Oscar76

Skončila vám jednorázová termínovaná práce na projektu? Nemůžete se uživit v cizí zemi 1 200 km za polárním kruhem? Ufňukejte o tom film a pošlete jej do ČT, ona vám jej odvysílá...

Těžká cesta člověka, který se upřímně snaží dostát povinnostem k druhým, svému svědomí a přežít ve zlých časech. V kulisách marasmu pobělohorské doby se odehrává příběh, který se v různých podobách, světových i jen osobních, odehrává stále. I přes tíhu tématu je radost sledovat herecké výkony představitelů snad všech rolí, vedených jistou, a přitom nenápadnou režií vyrovnaného scénáře Winterovy předlohy.

Legendárnost této série vyplývá jen z umanutě opakované pohádky o legendárnosti. Sdílená, děděná lež. Řada příběhů je tak banálních a bez hmoty k provedení, že autoři museli k naplnění stopáže neúnosně natahovat nicneříkající scény, ve kterých se producírují výrazné tváře hereckých bardů. Řízný pan rada, který komanduje, protože přece všemu rozumí a je mu hned vše jasné. Člověk na svém místě. Detektivové, uctivý nohsledi, ale zas tak rázní, že si na ně jen tak někdo nepřijde. Galerka složená z nejapných a přitroublých zlodějíčků a slepičích nán... Klišovité přehrávání všech zúčastněných. To vše činí celek dnes už jen obtížně stravitelným.

Šotola ve svých románech vystihuje život sám s jeho smutky a pochybami, nadějemi i zklamáními s neuvěřitelnou působivostí. Tvůrcům se podařilo zdánlivě nemožné, většinu z tohoto kouzla do inscenace přenést, dílo a jeho zpracování v této podobě by uneslo i filmové plátno. O to větší je nemilé překvapení ze samotného závěru příběhu, který se od literární předlohy zcela odchýlil. Působivosti díla jako celku to však neubralo, alespoň zřejmě ne pro diváka, který román a jeho pokračování nezná. Inscenace má celou řadu velkých hereckých výkonů, především Jiřího Schmitzera, ale i pozoruhodně přesný výkon Aňi Geislerové, která v případech, kdy hraje samu sebe, je ve svém snažení úspěšná. Zaujme i promluva Josefa Dvořáka s hlavním hrdinou.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Marta Kubišová ve snímku prostě "zaujímá pózy"... a to je vše. Tak to ale zřejmě není. Celý tento krátký snímek je celkově tak podivný, že je svým způsobem fenomenální. Výtvarné pojetí, režijní přístup Jana Němce a interpretace skladeb se zpěvem Marty Kubišové tvoří podivuhodný sugestivní celek. Záměru a pojetí Jana Němce rozumím. Neotřelé a dá se říci v jistém smyslu výjimečné dílo.

Takhle lidé nejednají. Tímto způsobem instituce jako univerzita či policie a lidé v nich nepracují. Takhle se věci nedějí. Série se snažila zachytit pár společenských témat, ale v nezvládnutých kulisách nereálného světa a s pomocí absurdně nesmyslně vymyšleného jednání zúčastněných. Série se dostala na hranici parodie na sebe samu. Jednu hvězdičku jsem dal jako ocenění Petra Vančury za pěkně zvládnutou karikaturu lehce vyšinutých nohsledů, typu hradních poskoků.

Schematický sled scén nabubřelosti a velkých slov napsaných francouzskými tvůrci, přesvědčenými o francouzské výjimečnosti, která neexistuje.

Vynikající výprava (očekávatelné), i režijní vedení. Scénaristé dělali jistě co mohli, ale zjevně bylo nemožné vyrovnat se s plytkostí, obsahovou prázdnotou a zjednodušením předkládaných dějů. Série určená, snad didakticky, pro masovou spotřebu velkou většinou rozhledem omezené nejširší veřejnosti.

Skutečný film, kde hovoří obraz a to, co je nevyřčeno a vznáší se mezi tím minimem slov, která zazní. S obrazem dokonale souzní Liškovy parafráze na obecné představy o dobové musice. Nadčasový obsah díla má mnoho vrstev od duality bytí ve smyslu svobody a povinnosti ke zcela lidským potřebám obyčejného života. Jeden z nejlepších českých filmů vůbec.

Zvláštní, kdyby to bylo natočeno dnes, a ne před padesáti lety, působily by některé scény přepjatě, snad i lehce naivně. Ale takhle... Trvalá hodnota, vytvořená hned v samých počátcích české seriálové tvorby. Tvůrcům se podařilo zachytit typické způsoby, kterými se různí lidé v těžkých časech vztahují k ostatním a ke světu, přičemž se snaží žít své životy.