gauchingman

Nevím, jestli se Jan Werich tak bál režimu, nebo chtěl být prostě "jenom" moudrý, ale každopádně tu neřekl jediného přímého, prostého slova; resp. (alespoň za mě) neřekl nic. Vydržel jsem myslím čtyři díly z devíti, a přišlo mi, že jeho každé druhé slovo je "demokracie", a každé první zase "lid" – tak za koho kopal? říkám si... (protože v politice nemůže být nikdo nestranný, ani Werich ne). A myslím si, že na lidi (na tento svůj věrný "lid") působil jako hypnotizér pouze silou své osobnosti...

No nakonec z toho lezl po stropě i kameraman a rejžovi byla taková kosa, že skočil dobrovolně do krbu... po tomhle se to konečně "odvázalo" a na zahradě na malém vejminku si satanáš udělal pobočku.

Afektovanost a trapná křeč párek seláns... a Kokorského kokot.

Jak poetické a filozoficky hluboké může být povolání nájemného vraha!!! - Co na tom, že je to přitažené za pačesy? Jinak to snad ani nemůže v takovém případě být. To, co je zde tak fascinující, je atmosféra, ke které v nemalé míře přispěl raper RZA. Další, nezanedbatelný podíl na kouzlu tohoto počinu mají jednotlivé figurky, jež jsou (některé svou směšností) mnohdy až dojemné.

V prvé řadě jde o Lipského sex-appeal... a každý opravdový chlap se do něj musí zamilovat. Ahoj!

V rámci daného žánru (tedy pubertálně-anální komedie) je to naprostá špička.

Mít lidstvo tyhle problémy (tedy ukazovat svou "odlišnost" starým svetrem, aniž jsem skutečně odlišný, aniž vůbec mám co jiného v hlavě krom retro módy), bylo by lepší, aby takové lidstvo raději urychleně vymřelo.

1) V obsahu je uvedeno, že Julia je žena, která je schopná komunikovat se zemřelými, ale nic takového jsem ve filmu nezaznamenal. - - - 2) Inkarnace libovolných duší do libovolných těl patří jednoznačně do kategorie "b" (možná i "c"). - - - 3) "Přiškrť mě trošku, brouku, já udělám pořádek na onom světě!" Tohle může vymyslet buďto dement, nebo někdo, kdo na rozsáhlou grupu dementů vědomě cílí. - - - 4) Co měla znamenat závěrečná scéna, kdy je náš hrdina zase kluk a zastřelí násilnického otce???

Fascinující je zde hlavně samotný příběh, kdy se z vyjukaného úředníčka stane (z přičinění nezvratného osudu) ten nejdrsnější "kauboj". Psychologický vývoj hlavní postavy je ne že uvěřitelný, ale přímo strhující.

Belmondo poskakuje sem a tam jak čertík na pérko... nechápu, kde je humor, kde je dobrodružství (pokud se tím nemyslí jen rychlé změny kulis)... jedna hvězda za to, že mě to vyloženě neirituje, že mě to nechává chladným.