Ondsyk

Moc příjemné pokoukání. Konverzační detektivní komedie, která by s přehledem vynikla i na divadelních prknech v dobře převedené adaptaci. To byl možná i důvod proč autorovi a zároveň režisérovi kývli na účast takové hvězdy které můžeme vidět v naprosto odlišných polohách, než býváme zvyklí, a to je vlastně také moc příjemné. Např. kapitán Amerika jako padouch, nebo Bond snažící se o dekorum soukromého očka ovšem končící v lehkém zmatku z naprostého zvratu po objevení klíčového důkazu. Jamie Lee Curtis jsem nepoznal, dlouho jsem ji neviděl, takže překvapení v titulcích, a teprve pak mi došlo čím mě ta baba s cigárem celou dobu tak bavila. V devadesátkách jedna z královen. Autor-režisér si svou věc vymazlil k obrazu svému a přesto, že se nejspíš nejednalo o bůhvíjaký rozpočet, si v komorním klidu stvořil velmi povedené dílko, za které se nemusí stydět nikde na světě, protože taková věc se může opravdu odehrávat kdekoliv, žádnou „amerikanizicí“ děj netrpí, a to je moc příjemné.  Doporučuji shlédnout v bdělém stavu, ne jako noční uspávačku a závěrem ještě poznámka: jako obdivovatel ruční práce na chladných zbraních bych asi před hlavní rekvizitou dokázal strávit odpoledne😊

….přepínáte….přepínáte…přepínáte….a najednou zjistíte, že jste se s prstem na tlačítku zaseknuli a byli vtaženi a až po pár minutách si řeknete, sakra tak tohle musím vidět od začátku. Díky bohu za zpětné přehrávání! Možná jsem ovlivněn fanouškovstvím MCU a přiznávám, že kdyby mne na první dobrou nezaujali Vanda s Hawkeyem, přepínal bych dál, přiznávám, ale dobře že jsem tak neudělal! Detektivní zápletka a pěkné vyprávění mne přivedlo na ČT2 k detektivce s běžnou zápletkou, a protože jsem se v minulosti sám ocitl na jevišti, vím, jaká je to profese. Když vidíte známou tvář, chcete vědět co umí i jinde. A umí. Děj je na nich dvou dost postavený, zdatně jim ale sekundují i ostatní vedlejší postavy.  Nejlepší je ale na tomhle kousku styl vyprávění. Nejdříve klasická detektivka, ale jedním zaklepáním na dveře se ocitnete v naprosto odlišném stylu a světě, kdy chvíli tápete kde to vlastně jste, a nakonec přijde ještě odlišnější a celkem šokující vyústění, než byste v kdejaké kriminálce čekali.  Také se mi moc líbí téma amerických indiánů, a to že příběh v pozadí ukazuje jejich vnímání většinovou společností a úřady. To je něco, co by se mělo v kontrastu s chováním „vývozců demokracie“ sdělovat u nás za oceánem častěji!  Ne-standard a odvaha k němu se cení a na čt dva a Art se takové věci občas vyskytují. Alespoň tady je ten státní institut v pořádku. K televizi si udělejte horký čaj, protože ve Wyomingu je, zdá se, vážně dost zima 😉

Rád bych promluvil o ději, ale žádný si nevybavuji. Psát negativní hodnocení je z toho důvodu velmi těžké, když není o čem. Jednička byla neotřelá novým stylem hrdiny a bojovými scénami na kterých se, u této postavy, patrně zakládá celé know how.  Keanu Reeves je dobrý herec, jeho z toho neviním. Scénárista jako by se zasekl na jedné ze scén a bez vypnutí motoru se rozhodl propsat až ke konečnému ději v dalším pokračování, kde ho museli raději usměrňovat hned další tři kolegové. Všeho moc škodí a neuvěřitelná neprůstřelnost jednoho zabijáka před celou armádou jiných je srovnatelná snad jen s efkovými hongkong filmy, kde karatisti z ničeho nic nepochopitelně vzlétávají ze sedu na židli až do druhého patra.  Zoufale, ale opravdu zoufale, jsem čekal kdy už nastane nějaký dějový posun, ale pořád se jen odněkud někam jde a je potřeba pálit a pálit. Ok, jsou takové filmy, takto zaměřené, ale tady jsou ty scény tak dlouhé, že fakt zapomenete, proč tam John Wick někde vlastě vůbec je a co tam chce. Kdyby mi zabili psa, ještě po milované ženě, byl bych nas…upenej úplně stejně, dostal bych se do spirály událostí, které vedli až ke druhému pokračování a kdybych měl ty schopnosti, neváhal bych a pomstil bych se.  Jenže ať chcete nebo ne, jedná se o umělecké dílo. A z pohledu galeristy… tohle je jen vylitá barva. Nebijte mě, vím, že trojka je o něco lepší. Ztlumte si zvuk a jste -li John Wick, určitě to přežijete.

