná. Jsou tam i lapsy, škoda jich: celá zmrzlinová scéna v úvodu odehrávající se v kulisách skvěle renovované porevoluční Třebíče s opravenými fasádami, střechami, moderními nepřirozenými chemicky jedovatými barvami domů... To nemuselo být.

Málo filmu, hodně mluvících hlav, figur jak na orloji, skoky v ději sem a tam... Tak takové to tedy bylo. //   Myslím, že dobré dvě hodiny děje by šlo označit slovy "muži sedí u stolu a minimálně jeden z nich mluví". // Angličané hrají Američany, kdokoli hraje Němce a všichni hrají Židy. // Šel jsem na to zcela záměrně bez předchozí historické rešerše, protože mě zajímalo, jak to bude působit jako film. A asi to byla chyba. Ztrácel jsem se. // Oppenheimer neozářil.

Vlastně jsem vod toho moc nečekal a po prvním díle voe čumim s vodevřenou hubou, voe... Neskutečně brutální a drsná obžaloba generace rodičů husákových dětí. Mých rodičů. Mluví se příšernou češtinou, vyprávějí se trapné vtipy, komunikace se odehrává v hláškách, chlastá se, hulí se úplně všude, ženský se plácaj po prdeli, kámen souloží cihlu, potraty jedou ve velkém, práská se, podplácí... No a možná to i z velké části odpovídá na otázku, proč dnes generace rodičů husákových dětí volí tak, jak volí. Třesu!

Strasne jsem se tesil, mel jsem obrovska ocekavani. // Nemohu rict, ze jsem zklaman, ale formu jsem si uzival podstatne vic nez obsah. Forma dokonala, obsahu (dramaturgii) do dokonalosti neco chybi. // Nejvic mi nesedela pasaz zfanatizovanych "odbojaru", tam uz mi to prislo pres caru a nejak jsem jim prestal verit. Ale ctyri hvezdy jim dam.

Radost, radost… Doby, kdy jsem se u mnoha filmu smal, az jsem se za bricho papodal uz jsou bohuzel pryc. Uz jsem asi nejak moc semletej cynismem a vsim tim, co jsem videl. // A pak prijde Havelka a ja se tlemim na mnoha mistech a fakt hodne. // Ne, neni to DOKONALY FILM. Neni to ani dokonala komedie. Jo, nekteri prehravaji a neco je az moc teatralni. Ale ja se proste SMAL! A smal jsem se skoro od zacatku az dokonce. A popadla me touha jit na to hned znovu. A uplne nejlepsi nekde to stahnout a jit scenu po scene, hlasku po hlasce a hledat tam ty konkretni situace z novinove rubriky “kuriozity”, ktere byly pro ty jednotlive skece predobrazem. Mam pocit, ze tam toho bude mnohem vic nez jenom ta zakladni zapletka, “baba v korenech”, “jelen ukradl myslivci flintu”… // Ctyri hvezdy, a kdyby ten Plesl nebyl tak moc pres caru, dal bych pet.

Skvost. Ten pocit, kdy televizi zapnete spíše náhodou, a objevíte perlu, kterou jste nečekali a o níž jste neměli sebemenší tušení.

Promarnena prilezitost. Nemam ani trochu pocit, ze toto byl Havel. Myslim, ze "Havlovi" (filmu) by mnohem lepe sedala jakasi absurdni fraska nekde na pomezi crazy (tragi)komedie. Horak to zbytecne zalil hektolitry patosu. // Pokud bych mel Havla znat pouze z tohoto filmu, nikdy bych neprisel na to, proc se stal respektovanym leadrem opozice. A nikdy bych neprisel na to, cim si tento filmovy tunta s totalni absenci charismatu vubec vyslouzil nejakou pozornost zen. // Ani trochu mi nevadi, ze Havel byl burzoust a devkar, ale k tomu aby se clovek devkarem mohl vubec stat, nesmi mit charisma Horakova Havlicka.

Jak se ukazuje, bylo to sice 50 na 50, ale Dejvicke tu zkazu evidentne neodvratilo.