Vilem_Dojiva

Vizuálně velmi nápadité a dost povedené. Úžasné kompozice, místy výborná hra s perspektivou a matení diváka v tom, kde je dole a nahoře; zajímavá práce s plány scény, která úplně jednoduše vytváří efekt hlubokého prostoru. Dějová linka je OK, možná poněkud nesoudržná, ale i přes šílenou uspěchanost pořád lze vyčíst motivace postav a zorientovat se, kdo je kdo. Podle všeho je "přehuštěnost" způsobena adaptací hodně dlouhé předlohy do krátké stopáže, což mohlo rozhodně dopadnout mnohem hůř. Vůbec by mi nevadilo, kdyby to mělo třeba o hodinu víc - fikční svět a subsvět party kamarádů jsou dost zajímavé na to, aby podpořily mnohem rozsáhlejší expozici, která by navíc film jako takový zpřehlednila a možná mu i dodala větší hloubku.

Zatím druhá nejpřesnější reprezentace psychedelik v moderní kinematografii (po Slunovratu). Škoda jen, že od této epizody jde kvalita s každým dalším dílem dolů.

Zatím jedna z nejvíc meta "marvelovek", které jsme měli příležitost vidět (vyjma Deadpoola je na podobné úrovni je pouze Thor: Ragnarok). Přiznávání nesmyslnosti žánrových schémat, která byla ještě před (wow) devíti lety myšlena smrtelně vážně začíná pomalu rozkládat superhrdinský žánr jako takový. Do popředí se dostává (byť zatím jen náznakem) sociální kritika, nádech politického tématu (jakkoliv zatím neobratně zpracovaného) a hlavně fakt, že marvel filmy skutečně přináší větší požitek spíš interakcemi v jádru lidských postav než vykonstruovanými téměř-konci-světa. Těším se na příště!

Musím přiznat, byl jsem naprosto unešen. Pokud mě na filmech něco dokáže totálně nadchnout, je to taková ta imerze, která divákovi naznačí, že fikční svět existuje i nad rámec vyprávění (jako například u INTERSTELLAR, TENET, SOURCE CODE, IN TIME a dalších). I tady je vlastně ta ústřední příběhová linka (titulní Cabiria) tak trochu odsouvána do pozadí a divákovi je nabídnuto mnoho dalších drobností, které ten fikční svět krásně vykreslují a dodávají mu plastičnost - zde například nedokončená dějová linie s Archimedem (ačkoliv všichni samozřejmě víme, jak to s ním a Syrakusami dopadne). Zkrátka a dobře, filmy jako CABIRIA dokáží naprosto přesně zasáhnout mé slabé místo pro rozsáhlé fikční světy a proto nemohu hodnotit jinak než 5/5.

Miluju brambory

Plíživý přechod z Končalovského polodokumentárního stylu, ve kterém sledujeme vlastně katastrofický film (a divácké potěšení pramení zejména ze sledování samotného procesu řešení situace) do čím dál osobnějšího dramatu, kde se do centra dění dostává jedna samotná postava, přetvářená z vedlejší, rozporuplné, do hlavní, které patří divácké sympatie. S půlí stopáže přichází postupný obrat o 180 stupňů, kdy mizí detailní rozebírání kroků vládních činovníků a najednou se nám odpovědí na dílčí otázky nedostává, rozuzlení jsou záměrně vynechávána a ústřední enigma je odsouváno, nakonec zdánlivě vyřešeno a v posledních minutách převráceno naruby. Totální imerze do temných šedesátých let, kdy se situace měnila lusknutím prstů a moje touha po možnosti udělit šestou hvězdu.

(Hodnocení segmentu o Olze Hepnarové) Je podivné, že i když se dokumentaristům povedlo dohledat neuvěřitelné množství původních svědků otřesných událostí roku 1973, nebyl tento úspěch podpořen kvalitnějším podkresem a rešerší. Opakující se archivní záběry (cca dvě až tři fotografie Hepnarové či jejích obětí), trapné, nízkorozpočtově působící "rekonstrukce" s herečkou, která v roli Hepnarové bez pointy bloumá ulicemi a vyloženě vymyšlené skutečnosti zhazují skvělé výpovědi pamětníků.

Šel jsem do kina na tento film, ve kterém hráli herci. Přišel jsem do sálu, sedl jsem si a film byl promítán na plátno. Nakonec skončil a odešel jsem domů. Naprosto nejsem schopen slovy popsat, co se stalo mezi začátkem a koncem filmu.

Zábavná hra s okamžitým zamítáním různých řešení ústředního problému (zloději jsou okamžitě sežráni, Wayne nemá proti aligátorům šanci) a překvapivé několikeré odsunutí konce. Nekonzistentní hrozba aligátorů a pokousání hlavních postav bez následků ale prakticky zabíjí jakoukoli šanci na atmosféru napětí. Momenty, kdy je do popředí stavěn osobní konflikt, jsou vyloženě nudné (Haley a jejího otce se prakticky netýká, jde v něm o neviděnou matku). Námět dobrý, zpracování viditelně osekané.

Strhující herecký výkon, neuvěřitelná práce s kamerou, parádní soundtrack; skutečně tohle je jeden z těch snímků, které zestárly do krásy a přiznám se, občas u něj slza ukápne.