CHOSÉHO DEN CHOSÉ nasbírá na své malé plantáži v Bolívii 0,5t listů Koky, ze kterých je na konci 1kg drogy. List obsahuje asi 1% drogy, takže se dá bez problémů jíst, či žvýkat. Lístky odnosí ve vaku do své laboratoře, pečlivě ukryté v neprostupné buši, asi 40 minut cesty. Laboratoř je špinavý přístřešek s ještě špinavějším zařízením, skládajícím se z plastových sudů, kýblů, hadic a barelů s pofidérními ingrediencemi. Chosé nahází lístky na hromadu, na plachtě na zemi, a rozseká je strunovým křoviňákem na sračky. Pak je popráší několika lopatkami CEMENTU. Hned potom je zkropí velmi slabým koncentrátem KYSELINY SÍROVÉ. Koncentrát je tak slabý, že to Chosé úplně v pohodě cmrndá na ty lístky z kýblu holou rukou.  Vznikne břečka.  Břečku dá Chosé do velkého sudu a naplní ho BENZÍNEM.  Tak Chosé marinuje. Chvíli míchá, nějakou větví, míchá, extrahuje Kokain. Ten je těžší benzínu a usadí se asi 10cm. u dna sudu.  Chosé vezme žluklou hadici, ponoří ji na dno sudu, a druhý konec vloží do úst. Nasaje, podobně jako zloděj benzín, a stočí extrakt ze dna sudu, přes plátno, do barelu. Dále z toho musí oddělit zbylý benzín, tak na to vezme AKUMULÁTOROVOU KYSELINU. Tady už se Chosé trochu rozkašle. Ale netrvá to dlouho, vždyť tam dal jen jedno víčko, od kanystru z kyselinou, a laboratoř je velmi vzdušná.    Stejně to nestačí.    Pro úplné vyčištění mazlavé směsi ještě nasype SODU BIKARBONÁTU. Z čiré směsi se tak stává známá bílá. Tu pak nechá vyschnout a poté ji znovu převaří, již jen s VODOU. Při tom musí lžící odebírat vznikající pěnu z povrchu, neboť ta je prudký jed!  Chosé je pečlivý.  Musí.  Zbyde mu asi jeden hrnek bílé pasty – HYDROCHLORID KOKAIN. Chosé je moc fajn usměvavý chlapík! Má ženu, dvě děti, celkem normální rodinu. Drogy uživatelům nikdy neprodává! Usušenou pastu od něho vykoupí příslušný kartel. Něco jako u nás okresní národní výbor. Chosé vůbec netuší co ty zelené lístky způsobují v Evropě, U.S.A. ale i jinde ve světě. Nemá ani ponětí o neštěstí feťáků a utrpení jejich rodin. Neví ani o mrtvolách kterými je dlážděna cesta k neskutečnému bohatství těch co z jeho sušené pasty dovyrobí normovanou drogu Kokain v různých modifikacích, ani neví jak se droga do světa dostává. Chosé by rád na své slunné plantáži pěstoval jiné plodiny, jídlo pro kamarády bolivijce, a jezdil jim ho prodávat do města na trh, nebo ho vozil k dalšímu zpracování do potravinářského závodu. Bolivijská vláda mu, ale už deset let slibuje opravit most přes divokou řeku, kterou musí překonat cestou do města a také silnice, po kterých by mohl svou úrodu potravin převážet. Chosé je fajn a veselý chlapík! Od kartelu dostane týdně celých 30,-liber! To je asi 900,-Kč. Cena dávky, kterou z půl tuny lístků vyrobil za jeden jediný den, se v Evropě pohybuje kolem 150 000,- Kč. Chosé je vážně moc fajn chlapík! Za posranejch 3 500,-Kč na měsíc, riskuje dvacet let kriminálu, které mu udělí bolívijská vláda za výrobu…….obživy rodiny

Najít český dobrý film je v poslední době těžké, vše je na jedno brdo a se stejnými herci. Toto je trochu výjimka. Za prvé jde o filmovou adaptaci divadelní hry z cizího pera, což je znát zhruba v první třetině kdy se děj pomalu rozjíždí a jde spíše o seznamování s postavami, tak jak to člověk zná z divadla, a za druhé jde o nezvyklé herecké obsazení vč. stoupající hvězdy Štěpána Kozuba a dalších, až ke známější V. Žilkové.  Ztvárnění postiženého mi nepřišlo zas tak dobré, ač mám Kozuba rád, jako by se chvílemi probouzel do reality, ale kdoví co je v takovém případě správně, v realitě je to velmi individuální, takže jde jen o můj subjektivní pohled. Příjemně překvapivá byla pointa příběhu, po které jsem byl mnohem více vtažen do děje a chtěl se dozvědět jak vše skončí. S tím šel také ruku v ruce vývoj postavy sestry hl. hrdiny který stojí také za pochvalu a je, myslím, velmi realistický. Celkově žádné hurá, ale přenos divadla na film se celkem povedl, emoce soužití s postiženým každý nezná a toto není nijak násilná forma seznámení se s nimi. Dobře.